Téma: Sousedské vztahy - jaké je máte?

K nám chodí na návštěvu na zahradu a pod okno srnečky, bydlíme pod lesem. Ale ano, sousedy také máme, mladé staré i ty v pracovním procesu. Staří moc nechodí ven, mladí jsou stále v čudu, ale když jsou doma, tak to poznáme podle muziky. A ti, co musí do práce, tak tam jsou od nevidím do nevidím. Jsme v chaloupce sedm roků. Buchty jsem už také dostala i rozdala, ale kamarádičkování to není.  Bydlíme kousek od Prahy a tady jsou lidé trochu studenější, než jsem zažila v dětství na Valašsku.

Pavli, u nás to je možná i tím, že se známe spoustu let. Taky se najdou mezi některými nějaké nesrovnalosti, nakonec je ale stejně vidím venku v přátelském hovoru. Jsme ve městě, na starším malém sídlišťátku, mladí jsou tady taky, ale těžko poznat podle muziky, protože já si taky nepouštím zrovna dechovku... ... Pocházím ale z vesnice a tam jsem taky byla zvyklá, že sousedi jsou v pohodě a byli jsme tak i učeni rodiči.

Tak to my máme sousedy s velkým S a dokonce i ty jak my jim říkáme "lufťáci". Se všema vycházíme stylem já na bráchu, brácha na mě. Takže kdykoliv někdo něco potřebuje tak není problém.  

Super, mě třeba překvapilo, když jsem četla někde v tématu, že když rozváží PPL zásilku, že se nedá domluvit. Já pokud nejsem doma, stačí zavolat sousedům a oni vyzvednou. Jedni tu mají i naše klíče pro případ nouze.

Ja si take nemuzu narikat na sousedy, samy usmev  a uctive zdraveni, no to je tak vsechno. Nebot me okoli je smes narodu, napr. lide z Iranu, Turecka, Polska, Skotska, Anglie, Indie, Pakista a Rusko. A jsou ohleduplni, jejich deti neznaji barieru a dovadeji spolecne, ale dospeli se nenavstevuji a za nikoho nic na vic neudelaji. Kazdy sam za sebe.

Nás sousedi nemají rádi. Dodnes nevíme proč. Asi proto, že jsme přistěhovalci (jsme dva rodinné domy "nalepené" na sobě, žijeme tu třetím rokem).

 Tak ti pošlu nové sousedé Avatárku. Napsal bych i více, ale se stydím.

A nové sluníčka se mi vůbec nelíbí. Ach jo. Hm

Avi, třeba měl na ten barák spadeno někdo z jejich známých, rodina a tak... to někdy taky stačí k nevraživosti.

Se sousedy vycházíme v pohodě, ne že bychom se navštěvovali, ale když jsme na zahradě, tak popovídáme přes plot.... dokonce u nás probíhá občas výměna zahradních produktů, to když se někomu urodí něčeho nadbytek, tak pak nabídne sousedovi a na oplátku dostane zase to, co mu chybí.

   Ale když naši ulici srovnávám s tou , kterou si pamatuji z mého dětství, tak je to docela jiné.... ti starší sousedé, které bylo vidět venku před domy, jak sedí spolu na lavičce a povídají si nebo jen tak se spolu zastaví... ti už všichni odešli na druhou stranu..... a ta nová generace, která si postavila celou řadu domků naproti v zahradě, kde se za mého dětství proháněli nádherní koníčci  -  momochodem, ti mi tady dodnes moc chybí - tak ta už tak spolu nekomunikuje... všichni jsou nějak uzavření doma jen sami pro sebe a jen si navzájem závidí, když si někdo z té jejich řadovky pořídí něco nového..... Jak říká pamětnice -moje mamka -je to teď úplně jiná ulice, jak byla před lety a je to velká škoda...

