Téma: Šílíte když zaspíte?
V tom jak reaguje člověk na stresovou situaci, kterou je zaspání se určitě do jisté míry projeví jeho povaha.
Když zaspíte, co děláte? Šílíte? Voláte šéfovi? Rychle, rychle se oblečete, zuby ani nečistíte a s jednou ponožkou už vyrážíte do auta. Stovkou po městě dorazíte celý uřícený/celá uřícená do práce a hodinu se všem omlouváte a celý den s vámi není řeč?
Jsem tak nějak flegmatik (a dá to hodně práce mě vyprovokovat k bouřlivé reakci, která když jednou vznikne, tak jsem faaakt nepříjemnej - jojo, my býci), ale když už teda jednou za půl roku zaspím, tak si řeknu, že je to blbý, zavolám do práce a omluvím se, jasně. Pravdou ale je, že pak už to beru tak, že se ví, že jsem zaspal, v klidu si vyčistím zuby, najím se a klasickou rychlostí (nebo paradoxně ještě nižší) dorazím do práce. Vše podle hesla: když jsem už zaspal, mohl jsem klidně zaspat o 30 minut déle a dorazil bych sem stejně až teď, no tak teď už se svět nezboří.
Takže jak by řekl Pitkin ... a wo tom to je 
A jak to máte vy ostatní? Je tu někdo dokonalý, kdo nezaspává vůbec?
Reakce čtenářů
U me je riziko zaspani polovicni, nebot vozim svou polovicku do prace a ta me kazde rano vylaka z postele na kafe. ( Mam pruznou pracovni dobu, takze kdyz prijdu v jedenact, nikdo nehne brvou ) Ne tak ona. Jinak moje zaspani vypada stejne laxne jako tvoje, kdyz uz k nemu dojde. Startoval jsem pouze nekolikrat v zivote a to slo o "pruser". Jako napriklad kdyz jsem prisel o hodinu pozdeji na praktickou cast maturity jeste slusne podrousen alkoholem.
Věk: 26
To mě se nikdy nestalo, já v životě nezaspal (nejde mi to, povaha mi to nedovolí), navíc bych se zbláznil, ale umět bych to chtěl. Chodím do práce na 7, jelikož ráno nemůžu dospat a co ráno doma že? Válet v posteli se nevydržím, tak jsem raději dřív doma po práci.
.... v životě nezaspal.
Tak to fakt obdivuju
Já mám volnou pracovní dobu, když zaspím, tak se nic neděje. Pokud mám něco domluveno na ráno, tak mám stejně nervy a nemůžu dospat. Takže já si domlouvám všechno na odpoledne. Navíc ve školním roce vozím syna do školy, vylést musím i když se nechce. 
Když jsem toto téma uviděl po přichodu do práce, tak mě docela pobavilo, jelikož zrovna dneska se mi toto po hoooodně dlouhé době přihodilo, místo, aby mě probudil budík v cca 7:10, tak jsem se probudil o cca hodinu později 
.
Rychle jsem se nasnídal a pouze jsem se neoholil a už jsem pádil na tramvaj.
Tak tramvaj - to je ta lepší varianta. Horší když někdo bydlí od práce 25 km jako já
Už několikrát jsem zaspala. Dost často mám nervy, když jde o něco důležitého a nemůžu pořádně zabrat...samozřejmě pak zaberu v posledních pár minutách
.
V první chvíli mě chytne nerv a lítám jak splašená, což je silně kontraproduktivní, protože jsem ještě víc pomalejší, takže jsem se postupem času "vypracovala" a nejdřív se uklidním, zhodnotím situaci zda to ještě můžu nějak stihnout a podle toho jednám....
1) šance na dohnání času je - v tom případě na sebe jen hodím oblečení, mezi tím si uvařím kafe do termosky a běžím do auta....měla jsem pro tu situaci příruční tašku v autě s kartáčkem, pastou, vodou, ručníkem, hřebenem atd. - zvlášť, když jsem jezdila delší cesty do práce to bylo dost praktické.
2) Dohánět to je blbost - v takové situaci si uvařím kafe, zapálím cígo a pak zvednu telefon a omluvím se.
Nezaspím, mám pro jistotu budík i mobil nastavený po sobě. Ale kdysi, to jsem spěchala i přes zavolání a pak mě akorát rozbolela hlava.
Já zaspala naposledy před spoustou let a možná, že to bylo z hůry zařízeno. Díky tomu zaspání jsem totiž mohla převzít telegram z nemocnice, že mi umřel tatínek, tedy spíše strohou větu : "Pan ten a ten umřel, přijeďte si pro věci", tudíž jsem ten šok odnesla já a mamce jsem to mohla sdělit v kruhu rodiny o pár hodin později.
Od té doby jsem nezaspala. Spíše mám problém s dochvilností. Pořád mám čas a hle, najednou ho nemám.
Já ty šoky vyřizovala už dvakrát a doteď mi běhá mráz po zádech. Nesnáším takový zprávy.
No to se nedivím ...
Když zaspím, tak spím dál, protože je to škoda nervovat se. Pak se omluvím, že jsem zaspala. Kdysi jsem ale šla do práce a zapomněla jsem si obléct sukni. Naštěstí jsem měla fajn šéfa a jeli jsme spolu v autobuse, tak jsem se hned vrátila a byla to docela legrace. Myslím, že flegmatik ale nejsem, spíš kříženec.
Jako jak zapomněla obléci sukni?
Věk: 32
Asi odešla jen ve vršku a kabátě?
Mě by se to taky mohlo stát, protože kalhoty nebo sukni oblékám až v předsíni, jinak kvůli kocourovi odcházím s chlupama na šatech.
Ale jednou se mi podařilo odejít v pantoflích na doma. 
No mně se to naštěstí nestalo, že bych zaspala, spíš když se někam chystám, tak si říkám, že mám hodně času a pak mám problém vše stihnout a nebo na poslední chvíli něco hledám a zdrží mě to.
Jinak já jsem ten typ, že kdybych zaspala, že bych začla zmatkovat a rychle na sebe hodila věci a zkusila bych to dohnat, i když bych věděla, že je to marné.
