Téma: Noví přátele i ve vyšším věku - je to i váš cíl?

Se vší úctou k adminovi je nový název  zavádějící a nevyjadřuje to na co se ptám. Není můj životní cíl najít si nové přátele, životní cíl mám jiný a vím, že život je o něčem jiném než mít za cíl poznávat stále nové a nové lidi. Občas mě jen přapadne trochu touha a na to jsem se ptala a bylo to v názvu důležité. Chtěla jsem se více méně zeptat, máte také v životě občas touhu poznat někoho nového na sdílení?  Můj dřívější název byl podle mě naprosto přesný v tom, co jsem chtěla vyjádřit. To znamemá " Toužíte i ve "starším" věku po nových přátelích? " Opravdu se nikoho neptám, zda to je i jeho životní cíl.

Název tématu se Ti nejspíš nelíbí, protože přesně vystihuje to nač se ptáš.

Touha je cíl, kterého je třeba dosáhnout, aby byl předmět touhy naplněn.

Mimo to, mít jen jeden životní cíl by na takový člověčí život bylo podle mě docela málo.

Pokud jde o téma, tak jednak nejsem ve vyšším věku a za druhé se netoužím seznamovat s novými lidmi a dělat si z nich přátele. Lidé přicházejí, odchází, přátelé zůstávají.

Nemyslím si, že touha je cíl. To už se mi k tomu víc hodí rčení že cesta je cíl.

Touha je v přítomném čase a cíl v budoucím. Cíl je dokončení všeho. Konec, ende. Toho co chceme v životě dokázat, co vybudovat a co po sobě zanechat příštím generacím. Cíl v případě žít pro to, abychom v životě získali co nejvíce známých, by bylo velice málo. A právě takto jsem svůj dotaz nemyslela. Takže s tebou nesouhlasím, že nový název přesně vystihuje to nač se ptám. Nevystihuje.

Souhlasím s Tebou. Ale přes změnu názvu se dá přenést. Koneckonců, svůj záměr jsi vyjasnila.

Je fakt, že i vzhledem k době v jaké žijeme se musí mít člověk trochu na pozoru, pokud se pokusí noví známí sami pozvat na návštěvu. Tohle jsem nikdy ráda neměla.

Barčo děkuji!  

Já osobně se novým názvem tématu, pokud je změněn, neřídím. Vždy si čtu obsah a původní název tématu tak, abych si udělala přesnější představu o tom, o co vlastně tazateli jde, co má svým tématem na mysli, čemuž napovídá i právě název tématu od uživatele/tazatele tak, jak jej sám nazval 

Ano, tak by to mělo být 

"Touha je v přítomném čase a cíl v budoucím."

To si nemyslím, že je tak jednoznačné, jak to píšeš. Touha či toužit po něčem nemusí znamenat pouze čas přítomný, a to dokonce ani v kontextu Tvého tématu. Toužit po tom si najít novou kamarádku či přítelkyni přeci nemusí znamenat hledám kamarádku (tady a teď či momentálně nebo v současnosti probíhající děj), ale může to znamenat i budu hledat kamarádku (děj, který bude probíhat).

Já mám už nějakou dobu zcela odlišnou touhu, přání, sen, cíl, to vše v jednom, je to něco, co se nedá udělat tady a teď, nýbrž se nějakou dobu buduje a bude budovat. Přesto to pro mě není pouze cíl, ale i touha, přání, sen, a cíl dohromady.

Takže já si myslím, že i v Tvém případě se touha nebo cíl tak úplně nevylučují, byť jde o hledání kamarádky, protože to přeci nejde ze dne na den - nejprve se s nějakou ženou seznámím, pak jí nějakou dobu poznávám, po nějaké době můžeme být kamarádky či později přítelkyně. Pro mě má každé slovo - známá, kamarádka, přítelkyně, jiný význam (od nižšího k vyššímu), což se vyvíjí ne tady a teď, nýbrž v nějakém časovém úseku, pokud se tedy ze známé má stát moje kamarádka či nakonec až přítelkyně.

Přišla jsi sem slovíčkařit a poučovat, nebo Tě vážně zajímá to, na co se ptáš?

Já osobně nemám touhu ani cíl hledat si přátele ve vyšším věku, protože:

1) Mám několik přátel (i kamarádek a kamarádů) mladších, stejně starých i starších x let, a u některých je to pevné a to pravé přátelství, o kterém vím a jsem si jistá, že je a bude navždy. Tudíž nemám vyloženě touhu hledat něco, co už mám, čeho si vážím, a co mi nechybí.

2) Nemám problém se seznámovat s novými lidmi i v mém věku, ze kterých se mohou stát i noví přátelé a kamarádky, a taky se jimi stávají. Např. bydlíme cca 2 roky v jiném bydlišti, máme ze tří stran zahrady sousedy - mladou rodinu s jejich rodičem a bratrem s jeho rodinou, dále rodinu cca mého věku s dospělými dětmi a jejich rodinami a starší manžele (důchodce). S těmi prvními a třetími jsme se velmi sblížili, sdílíme spolu naše radosti i starosti, vzájemně si vycházíme vstříc, pomáháme si, a kdykoliv je mohu požádat v případě akutní situace o pomoc + oni mě. Čili dalo by se říci, že nejsme pouze sousedé či známí, ale i přátelé, kteří spolu sdílí vše a mají k sobě velmi blízko. To je jen jeden příklad, další je zbytečné vypisovat. Chtěla jsem tím jenom říci a ukázat, že v každém věku se dá najít to, o čem píšeš, že se špatně hledá.  