Tak my mame sousedy jake bych neprala snad nikomu, neustale nam zasahuji do zivota, posilaji nesmyslna udani, nadavaji nam, bouchaji na nas i treba za to ze vysavame nebo jim vadi pracka, deti atd... jsou to naprosti cholericti blazni, kteri nam strpcuji zivot. Bohuzel s vetsima idiotama sem se nesetkala, tak uz je ignoruji ze vsech sil, nejspis sou krom toho ze sou zly a zavistivi asi i nemocni, protoze normalni clovek by takovehle sceny a sikanu jen tak lidem co zijou a ne zrovna nejak extra hlucne nedelaj. Tak pokud se nekdo chce stehovat sem do tohodle mestecka i presto ze je to tady des, tak at se nesetka s Diblikovejma, clovek slabsi povahy by to neunesl, ale zas na druhou stranu jsou k smichu, ale to jen pro ty kterych se to netyka nekolikrat za den.

Já bych vážila slova, Zábřeh je malý a s tímto jménem hodně rodin.

Dobrý den, od narození v panelovém domě. Děti už jsou pár let na vlastních nohách a my jsme s manželem nákladně zrekonstruovali celý byt. Posledních pár let jsem čím dál tím míň snáším lidi kolem. Dospělo to tak daleko, že jsem začala docela dost pít alkohol, abych večer doma přečkala a rychle usnula, asi jsem se nad sebou včas zamyslela a docházím už 4 roky k psycholožce, strašně toužím utéct z paneláku do domečku, jenže s manželem o tom není řeč, jsme na to už prý staří a do hypotéky on nepůjde. Je to moje každodenní noční můra, denně prohlížím realitky, jsem už alergická na každý krok a hlas nad náma v bytě, hrozně mě to ubíjí, většinou vůbec nemůžu večer usnout a pořád se mě to honí hlavou a nemůžu to dostat z hlavy ven. Nedokážu se radovat ze života, už zůstávám i dýl v práci, abych se nemusela vracet včas do bytu, začala jsem i 2x týdně chodit cvičit, abych z bytu utekla.  Rodina nade mnou kroutí hlavou a nechápe o co mě jde, vždyť máme přece krásný zrekonstruovaný byt a já to tam nenávidím.

V padesáti staří? Tvůj muž je nemocný, nebo proč se cítí starý? Já myslím, že právě teď, když jsou děti pryč, by bylo více času zvelebovat a užívat klidu. Hanďo, nevzdávej to a zkus muže udolat, třeba s ohledem na Tvoje zdraví..... vždyť nejste tzv. na odpis.

Barčo, dík moc za odpověď, já ho udolávám už nějakou dobu, ale on je dost zásadový, on má srdeční arytmii a bere prášky, není to smrtelné, ale není mu občas dobře, z toho má asi strach, aby se s ním něco nestalo a já nezůstala někde v nedodělaném baráku sama. Je to složité. Můj manžel není vůbec psychická opora, kdybych se rozpovídala o těch svých psychických problémech, tak by z toho byl asi hodně špatný, ale nic by to nezměnilo, asi by se zhoršil náš vztah, protože by si dával za vinu, že nejsem šťastná. Ale určitě by kvůli tomu neudělal to, po čem toužím já. Hodně našich známých opustilo byt a šli do domku a on v tom vidí ty nevýhody, na stará kolena šli do dluhů, nevědí, co bude, to on by nikdy neudělal atd. jsou to řeči pořád dokola, nejhorší je, že už jsem jim jednu dobu taky věřila, ale teď už jsem to zase já.

Život Tě přivedl na rozcestí, Hani. Jeden směr, ten současný, vede do pekla. Problémy v domě se budou zdát stále nesnesitelnější, budeš trpět i bezvýznamnými příkořími, na nimiž by kdekdo jen mávl. Nejhorší bude plíživé nebezpečí. Přijde po špičkách, aby se usídlilo navždy. Manžel bude ta překážka a jed bude přibývat denně po kapkách, jak druzí budou shánět domky a budovat a vy nic, začneš ho nenávidět. Každou chvíli mozek flákne, že on je příčina Tvých stavů. Zpočátku budeš hledat důvody, že ne... tak to není... máme se tady dobře. Ty budou ubývat, až převládne vztek a nenávist. S tím nelze žít dlouho.

Když se na rozcestí rozhlédneš a přiklonil bych se k názoru, že ani nechceš, jsou ještě další směry. Zůstat v dobrém bytě a najít společný cíl, jímž není jiné bydlení. Tyto cesty jsou hladké, nalajnované a nudné. Sám bych je nezvolil.

