Téma: Vysněné povolání - jaké je to vaše?

No jo, ale je třeba to skloubit i s rodinou apod.  

U mě se dá říct, že teď to mám dobré - nebo aspoň dle mě a z těch prací, co jsem měl asi nejlepší. Ne finančně, ale celkově. Mám home office, sice hodně cestuju, ale řídím rád, auto můžu používat i soukromě jak potřebuju, jednání s lidmi mě baví (i když někteří jsou na tečku ). Šéfy mám 400 km, porady jsou tak cca 1x měsíčně, kdy mluvím jen já a dostávám pouze případné návrhy cen, kam můžu zajít a firma to utáhne.

A teď se mi to bude hodit, kdy to skloubím s rodinou - žena si aspoň bude moct někam zajít a ne furt sedět doma s malým.

Pokud bych měl však snít jako Avi, tak bych asi chtěl dělat profesionálně nějaký sport - tenis nesjpíše, nebo rally.

,

No vidíš, tak to máš skoro ideální práci.

Rodinu bych vzal na Boyard taky. Partnerka / manželka by byla hlavní kuchař a děti by třeba pečovaly o zvířátka - hady, krysy, sklípkany, škorpiony, tygry. Ještě že jsou všichni na pevnosti nejedovatí. Jen ti tygři nevím nevím …

Já miluji lidi a můj sen byla práce s nimi. Což se mi vyplnilo. Takže já jsem spokojená. I když mí rodiče v době, kdy jsem si povolání vybírala, nebyli.

Mamča mě viděla na pajdáku, děti jsou prý taky lidi, s čímž já nesouhlasím. To jsou mimozemštané.  

…ale pokud bych mohla snít, chtěla bych být cestovatel, něco jako pan Kolbaba. Navštěvovat různá, nám neznámá místa, mluvit s domorodci nejlépe v jejich jazyku, kouknout se do Tibetu,  prohlédnout si Kak Ku … jé. toby se mi líbilo.  

Podívej se na film Dobrodruzi, doktore. I když je hodně starý, čas mu nic neubral.   Lino Ventura  a Delon v pevnosti Boyard

Děkuji za tip.

Už na to koukám. Má to kvalitní děj, takové filmy mám rád. Vůbec se mi zdá, že mají Francouzi cit pro natáčení kvalitních filmů - viz Fantomas, spousta filmů s Funesem ad.

ANO ANO ten film miluji- dějově a obsazením- míístem VŠE NÁDHERNÉ

Wolfgu, supr zážitek vidět jak vypadala pevnost v roce 1967 a srovnat to s aktuálním stavem, který je proti tomu fakt luxusní. Ještě jednou moc děkuji.

Kdybyste ještě někdo věděli o nějakém filmu, který byl na Boyardu natočen, budu rád za další tip.

Fotky 1967:

,

Staré i nové fotografie Pevnosti Boyard jsou k nahlédnutí zde.

A co to tedy bylo? Vězení? Nebo nač taková pěkná stavba tak opuštěná? Jako malá jsem sledovala tu soutěž, ale do dneška vlastně nevím, kde bych Pevnost na mapě hledala a proč byla postavena

Popravdě vím, že má něco společného s Napoleonem, takže určitě nějaké válčení, věznení. Ale detaily přesně nevím, nezjišťoval jsem to nikdy. Leží na západním pobřeží Francie.

,

Chm a já myslela, že je trošku dál od pobřeží. A půlka romantiky je včudu Ale díky za informace.

Strejda Google upřesňuje

Lucy, je to tady: "… Pevnost byla dostavěna roku 1857. V té době již ale doznal dostřel děl velkého zlepšení a pevnost pozbyla potřeby.

V pevnosti Boyard, dlouhé 61, široké 31 a vysoké 20 metrů, konalo službu 250 vojáků.

