Ahojte, napsala jsem nový článek, originál je ZDE (klikni) . Už jsem sem kdysi dala odkazy na více stránek, které by mohli někomu pomoci, teď jsem se rozhodla popsat a pochválit tento konkrétní web. Třeba to někomu pomůže.

UMÍRÁNÍ.CZ – POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU O PALIATIVNÍ MEDICÍNĚ

Nelekněte se, název je to sice brutální, leč výstižný.  

Ale pěkně popořádku…

Když jsem si v roce 2014 naplno uvědomila, že jsem nemocná - fyzicky - a připustila si, že trpím CFS (chronickým únavovým syndromem) začala jsem mocně pátrat po internetech. To víte, gůgl lékař vše objasní. A tak jsem zadávala "chronické teploty, únava, schvácenost, bolesti… " a nestačila jsem se divit.

Krom hrůzostrašných diagnóz - hlavně hematoonkologických - na mě vykukovala placená reklama umírání.cz a já, ač miluji humor, byla lehce v rozpacích. Zdálo se mi to až příliš přes čáru a uvažovala jsem, o čem ta stránka asi je. Že by brutální černý humor, nebo např. něco s pohřebními službami?

Inu, mýlila jsem se. Za názvem nestojí nic komplikovaného. Název je naprosto výstižný - portál je totiž prostě o umírání.

Když jsem na to klikla, byla jsem nadšená. Osvětlilo mi to např. náhlé zlepšení stavu před smrtí mé babičky a vůbec, kvitovala jsem velmi srozumitelnou formu vysvětlení procesu umírání, povídání o tom, co se děje před a po, co dělat, kde hledat pomoc apod.

Ještě více jsem byla nadšenější z poradny - tato stránka nabízí zdarma poradenství z oblasti medicíny, práva, psychologie a dokonce vám poradí i sociální pracovník či duchovní. Ne, že bych měla radost z toho, že někdo umírá. Měla jsem radost z toho, že se lidi skutečně ptají, tzn. mají zájem starat se o své blízké a chtějí si nechat poradit. Tudíž má tato stránka obrovský smysl, i kdyby měla poradit jen jednomu člověku.

Taktéž je tam diskuze, kde si mohou předávat zkušenosti pečující.

Ještě se však vrátím k poradně. Tam se dočtete dech beroucí příběhy. Příběhy hrdinů všedního dne. Obyčejní lidé s velkými starostmi a mimořádně velkou silou a vůlí. A láskou. Nadšeně jsem si tedy projížděla příběhy a byla z toho unešená. Zvyšovalo to můj obdiv a respekt k pečujícím, zároveň to prohlubuje empatii a také se člověk doví spoustu praktických věcí a mechanismus nemocí.

Proto doporučuji číst si tyto příběhy jen tak, protože vás to vrátí zpátky na zem. Myslíte si, že máte nejhorší problémy na světě? Omyl! Tam uvidíte srdcervoucí příběhy o umírání a dojde vám, jak moc se máte dobře a jak moc si máte vážit svých nejbližších. Proto to doporučuji obecně všem - jsem zastáncem toho, že bychom se neměli zastavovat a rozjímat jen v omezeném období vánočních svátků, ale častěji. Ne však pořád, to by člověka mohlo pohltit a vyčerpat. Přesto si myslím, že je to třeba víc, jak jednou ročně. Třeba jednou za měsíc, prostě si to projet a úlevně si uvědomit, jak je život skvělý a jak moc bychom si ho měli vážit. Plus vám to pomůže rozšířit empatii a obzory, jak jsem již psala. Výhod to má spousty.

Když se vrátím ke své psychické nemoci - depresi - doporučuji to i depresivníkům, hlavně černomyšlenkářům. Co je absurdnějšího, než když uvidíte na vlastní oči, jak někdo, kdo chce žít, nezvratně umírá, za to vy, fyzicky zdraví, chcete umřít? !

To vás totálně dostane, dá vám to pořádnou facku, která vás z chmur rázem probere. Opět - nedoporučuji to dělat denně, pokud nejste odolní, jak já - mohlo by vás to naopak nahlodat, protože umírání je samozřejmě smutné, tudíž vám to může prohloubit depresi, ale pokud se to dělá s mírou, jen vám to prospěje!

Čas uplynul, letos (2018) na podzim oslavím pětileté výročí s CFS a po krátké době gůůgl pátrání jsem se zklidnila a došla klidu - uvědomila jsem si, že asi netrpím žádnou zdraví/život ohrožující chorobou, a tak není třeba vyšilovat a pročítat si stránky o rakovinách, který na mě vyskakovaly. I když, i to mi spoustu dalo - dalo mi to hodně zajímavých informací, člověk nikdy neví, kdy se s tím u sebe či v okolí setká. Hodit se to může vždy, už jen pro pochopení principu nemocí. Prostě to rozšíří obzory, jak už jsem psala výše.

A jsem moc ráda, že jsem přišla na stránku www.umirani.cz protože ji považuji za velmi chvályhodnou a vážím si toho, že se snaží bourat tabu, citlivě a srozumitelně odpovídat a pomáhat tak potřebným.