Téma: Sobci mezi námi - jsem smutná a zklamaná

Tvá známá je mimořádně ubohá a povrchní.  

Chápu, že je Ti z ní smutno.  

Ahoj Avatárku, děkuju ti za vyjádření pochopení.

Už jsem si připadala jako ta nenormální já. Zdá se mi, že obzvláště na sociálních sítích se tohle chování teď rozmáhá a vše se dělá jen pro efekt a pro zábavu. Asi se budu muset poohlédnout po opravdových přátelích.

Panenko, FB a jiné přece nemůžeš brát vážně. Přátelství a virtuálno nejde dohromady. Vždyť se podívej na počet tzv. přátel lidí na FB. To je spíš jejich zbožné přání. A máš pravdu, najdi si přátele v realitě, bude jich méně, ale za to to budou lidi z masa a kostí s běžnými radostmi a starostmi. Sama mám v přátelích lidi, které znám i osobně a když vidím jejich prezentace na FB, nestačím se občas divit.

Máš ravdu, Barčo, brala jsem to příliš vážně. Jsem strašně naivní. Hledala jsem tam něco, co mi virtuální vztahy poskytnout nemůžou.

Přijde mi to úplně normální.

Protože virtuální vztahy nejsou totéž, co vztahy reálné.

V čem jsou rozdíly?

V pohodlnosti.

a) pro velkou část lidí není otevřenost ohledně toho, co o sobě na sociálních sítích sdílejí, projev přátelskosti, ale jen exhibicionismu. Potvrzují si tím sami sobě to, že někým jsou, že něco mají, něco zažívají. Jestli tím divákem je Petr nebo Pavel je podružné, virtuální svět je plný různých Petrů i Pavlů.

U reálného vztahu musíš neustále on-line šifrovat, jak jsou tvoje projevy přijímány a vyhodnocovat, co říkat jak a jakým způsobem, aby to bylo vhodné a vyvolalo to ten účinek, o jaký ti jde. To u virtuálních vztahů z velké části odpadá.

b) K netu můžeš sednout kdykoliv, třeba něco poslat na síť z tabletu nebo mobilu i když si jdeš sednout na záchod, nemusíš se starat, jestli mají ti druzí čas a náladu. Zatímco u reálných vztahů si na schůzku nebo rozhovor musíš vyčlenit čas, který vyhovuje nejen tobě, ale i tomu druhému, dost často to vyžaduje i nějaké jiné úkony - někam dojet nebo uklidit, připravit občerstvení nebo alespoň kvůli tomu nějak zorganizovat svůj rozvrh. Tuhle "práci" s virtuálními vztahy nemáš.

c) pokud ti v reálném vztahu a kontaktu někdo říká něco, co se ti nelíbí nebo nebaví, musíš to nějak zvládnout, vynaložit nějaké úsilí na to, to buď zkusit akceptovat nebo úsilí na to, abys nějak oponovala nebo úsilí na přetvářku. Ve virtuálním vztahu si toho druhého můžeš pohodlně vypnout, vyšoupnut z přátel, ignorovat ho, změnit email nebo profil - opět: jak pohodlné oproti tomu, když jsou nesrovnalosti mezi lidmi ve skutečném životě.

Prostě stavět virtuální vztahy na roveň těm reálným je bláhovost. Ano, kontakty z netu mohou člověka potěšit, mohou mu i poradit a pod. , ale nelze od nich čekat to samé co od reálného živého kontaktu a člověka, kterému vidíš do očí když s ním komunikuješ.

Vztah nejlépe poznáš ne podle slov, ale podle činů - a ve virtuálním světě jsou jen slova, slova, slova.

Proto moje rada je: nestavěj virtuální vztahy na roveň reálným.

Doba je pokleslá, ale pokleslost je právě v tom, že lidem stačí nějaká hezká slovíčka na nějaké sociální síti a už to mají za přátelství.  

Ten, kdo si kvůli tobě vezme neplacené volno, aby ti pohlídal děti, když to potřebuješ, to je přítel. Ten kdo ti půjčí poslední peníze, protože ti věří, že to fakt včas vrátíš, aby on zaplatil, co potřebuje, to je přítel. Ten, kdo se kvůli tobě připraví o práci, protože se tě zastane u někoho, kdo tě chce zničit, to je přítel. Ten kdo pro tebe přijede přes půl republiky, když ti klekne auto, to je přítel.

A tak bych mohla pokračovat.

Zatímco ten, kdo ti píše nějaké více či méně líbivá slovíčka na net je jen člověk, co má zrovna chuť pro své vlastní potěšení (!!! ) někomu napsat nějaká více či méně líbivá slovíčka.  

A to je dost velký rozdíl.

Virtuální vztah je jen NÁHRAŽKA vztahů skutečných.

