Téma: Co jste ochotni pro práci obětovat - přestěhovali byste se?

Jsem ochoten se stěhovat za prací, ale bydlet furt doma (na Moravě). Vůbec by mi nevadilo být týden v Praze a  víkend doma na Moravě. Ale teď, když jsem teda už zůstal v Praze a mám tu i novou babu, tak to nějak zatím nepůjde se přestěhovat zpět. A úplně rád nejsem.

Jo jo, o tom se mluvilo i na novinky.cz, kde byl článek přesně o tom co píšeš. Že lidé napříč celým spektrem nejsou ochotní a zvyklí se za prací stěhovat a dělat zásadní rozhodnutí - prodat byt, dům a frčet na druhou stranu republiky za prací. V zahraničí je to jiné. Je to asi o lidské povaze, neříkám tak ani tak (jestli je to dobře nebo ne). My Češi jsme asi konzervativnější a s tím vlivem rodinných vazeb bych polemizoval (když sednete na vlak, za 2 hodiny max. jste u rodičů, ČR je malinká republička ), možná je to jen trošku výmluva .

Avatráku, třeba z Liberce do Brna to dvě hodiny není Navíc když máš malé dítě. Jasněže s ním jde cestovat, ale jednou za čtrnáct dní (nebo prostě nějak častěji) šest hodin tam a pak zas zpátky - to je opruz Ale sestra se stěhovala dobrovolně, kvůli muži, ne kvůli páci.

Jinak s tebou ale v zásadě souhlasím.

Jo jo, uznávám, to s tím dítětem. Pokud máš dítě a babí s dědíí ho můžou pohlídat, tak je to supr, bezpochyby souhlasím.

Momentálně začínám sedmý měsíc v Praze, rodinu mám na Moravě. Domů jezdím 2x měsíčně, připadám si jako student VŠ, který se občas podívá domů na víkend. Moc nadšený z toho nejsem, chybí mi spousta věcí, ale situace nešla jinak řešit. Novou babu jsem si zatím v Praze nenašel, Micák je větší kanec než  já.

Tady asi ve velké míře platí - Všechno jde, když se chce. Já jsem z Brna, pracovních příležitostí tu máme docela dost. Navíc tu mám známé, rodinu, přátele, což hledání práce do jisté míry může někdy ulehčit. Pokud bych se měla stěhovat kvůli práci, tak by to bylo nejspíš jen proto, že bych měla choutky zakládat něco, co se týká sociální práce - teď plácnu třeba nějaký dům na půl cesty a podobě. Nebo pokud bych chtěla pracovat přímo pro nějakou oraganizaci, který by se mi líbila. Ale i tak bych to nebrala jako jednoduché rozhodnutí.

Kolegyně z práce dojíždí z Jeseníků - bydlí nastřídačku tady a tam. To by se mi nelíbilo, něco podobného jako Medvěd. Jiné zase z Jeseníků přijeli studovat a už tady zůstali a jsou víceméně spokojené.

Já si to nedokážu představit, nejsem prostě z místa, kde by práce fakt nebyla.

Já jsem taky puťka domácí .   Celá naše rozsáhlá rodina bydlí max 30 km od sebe. Jen jeden bratranec je v Praze, ale stejně má výhled se sem přestěhovat, sestřenice v Irsku.   Děda dělal rodokmen a všichni zůstávali u nás na Hané.   Dost by mi vadilo, kdyby prarodiče viděli vnoučky jednou za měsíc a méně, taky tam jezdím pro švestičky a pod.

Kvůli práci jsem schopna obětovat ledasco, ovšem musí mi to za to stát. Jen jednu věc bych kvůli práci nejspíš neudělala nikdy a to je stěhování. Nejsem člověk který se snadno a rád vzdává toho co vybudoval.

Na druhé straně si umím představit, že se přestěhuji třeba na druhý konec republiky za lepším bydlením, v tom připadě mě vazby tolik netrápí. I teď. a bydlíme v Praze, jen tzv. na konci světa… se bez auta neobejdeme, takže v tom by se nezměnilo nic.

Manžel za mnou přišel z druhého konce republiky, také určitě za lepšími pracovními možnostmi.  Stále jsme se rozhodovali kde budeme žít, ale Čechy nabízejí více možností, takže Morava jen výlety a dovolená .  Já se kvůli práci také párkrát stěhovala, alespoň jsem poznala spoustu nových míst a lidí. S dětmi je to určitě horší, nové školy, školky, kamarádi…

ČR je opravdu malá, takže to není takové drama. Vystěhovat se ze země je už ale tvrdší oříšek, ale mám spoustu přátel, kteří se takto stěhovali několikrát a vyplatilo se jim to. Až se jednou opravdu naučím dobře cizí jazyk (rodilý mluvčí), dokážu si představit sbalit saky paky a zmizet odsud .

Myslím si, že už nebude trvat tak dlouho a lidi se naučí za prací dojíždět i někám dál, popřípadě se odstěhovat. Štěstí už dneska samo moc nechodí, takže mu musíme naproti

Nějak se to tu bere hodně ze široka. Kdo prožil celý život (příklad) na Moravě a má tam známé, kamarády a pak bydlí v Čechách, tak zkuste se jít projet na motorce s kamarády po práci, zkuste jít na pivo s kamarády přes týden. Ono to je kousek, ale ne zas takový kousek, jak to vidí většina z vás. Kamarády člověk musí mít a pokud není samotář, tak mu musí chybět a pokud ne, tak to zrovna dobří kamarádi nebyli.