V době vlády Pařížské komuny sloužila pevnost jako vězení. Po několika letech byla opuštěna. …"

No já si teda od malička šla za medinou, později veterinou a nikdy jsem se moc nedívala vpravo vlevo. Nabídku role ve filmu i modelinguu jsem odmítla (v té obě jsem se nořila do tajů dojení a kydání a svlékat se za těžký prachy do spodek bylo pod mou úroveň ) a pak jsem si pobouřila rodinu oznámením, že odcházím z gymplu (pro mě úplně zbytečně všeobecného) na střední veterinu. A tam byla druhá varianta, kdyby nevyšla veterina, že půjdu na automechanika. Rodina mě stejně odepsala, že jsem se vydala "jen" na střední odbornou a nezůstala na úplně strašně hodně mega super gymplu (ironie), tak jsem to už moc zhoršit nemohla

    Nakonc vyšla veterina a volby lituji jen když si vzpomenu, že jsem za opravy auta za 3 roky vysolila skoro 150 tyček a kdybych si to dělala sama, platila bych jen materiál. Ale věřím, že bych měla i klientelu, nu ne pánové?

Asi toliko k mému snu ("Proč ženy nemohou být automechanici")

Lucy: s tím modelingem máš pravdu, ale na druhou stranu to byl při škole velmi dobrý přivýdělek-mi ale nesvlíkali, mi oblékali... radši   

Jo, spousta mých spolužaček se v té době na modeling dala a dnes mají těžké prachy, studují ekonomky a jezdí si po Tahiti a do New Yorku apod… Já mám tak možná slámu v botách, dluhy až běda a kvůli škole a mým blbým restům z prváku celé léto nezvednu zadek od učení.

   Jako přivýdělek by to bylo určitě dobrý, jenže když už něco dělám, tak pořádně a nevím jak by to dopadlo když bych byla v tom svém "super" období přičichla k penězům. Ještě by mi práce ve stáji začla smrdět a bůhví, kde by teď Árčímu byl konec (a mně). Dnes už to mám v hlavě jinak srovnané, ale zase nemám čas…

    Taky jsem v té době hrála rugby a snad ještě jezdila po závodech v judu a sem tam mě přišlápla nějaká ta kravka, tak bych jim asi zavařila photoshop při odstraňování modřin a sedřené kůže A na závěr - já jsem fotogenická jak noha, tak bych asi fakt mohla fotit jen to spodní prádlo - tam na xicht a výraz nikdo nekouká

Když mi to nikdy moc nebavilo, je to hrozná práce. Přividělat si tím bylo dobré, ale nikdy jsem nikam postoupit ani přestoupit nechtěla. Jednoho pana foto. to jsem tím i urazila, když jsem nechtěla jít fotit k němu :/ Radši jsem po nocích makala v baru a dělala hostesku pro RTV Gemma.

Ale po letech jsem nafotila ještě pár fotek, původně jen pro sebe, a nakonec z toho byla reklama a moje polonahá prdel vysela na plakátech v tuším Rakouských zastávkách a byl to docela dobrý pocit…už pro o, že můj manžel se semnou rozvedl ptz: se podívej jak vypadáš :/

Moje vysněné povolání je zdravotní sestra, lákala mě u práce u policie nebo u záchranky, ale na to bohužel nemám.  

Pevnost Boyard mě jako soutěž velice bavila a ráda jsem ji sledovala. Také bych se ráda do těchto míst někdy podívala

Vezmu Tě s sebou

Vtipálku

    Jé asi budu za trubičku, ale já chci být miliardářka a nedělat nic co musím, ale jen to co chci.

  Pokud bych už musela pracovat, tak jako Kůstka ze seriálu Sběratelé kostí.

Juli, to je nás asi víc. Ale neznám nikoho z okruhu mých známých, že by se to někomu povedlo. Chyba. I já bych to bral.

No, přátelé, nejsem si jist, zda víte o čem ve skutečnosti jsou vaše sny. Rád hovořím se starými lidmi, například mojí příbuzné bude v únoru sto, v devadesáti přestala jezdit autem, řkouc, že s blbcema na silnici nebude a v pětadevadesáti odešla z pracovního poměru. Pamatuje si kdeco. Ona jako první tvrdila, že v životě je moc dobře, když se něco musí, protože jak se nemusí nic, vede to k degeneraci.