3) Takže já mám rovnocenné kamarádky a přátele se vším, co k tomu patří, a včetně vzájemné pozitivní energie.

4) Samozřejmě se najdou i tací, u nichž to není rovnocenné, nebo se jedná o tzv. "upiry" vysávající energii, tak ty pak ale po čase od sebe odbourávám, protože vše má své meze.

5) Shrnuto za mě, nikdy jsem neměla problém a nemám problém se seznámit s novými lidmi kdekoliv a kdykoliv, tj. ani si najít nové kamarádky a přátele.

P. S. Podle mě při hledání kamarádek či přátel nejde o věk, nýbrž o schopnost komunikace mezi lidmi včetně toho, co z koho vyzařuje.

Nepřipadám si že jsem ve "starším" věku a s novými lidmi se seznamuji stále, vznikají i nová přátelství, nemám pocit, že to je v něčem jiné než v "mladším" věku - leda tak v tom, že pouze těch povrchních kamarádství je míň, protože člověk už si tak nějak víc váží svého času a v podstatě i sám sebe než aby trávil čas s někým s kým to je v podstatě o ničem.

Že bych po nových přátelích vyloženě "toužila" to bych ale neřekla - člověk většinou netouží po něčem, čeho má dost.  

A podle čeho poznáš, že to není povrchní přátelství? Zveš je také k sobě domů?

To je dost individuální.

Někoho zvu, s někým raději někam jdu.

A "povrchními přátelstvími" z mládí jsem myslela takové ty kamarádčofty, kdy sice se s někým vídáš třeba na nějakých akcích v nějaké partě, ani pořádně o něm nic nevíš, znáš ho třeba jen pod přezdívkou a víš jestli s ním je legrace nebo ne - no a když ho nemáš před očima, tak ani nevíš, že existuje. Takovýhlech "kamarádů" jsem v mládí měla mraky - to už dnes (26.01.2017) je pochopitelně pryč.

Samozřejmě každé přátelství je zkraje povrchní než se lidé lépe poznají, ale já měla na mysli asi to, že dnes (26.01.2017) asi potřebuji zásadnější styčné body pro to, abych s někým prohlubovala kontakt, než tomu bylo v mládí. To mi třeba stačilo, že má prima vohoz a umí na kytaru.

Popravdě mi ty tvé dotazy přijdou docela divné. Vysvětlovat člověku v mém věku, podle čeho poznám, že vztah je povrchní…

Pro tebe je v čem rozdíl mezi tím, jak jsi se seznamovala v "mladším" věku a teď ve "starším". Co je jinak?

Já to právě mám přesně obráceně. Povrchní jsem nějak nepěstovala a měla jsem hodně prátel z party, to jsme se hromadně scházeli při různých společných styčných bodech, jezdili na výlety, slavili narozeniny, navštěvovali se. Hromadně i individuálně. Věděla jsem toho o všech hodně a byla to moc fajn doba. Znala jsem u všech jmého i příjmení, adresu bydliště, do jaké školy chodí, co studují, kolik mají sourozenců (u hodně přátel jsem od vidění znala a ty sourozence). Co dělají rodiče, jejich myšlenky, touhy  i prání atd. Když  jsme se náhodou třeba týden neviděli, tak jsme si zatelefonovali apod. , ne že pokud jsem je neměla před očima, tak pro mě neexistovali. Někteří se i stavili někdy za mnou do práce, jen tak.

Čekala jsem, že napíšeš něco v tom smyslu o povrchnosti a mém věku.  . Jenže ono se to zkrátka zkraje nepozná, jak to ten dotyčný myslí. Mám právě ty zkušenosti z mládí, že vztahy se rychle vypěstovaly do nepovrchnosti a byla tam ta hloubka. A tady jsou stejné kulisy - chtějí jakoby tu hloubku, co jsem zažívala za mlada (návštěvy doma, zastavit se u mě v práci apod.), ale přitom je to právě stále to povrchní, což poznám až za nějakou dobu. Proto jsem se ptala jak to poznáš, měla jsem spíš upřesnit, že myslím, jak RYCHLE to poznáš. Tak se ptám teď jak rychle to poznáš?

Teď v dospělosti je to právě jiné v tom, že je málo těch společných styčných bodů. Mohu se zeptat jaké styčné body to jsou ve tvém vztahu s novými přáteli? Fakt by mě to zajímalo a třeba poznám, že v něčem dělám chybu.

Já to nepotřebuju poznat RYCHLE.  

Nechystám se zítra (28.01.2017) umřít.

S každým se stýkám podle povahy toho vztahu. Nepotřebuju dneska (27.01.2017) někoho poznat a zítra (28.01.2017) z něj mít nejlepšího přítele.

Vykládat ti jaké styčné body mám se svými přteli mi přijde docela dost intimní. To jsou přeci soukromé věci, nevím, proč bych to tu měla vypisovat.

Pokud ty se stýkáš s lidmi, se kterými nemáš žádné styčné body, tak to je asi blbé, ale tak asi musíš hledat přátele jinde.

Ostatně co se stalo s těmi z mládí, když vaše vztahy byla tak "hluboké"?

Ty jsi byla někde zavřená nebo co, že jsi to měla jinak zamlada a teď, přátelé z mládí ti asi nezůstali a o navazování nových vztahů se vyjadřuješ způsobem, že mám pocit, že jsi spadla z Marsu… ???

