Téma: Nemám žádné přátele ve škole ani mimo školu

     Proč si myslíš, že Tě nesnáší?   Možností je hodně, hlavně si nevsugeruj tu soc. fobii. Víc se usmívej, zajímej se o druhé a buď přirozená. A pamatuj, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem...... Pokud chodíš namračená jak kakabus, nedokážeš se zasmát vtipu a vysíláš vlny „všichni jsou proti mě" jiné to nebude. Ale uznávám, že na základce je to kamarádství takové nijaké, zvlášť u dívek. Krásné svátky a spoustu důvodů k úsměvu.

Proč si to mysím? Kvůli tomu, že jakmile se mi něco nepovede, smějí se mi, protože už jsem je párkrát slyšela, že si o mě povídají ne moc hezké věci... ^^;...
Musím uznat, že mnohdy se jako "namračená" musím chovat.. Ale vtipům se alespoň usměju vždy, a když už se mnou někdo promluví jinak než "Půjčíš mi to a to? ", tak se usmívám ještě pět minut po té konverzaci, ať je jakkoli krátká...
Každopádně, děkuji za odpověď ^^
Také vám přeju krásné svátky... A musím říct, že teď mám o důvod k úsměvu více.

    No vidíš, nejsi na to sama. Že se smějí nevadí, nauč se nebrát tak vážně a zasmát se sama sobě. Bude dobře, uvidíš!

Um... Pokusím se. ^^ A doufám, že bude.

Omlouvám se, zapomněla jsem zakliknout odpověď...

Ty co se Ti směji, tak jich si nevšímej, mají svý mindráky, který si musí léčit/kompenzovat na někom, hlavně nehledej chybu v sobě

Ono to moc nejde je úplně ignorovat, když spolu chodí do třídy a vidí se, Racku. Ale souhlasím s tím, že bys měla být nad věcí a myslet si své o nich.  Taky mám kolegyně v práci, které nemusím, ale úplně ignorovat  je,  není dobrý nápad. Protože spolupracovat se má i s lidmi, které nemusíme.  Jinak bys Lithiane byla úplně sama. Zdrav je a komunikuj s nima a pokud o tebe nestojí nebo se posmívají, tak se jim nevnucuj. Ale úplně je neodepisuj. A ještě mi řekni, proč se ti vysmívaj? Nebo se jich zeptej, pokud to nevíš. To není jen, tak přece.  

Většinou ignorace pomůže, někdy bohužel ne, někdy pomůže  jim něčím zavřít zobáky, nějak jim to vrátit, bohužel si většinou troufají když jsou v partě.

Někdy je lepší je ignorovat, hlavně nedávat najevo, že to člověka ubíjí, to mají většinou ještě větší radost.

Bylo by dobré, kdyby Lithianne napsala důvod proč se ji smějou, z jakého důvodu?

Kvůli čemu se mi smějí? Nemám tušení.
Každopádně od včera jsem se pokusila s nimi alespoň na chvíli mluvit kdykoli, když to půjde a nebudu je rušit, a možná tam malá změna je. Taky se pokouším o něco víc usmívat, i když to je někdy těžké, a už jsou schopní na mě promluvit bez nějakých známek nesnášení. Vím, že je to možná urychlené, ale dva lidi na mě promluvili, i když nemuseli, což je velké zlepšení. :'3

Kolektiv, když je špatný, tak to je hrozná věc. Pamatuju si, že do páté třídy jsme měli špatný kolektiv. Pak nás rozhodili - od šesté do osmé a byli jsme lepší kolektiv. Zrovna ti nejlepší kluci seděli vedle mě, jeden přes uličku. A byli skvělí. Do jednoho jsem se tehdy zabouchla.

A pak když jsou po letech třídní srazy, tak se tam tomu šikanovanému nechce kvůli kolektivu. A to je škoda.

Já toho šikanového chápu, že nechce jít na sraz, já jsem taky na srazu nebyla a ani nepůjdu.

Já taky nechodím na srazy. Ale pak lituju, že jsem se nic nedozvěděla o určitých lidech. Přece jen informace jsou důležité. Ale vím, že by se mi vybavily špatné vzpomínky a to je ten důvod, proč tam nechci.

Tohle se dělo i mne a už vím v čem je u mne problém. Hledej odkazy na Aspergerův syndrom. Třeba ti to pomůže a možná také ne.

Něco jsem si o tom přečetla, něco z toho mě docela vystihuje, ale asi polovina z toho zase ne, takže si nemyslím, že by to bylo ono.

Mám ten samý problém, po dlouhém přátelství a nepodařeném manželství, se člověk bojí někomu věřit.

Na základce je bohužel opravdu blbé, že kolektiv vlastně nemusí spojovat vůbec nic konkrétního - jsou to prostě dohromady náhodně vybrané děti. Na střední to už může být o něco lepší, ale taky nemusí. Na druhou stranu, je tam už větší možnost nacházet si přátele právě mimo školu - s přibývajícím věkem má člověk více možností, jak se seznámit, není už tak ovlivněný třeba rodinou, je více samostatný.   Myslím si (alespoň podle mojí zkušenosti), že se problém opravdu rozsekne na vysoké, kterou si člověk opravdu vybírá jen na základě svého rozhodnutí, kolektiv má už (většinou) specifické zaměření a navíc bývá mnohem vyšší, než je počet žáků běžné třídy na základce.

Teď mě napadá: Máš něco, co tě baví, Lithianne? Třeba bys mohla začít navštěvovat nějaký zájmový kroužek. Pak ti třeba nebude připadat tolik těžké bavit se s ostatními, protože si budete bavit o věcech, které máte společné. Budeš se pak třeba cítit jistěji i v té své třídě. Vím, že je to těžké a asi tě to trápí, ale jestli tě ty holky opravdu nemají rády a smějí se ti, proč o takové kamarádství stojíš? Asi máte třídu, kde se bohužel nenašel nikdo, kdo by byl ten pravý kamarád pro tebe. To ale rozhodně neznamená, že bys byla špatná! Vím, že je těžké někomu začít věřit po tom, co se ti stalo, ale  ten kamarád se určitě najde, a kdybys tomu přestala věřit kvůli nějakým holkám co ti nerozumí, tak bys mu vlastně vůbec nedala šanci být tvým kamarádem. A to by byla škoda, co myslíš?   

Wow asi jsem našla svoje dvojče. Jsi na tom ale fakt, naprosot ve všem, stejně jako já. Já s tím nedělám nic. Jen si říkám, že se těším na další školu, že to tam bude lepší a hlavně, že potkám nové lidi. Taky se těším na prázdniny, až budu chodit ven a zkusím potkávat nové lidi. Udělej to taky

Mám podobný problém. Jsem na střední ve 3. ročníku a nemám tam nikoho. Jsem tam sama, nikdo se nechce se mnou bavit, protože jsem vyhlášená za třídního introverta.

Nedokážu se bavit s nikým a navázat kontakty, jsem z toho dost špatná, protože jsem vlastně pořád sama. Mám asi taky tu fobií a nikdo mi zatím nedokázal za tolik let pomoct. Soucítím s tebou : (