Pokud tedy nezafungují jako seznamka, čili pokud se s člověkem, kterého potkáš na netu nazačneš stýkat i v reálu. Já pár takových známých mám - bez netu bych je neznala - ale kdybych s nimi nežažila něco i reálu, tak bych je nikdy doopravdy nePoznala.

Takže spíš než abys řešila tuhle nějakou virtuální známou zapřemýšlej, se kterou kamarádkou jsi se dlouho neviděla? Komu jsi dlouho nezavolala? Koho bys mohla pozvat na návštěvu nebo třeba jen na kafe, abys zjistila, jak se má a co dělá?

Živými lidmi se zabývej a reálné vztahy pěstuj, sociální sítě ber jen jako. no řekněme třeba jen jako interaktivní televizi.  

Děkuju, Kateřino. To je právě ten můj problém - že jsem uvěřila v "reálnost" vztahů na sítích, protože když ti tam někdo napíše, že tě miluje máš tendenci (nebo aspoň já jo) tomu věřit. No a já si malovala, že se s těmi lidmi teda přátelím i v reálu. Je to způsobeno asi hlavně tím, že jsem neměla lehký život a taky mám sociální fobii, takže jsem si tím vážně nahrazovala vztahy, kterých mám málo, protože to trvá, než lidem začnu věřit. Tak mám asi jen 2 vážně dobré přátele a ostatní jsou jen známí. Jenže já toužím po takovém tom "přátelství na život a na smrt" jako máš v pohádkách… no jo… a ono to už dneska (25.03.2017) moc mezi lidmi neletí, protože málokdo má čas a chuť taková přátelství vytvářet. Ale nedám se a budu dál heldat

To není tak, že přátelství na život a na smrt neletí, ale je to opravdu trochu idealistická (pohádková) vize vztahu.

Lidi se mění, přeskupují se jim piority, prožívají různé věci - tím pádem se mění i to, co mohou s tím druhým sdílet a nakolik si mají co říct. Stačí když prožijí hodně odlišnou životní zkušenost a už může dojít k tomu, že si nemají co říct nebo že vnímají různé věci odlišně.

A je to přirozené.

Řeknu ti takový příklad.

Píšeš o internetové známé, která je pro tebe sobec, protože jsi ji podporovala, když měla rakovinu a když ty máš deprese, nepodporuje ona tebe a zveřejňuje příspěvky, že na Facebooku se nemá kňučet a má to tam být zábava.

No a co když to dělá proto, protože jelikož utekla hrobníkovi z lopaty, chce se radovat ze života. Nějaké dost dlouhé období byla obklopena jen myšlenkymi na nejhorší, do toho i utrápenou rodinou, které dělala starosti. Teď se cítí konečně osvobozená od toho trápení.  Píše sice v druhé osobě (ty zveřejňuj, ty si nestěžuj) , ale říká to vlastně sama sobě, protože si myslí, že pro lidi okolo byla nějakou dobu se svým trápením jen přítěží a informuje je, že teď už od ní žádné stěžování si neuslyší, bude jim ukazovat jen pozitivní stránky života, aby i oni si mohli oddechnout a z něčeho se radovat. Na cizí trápení opravdu možná ještě nemá sílu, protože jí dost sil stojí to, aby myslela pozitivně a netrápila se strachem, že rakovina se může vrátit. A než se tak stane nebo než se bude cítit v bezpečí, chce se k životu obracet jen veselejší a bezstarostnější stranou.

Přítel by to pochopil a neměl by jí to za zlé.

I takhle se to dá brát.

Je to jen příklad, třeba se v té paní šeredně mýlím, jen jsem ti chtěla ukázat že ono s tím přátelstvím to není jednoduché jako v pohádce.

Možná jen chceš po někom účast, kterou ti nemůže dát, protože prostě na to nemá teď síly.

Možná jí jí tvé starosti přijdou banální oproti tomu, co prožila a vlastně neví, co na to říct, protože kdyby měla být upřímná, tak by napsala, že co by jiní dali za to, aby měli tvoje starosti a byli zdraví. Ale to by jí přišlo hrubé, tak raději mlčí.

Možná je sobecká - ale možná se jen stalo to, že vaše životní zkušenosti jsou už natolik diametrálně odlišné, že to, abyste si rozuměly, by vyžadovalo mnohem víc společně stráveného času a mnohem víc společných zážitků než jen dopisování po netu.

Kdyby sis uvědomovala, jak málo ji přes internet znáš, jak málo SKUTEČNÝCH styčných bodů vaše životy mají, mohla bys nad její změnou FB prezentace mávnout rukou a dokonce jí to i přát. No tak dnes (25.03.2017) píše tohle, za půl roku třeba zase otočí jinam.

Ale nejprve sis ji pasovala na přítelkyni, teď na sobce.

Možná ta pan k OBOJÍMU přišla naprosto nezaslouženě.  

Přátelství na život a na smrt je hezká idea, ale na netu ho nenajdeš.