O tom by mohla hovořit dlouhá řada manželek bohatých podnikatelů. Napřed se jim stav nicnedělání moc líbil, později  začal přerůstat v nudu, už neměly činnost, která by je uspokojila, nebyl výrobek, který by způsobil radost, zbyla vyprahlá pustina, na jejímž konci je chlast, ztráta vnímání vlastní osobnosti a konce provází naprostá absence osobní hygieny. V lepším případě psychofarmaka. Kdo nežil v minulosti v relativní vyšší úrovni, náhlý příval blahobytu neunese. A potom hrozí ještě světová nákaza. Kdo se dostane k velkým penězům (v mém okresním formátu stačí milióny), ihned ho ovládne strach, že jich není dost. Té děsivé obavy se nelze zbavit a proto virus ovládne celou bytost, která všechno přepočítává, bojí se o majetek i život až místo radosti ze života zbyde prázdnota. Když se zeptám mého bohatého a bývalého kamaráda, zda ještě hraje  na kytaru s ostatními muzikanty u ohně a chodí na houby, tváří se divně. Nehraje a radost z objevování a nálezů nezná. Děsně chudý člověk.

Asi jsem mladá a hloupoučká, ale taky bych jednou chtěla peníze. AKorát bych si je chtěla poctivě vydělat - to, co si za ně člověk pak pořídí "chutná" jinak, než to, co dostane.

  Chci mít svůj baráček s ordinací, nějakým útulkem pro zvířata, která lidem přestanou být dost dobrá až zestárnou, chci mít záchrannou stanici pro zvířata zraněná na silnicích a chci jednou docílit toho, aby zamnou chodili lidé s nemocnými zvířaty a nemysleli na to, kolik je to bude stát a radši se na léčbu vykašlali protože by pak neměli pro sebe na jídlo.

    Můj sen o tom, jak by měla vypadat veterina (vlastně i medicína) je pro mnohé zcestná. Pro to, aby se ošetření dostalo všem (ano třeba i myši, kočce, ačkoliv jich máte doma dalších 5, …) je třeba nemalého přílivu peněz. A návratnost je víceméně na citové úrovni, pocit, že člověk pro někoho něco udělal. A to se dnes nenosí. Proto bych chtěla mít peníze, abych mohla pomáhat těm, co to opravdu potřebují.

    Ale je pravda, že peníze lidi strašně změní. Možná je opravdu lepší mít jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou.

ja bych chtel delat dobre placeneho admina na mojestarosti.cz 

To už dělám já.

Milí kamarádi, jako admini 1 webu byste si vydělali tak na slanou vodu a rohlík s máslem Já spravuju 8 webů a musím se fest otáčet, abych utáhl všechny výdaje okolo nich a abych měl kde bydlet a co jíst. A věřte, že nežiju hýřivým životem (třeba v nevěstinci jsem nebyl už víc jak týden ).

Zrovna MS je minimálně výdělečný web a musí ho už roky dotovat jiné weby. Já pečuju o tento web spíš pro radost ze života a pro lidi (v to počítám i zvířata, hříbky, ad. ), které tu mám rád. A samozřejmě mě baví přejmenovávat témata, protože tím hrozně štvu MitsCu  .

Do pevnosti Boyard bych se chtěla podívat taky, takže Avi, až budeš připravenej vyrazit, mysli i na mě - stačí poslat e-mail

Já jsem chtěla vyzkoušet spoustu různých povolání - na střední jsem chodila do dramaťáku a koketovala s herectvím, pak jsem chtěla být novinářkou, ale na to nejsem dostatečně "vlezlá" a taky psycholožkou, ale tam mě nevzali, tak jsem skončila u sociální práce. Jo a taky jsem ještě chtěla být průvodkyní na hradě nebo zámku, to se mi na jedno léto splnilo a bylo to moc fajn.

Přání něco napsat mě pořád ještě úplně neopustilo, fascinují mě silné lidské příběhy a výjimečné osudy, ale vidím kolem sebe spoustu lidí, kteří toho talentu mají víc než já - našla bych je i tady na MS - takže to asi neklapne.

Kdybych mohla dělat úplně cokoliv bez ohledu na peníze, asi bych jezdila po světě pomáhat - stavět školy a učit negramotný děti v Africe, odstraňovat následky záplav a zemětřesení, zachraňovat ohrožený zvířata, hledat zdroje pitný vody a tak…

Bude nás víc, nebude se bát vlka nic. Taky na mě AVI pamatuj až budeš chtít vyrazit

OK, vypravím autobus s nápisem ZÁJEZD a jedem na Boyard. Snad bude umět i plavat po moři

s tim co mas na fotce budes rad kdyz zvladne jizdu po silnici

Minulý týden se tam měnil motor. Z Mercedes benz Citaro bus. Takže by to dojet mělo

Budu rád, když pojedeš s náma (jako automechanik) a budeš doplňovat různé nepodstatné kapaliny, jako je třeba nafta, olej, voda do chlazení, ostřikovací kapalina - a důležité kapaliny jako je třeba limonáda do automatu apod.