Další cesta je mlhavá, jen v dálce je vidina domku a spokojeného života. Padesátka je věk, kdy můžeš zapomenout na diskotéky, ale pak zbývá ještě mnoho aktivit. Bydlení v domku je jedna z nich. Mám za sebou dvě takové a další mě čeká, abych měl kde žít

Tak tedy:

• spočítej, kolik můžeš dostat za byt a chatu, kolik je na hotovosti a zda mohou půjčit děti, protože domek se neztratí.

• Začni hledat nemovitost nebo pozemek. Baráky na rekonstrukci nebývají drahé. Stavební firmy do toho nechtějí jít. Tato práce je drahá a pokud je nehlídáš, skončíte na půl cestě bez peněz ve zpraseným domě. Na hotovou novostavbu zapomeň a nelituj. Nemají ducha, postrádají styl a jejich ceny připomínají telefonní číslo.

• Tak co nám zbývá? Pozemek. Vycházím z ověřeného faktu, že člověk se zdravým rozumem mnoho nepotřebuje. Kdo se opájí svými třinácti pokoji, nakonec neví, ve kterém si nechal brejle. Plac by měl mít aspoň 300m, musí zbýt na zahrádku, nejvýš mírně svažitý a prosím, NE U VODY! Plyn být nemusí, kanalizace je dobrá, jakákoli pitná voda nutná, elektrika je jasná. Může se stát, že ti nedovolí vodovod, protože už nemá kapacitu. HLAVNĚ ŽÁDNEJ SATELIT! Je dobré znát místní územní plán. Máme oploceno? Koupíme projekt jednoduchého domu. Velký obývák s kuchyní, ložnice a možná další menší místnost. Projektů jsou pytle. Na sklep nemáme, vybetonujem desku. Budeme lepit z Ytongu, stropy dřevěné, jednoduchý krov, sedlová střecha. V podkroví nejvýš trucovna. Okna plastová. Topení teplovodní, kotel plynový nebo pyrolyzační, co žere všechno. Elektroinstalace jednoduchá, leč účelná, žádný opičky. Takhle jsem stavěl se třemi lidmi. Zastavěná plocha 80m. Obvodové stěny jsou do týdne. Než ztvrdne věnec, skočíme na pilu. Dřevo se kácí, řeže a prodává bez papíru. Najdem partu tesařů, krov budou mít za dva dny (špatně se shánějí v sezóně, musí se nasmlouvat dřív). Další týden kompletní střecha. Krb je pěknej, ale komín drahej. Plynovej kotel ho nepotřebuje. Stavět komín v hotovým baráku je na mrtvici. Podlahy jsou za dva týdny. Další dva dny jsou zapěněná okna. Elektrika ve dvou lidech dva týdny, omítky jeden. Topení jeden týden. Vodoinstalace dva dny, koupelna s hajzlem dva týdny. Zámek do vrat a bydlíme. Dodělávky časem. Kdo se trochu vyzná, najde nemálo obchodníků, kteří prodají cokoli bez papíru, bez daně a se slevou, hlavně hned a za hotový. Dnes nemají kšefty a budou se podbízet. Takový domek se dá pořídit do jednoho mega i se zateplením. Zapomněl jsem na centrální vysavač, vím, jak na něj za čtyřku. S novým domem je problém v jeho legalizaci. Musí být mnoho revizí, které nutí do drahých technologií. Musí být dodržen stavební zákon atd.