A pokud máš v životě dva dobré přátele a nějaké známé, jsi na tom vlastně moc dobře, někdo nemá ani to.

Když nebudeš od lidí čekat něco, co ti nemohou dát a hledat hloubku tam, kde se z podstaty věci hledat nedá, možná se ti uleví a budeš schopná ty lidi, co ti tak ubližují tím domnělým sobectvím brát s nadhledem a tolerancí.

Jojo, že jsem idealistka, vím už dávno. Ale to, že nějaké věci "jsou" nebo "nejsou" "reálné" mě neovlivní v mém snažení. Já prostě chci takové přátele najít. Jednoho takového "na život a na smrt" už mám. Tak věřím, že se dají najít i další.

Vím, že to myslíš dobře, ale v tom ostatním ses tedy moc netrefila. Já se snažím o pochopení a empatii vůči druhým víc, než si myslíš. Věř mi, že toleranci musím projevovat každý den. Koneckonců, mám povolání, v kterém je to třeba. Jsem i zvyklá na nadávky od lidí, o které se starám. No problem. Tady šlo o něco jiného.

Nemyslím, že by si známá myslela, že mi může "závidět moje starosti" jak jsi psala. Za prvé je z toho vidět, že nemáš absolutně pojem co znamená opravdová deprese (jako diagnoza, ne depka, kterou mají občas všichni) a taky nevíš z čeho jí mám - mám jí právě kvůli tomu, že jsem nemocná a dost podobně, jako byla předtím ta moje známá. A ano, čekala jsem, že když jsem se předtím tolik měsíců "starala" já o ni, bude se "starat" i ona o mě. Na tom nevidím nic zlého, od přátel se to dá očekávat. Známe se roky.

A aby bylo úplně jasno - za sobce jsem ji neoznačila, původně jsem téma nazvala jinak a to bylo poté upraveno (asi adminy, ale přijde mi to vlastně nakonec docela výstižné).

Jinak už jsem si to s tou známou vyříkala a nakonec to dopadlo tak, že jsem se dozvěděla, že to nemyslela osobně, ale napsala to proto, že byla dlouhodobě frustrovaná z politické situace u nich v zemi - nepochází z Čech, ale z Ameriky. A tam, jak jsem za celé ty roky kontaktu s nimi vysledovala, jsou prostě lidé povrchnější. Ale po tom našem vyříkání už taky mohu říct: "Ano, jsou strašně povrchní, ale nemyslí to zle." Takže asi tak

Byl to příklad.

Příklad toho, jak jeden člověk může něco napsat z nějakého důvodu - velmi osobního důvodu - a druhý si to jinak vyložit - opět ze svého velmi osobního důvodu.

Což je další argument zdůvodňující to, že virtuální vztahy jsou prostě jen produkt vlastních domněnek.

PS: Nemám pojem o tom, jaký je tvůj zdravotní stav, ale mám pojem o tom, jak člověku umí život převrátit rakovina a docela dost pochybuji, že kdybych se "trefila" že by ti to ta žena potvrdila. Ono vysvětlit depresivnímu člověku, že nemám sílu se zabývat jeho depresí, když mám dost vlastních depresí z vlastní rakoviny - nejde. Nebo možná jde, ale chápu, že hodně lidí by se takovému vysvětlování raději vyhnulo nějakou výmluvou.

PS2: A pokud to od ní nebyla výmluva, tak se přiznám, že pokud je někdo frustrovaný z politické situace ve vlastní zemi, tak mi zase až tak povrchní nepřijde.  

PS3: Možná tohle celé je taky trochu o tom, těm neideálním lidem dát jen tolik energie a zájmu, kolik jsi schopna postrádat, aniž bys je pak nepokládala tak trochu za svoje dlužníky.  

Ano, souhlasím že jde hlavně o domněnky. Ona už je víc než půl roku vyléčená.

Tím povrchní myslím mnohem víc věcí, které se tady nedají obsáhnout, ale znám je opravdu dost dlouho a vím, jakým stylem se u nich řeší problémy, proto mluvím o povrchnosti. Problémy zameteme pod koberec, ale budeme mluvit pozitivně a strašně se radovat a pak budeme mít krásnou zem.   Tihle moji známí mají rádi hippie styl a když někdo říká pravdu vážně a bez superlativů a thymolinových úsměvů, (jako jejich nynější prezident) tak je zlý.  Tohle myslím tím povrchní.

A neboj, nad sebou se vážně zamýšlím a ze všeho si beru něco pro sebe. V tomto případě že si nemám domýšlet, ale komunikovat…

Znáš je dost dlouho - tzn, jsi tam s nimi žila - nebo to, že je znáš zanmená jen kontakt přes sociální sítě?

1:0 pro Tebe Každopádně to vypadá, že se letos (2017) konečně setkáme osobně, tak pak dám vědět zda jejich názory a projevy v každodenních videích a statusech odpovídají těm v reálu Sama jsem zvědavá…

To je opravdu hodně smutný - vidíš jen něčí masku a předpokládáš, že ten člověk nic jiného než maska není.

