Babuško, netuším, čím by to u Tebe mohlo být, tak jsem Ti o tom alespoň něco zkopírovala :

Nadměrná žízeň - polydipsie

Nadměrná žízeň (odborně nazývaná též polydipsie) může být naprosto nevinným příznakem, ale může být průvodním znakem mnoha chorob. Pocit žízně u člověka je řízen z mozku tak, že mozková centra monitorují koncentraci rozpuštěných látek v krvi. Zvýšení koncentrace rozpuštěných látek znamená nedostatek tekutiny a mozek nám nepříjemným pocitem žízně vydá signál o nutnosti příjmu vody.

Příčiny: Nadměrná žíznivost je obvykle reakcí na dehydrataci, tj. nadměrnou ztrátou vody z organismu.

1. Neléčená cukrovka 1. typu a 2. typu – Cukrovka je spojená se zvýšenou hladinou krevního cukru. Tato hladina je u nemocných tak vysoká, že cukr začne unikat do moči (u zdravého člověka cukr v moči nenajdeme). Molekuly cukru s sebou strhávají vodu a tu ztrácíme také. Prvním příznakem neléčené cukrovky je proto nadměrné močení, které vede k dehydrataci a teprve poté se objeví žíznivost (polydipsie). Přesto je žíznivost nemocným vnímána jako zásadní příznak a časté a nadměrné močení je přehlédnuto.

2.  Diabetes insipidus – Toto je vzácnější onemocnění, kterému se také přezdívá žíznivka. Souvisí s tzv. antidiuretickým hormonem, který se vyrábí v našem mozku v hypotalamu a účinkuje v ledvinách, kde zabraňuje nadměrnému úniku vody do moči. U nemocných se tento hormon buď přestane vyrábět, nebo na něj ledviny nereagují. V obou případech to dopadne stejně – člověk vymočí mnoho litrů (někdy i přes 10-15 litrů moči denně) a má obrovskou žízeň. Více o této zvláštní nemoci najdete v příslušném článku.

Zajímavost: Ke krátkodobému útlumu antidiuretického hormonu dochází vlivem alkoholu. Proto lidé po několika pivech musí často močit a i přes velký přísun tekutiny v pivu se paradoxně dehydratují a mají stále žízeň.

3.  Sjögrenův syndrom – Jedná se o autoimunitní onemocnění, které je provázeno poruchou slinných a slzných žláz. Pocit žízně vzniká při suchosti ústní dutiny při dlouhodobém nedostatku slin. Sucho v ústní dutině se latinsky označuje jako xerostomie.

4. Psychogenní žízeň – Nervózní člověk, psychicky labilnější jedinec, lidé ve stresu, či někteří psychiatricky nemocní pacienti mohou cítit větší žízeň, více pijí a pak pochopitelně i více a častěji močí. Žízeň a nadměrné pití způsobené psychikou mohou do jisté míry simulovat příznaky cukrovky. Rozdíl je ten, že zde je prvotní žízeň a častější močení je až její následek. U cukrovky je tomu naopak, jak jsem již psal výše. Vzhledem k tomu, že pacient obvykle není schopen určit, co ho začalo obtěžovat jako první, je většinou nutné vyloučit cukrovku laboratorním vyšetřením krve.

5. Situace spojené s nadměrným výdejem tekutin – Sem patří horečka, fyzická práce, pobyt v teplém prostředí, větší ztráta krve apod. Velké ztráty tekutin logicky vyvolají zvýšenou žízeň. Jak ztráty tekutin, tak i žízeň jsou v tomto případě vázané na danou situaci a po jejím odeznění by se měly upravit do normálu.

6. Nadměrný příjem iontů – Sem patří zejména nadměrné solení. Příjem velkého množství soli (chemicky NaCl) vede k zvýšení koncentrace sodíku v krvi. Mozek si toto zahuštění krve mylně vyloží jako ztrátu tekutiny a začne nás nutit k pití. Když následně vypijeme tekutinu, tak ta se vstřebá do krve a naředí ji. Mozek je sice spokojený, ale sodík drží v krvi nadbytek vody a v krevních cévách vzroste tlak. Z tohoto důvodu musí lidé s vysokým tlakem omezit solení, ještě by si ho totiž dál zvyšovali.

7. Bartterův syndrom - Jedná se o vzácné geneticky podmíněné onemocnění, kdy vlivem poruchy ledvinných kanálků dochází ke ztrátám iontů a tekutin do moči.  Nadměrné ztráty tekutin pak vedou k žízni.

Diagnostika: Mluvíme-li o nemocech, pak nejčastější je nadměrná žízeň u cukrovky. Musíme ji odlišit zejména od žízně psychogenní a to uděláme laboratorním vyšetřením moči a krve. Najdeme-li v krvi zvýšenou hladinu cukru a cukr v moči, pak máme jasno. Diabetes insipidus se vyšetřuje podáním uměle vyrobeného antidiuretického hormonu. Pokud se po jeho podání stav dotyčného zlepší, pak je diagnóza prakticky jasná.

Léčba: Léčíme nemoc, která zvýšenou žízeň způsobila – informace o jejich léčbě najdete v příslušných článcích. Je-li zvýšená žízeň a příjem tekutin spíše psychického rázu, tak situaci obvykle příliš neřešíme. Zásadní pro nás je odlišit tento stav od cukrovky.

Závěr: Z tohoto textu byste si měli odnést poučení, že nenormálně velká žízeň trvající delší dobu – zvláště je-li spojená s nadměrným močením – je důvodem k návštěvě lékaře a absolvování alespoň nejzákladnějšího odběru krve a vyšetření krevního cukru.