Téma: Sám a izolovaný od okolí - můžu si za to sám

Ahoj,

no, nezní to moc vesele.

Ale buď rád, že jsi zdravý, máš vzdělání...

Jdi mezi lidi, třeba začni tím, že se přihlásíš na kurz cizího jazyka nebo kamkoliv, kde jsou lidi.

Buď otevřený, neopovrhuj nikým, chovej se přirozeně a příjemně.

Dbej na svůj vzhled a své zdraví.

A neměj mezi lidmi nervy, ti, co Tě neznají, nevědí, jak žiješ poslední roky, nenech si tím podvědoě srazit sebevědomí.

  Na Tvém místě, bych taky zabojovala. 29 let není tak moc, ale chce to jediné, chtít.  Vždyť je na Tobě vše lukrativní. Žádná bejvalka, jsi soběstačný, samostatný, sám k sobě kritický, mama hotel taky nevyhledáváš. Bonny, vždyť Ty jsi prakticky ideál.  No a teď o tom musíš přesvědčit nějakou slečnu. Ale vybírej pořádně.

Vzal si to za špatný konec. Bavit se s přáteli neznamená jen kouřit a pít nebo trávit čas se svými vrstevníky, když si s nimi nemám, co říct. Být vůči všem lidem takto zaujatý není v pořádku a Ty sám vidíš, jak to dopadlo.

Má nejlepší kamarádka je o 26 let starší než já a stále i po téměř 20 letech si máme o čem povídat a jen pro úplnost, ani jedna z nás vyloženě neholduje alkoholu, nicméně já jsem téměř abstinent a ona si příležitostně dá ráda sklenku vína, já si zase dám ráda cigaretku, ona je až extrémně posedlá pořádkem, já jsem zase trochu víc "bohémštější". Ale to není důležité, důležité je to, že máme společná témata, v zásadních věcech jako morální základy a podobně se shodneme a to v čem se lišíme nás vzájemně obohacuje. Víme, že jedna druhé si můžeme říct pravdu do očí, i když nebude příjemná, ale protože je myšlena upřímně, bez cíle ublížit, ale naopak ukázat jiný náhled. Čili nesuď lidi, aniž bys je poznal a nehledej to, co vás rozděluje, ale naopak spojuje.

Jsi dost mladý na to, aby si svůj život změnil a zároveň i zůstal sám sebou.

Trošku přehnaně pesimisticky pohled na život...jseš mladej a co není může být, JEN PRO TO MUSíŠ NĚCO UDĚLAT...Zkus si najít nějakého koníčka- popřemýšlej, co by tě bavilo a vydej se někam mezi lidi. Zábava není jen o pití a kouření 

Co třeba kolegové v práci? Proč nezačat u nich? Nepořáda Váš zaměstnavatel (nebo prostě kolektiv) nějaké společné akce? (teambuilding, sportové utkání, společné výlety) jetli jo, tak se k nim přidej a třeba se ti to zalíbí... u nás v práci je to dost časté, že někam společně zajdeme, třeba na bowling, nebo na běžky, kolo...atd. a je to moc fajn.

Mimochodem, v čem programuješ? Taky se tak trochu pohybuji v "brandži"

ja bych to videl treba na www.seznamtese123.cz  ?

Bonny, v dnesni dobe je nejlepsi zpusob na seznameni zajit na seznamku. Idealne placenou, treba www.edarling.cz. Nebo jinou, to je jedno, ale placena spise odfiltruje lidi, kteri to mysli vazne. Pises, ze jsi programator, to znamena chytry clovek. Zaroven jsi introvert a moc zabavy jsi si neuzil. Dulezite je, ze holky maji rady humor, ne deprese. Takze i kdybys byl v depresi a chtel si si stezovat na zivot, rozhodne to nedelej na prvnich rande a vubec ne v profilu. Depresi je nejlepsi resit u psychologa a s holkou sdilet prirozenost a dobrou naladu. Byl jsem na tom stejne. Vem odvahu, zacni randit a zlepsi se to samo. Ne vsechny holky hledaji vysportovane milionare. Je mnoho holek, ktere stoji pevne na zemi, tak dej holkam sanci. A rozhodne vytrvej. Nikdo nerika, ze tu svoji najdes na prvnim nebo druhem rande. Ja ji nasel az na ani nevim kterem.