To pak není divu, že máš lidi za povrchní.

Nevím, jak dlouho to vaše setkání potrvá, ale pokud tam nebudeš žít měsíce, třeba jako au-pair v jejich domácnosti nebo tak, tak přeci nemůžeš čekat, že je opravdu poznáš.

Ale asi čekáš.

Popravdě si myslím, že ti ty sociální sítě zploštily pohled na lidi víc než vůbec tušíš.

Mimochodem jsou studie co tvrdí, že používání sociáních sítí mají negativní vliv na skutečný sociální život, vlastně vedou k životu v osamělosti a podílejí se i na vznku a rozvoji různých depresí.

Moje rada proto je, zakaž si na sociální síť na tři měsíce a namísto toho se věnuj svým reálným přátelům - i známým. I když máš možná pocit, že nějakou sluníčkovou paní z Ameriky znáš líp než tady svého tuzemského známého, opak je pravdou - a hlavně reálný kontakt s tím známým je pro tebe psychicky mnohem ZDRAVĚJŠÍ!

Jak myslíš Asi nemá cenu Ti cokoli vyvracet.

V každém případě se Tvá hodnocení a závěry ohledně mě a mé známé v realitě blíží asi tomu, jako kdybych já hodnotila vztah Tebe a Tvého manžela a vaši povahu poté, co bys mi o vás řekla 6 vět. Popravdě musím říct, že kdyby tady nebylo víc adekvátnějších a trefnějších odpovědí od jiných, asi bych jinak litovala, že jsem se tady někoho na něco ptala.

Ale přeju Ti v životě všechno dobré. Jen už nebudu dál reagovat, protože mám asi takový pocit, jako když v jiných diskusích krmím trolly. a to je lepší nedělat…

Mezi mým partnerským vztah a tvým vztahem se známou je ten zásadní rozdíl je ten, že můj partnerský vztah se odehrává v životě - a ne na síti.

I když ti diskuze se mnou začala být nepříjemná, i tak platí to, co sis myslela včera (27.03.2017) (nebo jsi psala čistě ze slušnosti) - a to je to, že to myslím dobře.

Kateřino, ale ty jsi vůbec nepochopila, co tím chtěla Panenka říct, chtěla ti tím něco vysvětlit jak na ni působí tvé chování a ty jsi to naprosto otočila proti ní. To si fakt nezaslouží. Nezamyslíš se nad tím, co tím chtěla říct, ale stále si vedeš svou a jedeš po své línii. Já Panenku pochopila dokonale. A nezaslouží si takové povýšené chování a povýšené odpovědi. Trochu empatie by neškodilo.

kavenko, můj jediný záměr je být upřímná - a to si myslím, že si zaslouží každý. I když pravda je, že ne každý o upřímnost stojí. Já ano - proto oceňuji tvoji upřímnost. Jen je mi tak trochu k ničemu, když nepřipojíš i konkrétní vysvětlení v čem jsem podle tebe Panenku nepochopila.

Napsala : "V každém případě se Tvá hodnocení a závěry ohledně mě a mé známé v realitě blíží asi tomu, jako kdybych já hodnotila vztah Tebe a Tvého manžela a vaši povahu poté, co bys mi o vás řekla 6 vět. "

Podle mě chtěla říct, že máš o ní velice málo informací, abys ji mohla tak hodnotit a dělat závěry ohledně její osoby. a její povahy. Proto použila ten příměr, že je to, jako by hodnotila vztah tvůj a tvého manžela, kdybys ji o vás řekla 6 vět.  Bylo důležité to množství informací co o ni máš a na základě tohoto malého množství infarmací ji hodnotíš a děláš ohledně její osoby závěry.  A ty se tady nad tím nezymyslíš a jedeš dál po své línii, že máš pravdu, protože  cituji : "Mezi mým partnerským vztah a tvým vztahem se známou je ten zásadní rozdíl je ten, že můj partnerský vztah se odehrává v životě - a ne na síti."  

Čili nezamyslíš se nad tím co ti sděluje, že ji hodnotíš na základě pár vět, co zde napsala. A stále jedeš po své línii, že její písemný vztah není plnohodnotný a v tom že je podle tebe zásadní rozdíl. A že to nemůže srovnávat s tebou. A přidáš, že ona sama vlastně včera (27.03.2017) uznala že " i tak platí to, co sis myslela včera (27.03.2017)   (nebo jsi psala čistě ze slušnosti)  - a to je to, že to myslím dobře. " a tím že jsi vlastně ta dobrá, jen ona na to v dalším svém vyjádření jaksi pozapomněla  Takže ji tu její pochvalu tobě raději připomeneš, aby bylo jasno kdo je kdo.

Děkuji za vysvětlení.