Asi bych psal podobně jako vy, pokud bych to nezažil na vlastní kůži. 200 ani 400 km asi není mnoho, když jedete na dovču, ale jezdit se bavit přes týden na pokec, na jedno… to je sakra kus.

A proč Méďo jezdíš jen co 14 dní domů?

On je asi Mitsco rozdíl, stěhovat se sám a třeba s rodinou.

Mně by se stěhovat nechtělo. Jen v případech, jaké jsem psala výš. A k ěm kamarádům a přátelům - Mám tady doma lidi, které mám ráda a se kterými se ráda vídám. Ale tak nějak se vídáme čím dál méně. Nějak se to nestíhá a každý má to svoje. Zase kdybych měla děti, chtěla bych, aby měli nějakou základnu, kam by patřili a měli tam kamarády. Což by se mi nechtělo vyhledávat někde, kde nikoho pořádně neznám.

Taky máš určitě pravdu. Je to prostě hodně individuální a každý máme jiné potřeby. Já si zas nedokážu představit, že bych v týdnu po práci trávila čas s přáteli. Jednoduše na to není čas. Radši budu mít lépe placenou práci, která mě baví a sic od rána do večera a 2 x do měsíce zajedu za rodinou a přáteli. I když teď mě vlastně napadá, kdo jezdí za náma???

Ale fakt je, že i tak to leze do peněz a na pivko přes celou ČR už není vůbec zrovna dobrej nápad

Jezdím tak málo, páč podle rozpisu směn mi to více nevychází. A bylo dokonce i hůř. A moc mi vadí, že se málo vidím s přáleli a kamarády, páč za víkend toho moc nestihnu. Ani nemám s kým zajít v Praze na pivo, i když tady na webu je mnoho lidí z Prahy, nikdo mě nechce pozvat.

čtvrtek v 19 hod. sraz u Palladia - najdu si Tě, budeš jediný Méďa v davu.

To neklapne, Micáku, nebudu ve čtvrtek v Praze. Máš moc malá prsa na to, abych měnil svůj program.

Jak to můžeš vědět?

Bez komentáře, tahle diskuse by nedopadla dobře.

Mě vždycky fascinovalo ve filmech, když se stěhovali. To přijeli do baráku, sundali prostěradla z nábytku a zabydleli se jen s osobními věcmi. Někdy si říkám, že je to právě majetek, ten balast, kvůli kterému se drží lidi na místě. A teď trochu odbočím, ale je i spousta lidí, co spolu de fakto nežijí, ale kvůli majetku se ani nerozvedou. Jako by byli kostěj nesmrtelný. Nazí jsme na svět přišli a nazí taky odejdem.

Já vím … není to tak jednoduchý, jak to píšu. Ale mohlo by být.

tak kvuli praci bych se asi nestehoval, myslim ze treba tady u nas by nebyl problem najit praci ( ten kdo chce ) v okruhu 60km a to se prece nebudu stehovat

tak tuto otázku jsem řešila cca před měsícem, když jsem dostala nabídku pracovat ve Znojmě. Ono to sice z Brna není daleko ani na dojíždění, ale s dojížděním mi to časově nevycházelo, a tak jediná možnost byla, se tam přestěhovat.

Já jsem ale bohužel srabík, a pokud někde vůbec nikoho neznám, tak je to pro mě hodně problém. Jsem zvyklá tady na své přátele a rodinu a vidět je jen jednou za čas, by mi asi dost chyběli. Takže já to teda zbaběle vzdala, to stěhování.

Klidně se přestěhuji, ale kvůli práci nechci  obětovat nic ze svého osobního života, rodinných vztahů a života svých blízkých. To neznamená, že se přizpůsobím, ale vše musí být po dohodě a v souladu.

Barča to vystihla dobře.

Je to americký způsob. Rodiny se stěhují za prací, ale vybavení je součástí domu, nábytek, ledničky, pračky se nestěhují, jen osobní věci ke kterým je osobní vztah. Dům, bydlení je prostředek k životu, né cíl, nebo dokonce smysl života.

mám zájem o jakoukoliv práci a jsem ochotna se i přestěhovat. Praha, Karlovy Vary

Z vlastni zkusenosti vim, ze cloveku staci 1-2kufry a muze zacit zit nekde jinde. Sama jsem opustila Prahu, i kdyz jsem si myslela, ze krome Prahy neexistuje zivot Existuje! Za svuj zivot jsem se stehovala nekolikrat.  Na stesti jsem komunikativni clovek a za kratkou dobu jsem vzdy byla schopna si najit nove kontakty. Takze je to o tom,  jestli clovek opravdu chce. Samozrejme s rodinou a detmi je rozhodovani slozitejsi. Kamaradstvi s temi opravdovymi kamarady pretrvava i pres vzdalenost - nastesti uz nejsme odkazani na postovni holuby
Znam spoustu mladych lidi, kteri radeji bydli u rodicu a vezmou brigadu, nez by sli z domova za lepsi praci. Neodsuzuji je, domov jim dava pocit bezpeci.
Ale taky znam jednu mladou slecnu, ktera vyhrala konkurz na dobre placene misto (brala by 2x vic nez ted) ale odmitla ho s tim, ze by musela 1x mesicne jet do Nemecka!! Tak to jsem nejak nepochopila!! Ale kazdy sveho stesti strujce!!

K poslednímu odstavci: To je ale husa!

Já bych při této možnosti přímo BĚŽELA ale nenaskytla se mi možnost. (