Vždyť co je tom za vědu - tak někoho poznám a bud mě zajímá nebo ne, když ano, tak se pokusím se s ním stýkat dál a když má zájem i on/a, tak se to kamarádství přirozeně prohlubuje - podle toho jak je čas chuť a příležitost. Když někdo z nás zájem ztratí, tak to zůstane jen na úrovni povrchní známosti. To je celé.  

"Teď v dospělosti je to právě jiné v tom, že je málo těch společných styčných bodů. Mohu se zeptat jaké styčné body to jsou ve tvém vztahu s novými přáteli? Fakt by mě to zajímalo a třeba poznám, že v něčem dělám chybu."

Já si myslím, že pro každého jsou ty styčné body jiné. Každý člověk je jiný a tudíž k sobě hledá takové kamarádky, které jsou mu blízké podle něj. Tudíž Ti bude úplně k ničemu, jaké styčné body má Kateřina či kdokoliv jiný z nás se svými přáteli, kamarádkami atd.

Čili, není to o nás, ale o Tobě = proč se Ti nedaří najít takové kamarádky atd. tak, aby těch styčných bodů bylo více či tak, jak si představuješ. Proč? To nevím/nevíme, musela by jsi se o sobě více rozepsat Zatím jsi toho moc konkrétního nenapsala 

Anetto40 -

Aneto, asi jsme každý jiný. Někdo má pár přátel od mládí a vystačí si s nimi a ostatní jsou spíše známí, či kamarádi. Jiný změní prostředí, přestěhuje se a navazuje další přátelství. Nevím, ale já se přátelství nebráním ani v důchodu. Docela jsem našla nejprve kamarádku, nyní přítelkyni, až v důchodu asi před třemi lety. Máme stejné zájmy a hodně společného, přesto, že jsme každá jiná. Už to není tolik o zábavě a o parádě, jak o společných tématech a pohledech na život, na základě životních zkušeností a prožitků. Myslím si, že by člověk neměl ustrnout, každý v životě přehodnocuje, spíš bych řekla, že asi zraje, mění se, snad jsem to slovně vystihla. No, a pak si hledá další přátelé, nebo je potkává a dobře si spolu rozumí. Tak ať je také potkáváš a je tvůj život hodnotnější…

Ahoj Anett40,

ale ano, je to tak jak píšeš.  

1. Ty změny názvů příspěvků zde jsem kritizoval opakovaně, ale adminovi na návštěvnosti serveru nezáleží, tak pokračuje v ignorování uživatelů…  

2. Tvé téma:  

To jak vnímáš ty přátelství a navazování, tak s Tebou bohužel musím souhlasit. Já to dávám za vinu komunismu. Před ním, jsme nebyli tak zkostnatělé národy (myslím Češi a Slováci).  

Když se podívám okolo, tak všude to funguje zcela jinak. Je zajímavé, že i ti Rusové se dokážou v každém věku bavit jinak než my a přitom nás zde dokázali zdevastovat. Viděla jsi ruskou zábavu? Nebo ukrajinskou?  

Když porovnám svatby těchto národů a naše, pak je to nebe a dudy. Naše svatby jsou v porovnání s jejich doslova nudné pohřby. Rusové, Ukrajinci a podobně, se baví ve stovkách lidí. A i oslava svátků (jmen lidí), je u nich větší oslavou než u nás svatba.

Stoly překypující jídlem, alkohol, tanec od 5 večera do 5 rána. A tančí a baví se všichni … děti, mladí, staří … neřeší, zda někdo umí tančit nebo ne (jako u nás) nepošklebují se … jsou uvolnění … baví se.

Neodchází za dětma, nekazí zábavu, nemají milion důvodu, proč se společnosti vyhnout.  

A slaví skoro každý týden. DOSLOVA!

To se pak poznávají lidé … není pocit samoty…

My (Češi a Slováci) tohle neumíme!

Viděla jsi Rakušany nebo Němce? Ti v práci pracují. Neflákají se. Jsou tam soustředění, precizní, nepodvádí, nekradou. Ale po práci se seberou a jdou žít komunitním životem …. mají spoustu zájmů, kroužků (i pro dospělé!!! ), potkávají se ve městech i na vesnicích. Pravidelně, velice často a opět … ve velkých skupinách.  

Schválně si některý víkend zajdi jen kousek za hranice do Rakouských vesniček, podívat se, jak se tam tráví víkendy. Když je hezky …. Tam se sejde osazenstvo celé vesnice … mladí, rodiče, staří a hoduje se. Jednou to organizuje jedna rodina, druhý víkend další rodina …. Potká se tam třeba 300 nebo 500 rodin a hoduje se. V pohodové familiární atmosféře.

U nás jsem to nikdy neviděl. U nás jsem viděl pouze komerční akce na náměstích. Jenom udělat trh a vidělat. Komerce. Komerce. Komerce.  

Totálně postrádáme komunitního ducha.  

To je naše společnost.  

Viděla jsi Japonce nebo Thajce? Ti to mají ještě lepší … v tom slunci co tam mají každý den mohou slavit skoro nonstop. A taky to dělají.  

Ty národy vnímám jako uvolnené. My se moc honíme za ničím.  

Pro nás je potom hrozně těžké se v pozdějším věku seznamovat. Jsme hrozně zkamenělí.  

Takže ano, seznamování je u nás v pozdějším věku zásadní problém.  

Máme spoustu strachů a spoustu bariér, které jsme cestou nasbírali.  

