Téma: Lepší práce jen s konexemi a známostmi

Text: 
Zdravím, rád bych znal váš názor na jednu věc.

Jsem absolventem VŠ bohužel humanitního zaměření, od listopadu pracuji, přičemž práce mě baví i naplňuje, neboť nemám nad sebou bič termínů, arogantního šéfa a buzeraci nadřízených, ale je tady ten problém, že k mému vzdělání moc nesedí a tím pádem se mi nikterak nezapočítá do praxe a zkušeností.
Jak se tak ale rozkoukávám kolem sebe, zjišťuji, že většina lidí se srovnatelným vzděláním (humanitním) má tady v Praze stejnou, nebo kolikrát i podstatně vyšší výplatu za práci s 8hod. dobou a volnými víkendy + svátky. To víte, že bych bral lepší práci s normální prac. dobou a stejným platem všemi deseti, ale od června, co jsem skončil školu, jsem absolvoval cca 40 konkursů a hádejte, jak jsem všude dopadl. Marná sláva - čerstvý absolvent, zkušenosti z dob studií se za rovnocennou praxi zjevně nepovažují (a že jich přitom nebylo málo), takže bohužel. Nevzali mě ani za nočního skladníka, kam jsem se přihlásil ze zoufalství, když jsem 2 měsíce nic nesehnal.
Můj problém spočívá v tom, že někteří mí příbuzní, kteří těžce nesou, že nepracuji ve svém oboru, by mi chtěli dopomoci k lepší práci přes svoje konexe a známosti, což ale já osobně ze zásady tvrdě odmítám. Představa, že bych musel byt někomu nuceně "vděčný" a doživotně "zavázaný" je mi extrémně proti srsti. Nerad bych se totiž od oněch "známostí", co by mi tzv. "pomohly" k lepší práci dožil po x letech klasické reakce ve stylu "hele, moc si nevyskakuj, kdyby tenkrát nebylo mých konexí, tak ty bys dodneška blablabla". Prostě nechci pociťovat nucenou doživotní "vděčnost" a "zavázanost" vůči někomu, kdo je pro mě úplně cizí, s kým bych přišel do styku jen zprostředkovaně přes příbuzné. Přišlo by mi to zvlášť zavrženíhodné a ponižující. Co myslíte, mám na to kývnout a dát si s těmi lidmi schůzku? Jeden člověk z těch "známostí" už avizoval, že by se se mnou rád setkal a zjistil, co ve mně je, ale já z toho nemám dobrý pocit.
Opravdu je situace v tomto státě tak otřesná, že když chce kvalifikovaný mladý člověk sehnat nějakou normálnější práci přiměřenou svému vzdělání, musí se ponižovat známostmi a konexemi?
Co mi poradíte, jaký máte na situaci názor? Racionálně si uvědomuji, že toho hlídače nemůžu dělat donekonečna, určitě bude vhodné mít nějaké sofistikovanější povolání, ale myslíte si, že je dobré, abych si k němu nechal dopomoci přes známosti svých příbuzných? Fakt není žádná jiná cesta, než se muset takto neskonale ponížit? Nemohl bych se na sebe podívat do zrcadla.