Téma: Ztráta kamarádek - jak se s tím vyrovnat?

Dobrý den, chci svěřit s něčím, co mě už dlouho trápí.  

Už od mala jsem měla kamarádku, se kterou jsem vyrůstala, chodily jsme do stejné třídy na základní i střední škole, bydíme vedle sebe, stále jsme společně s rodiči jako malé jezdily na různé výlety atd. Prostě jsme k sobě měly spoustu let opravdu blízko. I přes všechny neshody nebo kamarádění více s jinými lidmi, jsme stále měly k sobě jakési pouto. Alespoň já to tak cítila.

Potom jsme šly na střední, na stejný obor i do stejné lavice ve třídě a naše přátelství pokračovalo. Zde jsme se seznámily ještě s jednou slečnou a utvořily takovou trojici kamarádek.

Ze začátku jsem se s novou holkou příliš nebavila, ale postupem času jsem jí měla víc a víc ráda. Prošly jsme společně až do třetího ročníku, kde už jsme tvořily nerozlučnou trojku. Všude jsme byly spolu, neudělaly bez sebe skoro ani krok, seděly blízko sebe ve škole a po škole si dopisovaly.

Přestože jsem měla občas pocit, že si spolu rozumí více, než se mnou, stále jsem měla obě ráda a řešila s nimi každou maličkost i se svěřovala se svými problémy. Měla jsem prostě dvě skvělé kamarádky, kterých jsem si vážila a měla obě ráda.

Později se mi však začínalo čím dál více zdát, že mě trochu od sebe odstrkují, že se baví více spolu atd. Dost s i změnilo po tom, co mi jednou řekla kamarádka, že jde vidět jak jsou raději spolu. Od té doby jsem se při některých situacích začala stranit a měla pocit, že jsem odstrčená. Vždy mě však kolikrát dávaly najevo zájem, takže jsem se začala s nimi bavit opět normálně. Bohužel jsem se toho pocitu už nezbavila, proto jsem si kolikrát k nim nesedla nebo s nimi nekomunikovala a následně si ony myslely, že s nimi nemluvím. Udělala jsem to jen párkrát a vždy jsme se daly zase nějak dohromady.

Vše se ale změnilo, když jsme na konci května měly ve škole praxe, kde bylo jen pár lidí ze třídy, kteří si nic nesehnali. Protože se ve škole nic nedělo, obě přestaly chodit. Já jsem však kvůli přísným rodičům nemohla zůstat doma několik dní a ve škole jsem byla mezi cizími lidmi a většinou úplně sama. Jedna z kamarádek mi psala, že má doktory, tak jsem jí chápala, ovšem štvalo mě u té druhé, že nechodila, protože se jí nechtělo.

Vzhledem k tomu, že jsme byly opravdu skoro všude společně a většinou když nebyla ve škole jedna, nešla ani druhá, protože by byla sama, štvalo mě, ž ona mě nechá v klidu samotnou mezi cizími lidmi. Měla jsem pocit, že té druhé by to neudělala. Tudíž jsem se s ní trochu pohádala a nemluvily jsme spolu. S druhou jsem se pár dní bavila normálně, ale jednoho dne, když byly obě na praxi, jsem přišla do třídy a nesedla si k té jedné, protože u ní nebyla židle. Tudíž jsem seděla dál a čekala, kdy si budem moct normálně popovídat. Při příchodu jsem jí normálně pozdravila, vše. Ale jak sjem si odsedla, tak si myslela, že s ní nemluvím a přestala se se mnou bavit.

Když jsem jí po pár dnech psala, vše jsme si vysvětlily a navrhly, že si o všem promluvíme ve škole. Bohužel se tak nestalo. Ikdyž jsem si sedla k nim, ona se, otočená ke mě zády, bavila s tou druhou a mě uplně přehlížela. Od té doby se vše změnilo a ikdyž jsem se omluvila jedné i druhé a s obouma jsem si následně chatovala už celkem v pořádku, stále navrhovaly promluvit si, al ani jedna se k ničemu neměla. Domluvila jsem se i s jednou jít ven, ale na poslední chvíli to odřekla s tím že nestíhá, přitom jsem jí viděla, jak asi 10 minut před domluvenou schůzkou přijela domů.

Nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo, snažila jsem se u obou to vráti zpátky, ale už se mi to nepodařilo. Přes všechny omluvy a vysvětlování se ve škole chovaly jinak než přes chat. Když jsem viděla, že už opravdu nemají zájem, přestala jsem se snahou.

Nyní jsem zůstala téměř sama, mám přítele, kterého miluji, ale nemůhu s ním probírat věci jako s dobrou kamarádkou. Chybí mi se někomu svěřovat s každým problémem, dopisování si s někym, povídání. Sice mám spoustu dalších kamarádů, ale neni to nikde tak silné, jako bylo u nich. Nejvíc mě mrzí, že ony to už nechtěly řešit, že si stačí samy a že na mě úplně zapomněly - kvůli věci, která šla snadno vysvětlit a domluvit se. Určitě jim nechybím, protože to by ty domluvy dopadly jinak. Přerušily se mnou kontakt a mě to teď hrozně mrzí.

Jsem najednou sama, nikdo mi toik nepíše, nikdo se o mě tolik nezajímá. Nejhorší jsou pro mě teď prázdniny, protože jsem celé dny doma sama a s nikým nemluvím. Nemam ani s kym co podnikat, nikdo na mě nemá čas. Děsím se i příštího roku, kdy budu s nimi celou dobu v jedné třídě, poslouchat, jak si povídají a o mě naprosto nejeví zájem. Mrzí mě to u jedné, že jsme spolu byly několik let dobré kamarádky a najednou už jakoby o mě nejevila žádný zájem a u druhé, že jsme spolu také řešily vše možné a najednou je vše pryč.

Chtěla jsem se vypovídat, protože už nemám ani komu to říct. Řešila jsem to s mým přítelem i s mamkou, oba si už ale myslí, že je to za mnou, ale není. Stále mi obě hrozně chybí a obzvlášť po večerech, kdy jsem naprosto sama, se doma trápím ve vzpomínkách na naše společné chvíle a mrzí mě, jak vše špatně dopadlo a jak snadno se ode mě obě odloučily.