A chceme dohnat západ, proto trávíme spoustu času prací a honěním se po nákupních střediscích, protože si myslíme, že sousedy zajímá v čem jezdíme, v čem bydlíme a do čeho se oblékáme. A sousedy to bohužel zajímá.  

Komunismus nás tak vybrakoval materiálně i duchovně, že se to snažíme všechno už 25 let dohnat a zatím jsme nevyrostli nad materiální úroveň.

Máme taky karéry a "rodiny" - děti. A myslíme si, že vše musíme obětovat dětem. Zapomínáme na partnery, kamarády, přátele a myslím si, že děti jsou jediný smysl života.

Mě se například hodně líbí thajský model výchovy dětí. Tam je velice častým zvykem, že prarodiče, kteří již nemohou pracovat, vychovávají děti. Mladí mohou cestovat nebo pracovat - prostě žit. A žijí jako velké rodiny. Je tam docela časté, že rodiče opravdu nejsou ti, kdo se o potomstvo stará primárně. U nich je rodina ale na prvním místě. Malé děti jsou štastné, protože mají skvělou péči starých rodićů. Mladí rodiće pracují a dělí se o peníze s prarodiči. Všichni jsou spolu, všichni mají na druhého čas a ekonomicky jsou takhle jako rodina silní a bez stresů. Plus komunitní život tam funguje na denní báze.

Chceš přátele?  

Začni cestovat a žít v jiných krajinách. Poznáš je tam a když se vrátíš, přivezeš si to pozitivní duchovno z cest i domů.  

Adame, velice s tebou souhlasím. My vyrostli za ostnatým drátem v kleci a podle toho se, jako národ chováme, tedy hodně lidí to poznamenalo. A ještě na to spousta lidí s nostalgií vzpomíná.  Přesně, jak píšeš, když jedu k dceři do Belgie, děláme výlety do Holandska, Rakouska,  a vrátím se, a vidím všude špínu a napliváno, zamračené a uspěchané lidi,  tak si říkám, holka už seš zase doma. Máme krásnou zemi, tolik lesů a kopců a velice moc památek, hradů, zámků, osobností,  a historii, která byla přínosem Evropě a žijeme zde jako cizinci na nucených pracech. Lidé se honí za mamonem, ale zapomínají na mejetek ducha, na radost srdce a na lásku.

Pavlo a QAdame děkuji!   Takto si představuji přátelské odpovědi, né takové napadající a rádoby dominantní  jako od Veselky, Dany a Kateřiny. S vámi bych si Pavlo a QAdame i v reálu rozumněla. A ještě bych si rozumněla i s Barčou. Tak ještě jednou děkuji 

Vlastně jsem si touto diskusí hodně věcí ujasnila a zjistila jsem, co se mi na některých lidí, kteří se mi cpou na návštěvu domů, vadí. Taková dominantnost a nedostatek snahy o porozumnění a pochopení.

Dovolím si několik poznámek či můj názor:

1) Celkem nechápu, podle čeho jsi usoudila, že mé odpovědi vůči Tobě jsou "napadající a rádoby dominantní".  Napsala jsem celkem 4 odpovědi, a nic takového v nich nevidím, ve dvou z nich jsou dokonce pozitivní smajlíky. Jediné, co mě napadá, že se Ti nemusela líbit věta: "Přišla jsi sem slovíčkařit a poučovat, nebo Tě vážně zajímá to, na co se ptáš? "

Ovšem ani ta, pokud jí vezmu v kontextu celého mého příspěvku, není podle mě dominantní, natož napadající. Byla to pouhá otázka, která byla reakcí na Tvé první dvě odpovědi = zarazilo mě totiž, jak nemálo a podrobně dokážeš rozebrat změnu názvu a dvě slova (touha, cíl), přičemž jsi nedokázala více a podrobněji popsat proč se Ti nedaří najít takové kamarádky atd. tak, aby těch styčných bodů bylo více či tak, jak si představuješ,  jak jsem již psala výše, kdy jsem také dodávala:

"Proč? To nevím/nevíme, musela by jsi se o sobě více rozepsat  Zatím jsi toho moc konkrétního nenapsala  "

Takže za mě, fakt nevím, čím jsem Tě napadla či byla vůči Tobě dominantní.

2) Veselka napsala pouze jednu odpověď. V té dominanci, natož napadání též nevidím. Vidím jí jako odpověď pouze vyjadřující její názor a úhel pohledu, nic víc.

3) Kateřina napsala více odpovědí, ano, někdy (nejen v tomto tématu) píše přímočaře a bez servítků, může to púsobit částečně dominantněji, ale že by Tě vyloženě napadala, to si nemyslím. Na druhou stranu umí být v některých tématech i velmi mírná a trpělivá.

4) Vezme-li to objektivně a spravedlivě nejen podle tohoto tématu, jak je léta tady z odpovědí znám, tak další Tebou jmenovaní umí odpovídat i tak, jak by se Ti dle Tvého měřítka nelíbilo, prostě podle okolností a toho daného tématu. Tím se nechci nikoho jakkoliv dotknout či někoho snižovat apod. , to je pouze technická poznámka, nic víc. Ruku na srdce, to se přeci někdy stane každému z nás, tady i v reálu Přesto to neznamená, že musíme být nutně jenom špatní lidé (kdokoliv z nás), to se přeci za jeden dva dny spolehlivě poznat nedá, to chce čas, někdy i více času, je můj názor a zkušenost. Jsme přeci lidé, lidé mající i své chybičky. Nikdo z nás není pouze dokonalý, to ani nejde, nemůžeme být jenom "růžoví", proto jsme "pestrobarevní", tady i v reálu, i o tom je život.

