Téma: Nemocný přítel zemřel a rodina mi vyčítá, že jsem pro něj dělala málo - je to lež, křivda a mrzí mě to!

Sluníčko upřímnou soustrast.

Jsi teď plná emocí, což je pochopitelné. Když teď už přítel nežije, nemáš s těmi lidmi nic společného a nikdo tě nemůže nutit se s nimi stýkat. Pokud jsou na tebe zlí, už je nekontaktuj a nechej to nějak plavat. Oni také budou plni bolesti, škoda, že to nemůžete sdílet spolu. Mohlo by vás to sblížit, ale za těchto okolností to naopak jitří vaše city. Odpoutej se od nich a jdi dál svojí cestou.

Jediné co mě ještě napadá, byt kde jste žili je tvůj nebo byl přítelův?

Našla jsem tvé předchozí téma, tak byt je tvůj a naopak si na něj dělal přítel nárok, píšeš : "A ještě si klidně tvrdí všem známým že až já umřu, tak ten byt dostanou bratrové děcka!! Přitom jsem o 9 let mladší než přítel a on už myslí na mou smrt. Tak to už přehání. T myslel že ten můj byt zdědí přítelové děcka???? Si na to děla nárok?? "

No při vší úctě k zemřelému příteli byl podobný jako jeho příbuzní a přepočítal se, když myslel na tvou smrt. Ty tu jsi, ty jsi neumřela a jsi živa. Zavři tuto bývalou kapitolu svého života s přítelem, co myslel na tvou smrt a chtěl tvůj byt pro svoje děti  a jdi dál.

Já sem vložím pro ostatní to téma, které jsi psala minule  (klikni)

Jé to je náhoda, já se to předchozí téma také jala hledat, trvalo mi to nějakou dobu, bylo to v jiné sekci, ale nakonec jsem ho našla.  

Upřímnou soustrast, Sluníčko…

Jinak, no, co k tomu říci…

Já tedy mám osobní zkušenost takovou, že někteří muži, byť jsou si dobře vědomi toho, že se s nimi něco děje, tak si okolí prostě nestěžují a k doktorovi nejdou, protože by je ani ve snu nenapadlo, že se děje něco až tak vážného. No a okolí si pak začne všímat toho, co Ty - velká únava, změny nálad, omezení sexuálního života, zloba směřovaná k okolí atd. A to okolí také hned nenapadne, že se děje něco až tak vážného, to také znám…

Co tím chci řici, Sluníčko, nezlob se už ani na přítele, ani na jeho rodinu, odpusť jim. Přítel za vše již před tím (jak jsi popisovala minule) dle mého názoru vzhledem k jeho velmi vážnému onemocnění až tak úplně nemohl, no a jeho rodina teď kope kolem sebe, a ještě bude, je to na jednu stranu přirozená reakce. Každý reaguje na takovou situaci jinak, a někdo tak, že se zlobí na celý svět nebo jen na někoho, a hledá možné i nemožné "chyby" ve smyslu co by bylo kdyby… co by mohlo být kdyby atd. , kdy následuje výčítání, obviňování atd. To jsou jen výkřiky bolesti na duši, si myslím já. K tomu patří i ty další navenek viditelné zdánlivě zvláštně působící reakce jeho rodiny, že byli na pohřbu vysmátí, jeho maminka ho nechtěla vidět atd. , ale nitro a duše každého z nich, tam se dle mého názoru a zkušenosti odehrává něco jiného, něco, co nechtějí dávat navenek najevo, uvnitř si myslím to ale každého z nich také hodně bolí. Prostě každý člověk reaguje na takové trauma, kterým úmrtí blízkého je, jinak až všelijak či až jakoby nepochopitelně, případně nepředvídatelně.  

Jestli mohu poradit, nechte vše, co bylo nebo nebylo spát, ať může přítel v klidu odpočívat.

Ahoj.  

Je mi líto co se stalo, určitě lékaři zanedbali péči, protože vysoká spavost, poruchy emotivity a nálad jsou rozhodně indikací k laboratornímu vyšetření, neurologickému vyšetření a případně i internímu vyšetření. Pokud nebylo provedeno, dle mého názoru šlo o non-lege artis (nesprávný postup).  

Dále si myslím, že jakékoliv vyčítání "s křížkem po funusu" je naprosto zbytečné. Co se stalo, vrátit nelze a jediné co lze, je poučit se z toho. Výčitky a invektivy ze strany rodiny jsou ubohé a nic nového nepřinášející (jen zlobu a rozlady).  

Přemýšlím nad souvislostí kolene a spavosti. Nádory mozku totiž nikdy nemetastazují. Šlo asi o rakovinu jinde v těle, která následně metastazovala do kostí a mozku. Bohužel je pravdou, že v takovém stavu je možné pacienta zachránit vzácněkdy.  