• Starý baráček: dobře, důkladně, co nejpodrobněji prohlédnout. Pokud má praskliny, fláknout sádrové terče a za dva týdny prohlédnout. Vzít měřák a opíchat zdi, kde je nadměrná vlhkost. Vyjít do patra a opatrně na podlaze poskočit. Nic se nestalo? Poskočit hodně. Pokud nepadla almara – dobrý. Vzít dobré světlo, opíchat a prohlédnout krov. Všechno jde vyměnit. Vodoinstalačka musí být nová a mnoho nestojí. Prohlédnout kanalizaci. Nová není drahá, ale je s tím práce. Elektroinst. levná není. Pokud je původní – vyměnit. Nejsou pravda hospodské kecy, že je lepší stavět nový. Každá přestavba je individuální. Než se do ní pustíte, musí být projekt. Ne ten oficiální, projektanty váš barák nezajímá, raději kreslí blbé křižovatky za hodně peněz. Vy dva si musíte říct, co chcete a jak toho docílit a všechno zapsat. Necháte si udělat jednoduchý projekt na zvětšená okna nebo pokud budete měnit vzhled domu, případně přípojku plynu. Žádný další projekty! Pokud je chlap šikovný, najde elektrikáře, co mu nakreslí dráty za litr. Projekt vody zvládne každý, kdo se myje. Musíte legalizovat pouze plynovou instalaci a to doporučuji a jinak nic. V domku, který má popisné číslo, si můžete dělat, co chcete. Vůbec nemusíte splnit zákon, pokud se nic nestane. Elektriku necháte zkouknout revizákem. Dobře prohlédnete komín, bejvají perníkový. Vypadá to jako sranda, ale při zaměstnání si ji neumím představit. Zapomněl jsem na velký auto, žádnej kombík nebo v nouzi kvalitní přívěs. Nebo budete žebrat o dovoz čehokoli.

Stavba nebo rekonstrukce baráku vlastníma prackama v sobě skrývá tajemství, jakému se dnešní společnost vyšklebuje, protože neví o co jde. Nemusíš nutně vzít do ruky každou cihlu, abys dostala pocit, který se nedá koupit. K domu dostaneš správný vztah, dům není zboží, i když se tak dnes bere. Ukažte mi člověka, co přišel o sebevědomí, když postavil domov. Ale bez půjčky, to je rychlá cesta, jak o barák přijít a skončit v ústavu, pokud bude místo

Teď ho ještě přesvědčit. Moudré ženy říkají, že chlap se má přesvědčovat tak, aby si myslel, že na to přišel sám, pak je vyhráno. Pokud mu koupíš zednickou lžíci, oprávněně tě s ní vezme po kebuli

Wolfg, moc děkuju, to je takové pohlazení na duši, já asi tohle všechno vím, manžel je šikovný, je to kutil a se vším si ví rady, s ním bych se nebála jít do ničeho, jenže on prohlásil, že se na to necítí. Sice si říkáme, že teď už máme všechno hotové, že si budeme jenom užívat, ale zase bude něco vymýšlet a předělávat a vylepšovat. Pokud by se nám podařil prodat byt i zahrádka s chatkou, měli bychom na slušnější domek k menší rekonstrukci. Já bych byla ochotná jít do hypotéky s tím, že bychom si něco pořídili, předělávali a snažili se prodat byt i zahrádku. Z prodeje se snad pak hypotéka nechá zaplatit. Já si myslím, že manžel přemýšlí o všech možných alternativách, které by nás mohli potkat, že se hrůzou nechce do ničeho pustit. Já mám zase obavu, že pokud bych ho "elegantně" přinutila jít do domečku, protože v bytě skončím na antidepresivech, tak si budu každý případný nezdar přičítat sobě, že je to moje vina, že jsem to takhle chtěla. Popravdě netuším, jak by reagoval, kdybych to všechno vybalila na rovinu, asi to budu muset zkusit. Domeček je můj sen, i když jsem doteď spíš hledala řešení v tom, že bych se měla naučit žít a přizpůsobit se bydlení v paneláku, že je to moje chyba, že jsem nesnášenlivá. Když jsme koupili zahrádku, byla bez chatky a manžel postavil celou dřevostavbu cca 25 m2 úplně sám bez cizí pomoci, voda, elektrika atd. to není u nás žádný problém, naopak by žádné řemeslníky nechtěl, protože on to udělá líp a to bude asi taky ten problém, že by se na domku udřel, protože on je hrozný detailista a potřebuje mít všechno na 150 %.

Tohle je na soukromé povídání, Hani a myslím, že stojí zato. Napiš mi vzkaz, pokud se nebojíš. Monitor ještě nikoho nekousl

Nebojím se, díky za nabídku, ale myslím si, že pokud by se tady objevil něko v podobné situaci, že si rád všechno přečte a zjistí, že v tom není sám, já jsem ráda za každý názor.