Ahoj mě je taky 29let a taky jsem sám. A nemám VS jen VoS. Víc co chtějí ženy : vysokého, mohutného a krásného muže. Hlavně ta výška je strašně důležitá. A peníze jsou důležitý. Já chodim jednou ročně do privatu mazlivé studentky za 1200kč abych se z toho nezbláznil, že jsem sám. Káždopádně život neukončuj. To si radši plat ty sexbomby v privátech a nightclubech a hlavně se snaž seznamovat třeba na seznamce Štěstí. Já tam každý týden oslovím minimálně 50 žen. a jedna týdně mi odepíše. Tak lovu zdar. Tomáš

Tak mě je už 32 let, taky s VŠ. A jsem na tom hodně podobně. I když s jedním velkým rozdílem. 10 let jsem byl s holkou (moje první, ale nakonec si našla někoho akčnějšího). A řekl bych, že je to tím ještě horší. Samota je teď pro mě ještě těžší než před tím, než jsem ji poznal. Seznamky jsem už vzdal. Po roce zkoušení, je to bída. A přesně jak psal Tomas - výška je extrémně důležitá. A s mýma 170 cm prostě ženskou ze seznamky na rande jen tak nedostanu. Kamarády mám 3 a vídám je tak 5x do roka. "Takže udělejte vše pro to, abyste nedopadli jako já! Tohle nepřeju fakt nikomu! " přesně tak to taky cítím.

Jejda!

Ty jsi moje kopie!

Jen mám o necelé tři roky navíc. !

Ahoj, problém bude jinde… Já jsem byl velmi společenský a vymetal tyhle akce pro blbečky, ale lidi, se kterejma bych si rozumněl jsem nenašel. Snažím se zjistit kde je problém a proč se cítím tak sám… Nikdy jsem na to nepřišel, ale ta samota je uvnitř nás… Už deset let žiju sám bez přítelkyně, a ne a ne najít tu pravou. Mám za sebou spoustu vztahů, ale natolik mě poznamenaly, že teď každá známost skončí v rovině kamarádství a mě to ubíjí… Holky asi nechápou, že toužím po vážném vztahu a ne po kamarádství… Nejsi v tom sám… Nevím kde se stala chyba, nemám problémy jako ty… Seznámím se bez problémů, vím co chci a přesto nejsem schopnej zbavit se vnitřní samoty. Ještě podotýkám, že jsem atraktivní, finančně nezávislý, vzdělaný a i přesto už jsem deset let sám. Asi chyba v Matrixu. Drž se a doufejme, že na nás ta pravá někdečeká ikdyž o tom už pochybuju… Hank 

Úplně se v tom vidím. Dlouho jsem bydlel s rodiči, na "chlastací" akce jsem nemel čas, peníze a ani náladu. Prostě mě to nebavilo. Nejsem zrovna sympaťák a s rozštěpem rtu to je pro me sakra těžký. Byl jsem už na několika operacích, a až v 25letech "mě dali jakš takš do pořádku". Vypadám už celkem normálně… Odstěhoval jsem se od rodičů, mám práci (vystudovanou VŠ), snažím se chodit do posilovny (jsem ještě trošku obézní (187cm/95kg), no co hubnu ). Prostě mám taky šílenej problém poznat holku/holky, kterou bych mohl rozmazlovat jako svoji královnu, ještě jsem na žádnou takovou nenarazil    . Ne, že bych se nesnažil. Snažim se oslovovat holky, ale zřejmě nejsem ten balicí typ, ten týpek po kterým všechny/nebo aspoň nějaký jedou . Teďka mám strašně rád jednu holku, doslova na ni myslím 24/7, jenže ona mě chce jen jako kamaráda… Já to sakra těžce nesu. Bolí to, ale je na čase jít dál. Třeba si časem někoho najdu… Je to naprd být sám, ale snad kamarádi v mým životě ten smutek trochu zmírní  Držím nám všem palce, ať najdeme svoji vyvolenou co nejdříve

Teda jako bych to psal sám, nevěděl jsem, že je tolik "hodných kluků o které holky nestojí". Já měl štěstí na kamaráda, který mi doslova "dodal holku až do postele", címž mi hodně pomohl a zvýšil sebevědomí. Dnes jsem s jinou (ta si mě sama našla na Facebooku, když náš společný kamarád nasdílel můj příspěvek) a vypadá to, že už s ní zůstanu.

Chce to dostat se mezi lidi, komunikovat, zkoušet to, i kdyby ses měl přihlásit třeba do nějakého kurzu (např. jazyk) nebo na nějakou další vejšku (kterou uděláš levou zadní, když už jednu máš), zkráta se dostat mezi lidi.