5) Bod č. 4 píši proto, protože mě překvapuješ. tím, jak rychle dokážeš člověka někam zaškatulkovat a až odsoudit, někoho i podle pouhé jedné odpovědi, aniž by jsi ho více poznala. A to si myslím, že bude tedy Tvůj "kámen úrazu" i v reálu. Můj názor totiž je, že pro navazování vztahů mezi lidmi pouze první dojem nestačí, navíc ten, který je pouze přes písmenka bez přítomnosti např. intonace hlasu, a kdy zcela chybí neverbální projevy.

6) Můj dojem z Tebe, myslím si, že jsi minimálně citlivější člověk, kterému obecně spíše více sedí a vyhovuje jednání druhých vůči Tobě jakoby trošku "v rukavičkách", jinak se cítíš jakoby zraněná a zasažená. To je prosím pouze můj dojem, a názor nikoliv Tvůj soud, tak doufám, že to tak i pochopíš a vezmeš 

7) Obecně, ano, dá se říci, že vztahy mezi lidmi jsou horší, vzdálenější, odcizenější atd. , ale přesto moje osobní zkušenost není taková, že by seznamování se i v pozdějším věku byl zásadní problém, já opravdu tenhle problém a zkušenost nemám. A také vidím kolem sebe, že právě ne úplně málo lidí a různého věku si právě už tu odcizenost, vzdalování se atd. si uvědomují, probouzejí se, a jak u nás v naší obci, tak v okolních obcích, které znám hodně let, se zase více sbližují včetně přítomnosti duchovních hodnot,  doma i mimo domov, a často vyvíjí aktivity nejen pro sebe, své známé, ale i veřejně pro všechny zájemce z obce, a které nejsou v žádném případě komerční.  Duchovní hodnoty nepředstavují pro mě pouze náboženství, nýbrž i souhrn vlastností (bez ohledu na to, zda-li člověk je věřícím či nikoliv) jako jsou např. víra v dobro, v dobré lidi, naděje, láska, moudrost, pokora atd.

Tak ono i schvalování napadání, že jsem spadla z Marsu, je takové pasivní napadání (souhlasné smajlíky na to, že jsem spadla z Marsu)

A ano, neodpustila sis poznámku, zda jsem přišla slovíčkařit a poučovat… já fakt nevím proč máš potřebu mi podsouvat, že jsem sem mohla přijít poučovat? Já byla jen nešťastná, že  admin tak změnil můj název a vyznívá to jinak a tím mohou přijít i jiné odpovědi. A místo toho jsem se od Veselky dozvěděla, že to přesně vystihuje to, na co se ptám. Já si odpustila otázku, zda mě vidí do mozku a slušně jsem napsala, že s jejím názorem nesouhlasím. A na to se od tebe dozvím, jestli jsem přišla slovíčkařit či poučovat.

Další podsouvání něčeho, že tu jsem 2 dny a jak mohu tak rychle, z jedné odpovědi člověka zaškatulkovat. Jak můžeš vědět jak sem dlouho chodím číst? A toto bude i důvod, proč sem chodí číst dle návštěvnosti docela dost lidí, ale píše sem jen málo. Jednou sem něco napíši, dostanou  čočku a nepochopení a raději už příště nenapíši nic.  

Děkuji za potvrzení, myslela jsem si to, že tu nejsi poprvé

Akorát tedy tím spíše mě překvapuje, že neumíš být objektivní, pokud tu čteš déle.

A promiň, ale tím, že jsem dala Kateřině souhlasného smajlíka, tak to neznamená, že Tě pasivně napadám. Já totiž nevytrhuji z kontextu pouze to, co se mi hodí, jako Ty tu jednu větu, já hodnotila příspěvek Kateřiny jako celek. A to, že Ti Kateřina napsala, že: "… o navazování nových vztahů se vyjadřuješ způsobem, že mám pocit, že jsi spadla z Marsu…??? ", nepovažuji za napadání Tebe = Kateřina jasně píše, že má pocit,  že se o navazování nových vztahů vyjadřuješ způsobem, že jsi spadla z Marsu. Napadání si představuji jinak, např. kdyby Ti tu někdo napsal, že jsi blbá, hloupá, kráva atd. , prostě kdyby tu byl k Tobě někdo vulgární, to je podle mě napadání.  

No nevadí, snažila jsem se svým posledním příspěvkem zbytečně, ale já toho nelituji, nečteš to pouze Ty. Nesedím Ti, s tím se nedá nic dělat. Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.  

Když sis to tedy myslela, tak proč jsi měla potřebu mně napsat : "5) Bod č. 4 píši proto, protože mě překvapuješ. tím, jak rychle dokážeš člověka někam zaškatulkovat a až odsoudit, někoho i podle pouhé jedné odpovědi, aniž by jsi ho více poznala. "?    Tak buď něco tušíš a potom nenapíšeš, že dokáži zaškatulkovat a odsoudit podle jedné odpovědi nebo netušíš nic a napíšeš toto.

Tak ono i někomu napsat, že má ze mě pocit, že jsem spadla z Marsu je napadající, a takové shazování, navíc v kontextu, zda jsem byla zavřená nebo co.  