Já Vás chápu, podobné pocity zažívám i já, ale z konkrétního důvodu, máme u nás v domě prostě párek otravných lidí, kteří se snaží vycházet se všemi, ale jen proto, že se nudí, tak shání drby, nedejbože když se s nimi nechcete bavit, nevim proč bych se měl bavit s nějakými primitivy když nechci, taky jsem radši někde z domu a chtě bychl bydlet jinde, ale rodina se stěhovat nechce i když je také nemají rádi.. nechápu, tak se prostě budeme užírat s nějakými pitomci jen z pohodlnosti že se nám nechce zařizovat nové bydlení, ale duševní pohoda je přitom to nejdůležitější

Hanďo, já Tě chápu. V baráku já taky bydlela, ale nechtěla bych-jsem ráda za byt, i kv. svému zdrav. stavu, barák bych asi nezvládala. Ale kdyby jste neměli zrovna baráček, tak co jiný byt? Chápu i ty názory "druhých"-jako když jste si ho nově zrekonstruovali, ale stojí tohle snad za problémy a dohady v manželství.. ? Na to by měl Tvůj chlap hledět a mělo by to pro něj být důležitější(Tvá spokojenost), ne? Co cihlák? Já v takovém bydlím a v poho. Až se s přítelem sestěhujem, taky nechci k já němu do paneláku. Souseda, co na mě buší "v jistých chvílích"(vůůůůbec nejsem žádná siréna, ona to dělá schvlálně- jedině když pozná podle mého psa, že tam jsem, jinak si absolutně NEVŠIMNE), by nám jistě i pokazila tu spontánnost-to bych taky nesnesla, kdyby nám nějaká.. píp... měla kazit vztah. Proto Tě chápu. Zkus promluvit s manželem o jiném bytě. P. S. Mému příteli je 52.

Leňo, my jsme za posledních pár let nainvestovali do bytu šílený peníze, kdybychom prodali byt a chatu se zahrádkou, tak na nějaký menší domek dosáhneme, ale manžel tvrdí, že už na to nemáme věk se zase pěkných pár let dřít na baráčku, abychom dosáhli té úrovně, co máme nyní, náklady na dojíždění na dvě auta atd. atd. on to umí všechno tak hezky vyčíslit. Přitom máme oba dva slušnou práci, manžel je moc šikovný a je obrovský kutil, tak já nevím, asi se budu muset doma zhroutit a nechat se hospitalizovat a pak by to třeba šlo?

... no právě.... proto mu to nějak logicky teď zkus "vyčíslit" Ty...

Já vás tady s tím nechci moc otravovat, každý má svoje problémy. Já jsem se rozvedla, když byly dcery malinkaté a dlouho jsem s nama byla sama, znova jsem se vdala teprve před deseti lety. Manžel se k nám nastěhoval, já jsem konečně nebyla na všechno sama a hodně se mě ulevilo. Byla jsem šťastná, všechno klapalo, skvěle se o nás staral, předělal celý byt, koupili jsme zahrádku, postavili chatku, současně jsem poslouchala, jak jsou lidi kolem nemožný, nevšímavý, bezohledný ale my se máme skvěle. Soused nad náma dupe a řve, na zahrádce hulákají nevychovaný parchanti a všichni, kdy si zadluží a jdou do baráku jsou nezodpovědný blázni. A já na všechno kývala a až před nějakou dobou jsem si začala uvědomovat, že to vlastně cítím úplně jinak, že si lžu sama sobě a i všem kolem asi jenom proto, abych si nestěžovala, když žiju tak krásný a spokojený život s tím skvělým chlapem, kterého mě každá závidí. A teď vážně nevím jak z toho, protože o mých psychických problémech manžel neví, neví, že chodím k psycholožce a občasné nálady se vždycky nějak okecali. Mám pocit, že kdybych teď narovinu řekla vše po pravdě, tak to bude brát jako podraz, že jsem se mu nesvěřila, že jsem mu nedůvěřovala. Celou tu dobu si o mě všichni myslí, že jsem šťastná jako blecha.