Nicméně nejsem si vědoma, že bych hodnotila její povahu a dokonce ani ji jako "osobu".

Kdybych si snad myslela, že ji jako "osobu" znám, popírala bych přeci to, co se tu celou dobu snažím prosazovat - a to je to, že prostřednictvím sociální sítě nelze nikoho dobře poznat.  Natožpak díky jedné diskuzi.

Kdyby na mě nedělala velmi dobrý dojem, netrávila bych tolik času podrobným formulováním svých názorů.

Pouze si myslím, že dělá v některých věcech chybu - žije ohledně některých věcí v iluzích nebo i bludech - a před tím jsem ji chtěla varovat.

a) ohledně toho, co představuje "vztah" realizovaný pouze po síti

b) ohledně toho, nakolik dobře lze poznat přes síť někoho, koho znáš pouze přes síť.

c) ohledně toho, nakolik lze poznat motivace někoho, koho znáš jenom přes síť, k tomu, proč píše co píše a proč píše jak to píše.

S tím, že vztah nejde hodnotit podle pár vět souhlasím a nemyslím si, že jsem to nepochopila.

Ale pokud mám názor, že vztahy na sociální síti nejsou plnohodnotné  (a dovoluji si připomenout, že i Panenka s tím souhlasila, např. v reakci na Barču, i v první reakci na mě) , tak přeci v první řadě stačí jedna jediná informace - a to je ta, jestli je to vzah reálný nebo po sociální síti.

Tím, že si o tom vztahu přečtu vět milion, se ze vztahu na síti vztah face to face nestane.

Že moje úmysly Panenka snad pokládala za dobré jsem připomněla pouze proto, že na tom se z mé strany nic nezměnilo.

Nic víc - nic míň.

Život je přeci jen příliš krátký na to, aby ho člověk prožil v nějakém Matrixu.

Howgh.

Naprosto souhlasím a děkuji kavenko, myslela jsem to přesně tak jak píšeš. Já už na další vysvětlování neměla chuť, právě kvůli tomu povýšenému postoji. Když si někdo připadá lepší než jiní a odmítá opustit své zcestné představy, protože se domnívá že ví vše nejlíp, je pak těžké mu cokoli vysvětlovat…

Nepřipadám a neodmítám a nedomnívám.

Pokud tedy se mýlím, tak jsem jedině ráda.

Paní Kateřino, velmi smekám před Vaší odpovědí. Je v ní mnoho moudrosti a zkušenosti již vyzrálé ženy. Trpím mnohdy podobnými pocity vůči okolí, které nedokáže revanšovat mnou nabídnuté ucho vrby a zatím to nikdo tak velmi citlivě neuměl ukázat třeba i z té druhé strany, jak ten příběh může být. Aneb jak Čtyři dohody praví - Neberme si nic osobně, neznáme pohled druhé strany a nemáme jejich prožitky… Děkuji za to, že jste mi svou moudrou odpovědí otevřela oči.

Tak citlivá odpověď to tedy nebyla ani náhodou.  

Panenko, ptáš se zda existují lidé, kteří se zajímají o druhé aniž by jim šlo o vlastní prospěch. Možná to tu bude znít jako vychloubání, ale já taková byla. A vyhořela jsem z toho. Pak jsem o tom moc dlouho přemýšlela, už jsem z toho vyhoření venku, ale byla to těžká doba. Napsala bych ti soukromě, pokud se registruješ, můžeme si napsat skrytě.

Právě se mi děje něco podobného Starám se o druhé víc než o sebe a už z toho plápolám Moc ráda popovídám.

Ahoj tazatelko.

Taky si často tuhle otázku pokládám. Bohužel, zelenou mají dnes (25.03.2017) tito lidé. Mám spoustu podobných lidí v práci, jsou jako posedlí - jejich modlou jsou výsledkem, sotva přijdou do práce už řeší kolik nahrabou, jak to udělat - skoro ani nemluví o rodinách, jen výsledky. Měla jsem několik podobných známých jako popisuješ ty - víš co řekla jsem si, že než třeba někoho neustále k něčemu přemlouvat, kontaktovat, vykašlala jsem se na ně. To poznáš - pak už ti ani sami nenapíšou, protože nic nepotřebují, nepotřebuji šaška nebo vrbu, která bude poslouchat jejich problémy. U většiny to tak je, když ženské nesedí vztah - máš hodinové uplakané hovory jaký je to hajzl, druhý den už to tak není - taky moc nechápu a tím to končí, ty a tvé trápení nezájem. Jsou to pro člověka zbyteční lidi. Žijí vlastně sami se sebou, divím se, že vůbec mají nějaké partnery. já, já, já a zase to mé já… to musí být na soužití hrozné. Nedej bože ještě čelit závisti žen - jsi štíhlejší, máš méně vrásek, lépe se oblékáš, máš hezčího nebo hodnější přítele, máš za kamaráda zajíčka…

Verdikt: Takové jsou teď mezilidské vztahy, buď můžeš někomu zadarmo dělat šášulku na obveselení a vrbu na problémy toho druhého, kterého tvé problémy nezajímají nebo obtěžují nebo se takových lidí zbavíš, ale je to fakt dlouhá cesta. Že prostě půjdeš raději do divadla sama nebo s kamarádem než někoho přemlouvat. Sama jsem to musela udělat, protože mi to kazilo myšlení a i zdraví, vím že je to o ujasnění hodnot, toho co chceš, jak se třeba musíš ponížit a pak je to o osobnosti.  