Ty fakt nevidíš ten rozdíl, v jakém se přátelsky vyjadřuje Pavla s QAdamem a vy? Dali snad oni smajlíky tomu, že má někdo ze mě pocit, že jsem spadla z Marsu? Ty ten rozdíl fakt nevidíš? Copak tobě by se líbilo, kdybych ti napsala, že mám z tvého vyjádření pocit, že jsi spadla z Marsu a zda jsi byla celou tu dobu zavřená? Opravdu by se ti to líbilo?  

Nikde jsem nepsala, že jsem si to myslela od začátku

Ale dobrá, když potřebuješ vše detailně, upřesním to = myslela jsem si to po Tvém příspěvku ze dne 28.01.2017 22:03.  

Jinak, ne. Kdybys mi napsala, že máš z mého vyjádření pocit, že jsem spadla z Marsu a zda jsem byla celou tu dobu zavřená, nijak by mě to nerozházelo, proč taky… to není nic, kvůli čemu bych se měla hroutit, nebo se Tvými slovy cítit napadána, neboť pod pojmem napadání si představuji něco jiného, to už jsem vysvětlila v jiném mém příspěvku.

A už potřetí a naposledy, jasně že mezi diskutujícími byl, je a vždy bude rozdíl, protože lidé jsou různí, ne jen "růžoví", a vždycky byli a vždycky budou, neboť jsou "pestrobarevní", a i to je prostě součástí našeho života. Pokud v diskusích nebo v reálu očekáváš pouze přátelské jednání vůči Tobě, tak to je mi líto, ale takhle to v životě prostě nechodí a ani chodit nemůže

Ještě doplním, píšeš, že:

"Já byla jen nešťastná, že  admin tak změnil můj název a vyznívá to jinak a tím mohou přijít i jiné odpovědi."

Proboha proč? Vždyt jsi mohla admina normálně požádat, aby to jedno slovíčko, případně celý název změnil tak, jak si představuješ. Dělají to tak někdy i jiní příchozí tazatelé, nebo i my se někdy ozveme, někdo občas, někdo častěji, já osobně jsem se naposledy k jednomu názvu tématu vyjádřila cca před 2 měsíci, a admin ho pak změnil, nebo jsem se tu ozvala kvůli jiné věci, když se mi na ní něco nelíbilo = prostě normálně a narovinu. To je prostě všechno o komunikaci a o vzájemné komunikaci, i to navazování nových vztahů. Nemáme tady a v reálu kolem sebe pouze lidi, kteří by kolem nás chodili jen po špičkách, a jednali s námi pouze v rukavičkách. To jsem se Ti snažila výše vysvětlit. Prostě lidé jsou různí, ne jen "růžoví", a vždycky byli a vždycky budou, neboť jsou "pestrobarevní", a i to je prostě součástí našeho života. A tak, jako se učíme celý život jiné věci, tak bychom se měli učit i sociálním dovednostem mezi které patří i schopnost komunikace a schopnost vypořádat se situacemi či výzvami každodenního života, jako je např. konkrétně tady to, když Ti admin změnil název, nebo Ti někdo odpoví něco, co se Ti nelíbí. Kvůli tomu se přeci nemusíš cítit nešťastná, napadána atd.  

Myslím si, že se Ti tu nic až takového nestalo, jak to vnímáš a prezentuješ, k porušení pravidel také nedošlo, proto bych Ti poradila větší psychické "otužování". Život nikdy nebyl, není a nebude pouze peříčko. To je můj názor.

Cha, cha, napsat někomu komu dlouho umíralo dítě, že život není peříčko a že bys mi poradila větší psychycké otužování je fakt mimo mísu. Já mám za sebou takové psychické otužování, že věřím tomu, že takové jsi ty ani nezažila. A jsme zase u toho. Nic, vůbec nic o mě nevíš, ale soudy vynášet umíš. Copak nechápeš, že se dá slušně komunikovat i bez vynášení soudu a schvalovat názor, že spadl z Marsu? Fakt to nechápeš? Proč si nevezmeš příklad z těch, kteří to umí?

Pokud ti dlouho umíralo dítě, pak to ale opravdu odpovídá tomu, že jsi byla někde zavřená.  

Zavřená v situaci, která není běžná, je velmi traumatická a pro druhé nepředstavitelná - a která se samozřejmě vylučuje s tím, aby člověk mohl nějak celoživotně kontinuálně prožívat běžné přátelské vztahy.

I když si myslím, že jsem tedy tvou dočasnou izolovanost odhadla naproto správně - za tu formulaci se ti dodatečně omlouvám.

Nicméně nemůžeš čekat, že když se bavíš s lidmi, kteří o tvé situaci nic nevědí, kterým záměrně ani nic nenaznačíš, že budou takovouto abnormální tragédii jasnovidně předjímat.

Stačilo to včas vysvětlit a šlo si ledacos nepříjemného ušetřit.  

Můžeš mít pocit, že já neměla psát, co jsem napsala a opakuji, že za tu formulaci se opravdu omlouvám.

Ale taky zopakuji, že mám stále pocit, nebo spíš jsem přesvědčená, že kdybys od začítku dokázala být otevřenější, a napsala třeba rovnou, že máš za sebou tragédii v rodině a ty přátele si třeba hledáš znovu, nebo jak to tedy s tebou je - tak ony by i ty reakce - včetně těch mých - vypadaly jinak.

Každé reakci předchází nějaká akce.