Ne, Hani, podrazem bych to doslova nenazvala. Chápu to, že to bylo tím, že Ti předchozí vztah nedopadl, Tys na malé děti byla sama a pak se objevil Tvůj nynější chlap a zřejmě(? )jsi byla "vděčná" za to všechno a a tak nějak jsi pozapomněla sama na sebe a na to, co chceš Ty sama. A do toho Tvé psychické problémy, kdy jsi měla pocit, že tam nějakým způsobem "nepatří" nebo jak to nazvat. Hmm, jen můj laický pohled. Ale vůbec(! )tu ničím nikoho neobtěžujueš-na to tu ty diskuse jsou! Kdekdo se tu svěřuje a žádá o radu, posouzení... Možná bys teď měla být trochu "sobecká", ale v tom dobrém slova smyslu-koukat na to, co chceš Ty-i kdyby se to muži nelíbilo. A klidně mu bez obav vysvětlit, proč jsi se nesvěřila-teda pokud to bylo tak, žes to nechtěla(tu "idylku")jako by "kazit". Pokud Tě má rád, pochopí to, když se bude snažit vžít do Tvé situace, vrať se do minulosti, klidně mu to popiš po krocích a popiš své pocity. Jen nápad.

Leňo, udělám pro to maximum, já už se v tom plácám delší dobu a nevím jsem jsem blázen já a všichni kolem mě jsou normální, pořád hledám chybu v sobě, že jsem moc přecitlivělá a moc všímavá a že všichni v domku bydlet nemůžeme atd atd. Ono by bylo pro moje okolí asi nepochopitelné, že bych se ráda převlékla ze super hadrů do tepláků a šla si ničit nehty u kolečka a u míchačky, to trochu přeháním, ale já mám maximální luxus v paneláku, chodím na kosmetiku, ke kadeřnici, na masáže, cvičit a tohle všechno bych musela z časového i finančního důvodu na čas opustit, ale já bych do toho šla. Já jsem toho teď plná, budu se muset trochu zklidnit, abych nenadělala víc škody než úžitku. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Já jsem si fakt připadala jako postižená.

Hanďo, seš tu ještě? Pokusím se to rozebrat. Máte byt, krásně po rekonstrukci, kde jistě manžel musel přiložit ruku k dílu a ty jsi to vyčančala. Možná seš jen trochu utahaná z té přestavby, ale z bytu domek nepředěláš, není to také potřeba. V bytě máš veškeré pohodlí. Dále. Máte zahradu a chatku, kterou manžel celou sám vybudoval, určitě ji miluje, jelikož je v tom jeho práce, čas a úsilí. Toto vše on nemůže lehce opustit a ty si myslím, po uvážení také ne. Nejsi už mladý větroplach a věř, že léta budou přibývat. A barák potřebuje chlapa, chlapa celého, zdravého, protože kolem baráku práce nekončí. Vy máte ideální stav. Celé léto od jara do podzimu bych bydlela v chatě a na zahradě a až na zimu bych šla do bytu. Víš bydleli jsme v paneláku 35 roků a při tom jsme měli domeček, koupili jsme perníkovou chaloupku. Od jara do zimy jsme tam chodili předělávat, budovat, rekonstruovat a hlavně pobýt na zahradě. Když se syn oženil, dali jsme mu byt 3+1 v paneláku darem a šli bydlet do domečku. Jsme tu právě dnes 7 roků a je tu prima, ale věř, že v zimě je to tady otrava. Jsme již důchodci. Brala bych nyní byteček tak 2+1 na zimu a od jara do podzimu chaloupku. Proto si myslím, že máte ideální stav, můžeš pobýt podle nálady, podle potřeby, podle situace, podle zdravotního stavu. Neměnila bych na tvém místě nic.   

Pavli, dík, tohle jsou přesně slova mého manžela, on myslí hodně dopředu, na dojíždění, na dostupnost lékařské pomoci, za nic na světě nechce být odkázaný na pomoci dětech atd. Domeček bychom chtěli oba dva, pokud bychom měli dostatek peněz v hotovosti a jenom se přestěhovali,  tak není co řešit. Tady jde o rekonstrukci a hypotéku a do toho se manželovi nechce, je samozřejmé, že cena hotového baráčku ve městě je obrovská a domek k rekonstrukci a s dojížděním je na zváženou. Ve mě se to hodně pere, vzhledem k manželově vynaložené práci na bytě a chatě je to o to citlivější. Kdybych si to dokázala přehodit v hlavě, že v paneláku bydlí 1/3 populace a že řeší daleko horší sousedské vztahy, že si nemám na co stěžovat, tak by to možná bylo řešení, to mě ale nejde.

