Téma: Šok po probuzení: Zaspala jsem! Aha, mám volno.

Tak taková situace se mi stala jen jednou když jsem nastoupila do zaměstnání, chodila jsem na směny, bydlela jsem s kamarádkou na ubytovně, měla jsem po noční, tak jsem přes den spala, večer jsem se probudila, vyskočila z postele, že jsem zaspala a že musím honem rychle do práce, naštěstí mě kamarádka zavčas zastavila, že mám po noční a nikam nemusím. Barčo ty jsi ptáče, tak brzy vzhůru.

Dobré téma. Možná, kdysi dávno jsem určitě také zaspal do práce. Stalo se mi, ale jen nedávno, že ráno po probuzení jsem nevěděl jaký je den. Tedy jsem si nebyl jist, zdali je víkend nebo běžný den týdne. Bez práce jsem zatím nebyl nikdy. Také nesleduji datum v kalendáři. Ještě, že ho mám v notebooku.  

Já mívám víkend spíš často vprostřed týdne, tak takovým dnům říkám jen tak normálně…volno. Právě při té vteřině poznání, že jsem nezaspala 

Já jsem tedy teď momentálně bez práce, jsem na mateřské.

dnes jsem nedobrovolně bez práce - kalamita mě zavřela doma. já mám v hlavě nějaký časostroj, takže otevřu oko avím, kolik zhruba je, potřebuji-li se vzbudit v určitpu hodinu, prostě si v hlavě nastavím budík a on zafunguje. většinou neztrácím přehled o tom, co je za den, volno jako takové - kdy vůbce nic nemusím, takový den neznám, pokud nejsem úplně polomrtvá s nějakou chorobou…  ale Barčo, jednou se mi to třeba povede… že ve čtvrtek budu mít pocit, že je pátek a parádně to rozjedu …

Někde v diskuzi?  

Barčo, v diskuzi to za mě jistě rádi a lépe rozjedou jiní

já jsem taková plachá… a neznalá… nene, já to rozjedu reálně… tam jsem doma

Barčo já jsem na tom asi jako Pluto. Akorád, že někdy nevím jaký den je, ale ne po ránu třeba i odpoedne. A nejhorší je, že si ty dny pletu třeba tři dny za sebou.  

Tohle si neumím představit …

      Častěji se mi stává při probouzení, kdy mozek ještě zcela nepracuje a naskytne se myšlenka, že je sobota a nemusím nic. V podvědomí ale začíná pomalu bublat.

„A kdy byl pátek, vole? “ chlístne mi hlava do podřimování.

Nemůžu si vzpomenout.

       Byli jsme s chlapy na akci a večer na pokoji  jeden z nás upadl do hlubokého spánku. Nám se ještě nechtělo a vznikl nápad. Oblékli jsme se do pyžam, všechny hodinky až na jedny jsme nařídili na pátou, kdy se obvykle vstávalo, zhasli a rozezněli budík. Kolega se probudil, se slovy: ku…a a dopr…e, to snad není možný, vůbec jsem nespal. Koukl na hodiny a opravdu, je nejvyšší čas. Srandu jsme dotáhli až před hotel, kde kamarád začal lomcovat mřížemi u stánku, že chce noviny a co je to za bordel, když trafikantka zaspí. Už jsme startovali auto, když mu pomalu začalo docházet, že není všechno v obvyklém pořádku: a japato, že lidi nečekaj na autobus? Dycky je taková fronta …

Byli jsme rozhodnuti dojet na místo, ale jeden nevydržel.

Ten smích nešel zastavit.

     O několik dní nás vypekl dokonale. Do práce jsme jezdili v pracovních botách. Ovšem to ráno, kdy již oblečeni míříme do předsíně, že se obujeme, nás opustily poslední zbytky chápání. Když je nějaká neobvyklá změna, na níž není mozek připraven, je jistě neskutečná sranda pozorovat udivené ksichty. Všichni jsme měli obě boty, ale všechny levé. Že se domluvil ve skladu  a půjčil si je, tomu rozumím, ale kdy a jak záměnu provedl – neprozradil.

jojo to se mi stalo… občas vyskočím v sobotu ráno a až po vyvenčení a narychlo vypité kávě, mi dojde, že nemám ani službu, ani školu…ale leháro… nebo když příjdu odpoledne z první práce a na chvílu zavřu oči…vyskočím totálně čerstvě probuzená a hlavně nevím, kam mám jít…do první nebo druhé práce, nebo do školy? Fakt cvok   Několkrát jsem musela pouštět televizi, abych se dopídila kolik vlastně je, co je za den…  …ale nedělám si iluze, to už se nezlepší

Někdy se mi stává že nevím co je za den.