A jestli tu nejsi poprvé, muselo ti přeci být jasné, že se ti nelíbí reakce všech, co sem kdy něco píší a že asi vybírat si, kdo a jak ti má a smí odpovídat, není na veřejné diskuzi možné.

Tím jen chci říct, že lituji, že to zašlo až sem.

Jsem přesvědčená, že kdybys dokázala o své situaci napsat trochu víc a nezavádět ji zbytečným slovíčkařením s názvem, že i ti, které teď máš za nepřátele a vrchol zla (včetně mě) by se ti snažili maximálně vyjít vstříc.  

Aneto, to mně velice mrzí, že jste musela prožít tak těžkou životní situaci, jako je ztráta dítěte.  Vůbec si neumím představit, jak bych se sama s takovou situací musela vyrovnávat. Snad máte ještě jedno dítě nebo děti, pro které žijete. Já Vám mohu jen popřát hodně síly, rodinu, o kterou se můžete opřít a přátele, kteří Vás nezklamou.

Anett40,

to, jak jsi tímto příspěvkem na mě zareagovala, není tak úplně fér.  

Víc se k tomu vyjadřovat nebudu, souhlasím s Kateřinou, podrobně Ti napsala co, jak a proč.

Sama reaguješ na mě a na Kateřinu (nikdo jiný s Tebou nediskutuje) tak, jak nechceš, aby bylo na Tebe reagováno, a přitom nevíš, zda-li i já nebo jiní z nás tu nemáme na srdci jizvu z podobné rány… ztráta dítěte je nejhorší, to určitě ano, ale i ztráta nebo dlouhodobé a nehezké odcházení jiného blízkého člověka tam, odkud není návratu, bolí stejně hodně, to mi věř.

Stále mi podsouváš, že Tě soudím, což není pravda.

Promiň, ale čí názor schvaluji nebo ne, je čistě moje věc, stejně tak to, jak reaguji či komu odpovídám, tak se mě nesnaž předělávat podle někoho, koho sis vybrala, neboť jsem Ti jasně psala, že i oni umí psát v jiných tématech tak, jak se Ti nelíbí, tj. podle okolností a toho kterého tématu, neboť (už počtvrté) = mezi diskutujícími byl, je a vždy bude rozdíl, protože lidé jsou různí, ne jen "růžoví", a vždycky byli a vždycky budou, neboť jsou "pestrobarevní", a i to je prostě normální součástí našeho života, tady i v reálu. Konec, tečka.  

Myslím, že tvoje reakce trochu vysvětluje, proč je pro tebe navazovavání přátelství tak podivný proces.

Mluvíš o pochopení a porozumění, ale sama ulpíváš pouze na formě sdělení aniž bys rozuměla obsahu.

Nejsi dost otevřená a flexibilní, v podstatě hledáš návody - "kuchařku": Jak se peče přátelství chutně a rychle.  

Neumíš být úplně férová - o druhých chceš vědět kde co a o sobě se snažíš nic neprozrazovat.

To tě nenapadám, jen shrnuji, jak mi to přijde. Je to jen můj názor na to, v čem může být tvůj handicap při navazování přátelských vztahů. Myslím, že kdybys uměla ty svoje handicapy překonat, měla bys možná přátel víc a neměla z toho ty divné pocity, jaké popisuješ v úvodním příspěvku.

PS: A co se týče lezení do bytu. K někomu se pozvat, čili se mu snažit dostat do bytu, podle mě není normální a s přátelstvím to nemá co dělat, je to docela podezřelé. Před tím by ses měla mít na pozoru ne proto, že je někdo dominantní, ale protože to je prostě divné. I kdyby ten člověk odpovídal přesně tak přátelsky, jak si představuješ, i tak by ti mělo vadit úplně stejně, protože je to divné i tak.  

"Mluvíš o pochopení a porozumění, ale sama ulpíváš pouze na formě sdělení aniž bys rozuměla obsahu.

 Mluvíš  mi z duše. Přesně toto si myslím o tobě. Místo porozumnění a pochopení, co jsem chtěla říct ulpíváš na formě bez toho, abys porozumněla obsahu. A napadání, že ti moje dotazy připadají divné nerozumnět v mém věku tomu a tomu, vyjadřuji se způsobem že jsem spadla z Marsu atd. To sis fakt mohla odpustit. Tím naopak sama sebe shazuješ a ukazuješ svoji touhu po dominantnosti a vytahování se na druhého.

Naštěstí existují fajn lidi, kteří  nemluví se mnou stylem, že jsem spadla z Marsu, umějí porozumnět psanému textu a pochopit a neulpívání na formě, rozumí obsahu a místo napadání umí slušně a přátelsky odpovědět. Tak ještě jednou QAdamě, Pavlo a Barčo děkuji!  

Neumíš být úplně férová - o druhých chceš vědět kde co a o sobě se snažíš nic neprozrazovat.

  Také sis mohla odpustit, že nejsem úplně férová - že o druhých chci vědět kde co a o sobě se snažím nic neprozrazovat. Sice dále píšeš, že nenapadáš, ale stejně sis to neodpustila. Úplně stačil napsat jen názor, že máš ze mě dojem, že se o toto snažím (to by bylp opravdu jen vyjádření názoru a bylo by to v pohodě), to o férovosti sis fakt mohla odpustit, to už zavání tím napadáním. A zase, všimla sis, že by takto psal QAdama, Pavla či Barča? Všimáš  si ten rozdíl mezi vámi?  . Navíc fakt nevím kde o druhých chci vidět kde co. Nic takového, jen jsem se tě ptala na vztyčné body a nechtěla jsem vědět žádné intimnosti. Stačilo naprosto normální věci co se běžně povídají. Např. vztyčné body bývají děti, (nechtěla jsem vědět ani věk ani pohlaví) zaměstnání (nechtěla jsem vědět jaké), zájmové koužky (rovněž nechtěla jsem vědět jaké) atd.  