Tak s tímto autobusem bychom daleko nedojeli

Já jsem vždycky chtěla být babička z pohádky, co sedí u cesty a radí těm hloupým Honzům a tak podobně

Jinak se moje sny tak různě přelévají a mění, ale v zásadě zůstávají u jednoho tématu. Děti, sociální práce, lidi

Prvně jsem chtěla mít azylový dům pro týrané ženy či matky v nouzi - což mě stále ještě neopustilo. Předevčírem mě napadlo, že by bylo super mít školku někde blízko přírody, vím i přesné místo, kde by byla ideální - jsou tam totiž pole a les. Na políčku by se pěstovala zelenina, brambory, ovocné stromy čehož by se využívalo při přípravě svačinek a obědů. Prťata by tak na vlastní oči a ručičky vyzkoušela, jak to chodí než máme na stole ovocné pitíčko a že se nemusí kupovat v Tescu No a les je naprosto ideální místo pro objevování přírody, ne? Ráda bych, aby děti, které se tak často nedostanou k přírodě, měli tu možnost. Podle mě je důležité vidět, co všechno krásné v přírodě je, abych si pak mohl uvědomit, jak smutné by to bylo, kdyby to nebylo. Taky bychom si mohli jednou za čas udělat třeba domácí nudle nebo jiné těstoviny. Občas se stane, že když se samo dítě podílí na přípravě jídla, víc se na něj těší. A nebo taky ne, protože ví, co všechno se do toho dává Některé místnosti by mohli být vymozaikovány z rozbitých kachliček nebo jinak výtvarně vyzdobeny. A kdo by to udělal? Moje spolužačky ze střední, protože jsme byli ve třídě mix hudebníků, výtvarníků a dramaťáků. Ráda bych, aby se v takové školce využívalo jednoduchých nápadů a materiálů, které už třeba dosloužily, ale dají se zase použít. Taková eko-školka založená na tom z mála, co nám ještě zbylo z našich českých tradic. A protože se doba mění a mění se materiál a mění se postupy, ráda bych využila právě toho "odpadu" či nových materiálů na to, aby posloužily k posunu tradic do dnešní doby Plus přírodní materiály, protože ty snad  budou pořád. Zněla by tam hudba a zpěv a před Vánocemi voněly perníčky.

Má to jen takový malý problém. Nemám peníze. A jeden ještě větší problém - nejsem nikdy sama se sebou spokojena a obvykle ani raděj nezačnu

voslíku, to je super!!! Koukej to rozjet, svěřím Ti své ratolesti a budu k Tobě posílat děti z širokého okolí. A pak se psolečně budete chodit dívat na zachráněná zvířítka v mém útulku. A když se poštěstí, budeme je společně s dětmi vypouštět v tom vašem lese Tady se rýsují parádní plány, jak navrátit alespoň ty nejmenší trochu přírodě

No, je vlastně pravda, že zřizovatel a zakladatel našeho gymplu taky nemá vysokou školu

Jenže já jsem právě děsně přelétavá a každou chvíli mi přijde děsně skvělý něco jiného. Ale jak říkám, točí se to kolem stejných témat. Je pravda, že ve školce by zároveň mohl být klidně i nízkoprahový klub, který bych si tam nastěhovala a mohli bychom s ním spolupracovat. A nebo bych se mohla nastěhovat do nějakého nízkoprahu já

Jak znám všechna nařízení, tak před konzumací vypěstované zeleniny bych asi byla dost lustrovaná. A taky mě trápí jedna věc, jak to udělat, aby školka nebyla soukromá a nemuselo se za ni platit? Nebo když jo, tak minimum. Jasně, existuje možnost prodeje různých výrobků, jenže těch je milion a podle mě je to jen maličká berlička, která nic moc nevyřeší. Tak pronajímat část prostorů, to by bylo super. Ale já teda nemám zatím ani ten barák Asi si přečtu manuál, jak založit školku.

