Téma: Práce s duševně nemocnými v komunitních bytech - zkušenosti, názory, diskuze; šli byste do toho?
Uživatel: Dnes anonym
Věk: 24
Dobrý večer,
chodím sem, ale dneska zůstanu anonymní, děkuju za pochopení. Přece jenom je to trochu citlivější téma.
Mám po vysoký škole, dělám práci, která je na poměry menšího města, ve kterým žiju dobře placená a jsem ráda, že ji mám. Nicméně - nebaví mě a pořád se to zhoršuje. Je poměrně fyzicky náročná, nemá moc budoucnost (není možný ji dělat v pokročilejším věku) a když to tak řeknu - myslím, že mám na víc (nemá to znít nabubřele). Zkrátka - není to ono, ráda bych odešla.
Byla jsem na pohovoru - práce s duševně nemocnýma v jejich vlastních bytech (komunitních). Vymýšlela bych pro ně aktivity, byla bych zkrátka s nima. Jednalo by se o lidi se schizofrenií, depresí. Tedy jen duševně nemocní. Je pravda, že o schizofrenii nemám nastudováno, ale mám z takových lidí přirozený obavy (daný určitě i mediální masáží po incidentu, co se stal). Šli byste do toho? Finančně bych na tom byla o něco hůř, ale je to práce k mýmu vzdělání (jedna z možností). A taky možnost, jak odejít ze současný práce. Pro mě to není žádný sen (nemám vysněnou práci, jen hrubý rysy, nic konkrétního), spíš v tom vidím šanci, jak odejít ze současný. Ale zase - odejít do jiný, který už se teď bojím (těch lidí)? Neumím si to moc představit, byla jsem na praxích na psychiatrických léčebnách, ale tam to bylo něčem jiným než o komunikaci s klientama (aktivitách + nebyla jsem tam s nima sama). Prosím o názory a děkuju za ně.
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 2031x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
To bych asi zkusila diskuse na webech pro tyto lidi a pokusit se se do nich vcítit. Pokud by Ti to nesedělo, nedělej to. Mám dojem, že u schizofreniků je jen asi 1-2 % agresivních psychopatů nevím asi to kopíruje rozložení po celé populaci? Myslím, že tahle práce je spíš o touze pomáhat než soudit. Jinak je asi dost namáhavá… Můj názor.
Pokud má být tahle práce jen a pouze únikem odněkud někam, bude lepší hledat jinde. Strach bych totiž neviděla jako brzdu. Daleko větší brzda by byla nemít osobnostní předpoklady.
Pokud nemáš ani teoretické a ani praktické znalosti a zkušenosti s takto duševně nemocnými lidmi, tak bych do toho být Tebou nešla. K nemocným lidem je třeba mít správný přístup - dle té které nemoci. Pokud chceš někdy s takovými lidmi pracovat, tak by jsi si nejdříve měla doplnit vzdělání, ale hlavně praxi = je dúležité vědět, jak s takovými lidmi pracovat a jak k nim přistupovat, což si myslím je mnohdy těžké i pro odborníky s praxí. Zkrátka, myslím si, že toto je dost náročná a zodpovědná práce a když nevíš, jak při práci s nimi v té které situaci správně reagovat, neměla by jsi do tuto práci brát, neboť nesprávným přístupem by se mohlo hodně pokazit. A samostudium si myslím, že v tomto případě nestačí.