Dělala jsem dlouho druhým obojí A už mě to taky nebaví… Bože, asi chci bydlet na jiný planetě

Vidím že je nás víc kdo si tady tímto prošel.

Přidám ještě další svoji zkušenost. Ony ty ženy se často ke svým mužům chovají hezky a ještě líp se chovají ke svým dětem (což je samozřejmě pro děti dobré, to nezpochybňuji). Jim dávají pozornost, energii, naslouchání. Byla jsem toho mnohokrát svědkem. Ale manželé a děti jim to samé nevrací a ony mají potřebu, aby se jim to nějak vrátilo. A chtějí, aby jim toto dávaly kamarádky, bez toho, aby ony samy to samé daly i jim. Potřebují se třeba rychle po práci sejít s kamarádkou, udělat si z ní vrbu a jakmile se vypovídají, vysají z ní energii za pozornost, tak rychle společné posezení ukončit a utíkat domů ke svým dětem a manželovi.

facebook je plny falesnych svini

Vezmi si Panenko kolik lidí dnes (25.03.2017) dobrovolně a rádo donáší, třeba v práci? Za komunistů to dělalo ze strachu, hrozně to lidem doteď vadí, ale že vedle tebe sedí v práci Mařa, která každý den donáší šéfovi co se jen dá. Bohužel je velká většina, která donáší a ráda. Že to dělají i mladí, třeba sedmnáctiletí kdy rodiče už byli porevoluční podnikatelé a mnohdy narození hluboko po revoluci… asi vlastnost, kterou má každý…

Vypni kompl a jdi ven! Jdi do světa, mezi lidi. Reálné vztahy na virtuálních sítích nelze očekávat. Jedině se s takovými lidmi setkávat i v životě a brát je hlavně takové, jak se projevují v reálu. Na netu si každý snadno může pohonit ego, projevit komplexy a celkově to horší, co v něm je. Už víš, že někteří se projeví velmi negativně - ale není třeba se z toho hroutit. Nesmíš si to brát příliš osobně, navíc z toho vyplývá velké pozitivum - už víš, že k ní nemůžeš mít důvěru. Odplevelila se sama a v reálném životě by trvalo možná mnohem dýl, než by to vyplynulo.

Máš pravdu Na svůj věk se jevíš jako velmi rozumný člověk a moc se mi líbí Tvoje moudra, která máš v profilu  Je čas vyrazit mezi reálné lidi.

Děkuji!  

Zijeme v dobe internetu, technickeho pokroku a fenomenalnich objevu. Nekdy je ta doba tak rychla, ze lide zapominaji na realny svet. Neni lepsi si zajit na kafe s kamaradkou, popovidat jen tak na ulici, udelat si vylet? Misto toho sedime u PC, vybavujeme se anebo se predvadime na socialnich sitich a cekame, kdo nas oslovi a kdo o nas projevi zajem. Pubertaci dokonce soutezi, kdo ma vic pratel, kupuji si pratele a neni vyjimkou, ze se hrouti z toho, kdyz o nich nekdo roznese nejake drby.
Promin, ale kdo veri ve svych 30ti letech na takovato "pratelstvi", je vic nez naivni. Probud se do reality!!

Myslím, že už je pozdě Vždycky jsem byla naivní a už asi i zůstanu Asi mi to vyhovuje víc, než vidět "realitu".

Panenko - doporučila bych Ti tuhle, ale i podobné nepříjemné situace, správně využít. To znamená, že z celé nepříjemné situace si uděláš svého sluhu, který Ti bude sloužit k vnitřnímu zdokonalení -
(jako je trpělivost, pevnost ducha, láska… , nebo sem určitě patří i vnitřní očištění … . To všechno je nesmírně důležite pro štěstí člověka.) Nezapomínejme na fakt, že láska umí ze všeho těžit.

Karmelaren, můžeš trochu víc rozvést jak to myslíš? Jak si z té situace může udělat svého sluhu? Ano, existují pěkné vlastnosti jako trpělivost, pevnost ducha, láska apod. , ale jak to myslíš s tou aplikací na tento případ? Jako aby se třeba tak moc cvičila v té lásce, že to všechno bude dělat jen z lásky a když to bude dělat z lásky, tak ji nebude vadit, že se ji ta dobrota a ta energie (co do té druhé vložila) nevrací? Ale co pak s tím, aby si z toho udělala svého sluhy? Nebo jak to myslíš?

