Téma: Vigilní kóma mé přítelkyně po autonehodě - co dál a jak se zachovat?

Je hrozně hezké, jak píšeš o své přítelkyni. Hodně mě to dojalo.

Možná by se ode mě (pracuji na neurologii) očekávalo, že Ti napíšu ano, bude to dobré nebo ne, nebude to dobré, ale každý člověk je individuum a i reparační schopnosti organismu jsou různé (a záleží na míře postižení organismu - v tomto případě mozku). V nižším věku jsou lepší, ve vyšším horší. Tvé přítelkyni je 27 let, takže z pohledu věku je to OK, ale nevím do jaké míry byl při traumatu v autonehodě její mozek porušen.

Asi by jsi si měl promluvit o stavu a prognoze s neurology, kteří ji mají v péči a podle toho se dále rozhodnout co dál - jestli to vzdát (a věřím, že Ti to bude rvát srdce) a nebo doufat.

Je to obrovské dilema a ze srdce Ti moc přeji  vše dobré a aby se k Tobě osud a štěstí neotáčeli zády.

Ach joj, osud je někdy trochu svině, no.

Tak si říkám, že to čekání a nevědomost je nejhorší. S tímhle ti asi nikdo neporadí. Jestli má přítelkyně šanci, nebo ne, jak popř. bude vypadat po probrání, jak dlouho to všechno bude trvat- to ví jen Bůh. Je jen na tobě, jak dlouho jsi ochotný čekat a trápit se (což fakt chápu), nebo se posuneš někam dál. Dělej tak, jak to cítíš. Vždycky se najdou lidi, kterým bude tvé rozhodnutí proti srsti. Ať tak či tak.

Možná Tě bude zajímat tento web, najdeš tam i svoje téma.

Tak to je hodně smutný a taky je určitě hodně těžky se rozhodnout!

Nedovedu si představit sebe na Tvém místě. Ale pokud je to tak jak píšeš, že jste se měli rádi a byli jste tu jeden pro druhého, tak by určitě nechtěla, aby ses trápil. Pokud je tu šance že se probudí tak buď u ní a udržij s ní kontakty. Pokud však ne radím Ti, než se užírat a trápit se, udělat tlustou čáru a jít dál. Jinak Tě to zničí.

Promiň.

Máme stejnou bolest,  syn je ve vigilním komatu, zoufáme si, je o něj velmi dobře postaráno, co se týče zdravotní péče. Při poslední naší návštěvě mu tekla slza. Podle mne, žije svůj vnitřní bohatý zivot. Tak rádi bychom ho měli zpět, nemůžeme za ním často, leží v nemocnici na druhém konci republiky, tak jen o víkendech. Je nám velmi smutno, on sám si musí vybrat, kam půjde,  my budeme stále čekat.