Jo a za tvými zvířátky bychom určitě chodili! Protože zvířátka patří k přírodě a třeba bychom si nějaké to tebou zachráněné vzali a starali bychom se o něj.

Mě nejvíc baví dělat to, co vůbec neumím, když se to už naučím a povyšovali mě na nějakého vedoucího, něco mě vždy táhlo dělat zas něco jiného, co ještě neumím. A tak jsem měl mnoho povolání a vždy jsem se dobře bavil, nikdy se nenudil a hodně jsem se naučil. V průměru jsem měnil povolání jednou za sedm let.

Každý jsme zkrátka jiný.

Moje povolání nebylo vysněné, ale vděčím za něj svému otci a vždy jsem jej měl a mám velmi rád.

Něco jsem o tom psal v tomto tématu.

 http://www.mojestarosti.cz/poradna/zamestnani-podnikani-brigady/o-praci/mate-radi-svou-praci-sve-povolani.html

Právě se připravuje nová kniha – Jak pochopit vlastní manželku. (obrázek z příspěvku od Budgie v tématu - Moje oblíbená kniha …)

Snů mám mnoho, ale můj největší sen je napsat knížku, vydat ve vlastním vydavatelství, v pěkné češtině, protože čeština je velmi pestrá a košatá.

Možná se bude jmenovat. „Plutovy příběhy ze světa lidí. “ Pak vám ji všem pošlu.

Já jsem chtěla a chcu prodávat v malém krámku s hadříkama bo ve zlatnictví…šla jsem kvůli tomu studovat obchodku. Ale nikde ma nikdy nechtěli a tak jsem pojišťovanda.  

Jinak se mi moc libí u našeho Hamplíka v autodílně…ale když chcu něco rozebrat musím k sobě mít někoho silného a nemusí být ani moc chytrej Svojí Kačenku (Clio) si opravuju sama a stále jezdí

   Můj sen, který se mi už bohužel nesplní, je pracovat s malými dětmi jako učitelka v mateřské školce nebo jako vychovatelka v dětském domově, protože mám děti moc ráda a cítím se mezi nimi dobře.

Jo a ještě by mě bavilo povolání archeoložky …. o tom jsem často snila.

Můžeš u mě ve školce dělat s dětma mozaiku nebo jógu, Rybko Já bych tě vzala.

   Jjjj… joga s malými dětmi by mě bavila ze všeho nejvíc.

Jak jistě víte, byla jsem na návštěvě u rodiny Plutové a při té příležitosti jsem jim věnovala malý dáreček - ručně řezanou svíci. Je to výrobek, který jsem vlastnoručně vytvořila, tak tam mají vlastně kousek  mne. Svíčka, když se zapálí, musí stát na nějaké keramické podložce, aby nedošlo k požáru a svými řezy svítí pěkně jak lampionek. Ale tím se zničí a je po ní. Pokud se má uchovat jako dekorace, tak nezapalovat! Výrobou těchto svíček jsem se živila asi pět let a práce to byla moc zajímavá a pěkná.

O naše svíčky byl velký zájem, rozesílali jsme je po celé republice i do zahraničí. Tak tady na videu posílám ukázku postupu této práce.

Pro mě asi nejvysněnější práce Instruktor někde vysoko v horách ve Švýcarsku.  

Protože mám větší záběr, nesplní se mi tak ani jedno x)

1. ošetřovatelka v Zoo

2. spisovatelka fantasy gotic a dark příběhů

3. prodavačka ve zverimezu nebo teraristice

4. tatérka/piercerka

5. taková ta osobní asistentka ve stacionářích, domovech důchodců nebo postižených-chození na nákupy, po doktorech a tak. ale ne to mytí a péče, toho se bojím

6. malířka extravagance, kde není rozumný řád

7. crazy kadeřnice

a teď nereálné přání:

1. kpoperka

2. majitelka luxus butiku

3. majitelka/lektorka ve fitku

4. účastnice pouličních závodů jako RaZ-jelo by se na výdělek

5. snajpr

6. detektiv usvědčující z nevěry

7. majitelka baru pro nezadané asexuály

8. učitelka na Bradavicích ♥