Naopak jsem se hodně otevřela, jaké jsem prožívala mládí a co jsme všechno zažili. Jo a proč to skončilo. Odstěhováním se, hodně bývalých přátel je i v zahraničí. V kontaktu jsme, vím o nich, ale už to není to co bývalo.

A jinak jsem vdaná, mám rodinu a zaměstnání. Stačí to tak? Otevřeš se i ty takto a napíšeš tyto stejné údaje o sobě? Tipuji že ne, napíšeš něco v tom smyslu, že je to ode mě vydírání, pokus o manipulaci a nevidíš jediný důvod, proč by ses tady takto veřejně otevírala.

Jinak rozhovor navázat umím a to dokonce až tak, že  se noví známí mnou scházet chtějí a chtějí jezdit na naši chatu, chodit k nám domů a také chodí za mnou do práce. Jiná věc je ta, že se mi to nějak nepozdávalo a díky vyčerpávající odpovědi od QAdama jsem konečně pochopila v čem je problém. Nikdo mi zde nepomohl tak jako on. Ještě že i takoví empatičtí lidé sem chodí co rozumí obsahu, neulpívájí  stejně jako ty, na formě sdělení  a rozumí obsahu 

To mi jen potvrzuješ to, co si myslím.  

Opět se zabýváš pouze formou - pouhé přidání pár slov ("máš ze mě dojem, že se o toto snažím") pro tebe dělají z nepřijatelného sdělení přijatelné - přitom obsah toho sdělení je v obou případech tentýž.  

Otevřenost je pro tebe uvádění faktů jak z personálníh dotazníků.

Styčné body s přáteli jsou pro tebe věci, které lze probírat z dlouhé chvíle s úplně cizím člověkem.

Je mi jasné, že mi nerozumíš, a že za to může forma mého vyjadřování, ale obávám se, že v tomto případě bys nerozuměla, i kdybych byla formálně sebemilejší a sebelaskavější.

No nic.

Pěkný zbytek neděle.

Ja bych rekla, ze pratele jsou duleziti v kazdem veku. I ti novi. Jsou situace, ktere lidi stmeluji a mohou vznikat pratelstvi na cely zivot. Treba pri narozeni ditete, autonehode, vaznem onemocneni, ale i pri sportu, u piva, na festivalu. Jedna moje znama se pri onkologickem onemocneni sblizila v laznich s jinou pacientkou natolik, ze se cela leta navstevuji a dokonce byla po letech pozvana i s dcerou na navstevu do USA!
Jinak souhlasim s tim, ze jine narody jsou daleko druznejsi nez Cesi. Uvedla bych (krome vyjmenovanych) jeste Francouze a Italy, kteri mi pripadaji daleko druznejsi nez Nemci nebo Rakusani.
Kazdy dostavame to, co si zaslouzime. Jsou lide, kteri za cely zivot nemaji jedineho pritele a naopak jsou lide, kteri o pratele nemaji nouzi. Takze je to vsechno tak trochu i na nas.

QAdama - ne, že se neumíme družit a bavit a kdo něco pamatuje, tak to ví. Proč nám to už tolik nejde by bylo na jiné téma, stejně jako poznámka o flákání v práci atd.

Barčo, to by náhodou bylo dobré nové  téma   proč nám to už tolik nejde. Já mám zkušenost, že lidé by se i družili, jen to nemít u sebe doma. Jen do toho neinvestovat svůj čas a energii. Ještě tak koupit něco na zub a s tím si zajít k tomu druhému.

Anetto40 -  fúha, tak tady se to rozepsalo.

Já jsem se chtěla zmínit o návštěvě co se cpe k Tobě domů, jak píšeš. Je to opravdu dost divné s tou návštěvou a je opravdu těžké si o tom udělat nějaký závěr, ale hodně závisí, jak to dotyčná osoba přesně myslela, jak se vyjádřila… .

Napadlo mně to proto, protože já když jsem byla ještě na mateřské dovolené, tak jsem si  dost často psala s kamarádkou - (taky  maminka na mateřské dovolené) a psali jsme si několikrát do měsíce. Posílali jsme si různé recepty na dětské kašičky… .

Stalo se mi, že mi moje kamarádka delší dobu nenapsala. Potom po nějaké době mi opět napsala a taky se sama pozvala ke mně na návštěvu, což mně to dost překvapilo - (to jsme se poznali a psali si necelý rok) .   Nakonec ta návštěva byla jenom  pointou, kterou mi chtěla dat najevo, že na mně nezanevřela…   Chci říct, že některé věci skutečně závisí od okolností a od osoby, která to sděluje.

Je ale úsměvné, že si už píšeme skoro deset let a ještě jsme se nenavštívili - žel, nezbývá čas, tak zatím zustavame jenom u psaní.

I v Tvém případě se mohlo jednat o něco podobného… - těžko říct, proto bych si nedělala na Tvém místě nějaké ukvapené 100% závěry, jak např.   píšeš   >>  o te dominantnosti a o nedostatku snahy či porozumění ze strany nových lidi, s kterými se seznamuješ.