Téma: Schraňování a hromadění potravin - je to nemoc?

Jde o seniory? Celkem časté, nějaký podvědomý strach, že později jídlo nebude, nebo peníze na něj.

Může jít o počínající demenci, kdy dochází k degradaci osobnosti. Konkrétně v dotazu může jít o vystupňovaný sběratelský pud jako jednu z poruch osobnosti.

Možná jen porucha osobnosti. Téměř "přirozeně" toto dělali asi staří lidé "vyškolení" válkou, kteří zažili hlad a bídu.

Třeba u třicetiletého člověka to asi není standartní. A kolik má daná osoba let?

VŠ, ročník 56, rozhodně nezažila válku a nouzi tak, aby jí takhle poznamenala. NAvíc schraňuje věci (tedy potraviny, kterých je v dosahu bezplatně dostatek, mnohonásobně převyšující spotřebu).

Upozorńování ani výtky nepomáhají, výsledek je hnus a fujtajbl, protože kbelíky jsou plné shnilých a plesnivých "pokladů" typu mrkev, petržel, brambory, jablka. Místy je to až nebezpečné, protože v zásobách jsem našla i staré těstoviny a koření "po povodni" což bych já osobně hodila do popelnice okamžitě, nedala bych takové těstoviny ani čuníkům. NAvíc je dotyčná osoba vzdělána v oblasti výživy a pracovala v oboru mnoho let, takže o plísních a dalších lahůdkách ví víc než my všichni dohromady. Nechápu a potřebuji s tím něco udělat.

Tak že Ty Hlavně aby k tomu ta osoba přistupovala kriticky a chtěla s tím něco dělat. Protože když řekneš mami nebo tati, možná by bylo fajn, kdyby jsi se nechal vyšetřit psychiatrem, tak musí hlavně ten člověk chtít. Je to o doborvolnosti.

Bohužel platí, že duševně nemocní lidé si často svou nemoc nepřipustí (typicky např. obsedantně-kompulzivní porucha), přistupují k nemoci tedy tzv. "nekriticky" a je fakt jen na nich, jestli si nechají pomoci nebo ne. Jen psychiatr může říct, zda jde skutečně o nemoc nebo jen nějakou poruchu, která nevyžaduje psychiatrickou léčbu, ale třeba jen intervenci psychologa (tím by bylo možná dobré začít).

Nejsem ani psychiatr, ani psycholog, takže spíš píšu co si myslím.

nejde o mami ani tati ani dceru ani babičku, nejde zkrátka o příbuzného. Buď mohu vyvolat nějaký tlak a zlepší se to, což se mi už dva roky nedaří, bohužel se to spíš zhoršuje. Nepomáhají prosby o úklid, nepomáhají "výhrůžky"  a poslední co mohu je prostě se distancovat zcela, což není úplně jednoduché, protože je to provázané s bydlením a dotyčná osoba se bude muset chtíc nechtíc odstěhovat a je otázkou, má-li kam.

Jo, tak soráč. Myslel jsem, že jde o někoho z rodiny. Tak oki.