Téma: Spolužačka z bohaté rodiny se chlubí bohatstvím a mě tím uráží, mrzí mě to!

Nazdar.

Co je to za kapelu?

No, každý dostaneme něco naděleno a je na nás, co s tím uděláme.

Tvoje spolužačka se narodila do bohaté rodiny a aniž by zatím sama cokoliv dokázala, chlubí se penězi svých rodičů, je rozmazlená, bezohledná, krutá. Tohle dokázala vytěžit z toho, co jí pánbůh (osud-náhoda - jak kdo chce tomu říkat) nadělil.

Ty jsi se narodila do rodiny, kde zažíváš jak utrpení, tak nižší sociální úroveň - a jsi laskavá, přející, citlivá a bezelstná.

Nebuď mrzutá, i když nemůžeš na koncert, jsi na tom líp, protože jsi lepší člověk.

Neboj, určitě se Ti to někdy splní Kateřinaa Ti to napsala hezky, jsi lepší člověk Už i jen tím, že jsi se spolužačce svěřila, ač jsi jí asi věřila, a přesto jsi na ní nezanevřela a jsi přející Tvá spolužačka se chlubí penězi svých rodičů, asi by koukala, kdyby jí řekli "Jsi plnoletá, jdi na brigádu a vydělej si na ten koncert sama" nebo "My ti ho zaplatíme, ale musíš nám to vrátit či ti zaplatíme polovinu a ty tu druhou", naštěstí i takoví rodiče, kteří na tom jsou finančně velice dobře existují a dokáží své děti učit, že peníze nerostou na stromech. A víš co? Myslím si, že ta slečna je tak trochu ochuzená o ty opravdu silné dobrodružné zážitky, které v 5ti hvězdičkovém hotelu nezažije. Myslím, že je víc spolužáků, kteří si to nemohou dovolit stejně jako Ty, nebo jsou nadšení jen z lístku na koncert a schopní přespat ve spacáku někde v hale, se spoustou lidí, kteří to udělají stejně, poznají nové lidi, mohou sdílet dojmy, radost, užít si koncert i společně s vrstevníky,  a to Tvá spolužačka v hotelu nezažije, protože bude obklopená jen luxusem a jakousi samotou.

No, tos mně přivedla na vzpomínku, že opravdu jsem v tomhle věku (dokonce i dřív - tak nějak od 16) jezdila na různé "fesťáky" nebo akce a opravdu nocovala třeba někde na nádraží čekajíc na první ranní vlak nebo prostě nespala vůbec. Jednou jsme takhle s kamarádkou strávily noc v nějakém nonstopu - ne, že bysme tam "kalily", ale abychom venku nemrzly na lavičce. Doma jsem pochopitelně tvrdila, jak mám zajištěný nocleh u kamarádů, jinak by mě nikam nepustili - resp. v době, kdy jsem byla plnoletá pustit museli, ale máma by umřela strachy. Jo a zážitky to byly, mít tehdy k dispozici hotel, asi bych o něj ani nestála.

Jen myslím, že tehdy bylo přeci jen trochu bezpečněji…

Jenže ona asi ta položka na ubytování nebude na tom výletu to nejhorší, ta největší pálka bude asi vstupenka…

Život není fér. Někdo má lepší startovní pozici a někdo horší. Ne vždy to znamená, že ten, kdo má start usnadněný, že dopadne lépe, ale, bohužel, často to tak je. Nevěřím takovým těm vzletným řečem, že ten,, co nic nemá, že je na tom lépe, protože má lásku a ten bohatý ne, pravdou je, že ten bohatý má většinou všechno, jen si toho někdy neváží.

Dostat se ale na konzert není tak nerealizovatelné. Kde to má být? V Praze? Tak do Prahy se dostaneš i stopem a lůžko v hostelu ve společném pokoji se dá sehnat od 135 Kč (případně se to dá přes noc vydržet vzhůru a zpátky se vyspat ve vlaku).

Zbývají tak jen ceny vstupenek a na ty se dá vydělat třeba na nějaké brigádě.

Ano, nespadne ti to do klína jako tvojí spolužaččce, ale o to intenzivnější to může být zážitek.

Určitě souhlasím s Patrikem, že se na podobné akce dá vydělat na nějaké brigádě (než se trápit nad možnostmi druhých).

Ještě bych to upřesnil. Nikdo si nemůže dovolit vše. Ale zároveń je velmi málo věcí, které si nemůžeme dovolit, budeme-li opravdu chtít. Ano, pro někoho je to jednodušší a pro někoho složitější, někomu vše spadne do klína a jiný se bude muset snažit, takový je ovšem život a budeš na to narážet všude - ve škole, v zaměstnání.  

Můžeš se celý život litovat, že nemáš to, co ostatní, nebo se tomu postatvit a říct si, že to a to chceš a trváš na tom a jít si za tím (a smířit se s tím, že zase jiné věci mít nebudeš).

Dopravu a ubytování v Praze lze sehnat skoro zadarmo, ať ten lístek stojí, co stojí, za pár hodin brigády někde v Mekáči si na něj taky vyděláš.

Pak je tu ještě jedna možnost - nabalit si kluka, co ti to zaplatí. Ať už za příslib "něčeho", nebo rovnou "naturální směnou". Některé holky to tak dělají a celkem v tom vidí smysl života.  

http://ona.idnes.cz/placena-spolecnice-amerika-plasticka-chirurgie-vztah-na-oko-starsi-muzi-1a9-/spolecnost.aspx?c=A160615_110207_spolecnost_bib

Otázka je, jestli takový život chceš.

Já jsem byla v podobné situaci. Neměli jsme nikdy tolik peněz jako třeba ostatní a nemoha jsem si některé vymoženosti dovolit. Vzala jsem to tak nějak do vlastních rukou.

Už od 15-cti brigádím každé léto. Peníze, co si za léto vydělám pak (protože studuji) celý rok nějak využívám - na co potřebuji. Ještě mě živí rodiče a platí mi výdje spojené se školou, ale já jim to takhle i ulehčuju, že si na ty svoje osobní věci přispěju.  

Na kamarádku se vykašli. Chlubí se penězmi, co nejsou její. Nad to se musí člověk povznést. Někdo má méně, někdo má více. Ono znám spoustu lidí, co se v dětství a v té pubertě měli skvěle, měli, na co si ukázali ale pak se jim to v životě všechno obrátilo. Naopak znám dospělé lidi, kteří začínali od nuly a teď se mají opravdu dobře a v životě se jim daří. Hlavu vzhůru. Tvé trápení jistě brzy vystřídá něco dobrého a pěkného.  

Přesně, proč si na ten koncert nevyděláš brigádou? Nebo kdybys jela jako doprovod nějakýho vozíčkáře (a postarala se o něj, samozřejmě), můžeš tam zadara. Já takhle za studií několikrát byla.  

Sanyo, ta tvoje spoluzacka pro financni situaci v rodine neudelala vubec nic. Je to ubohe, chlubit se bohatstvim svych rodicu. Jak vidis, ani za ty penize si rozum nekoupi!!
Myslim, ze jednou pochopis, ze clovek v zivote nemuze mit vsechno. Jednou prehodnotis sve priority a tvoje soucasne nejvetsi prani se mozna hodne zmeni. Budes si prat lasku sveho pritele, svatbu, zdrave deti anebo jenom jeden krasny pohodovy den.
Nejdulezitejsi je, abys byla spokojena sama se sebou.