Taky budu moc ráda, když to trochu rozvedeš. Nerozumím…

kavenko:
Panenko:

- Vysvětlím jak jsem to myslela, ale nejdřív bych se chtěla Panence zmínit o tom, že není správné si v tyhle (a dalších podobných) záležitostech dělat ukvapené 100% závěry z toho, kdo co někde na soc. síti napsal, co řekl, nebo co viděl, co slyšel ….   Takový postup v tyhle záležitosti není správný, protože Ty nevidíš do srdce člověka, nevíš jak to přesně myslel a třeba ani ho osobně dobře neznáš ….
My to tu nezjistíme jak to Tvoje známa myslela, možná to myslela dobře - možná Tě chtěla svým způsobem jakoby rozveselit, aby si tak zapomněla na svoje starosti… když píšeš, že taky měla zdravotní problémy -  (a Ty ve svém srdci o celé te situaci smýšlíš negativně…) . Pravdou taky je, že ne všichni lidi se umí správně zachovat v dané situaci a dělají to ne-úplně správným způsobem, ale takový lidi nemusí být zahleděný do sebe…, jak píšeš.

Je taky důležité si uvědomit, že když někdo něco napíše na web do diskuze, nebo na facebook…, tak to napsané si každý může vysvětlit po svém, a častokrát něco napsaného má i dva a někdy až tři pohledy na danou věc.

Já mám v tomhle směru oblíbené TŘI myšleny, od španělského mystika - Sv. Jana od Kříže:

1)   … Nikdy se nepohoršuj ani nežasni nad věcmi, které bys viděl a nechápal…, neboť chceš-li si něčeho všímat, i kdybys žil mezi anděly, bude se ti mnoho věcí zdát nedobrými, poněvadž nerozumíš jejich podstatě.

2)   Moudrost do nás vstupuje skrze lásku, mlčení a umrtvování. Velká moudrost je umět mlčet a nehledět na žádná slova, ani skutky ani cizí životy.

3)   Nepodezírej svého bratra, nebo ztratíš čistotu srdce.

… … …

Teď bych se zmínila o tom, jak jsem to myslela s tím, že když člověk prožívá nějakou nepříjemnou situaci, tak si může z te nepříjemné situace udělat svého sluhu, který mu bude sloužit.


Myslela jsem to tak, že když mi někdo nerozumí, nebo mně neprávem nějak kritizuje, nebo mně např. nějak odsoudí… , tak taková situace mi může sloužit v tom smyslu,  že - já tím pádem - spontánně, vnitřně t. j. duchovně posiluji  a tím pádem se zdokonaluji.
To znamená, že se takto (spontánně) cvičím v trpělivosti, v lásce, v pokoře … a po nějaké době se tak stávám po duchovní stránce silnější, šťastnější, veselejší a pokornější. Např. taková pokora je úžasná-boží záležitost, člověk díky pokoře vidí věci v tom správným a pravdivým světle - pro mně má pokora i takovou jakoby *adrenalínovou příchuť *. Příklad:   jako když se naskytne nějaká nečekaná situace a já mám předvést nějaký šíleně správný kousek….  Hm - je snad něco víc vzrušujícího než pokora?

No, Bungee Jumping, se může zahrabat.

Taky se v celé te (nepříjemné) situaci člověk očišťuje od ostatních - to znamená, že vnitřně už nelpí tolik na ostatních, na jejích názorech a tak dále.  
Očišťuje se i od sebe samotního - to je od svých nesprávných postojů, zvyků… a stává se vnitřně svobodný.   V podstatě ten, kdo člověku takto jakoby ubližuje, se tím pádem (i když to zní divně) - stává jeho dobrodinec.

ALE pozor! - aby člověk postupně zvládal takto na sobě pracovat a posilovat, a vnitřně se zdokonalovat, potřebuje být ZAKOŘENĚNÝ v Bohu = a tady se už nacházíme v křesťanské-duchovní oblasti.

Kdyby si někdo myslel, že to hravo zvládne bez tyhle křesťanské oblasti, tak se šeredně klame.
Viděla sem případy, kde mnozí v tomhle směru - v tyhle záležitosti vyhořeli, nebo se zhroutili, nebo skončili na psychiatrické léčebně, protože spoléhali samy na sebe a z pochopitelných důvodu to samozřejmně nemohli zvládnout.

Někteří se zase snažili být chytří a chtěli si pomoct prostřednictvím okultismu, což ze začátku to pro ně vypadalo docela úspěšně, ale s pochopitelných důvodů nedopadli dobře. Mnozí skončili taky na psychiatrii - byli sice vzrušený z různých poznatků, ale jak víme, že vše co spadá pod okultismus si žel, vždycky vyžádá svoje DPH. Co je to okultizmus, viz zde >> KLIK

Proto doporučuji v tomhle směru hledat a studovat ty správné poznatky a pravdy - (jak jsem psala).