Tak to ve mě včera bouchlo a řekla jsem manželovi, jak to v paneláku všechno nesnáším, moc jsme to nerozebírali, hodně jsme ho zaskočila, dlouhou dobu seděl v realitách a mlčky hledal, o víkendu se jedeme podívat na jeden domeček, protože svého manžela znám, tak moc nejásám, předpokládám, že následující scénář bude vypadat asi tak, že se xxx pojedeme podívat na nějaký domek a pokaždý na něm bude něco hodně moc špatného, takže mě dokáže, že pro nás bude nejlepší, abychom zůstali tam, kde jsme.

Takové myšlenky si nepřipouštěj, považ, že jsi mu už nasadila boučka do hlavy a i to je úspěch, ne? Věnoval svůj čas hledáním v realitách..... A teď nasaď všecky zbraně co máš... milá, hodná.... veselá.... ukaž, jak Tě naplňuje štěstím, že se pojedete podívat... hm?

Hanďo, Hanďo, kdo chce kam, pomůže si sám. Hanďo, ty jsi v paneláku nešťastná a manžel je tam šťastný, máte to 50 na 50. Kdo bude šťastný v baráku? Přeji šťastnou volbu.

Ty jsi psycholog na vyteklý baterky, Hani Přeju měkčí dopad než u mě. Koupil jsem před léty barák. Docela dobrej. Později se ukázalo, že byl dobrej na bagr. Tak žádný nadšení při koupi. Tvař se zarputile, odmítavě, jako bys ho vůbec nechtěla. Ušetříš několik vejplat

Je samozřejmé, že se nepoženeme do ničeho po hlavě a všechno řádně zvážíme, je to dost zásadní rozhodnutí a všechno bude po vzájemné dohodě, pokud nebude něco schůdné, tak to prostě nepůjde. Manžel je dost zkušený řemeslník na to, aby dokázal odhadnout co se vyplatí a co ne. Já všem moc děkuju za vaše názory, nechci tady ale jitřit emoce, jestli je lepší byt nebo barák nebo posuzovat kvalitu psychologických metod. Každý jsme originál a každému vyhovuje něco jiného.

Po dvouhodinovém sezení s finančním poradcem zůstáváme v našem bytečku a já si najdu psychologa, abych se dala do kupy.

Ani jste nestihli prohlídku domečku?

To jsme vzdali, probrali jsme důkladně, co by nás finančně čekalo, domeček, který jsme si vyhlídli bychom chtěli upravit a v součtu finančních nákladů bychom si sáhli na dno.

Pokud je to takhle, aspoň už nevidíš chybu jinde, než ve skutečnosti je. Něco jiného je, myslet na to, že manžel nechce a něco jiného vědět, že to prostě nejde.

Nemůžu říct, že jsem zklamaná, spíš hodně zaskočená, představovala jsem si to jednodušší, ono se to časem poddá, nic jiného nezbývá.

Hanďo, teď vidíš to, co manžel cítil a vnitřně tušil, jen neuměl použít ta správná slova pro vysvětlení. Řekl ti to finanční poradce, odborník, a je velice moudré, že jste zvolili tento postup. Já také neuměla zvolit a vystihnout ta pravá slova, neznala jsem finanční dosah. Možná i teď to píši kostrbatě, ale to už je jedno, hlavně, že znáš příčinu. Myslím, že časem to uvidíš, jako výhodu.

Po 4 měsících se vracím k téhle diskusi, podařilo se nám prodat byt a koupili jsme si vysněný domeček a jsem po pár posledních letech opravdu šťastná.

Hanďo, tak přece jenom? Hanďo, tak ať jste v domečku šťastníoba dva. Hodně sil a zdraví, přeje Pavla.  

Moc díky za podporu, bydlení v domku je opravdu neporovnatelné s bytem, alespoň v našem případě, máme veliké štěstí na prostředí a sousedy a všechno to napětí a nevraživost ze vztahů z paneláku rázem spadne a zmizí.

Hanďo, GRATULUJU! Ať jste oba v domečku šťastní!

Tak vidíš, Hanďo.... konečně máš co sis vysnila. Přejem Ti to a zase se ozvi. Rádi si počteme, jak se daří