Téma: V práci se stydím a zakoktávám, v davu si připadám opuštěný, bojím se konfliků a neumím zbalit holku - co to se mnou je?

Ahoj. Myslím, že rozumím jaké máš pocity. Stručně řečeno se cítíš jako z jiné planety mezi hromadou "normálních" lidí. Píšeš, že nedokážeš spoustu věcí, hlavně co se týče interakce s lidmi. Dále píšeš, že si ještě neměl dívku, ani si se žádnou nespal, to ani já ne, takže vidíš, že je nás víc co řešíme podobný problém.

Ze všeho co píšeš usuzuji (avšak nejsem odborník!! ), že tvým hlavním problémem je sociální fobie (strach ze společenských situací před lidmi z obavy, že se případně ztrapníš a tak dále). Ty se v prvé řadě potřebuješ nakopnout. Silně ti radím, aby si vyhledal dobrého psychiatra a nechal si předepsat nějaká antidepresiva, ta sníží tvou úzkost a dodají ti více síly na sobě pracovat. S psychiatrem budete nejspíše chvíli experimentovat, abyste nalezli lék, který ti bude nejvíce vyhovovat. Poté můžeš postupovat dál v podobě terapie, případně se snažit otrkávat tj. vystavovat se společenským situacím, zkusit oslovit nějakou slečnu a podobně.

Sám jsem byl dá se říci podobným exemplářem, ale po nasazení vhodné medikace se to zlepšilo. Mám více motivace a snažím se vystavovat společenským situacím a vůbec se dále rozvíjet. Doporučuji ti to samé, i když to někdy může být běh na delší trať.

No nevím… podle mě to je spíš v genech a v tom jak jsem vyrůstal, sám. Byl jsem bud doma nebo někde v lese a hrál si na vojáka a na přežití. těžko říct jestli mě to víc bavilo nebo se kromě nudy nedalo dělat nic jiného a také nejspíš následek toho když jsem zjistil že jsem byl na příklad u svých vrstevníků neúspěšný - tím pádem mám asi líný mozek, nemám ho naučený poslouchat a vnímat asi, mozek to prostě vyhodnotil jako zbytečnou funkci navazovat kontakt s ostatními + nenacvičená řeč tak se asi dál v této sekci nevyvíjel a někde jsem slyšel že jeden rok na samotce se rovná snad 4 letům nějakého začlenovacího výcviku do normálního života, prostě si připadám jak voják v zákopu za nepřátelskou liní který nemá žádnou šanci se pohnout z místa. jen tam dále nějak přežívá a čeká na nic.

Nejsem si zcela jistý, že jsem tento tvůj příspěvek dobře pochopil. Co přesně myslíš tím, že si byl u "svých vrstevníků neúspěšný? " Znamená to, že jsi neměl kamarády a nedokázal navázat kamarádské vztahy? Každopádně ať už je to v genech nebo ne, fakt doporučuji vyhledat toho psychiatra. Potíže s vnímáním máš nejspíše proto, že máš deprese a úzkost a to se podepisuje i na kognitivních funkcích, jako je například vnímání. Zkus to a uvidíš, že po nasazení vhodné medikace se ti uleví.

https://www.youtube.com/watch?v=UEAoiRy71Yc

Ptáš se, co to s tebou je. Ať už to je třeba sociální fóbie nebo něco jiného, nikdy neuškodí začít tím, jak vnímáš sám sebe. Odpověz si na jednoduchou otázku: máš se rád? Zní to hloupě, ale vážně. Život ti rozdal nějaký karty, dal ti nějaký tělo, mozek a upřímně, lepší to asi nebude. A má bejt? Nikdo neni dokonalej. Když tě tak čtu, napadá mě, co od sebe vlastně očekáváš? Že budeš někdo jinej? Někdo "normální" z davu?  

Buď v klidu. Je dost lidí, kteří si připadají trochu divný. Který v tvym věku neměli vztah, neumí přivrtat poličku a mají všelijaký pochybnosti. Osobně radím začít pracovat na tom, aby ses dokázal přijmout a smířit se s tím, kdo jsi. Až se dáš psychicky do pořádku, najdeš sám sebe, všechno se zase zlepší.  

Pokud máš pocit, že to sám nezvládneš, určitě se neboj vyhledat odbornou pomoc. Lepší chodit rok k psychiatrovi než se další rok trápit.

Hodně štěstí.

Ahoj, do značné míry vím, jak se cítíš. Co se týká školy, kutilských činností atp. jsem byl docela šikovný, ale jinak to samé, co Ty. Vzchop se, cíleně na sobě pracuj, víc si věř a hledej příležitosti, aby jsi si našel partnerku. Myslím si, že Tvoje frustrace vychází do značné míry z toho, že jsi sám. Hlavně se neboj, není to tak složité. Držím palce.