Téma: Sám ve světě samoty - s nikým si nerozumím a nebaví mě bavit se, jsem těžký introvert

Řekla bych, že to je úkaz dnešní doby. Určitě nejste jediný, kdo život takto prožívá.   Samozřejmě, být sám je těžké, ale pohodlné. Vše se ale lze naučit. Musíte jen vylézt z ulity pohodlnosti, zkuste třeba někomu pomoci s venčením psa, to budete hned mezi pejskaři a ti jsou komunikativní.

K tomu přidejte  nějaký,   sport, choďte tam, kde podobnou činnost dělají  i ostatní lidé.

Začínejte pomalu, ale buďte vytrvalý. Najděte si rovněž psychoterapeuta, který vás povede.

V Praze je spousta ruznych spolku. Muzes se prihlasit do nejakeho kurzu - vareni nebo neco jineho.
Musis proste vylezt ze sve ulity.

To, co píšeš, nedává úplně smysl.

Jsi někdo, kdo je vtipný, sebevědomý, pohledný - a zároveň se bojí, že se nebude líbit a bude nudit? Něco takového by někoho, kdo je sebevědomý a poládá se za vtiného, vůbec nemělo napadnout.

Dále: nemáš problém s někým pokecat - a zároveň jsi neschopný komunikace a nikomu nevěříš? To spíš zní že máš dost velký problém s někým pokecat.

Píšeš že si s nikým nerozumíš, ale mě spíš přijde že v první řadě nerozumíš sám sobě.

Nevíš, co si o sobě máš myslet. Nějakou částí racionálního vědomí sám sebe tendenčně nahlížíš jako úspěšného, pohledného a bezproblémového, ale zároveň cítíš, že pod tou fasádou je něco v nepořádku, protože nemáš v pořádku vztahy - resp. je nemáš takové jaké by podle tebe měl úspěšný, pohledný bezproblémový mladý muž mít.  

Já bych na tvém místě uvažovala o nějaké terapii - v první fázi zaměřené na to abys poznal sám sebe, zjistil, co je jen fasáda, co jsou jen společenské mimikry, které máš abys vyhověl okolní společnosti - a co jsi doopravdy ty - jaké doopravdy jsou tvoje schopnosti, plusy a slabiny - ale také jaké doopravdy jsou tvoje potřeby.

Proč toho, kdo se bojí samoty nebaví si s nikým povídat?

Proč někdo kdo se pokládá za sebevědomého má strach jak bude přijat?

Proč nikomu UŽ nevěříš? Tzn. dřív jsi věřil? Co se změnilo?

Proč ambiciózní člověk, co dovede být profesně úspěsný, je v neprofesním životě tak velmi poraženecký?

Tohle a asi i mnoho dalšího by ti terapeut pomohl srovnat v hlavě.

Tím neříkám, že jsi nějaký mimoň, ono v podstatě všechno, co jsem jmenovala, si nějak rovná v hlavě každý mladý člověk a někdo si to rovná v sobě dlouhodobě nebo celoživotně. Rozdíl je v tom, nakolik to je pro koho palčivé a jak velký mu ty nezodpovězené otázky přinášejí životní diskomfort. A ty na to kolik ti je a že máš celý život před sebou a měl bys být plný entuziasmu, píšeš dost zoufale.

Pokud se trápíš, tak proč si nezajít za někým, kdo by ti pomohl?