Téma: Návykovost Neurolou - za jak dlouho vznikne závislost

Zkus si vzít toho neurolu jen 1/4 na noc. A  to jen tehdy, když se budeš převalovat a nepůjde Ti usnout. Ono někdy stačí i jen vědomí, že jsi ten prášek vzal, psychika "povolí" a usneš jak mimino. Nejsi duševně nemocný, máš jen starosti..... bylo by zbytečné získat návyk na takovou berličku.

Nemá se brát déle než 14 dní.

V listopadu (v sobotu ráno... proč asi, že? ) mi do služby přišla romka, že chce napsat Neurol 1, 0 g a nějaký ten Diazepam. Prý že bere Neurol 1, 0 g 3x denně 3 roky ( )

Velmi slušně jsem jí řekl, že zásadně nepodporuji závislost na lécích u pacientů a ať se nezlobí, ale že jí Neurol ani Diazepam nepředepíšu.  

Zprávu z ambulantního vyšetření jsem poslal její psychiatričce a praktické lékařce.

Avatárku, bohužel zejména praktičtí lékaři tento i ostatní návykové léky předepisují bez problémů klidně několik let. Znám spoustu lidí, kteří je berou a je toho plný net, kolik lidí bojuje se závislostí a odvykáním, které není jednoduché. Jen mě zaráží, že to pojišťovny tiše podporují. I tady dotaz na Neurol není poprvé. Já když se potřebovala po té události už konečně vyspat, také mi doktorka předepsala tuším Hypnogen. Až když jsem si přečetla, že jde o návykový lék, nevzala jsem si ho naštěstí vůbec. Takže s Tebou plně souhlasím.

Jasně, je věc každého, jestli mu to svědomí dovolit napsat závislákovi psychofarmaka.

Mě to svědomí nevodolilo. A to byla dotyčná paní velmi přesvědčivá a její prosba zazněla asi 15x. Somrovala po mě i platíčko z lékárny na oddělení. Odolal jsem a jsem na to hrdý. Díval jsem se do ambulantních záznamů, že všichni odstatní lékaři na oddělení u stejné paní opakovaně podlehli a vydali buď recept nebo platíčko z oddělení.

Závislost na anxiolytikách vzniká postupně, ale někdy je to jediná možnost jak přežít těžké rány osudu. Pak už člověk ani neví, jestli právě prožívá úzkost, nebo je to abstinenční příznak. Nevím, jestli vede cesta zpět, ale nikdo mi ji nenabízel. Jenže pokud příčina deprese a úzkostí nepominula a nikdy nepomine je nutno aspoň dávky nezvyšovat. Bohužel, není zatím žádný lék tohoto typu, který by návyk nezpůsoboval.

Nepochybně je užívání anxiolytik dočasně vhodné k překonání největších úzkostí. To samozřejmě ano, o tom tu asi nikdo nepochybuje.

Někdy je lépe po nějakou dobu brát léky proti úzkosti, než prožívat muka bez léků. Snadno může dojít ke vzniku psychosomatických onemocnění a pak léčení daleko složitější. Většinou totiž souvislost mezi duší a tělem nikoho nenapadne, starší lékaři to snad ani neznají. Slabší jedinci se mohou dostat do neřešitelné krize, která může vést až k suicidě.

Určitě souhlasím.