Téma: Neumím se bavit a jsem osamělý - studuji VŠ

Ahoj, taky jsem měla takové pocity jako ty na VŠ. Je to asi tím, že od základky si vždy chodil do nějakého kolektivu a na VŠ tohle pravidlo neplatí a je tu výzva si to zrežírovat sám. Je to těžší, ale na druhou stranu máš možnost si vybrat kamarády, které chceš ty sám, máš možnost dát se dohromady s lidmi, kteří mají stejné zájmy jako ty a když téhle možnosti využiješ můžeš si ohromně polepšit oproti střední. Není nic špatného na tom být občas sám, ale taky dobře vím, že bez přátel to taky není ono. Ale někdy je lepší být sám než mít kolem sebe spoustu falešných přátel, nebo neopravdových, povrchních, takových se kterými se jen bavíš, ale nevytváříš žádné hluboké vztahy, které by trvaly a nezáleží ti na nich. Vše chce ale čas a odhodlání a čistou hlavu. Nejdřív potřebuješ pořádně zabavit sám sebe a poznat sám sebe. Najdi si třeba nějakou aktivitu, které by ses mohl věnovat pravidelně a kde můžeš najít přátelé, nebo si minimálně vyčistil hlavu a zlepšil náladu. Třeba choď do posilovny, do bazénu, choď na procházky v místě VŠ, do kavárny, do baru, nebo se čistě věnuj naplno studiu a buď v tom dobrej, čti aktualní zprávy, zajímej se o ekonomiku, cokoli. Hlavně trav co nejmíň času přemýšlením nad ostatními, jak oni se mají fajn a ty ne. Díky tomu se pak začneš cítit líp a sebevědomějc, najdeš co tě baví, zlepšíš se v něčem. Najdeš chuť do života a svojí vnitřní sílu. Časem si najdeš opravdový přátelé, když to budeš nejmíň čekat a budeš mít co nabídnout. Už budeš vědět, v čem si dobrej a tím, že ses tomu věnoval v tom budeš opravdu dobrej a lidi si tě budou vážit a obdivovat. Taky je dobrá terapie starat se sám o sebe. Investuj do sebe, sportuj, kup si něco pěknýho na sebe nebo knížku, přečti si jí, to ti udělá radost a hned budeš vyzařovat pozitivní energii. A budeš mít i téma do rozhovoru. Je třeba jen dát se na tuhle cestu a nepřestávat. Mimochodem, k tomu, aby to vydrželo, je třeba se tomuto novému myšlení věnovat alespoň 30 dnů v kuse. Je to doba, za kterou si člověk vytvoří návyk a pak už to jde všechno jednodušejc než na začátku. Hodně štěstí, doufám, že ti to pomůže

Mě spolužáci na střední docela vyhovovali. Tak já se zajímám o spoustu věcí, mám koníčky, chodím do práce, sportuju, akorát to jakoby nikoho nezajímalo (neber doslovně). Já svoje známé potkávám, ale nedokážu s nimi inteligentně promluvit

musíš zaostřit objektiv, zkus se věnovat jedné věci a pořádně. Říkáš, že nevíš o čem by ses s nimi bavil. Tak si připrav pár otázek dopředu, na které by ses chtěl zeptat, aby si měl něco v záloze. A jdi do toho, jedině tím, že se budeš s lidmi bavit často se to můžeš naučit

Věř, že mám dopředu připravený celý dialog, ale jakmile přede mnou člověk stojí, tím spíše holka, tak na všechno zapomenu, ale to sem tahat nebudu, to je kapitola sama pro sebe…

Navíc většinou, když potkávám známé, tak jsou ve skupinách s kamarády a baví se mezi sebou a já jsem nevýrazný a nemůžu na sebe upozornit. Takže jedinou šanci mám při one-on-one…A to zase nevím, co říct.

No docela mě rozesmálo, když jsem si to po sobě přečetl

 život se musí brát s humorem. Tak si to zkus natrénovat s někým, nebo sám před zrcadlem Zkus se zvýraznit. Dělej něco co ostatní nedělaj. Nelam si s tím tak hlavu, prostě něco říkej a tolik to neřeš. Možná potřebuješ najít někoo s kým by sis měl co říct.   

To je ono. Potřebuju něko, s kým se dokážu uvolnit a nemyslet.

Když totiž s někým mluvim, tak se můj mozek snaží mi zabránit, abych se ztrapnil.

No, ale stejně prostě se mi stýská po těch starých časech, kdy jsem byl na střední nebo i na základce, měl jsem kamarády a nemusel nic řešit.

Právě, že tahle situace je pro mě nová, prostě se mi přestalo dařit a já si s  tím nedokážu poradit…

Ale takhle se určitě cítí každý jednou v životě, akorát se přestane dařit v něčem jiném

Jj, někdy jsi dole, někdy nahoře a když si dole je to příležitost pořádně se odrazit a začít znovu. Přeju ti, aby si někoho s kým se odvážeš brzy potkal. A stačí i 1 člověk. Vlastně je dobře, když se občas přestane dařit, protože jedině když se nedaří nebo když děláš chyby se můžeš zlepšit. A o to v životě jde především zlepšovat se každý den.

ale být "dole" 2 roky? to už je trochu moc, ne?

Hm. Sám a při takové výšce budeš mít asi psychickou bariéru s posilkou, ale zkus ji. Sice, pokud píšeš, že jsi bez peněz, tak možná bude problém financovat dobrou stravu, ale vzhledem k výšce bych to tak špatně neviděl (pro mne by to cvičení momentálně stálo 25% všech výdajů - jsem student). Ale je to asi tak nejlepší věc, co může být. Sledovat, jak se ti krásně nabalují záda a ruce. hmm. narics exploze. uaaaáá. Jo, pořiď si zbroják a choď na střelnici. Není nic lepšího než střelba z malorážkové pistole…uááá.

Osobně mám taky podobné problémy, ale je to spíš způsobené rezignací na lidi okolo. Takže se těžko radí, občas si totiž při otevřeném přístupu k lidem člověk nadere držku, ale to ty sám dobře víš.

Uáá.

do posilky nabalovat ruce a záda to chodím, ale bude to trvat trochu déle…

jinak na střelnici jsem jednou dávno byl, ale nijak moc mě to nebavilo. Navíc se zbraněma neumim zacházet a ani jim moc nefandím

"Když se podívám na všechny, a to myslím opravdu všechny, spoužáky, tak jsou vysocí, svalnatí, vysoce inteligentní a charismatičtí. A holky na vysoké? Jedna modelka vedle druhé."

Nespletl sis tu VŠ s nějakým výchovným táborem pro Árijce! ?

Co je to prosím tě za školu? To by mě zajímalo.  

No, je mi tohoto příběhu líto, ale zároveň (neber to tak, že se ti vysmívám) jsem rád, že nejsem sám. Já ještě na VŠ ani začat nechodil a ani nevím kam jít. V životě jsem měl jenom sny, které jsem nikdy nezrealizoval. Teď už je pozdě se o ně pokoušet, ani na to nemám sílu. ZŠ byl můj zlatý věk, lidi ze třídy jsem znal od dětství a rád na to vzpomínám, ale na SŠ se vše změnilo. Nemám tam nikoho, kamarádi ze ZŠ to se mnou taky vzdali, nedokážu komunikovat, nedovedu nic a bojím se budoucnosti. Pokud tohle čteš a našel jsi způsob, jak se z toho stavu dostat, byl bych ti vděčný, kdybys ho zmínil. Přeju ti hodně zdaru