Karmelaren, děkuji za odpověď.  

Jsi už hodně daleko, chtělo by to poradit něco někomu, kdo je na začátku. Když zmiňuješ Sv. Jana od Kříže, ten měl tu výhodu, že měl dar rozlišování, útěchy a duchovního vedení. Sám píše, že v čase vyprahlosti noci smyslů lidé v tomto období, nemají-li někoho, kdo by jim rozuměl, vracejí se zpět tím, že opouštějí cestu, ochabují nebo alespoň sami sobě jsou překážkou dalšího postupu atd.  Z toho bych vyvodila, že každý potřebuje někoho, kdo by murozuměl a myslím si, že toto právě Panenka hledá. Ne v tom smyslu, že chce duchovní vedení, ale hledá spřízněnou duši, která by ji rozuměla a v těžké chvíli pomohla.

Asi každý toužíme po spřízněné duši a to bude zřejmě ten kámen úrazu. Píšeš o očišťování. cituji : "Taky se v celé te  (nepříjemné)  situaci člověk očišťuje od ostatních - to znamená, že vnitřně už nelpí tolik na ostatních, na jejích názorech a tak dále.   

Očišťuje se i od sebe samotního - to je od svých nesprávných postojů, zvyků… a stává se vnitřně svobodný. "  

A myslíš si, že toto může být i odpověď po touze mít svoji spřízněnou duši? Co s tou touhou, jak tu touhu uchopit? Vždyť to píše i Sv. Jan od Kříže. Je to v 10. kapitole Temné noci. Ano, trochu to je vytržené z kontextu, ale právě mě tam zaujla ta potřeba někoho druhého, kdo by pomohl.

kavenko: s tou spřízněnou duši je to trochu široké téma. A o touze by se dalo taky mluvit ze široka. To všechno závisí taky i od duše samotné, to znamená v jakém (duševním)  rozpoložení se ten člověk nachází… .

Někdy Bůh dopustí na člověka - duši, jakoby osamocení, kdy se člověk cítí  jakoby bez přátel, protože s nim má Bůh třeba nějaký plán, např. chce mu dat dar kontemplace a nechce, aby se rozptyloval… . S každým člověkem je to trochu jinak.

 U Panenky nevíme, neznáme ji, ale doporučila bych ji aby si našla, nebo navštívila nějaké křesťanské společenství mladých lidi - (tam se k ničemu nezavazuje… ), kde se setkávají na užitečných akcích např. s rodinami, kde si pomáhají… . Určitě se tam seznámí s lidmi, s kterými si bude třeba mít co říct a nebudou to jenom nějaká povrchní přátelství - (i když všichni jsme jenom lidi a děláme  chyby… ).

Lidi absolutně bez citů je něco okolo 400 milionů, takže takových falešných lidí bude aspoň 2,5 miliardy. a jestli si myslíš že to není každý 3 tak asi furt věříš na pohádky.

Věřím

Jinak jak jsem psala Kateřině, už jsem si to s tou známou vyříkala a nakonec to dopadlo tak, že jsem se dozvěděla, že to nemyslela osobně, ale napsala to proto, že byla dlouhodobě frustrovaná z politické situace u nich v zemi (která podle mě nění tak strašná) - nepochází z Čech, ale z Ameriky. A tam, jak jsem za celé ty roky kontaktu s nimi vysledovala, jsou prostě lidé povrchnější - mají rádi hippie styl a když někdo říká pravdu vážně a bez superlativů a thymolinových úsměvů, je zlý.  A tak chtěla všechno negativní u nich a u nás na sítích "přetlačit" růžovou a sluníčkovou pozitivitou. Že je tato pozitivita pak trochu umělá jí nedošlo… Ale má mě prý moc ráda a poslala mi spoustu srdíček.

Takže po tom našem vyříkání už taky mohu říct: "Ano, někteří lidé jsou strašně povrchní a často dost umělí, ale nemyslí to zle, spoustu věcí jim nedochází,  a v jádru jsou vlastně docela hodní." Takže asi tak

Ahoj panenko, vidím to tak, že lidé žijí chudý duchovní život. Na první místo dávají to hmatatelné, dávají na obdiv to, co je vidět a stejně je to neuspokojuje. Prostě lidé žijí be Boha a bez Boha to nedají nikdy dohromady. Vím, že žijeme v ateistické společnosti a říkat, že existuje Bůh, tomu se každý směje. Víš, panenko, asi bys mohla zkusit zajít mezi nějakou věřící mládež. Jde pohledat na internetu a jít se nezávazně podívat. Neříkám, že najdeš lidi bez chyb, jsme lidé nedokonalí a všichni děláme chyby, ale určitě tam najdeš někoho, kdo se stane tvým přítelem a kamarádem. Pavla