Hele drž se, nevím co říct víc. O sobě jen můžu říct, že s jednou holkou jsem strávil nejlepší roky od 22 do 30 let, . Pak najednou konec, já plánoval rodinu, pracoval, ona rozchod a někoho jiného. Najednou se z té skvělé krásné bytosti stal někdo zcela jiný a poslední  rok už jsem to držel pohromadě silou vůle. Bylo mi 30, stále jsem vypadal dobře a začal hledat tu pravou - bez kompromisů.   S některými jsem byl měsíc, s některými i rok, některé jsem posílal k šípku já, jiné zas mě. Jak příbývali roky, začal jsem dělat kompromisy a rozcházel se jen když to fakt nešlo dál. Taky to po 35letech najednou začalo být stále těžší někoho hledat, kdo není zklamaná histerka s dítětem, se kterou nikdo nevydrží i kdyby byl svatý. Nyní mi je 41, bydlím s holkou, mám s ní 9-měsíční dceru a  stále od ní jen poslouchám kvůli každé drobnosti a většinou bez důvodu nadávání, urážky a ať vypadnu a že mě nemá ráda a neváží si, pořád se jen chce hádat. To že vařím jako bývalý kuchař z povolání  zpravidla já vlastně není žádná práce, starám se o dcerku, unavený chodím ze zaměstnání. Jsem víc sám, jak když na mě dřív doléhala samota a já marně hledal tu pravou, trvá to už dlouho a spíš se to horší. Není si s kým popovídat, když řeknu, že jsem unavený, tak jsem jen chudák co si stěžuje. Tak taky nevím jak dál. Být mi dvacet, třicet, nemít dcerku, okamžitě to skončím a změním život  ale takhle?   Začínat znovu, . , žít sám v garsonce co si někde pronajmu a občas jet navštívit dcerku… ?

Bonny, mozna bys mel vedet, ze hlavni vinu na tve samote nese tve povolani. Prave programatori v tvem veku maji tzv. burn out effekt. Vam to v hlave totiz mysli trochu jinak (ale vsechna cest) a vasim nejvetsim kamaradem je PC. Neni to vytka, je to konstatovani.
Chte nebo nechte budes muset svuj zivot trochu prehodnotit, protoze budes-li takhle pokracovat, skoncis u psychiatra.
Mel by sis najit nejakou cinnost, kde se absolutne odreagujes - dat se k myslivcum, zacit zavodne strilet, venovat se nejake kreativni cinnosti nebo treba jenom chodit do prirody (idealne se psem)
Je to jenom dobre minena rada.

Já takhle žiju furt a to je mi skoro 42, tak zaber ať tak nedopadnes.

Chápu,

Mám to stejně … do seznamek bych se nehrnul je tam přeocasováno. Co se týče lovu holek je to podle mě nesmysl.

Ať si samy lověj, když chtějí rovnoprávnost.

Znám ty pocity osamění. Napadá mě že to nemá smysl.

Že i když si člověk postaví dobrý život tak jediné holky které o něj projeví zájem jsou devky za prachy.

Máme oba život bez Lásky dost na hovno.

Vím že tohle nepomůže, ale sám takový problém nemáš.

Já už taky dlouho neměl ani kamarádku a dopadnu nejspíš stejně.

A že se nesnažíte. Buď holku chcete, a pak se musíte trochu přizpůsobit, vylézt z konformní zóny, a trochu se snažít a zkoušet. A nebo nechcete, a pak vás nemá co mrzet.

Já jsme zvládl vystudovat 2 vysoké školy. Programováním a elektronikou jsem si vydělal na byt a leccos dalšího. Podle vás bych měl být adeptem na outsider group paniců.

Ono programování není nic těžkého. Při troše motivace se naučí programovat každý, nic na tom není.

Nesnáším bary, nesnáším kouření, nemám řád tu "pokleslou zábavu". Ale mám rád spousty věcí jiných.

Své partnerce jsem po večer vyprávěl o kvantové fyzice. Je to normální krásná žena, kterou fyzika nezajímá. Ale udělal jsem jí z toho poutavé příběhy, že se na to těšila.

Mě by moc zajímalo, jak byste se domlouvali s počítačem, kdybyste k němu měli stejný přístup jako k holkám. Nejspíše byste se ho nenaučili ani zapnout.