(jsem lékař, neurolog s 11letou praxí)

Ano minule jsem psala že jeho rodina taky pořád spí, tak mě to mátlo. Po vašich odpovědí jsem si uvědomila že je to přítelovie spaní fakt moc divné, když ještě před půl rokem fungoval. Nepsala jsem tady všechno teď ani předtím, protože by to bylo na dlouho. Než odjel do práce za 3 týdny, řekla jsem mu aby ještě šel na kontrolu k lékaři na kterou měl jít, ale nešel a spěchal za rodinou, kamarády a hlavně vystřídat kolegů do práce který jel na dovolenou!!!

Přesně nevím  jak to bylo s tou rakovinou, protože jeho rodina mi tvrdí pokaždé něco jiného? Ale až ten večer před smrtí švagr řekl že měl nádor  v mozku a na plících, proto mi bylo divné že ležel na plicním oddělení.

To jsem u něho zpozorovala, že nějak na plících chrčí, moc kašle a mnohem více kouřil než obvykle, proto jsem ho nutila až jde s tím k lékaři aby neměl zápal plic nebo něco jiného! On mě však odbyl že už zápal plic prodělal a raději si uvaři bylinkový čaj od "maminky". Nedonutila jsem ho. Ale byla jsem trochu klidnější když chodil na pravidelné prohlídky k lékaři když přijel domů, takže jsem si myslela že to není nic vážného.

Jenže je mi bylo divné když chodil na ty pravidelné prohlídky ohledně zvýšeného cukru, a taky jako řidič kamionu měl povinné, odběry krve a moče, který jsem si všimla když ten poslední týden nesplachl wc, byl zbarvení do hnědá! Nechápu že jeho lékař nic nepoznal podle výsledků!

Jinak já jsem dříve nemohla při jeho zaměstnání včas nic poznat, protože jsme byli spolu hrozně moc málo a jen jsme komunikovali přes mobil, nebo když se zadařilo i Skype. Jen mi byly divné ty náhle výkyvy nálad.

Si  myslím že to jeho dřívější chování ke mně mohla způsobit  možná i ta jeho zákeřná nemoc. Nevím.

Ahoj.  

Za sebe děkuji za zajímavou kazuistiku.  

Jinak jak jsem psal, je mi moc líto co se Ti stalo. Na tom se nic nemění.  

Je to hrozná rana, protože to šlo hrozně moc rychle. Nikoho nenapadlo že by to mohlo byt jinak. Přijel domů, sesypal, a za 3 týdny zemřel aniž by to tušil. Nájednou tady není. Nikdo jsme nebyli připravení že mu zbývá tak málo času života, jen jeho sestra. Těžce smiřitelné, v 58 letech, na rozdíl u mnohem starších lidí, kdy už víme že věkem to  lepší nebude.

Zvláštní že i při jeho nemoci, kdy už vlastně nemohl se pohnout na levou stranu a nemohl chodit, chtěl ještě 2 dny před smrtí jet domů a jet někam na výlet a pak na dovolenou do Řecka.

Odpovídám ještě na předešlé otázky komu patřil byt. Byt je můj, který mi nechal bratr nechal přepsat.

Auto je přítelovo, i když vždy tvrdil že je naše. Ale stejně mě jeho rodina zkoušela co s tím  autem, že jim stojí před garaži? Řekla jsem že to je problem jeho syna, protože oni jak jsem zjistila mysleli že si na to auto dělám zřejmě nárok, ale  byli překvapení že jsem jim to auto nechala. I když mě to mrzí, že mi nezůstalo, ale přítel ještě když byl v nemocnici ho stejně nechal synovi. Pak řekli že auto už stejně má syn takže nevím co to mělo znamenat proč se mě ptali co s tím autem když ho už stejně měl syn.

Proč to píšu-bylo to od jeho rodiny hodně hnusné když ještě za přítelova života už nastaly tahanice o věci a cennosti, majetek, a jestli mi  v bytě po něm ještě zůstalo něco cenného. , aniž by to chudák tušil co se za jeho zády děje!!! A taky že měl spoustu pojištění které platil, ale špatně zřídil prý pojistku, jednalo spíše o úrazy, ale na nemoc nepomyslel, takže finančně nezajistil své blízké. ! Hnusné. !!! Jak ještě za přítelova života byli jak supi, řešili peníze. Co si jinak o tom myslet.

Proto si nejsem jistá jestli opravdu měl přítel rakovinu v takovém stadiu že se nedala léčit,  už nic dělat, nebo ho rodina odmítla léčit, aby něco po něm získala. ??? I když vlastně o léčbě především rozhodujou lékaři. Já vím že mi pracuje teď psychyka, ale já te rodině nevěřím, jak to ve skutečnosti s tou léčbou bylo, protože tam nebyly moc dobré vztahy a vše se tam pohybovalo kolem majetku,  peněz, závisti. Jenže jak všichni píšete nechat to už jít a přítele nechat  na pokoji.