Téma: Jak moc si necháte od partnera mluvit do zkrášlování

Ctím heslo - žij a nech žít.Do těhle věcí nekecám.

  Uprostřed? Každé zakazování je omezování. Pokud ovšem nejde o 57 rtěnku v pořadí.  

Můj manžel teda rád sem tam něco pronese, ale v pozitivu. Má rád některé moje "oblečky". Líčení se mu taky líbí a moje ozdůbky taky. Když si chci koupit něco dražšího, napíšu mu o tom, ale pokaždé mi odepíše, že si mám koupit, co se mi líbí. Přesto jsem si to neodvykla.

To záleží, jak to vidí ti dva v páru. Pokud ženě vyhovuje, že muže poslechne na slovo, je to její věc. Stejně tak pokud ho nechce poslechnout v nicčem, tím pádem by si asi měla najít jiného partnera.

Podle mě by se žena měla oblékat, malovat, atd. tak, jak jí to vyhovuje, muž by ji měl mít takovou rád - koneckonců, když se poznali a o n se rozhodl s ní chodit, asi se mu líbila tak, jak byla.

Nevidím ale problém v tom, když muž řekne názor, nebo své preferernce v tom, co se mu líbí a žena pak najde celkový kompromis, jak se líbit sama sobě i partnerovi...

 To je divné, že Tobě líčení zakazuje a přitom se rád podívá po ženě, která nalíčená je. Dost dobře tomu nerozumím. A jak Ti to teda zdůvodňuje? Proč nechce, aby ses Ty nalíčila? To jako že si nesmíš namalovat řasy a použít rtěnku? V dnešní době? Vždyť jste tak mladí! Asi bys to měla nějak upřesnit. Kdyby to bylo v minulém století, byla bys narozena v letech kolem 1940 a žili jste na vesnici, kde dávají "lišky dobrou noc", tak bych myslela, že to jsou předsudky, ale dnes?

ne, ne, netýká se to mě osobně, to byla jen otázka, ale znám, respektive jsem znala dříve, než se odstěhovali, dva muže, kteří zastávali tento názor ale sami a to říkávaly jejich partnerky, koukají na ty namalované a ty dvě, se líčit nesměly...divné a průhledné ne? No, netýkalo se to jen líčení, ale i mnoha jiných věcí... krátké sukně, větší výstřih a tak...

Hmmm, tak  měll vždy partnerku ´která s elíčila minimálně tz. stačily jí řasy. Takže tam  moc nebylo co zakazovat/přikazobaz.
Jen ty uši a vlasy.... ale to jsme u jkinéhgo tématu.  

(jéééééééééé, už mi judou smaljuíci(   

Manžel mi nedovoluje nic, jsme partneři.

Co se týká vzhledu tak je to čistě moje věc a nikdy bych si do toho mluvit nenechala, názor mě zajímá, ale rozhoduji se podle svého.

Chtěla jsem permanent, tak ho mám, manželovi se to sice zdálo zbytečné, nicméně nyní mi to chválí. Šla jsem z dlouhých vlasů na výrazně kratší sestřih, manželovi jsem to oznámila i s důvody, respektoval to. Nelíčím se, protože nechci, atd. Dá se říct, že má rozhodnutí ohledně mého vzhledu manžel i vítá, shodneme se.

Zkrátka co se týká mého vzhledu, tak si o něm rozhoduji pouze já.

Četl jsem jen první větu a stačilo. Více jsem už raději nečetl, abych Tě nemusel ještě více litovat. Opravdu Ti manžel nic nedovolí?
A můžem Ti tu nějak pomoct?

 

. Srandisto, však víš, jak jsem to myslela.

Já do toho manželce nekecám, má vkus a navíc se mi líbí za všech okolností... Kecá jí do toho akorát mladší syn, už od mala, je na ni velmi kritický a nenechá ji vyjít z domu, když se mu nelíbí...

Aha, hmmm....synek je všímavý... dobrý, rozesmálo mě to....dik.