     Holky, už vidím, jak bude moje stará maminka potěšena, až jí řeknu, že tyhle problémy má nejen ona , ale občas i mladá děvčata…

jojo a klidně řekni, že už tím trpí hooodně dlouho…už na střední, kdy jsem střídala práci, školu, práci jsem to tak měla…takže od šestnácti…je jen záhada, že jsem zatím pokaždé do té správné práce dorazila . no pravda někdy i o víkendu, kdy jsem tam být fakt nemusela

Jaguško, že bych byla v práci, kdy jsem být neměla, se mi ještě nestalo, ale stalo se to mé kolegyni, která se objevila a divila se, co tam dělám já 

Jsem na mateřské a tak se mi to občas stane že nevím co je za den

Ano, je to podobné, jako když jsi bez práce. Prostě když člověk nemá pravidelný zaměstnanecký řád, splete si den, ani neví jak. Není to tak, že bys třeba na té mateřské neměla co dělat, ale rytmus je jiný. Samozřejmě daleko náročnější.

Psala jsi, že jsem ranní ptáče … náhodou jsi se trefila, že jsem měla dnes denní a v tu dobu si vařím kávu a u ní se podívám, co je nového. A protože dojíždím, tak vstávám dost brzy.

Jindy v tutéž dobu, nebo i někdy během noci můžu psát proto, že jsem na noční. A aby to nebylo málo, může to být třeba i na Štědrý den, protože pracuju v turnusových službách. Jsou tu lidé, kteří mě trochu už znají a ví, že u mě je jedno, jestli je den, noc, či pátek, nebo svátek … nediví se času mých příspěvků.

Když jsem chodila do práce vstávala jsem ve stejnou dobu jako ty a když jsem měla po noční tak jsem prospala celý den, tenkrát to šlo ještě, nebyly děti, malá už na mě kuká a mlaská hlady v 6 hodin ráno

Pojem mateřká dovolená určitě vymyslel chlap.

Kdo jíný  myslí že celý den nic neděláme, můj muž je se mnou doma, tak vidí že mateřská není opravdu mateřská, co se nazlobíme za ten den oba. Ještě chodí do školky.

Kdyby u nás doma byl někdo o víkendu, když jsou doma všechny 3 tak uteče, protože je křik od rána do večera, horší než kluci, kolikrát je musím od sebe odtrhnout, jinak by si vyškrábaly oči.

Moje zaměstnání tako bylo stále ať je víkend, svátek, Štědrý den, velikonoce, moje práce je na směny jako tvoje.

Už se vidím jak mě dětičky po noční nechají spát

Dokonce jsem si vybavila, jak jsem donutila jít dítko do školy v den volna a nepřesvědčila mě celou cestu, že fakt mají volno, přesvědčil mě až školník, který na mě koukal jak na čerstvě vyoranou myš. a dítě na mě vrhalo útrpné pohledy říkající "vidíš, ještě jsem mohla spát". jsem strašná matka

Jen jednou se mi stalo že jsem přišla do práce pozdě, ale naštěstí jsem z toho žádný problém neměla, byla jsem tam jako navíc, jiné dvě byly až do večera, nadřízené jsem se omluvila, že jsem se přehlédla, že jsem to schválně neudělala, žádné osobní ani snížení platu nenavrhla, nebylo mi ale do smíchu vůbec, už jsem si dala pozor, raději  jsem chodila dříve než pozdě, jedna ale moje kolegyně místo noční služby šla na zábavu, nadřízená se to dozvěděla a tenkrát z toho byl problém, nikdo s ní nechtěl sloužit, ráno když bylo nejvíce práce, tak spala, nebylo ji možno vzbudit, pak se probudila a přišla za mnou a říká mi, proč jsi mě k…a nevzbudila, když chrápe jak špalek jak ji vzbudit. S takovýma lidma dělat to je za trest.

Jéé, to je supr animace

A co teprv ten Tvůj název  

jo to se mi stava

vyskocim ze sem zaspal, pak mi v hlave zasrotuje ze mam v pracovni dny nastaveny budik na mobilu a pak mi srdce bije jeste pul hodiny jako zvon