Téma: Kdo je asociál a co znamená asociální chování - vysvětlení, diskuze, informace

Já chápu slovo asociál, nebo být asociální spíše ve smyslu jsem asociál = "jsem bezcitný", "nezáleží mi na ostatních", "někoho okradu, někomu ublížím - je mi to jedno, necítím lítost a soucit, nejsem empatický".

U Tebe jde spíš o prostou introvertnost, myslím si.

Tohle je spíš popis psychopata, než asociála.

Nedochází ti to? Přečti si to ještě jednou. Stále se ti nerozsvítilo? Pokusím se ti to vysvětlit. Kdo vlastně přišel s tou báječnou myšlenkou nazývat introvertní lidi asociály, jednoduše takzvaní rádoby "odborníci", kteří o tomto tématu nevědí takřka nic, ale plácají hovnama kde se dá. Jestli se mě snažíš nasrat, tak se ti to daří. Ne, zapomeň na to co víš a poslouchej. Výše autorkou uvedený popis asociála je správný a ne, být asociální opravdu neznamená být introvertní/ nespolečenský. Asociál může být introvert, ale rovněž může mít extrovertní povahu. Jako takový příklad asociála může posloužit již zmíněný psychopat, ale také autista, nebo je za asociála považován i schizofrenik, takže asociál není definice nějaké vlastnosti ani to není význam povahového rysu, znamená to zjednodušeně - člověk, který nesdílí sociální cítění a nedodržuje společenské normy, ale to už jen opakuju slova autora.

Odpověděla jsi sama - jsi introvert, melancholik, samotářka. Není třeba se nazývat asociálem, ač je to možná moderní být něčím, co prakticky nikdo neumí přesně popsat.  

TŘEBA JA splnuju všechno co pišes a asocial je ten kdo se nedava dohromady

jesi si asocial si zjistis jednoduše dam ti nabidku seznamime se nezavazne  třeba si budem ze začatku  psat  pak se sejdem jesi odpovís kladně nejsi jesi negativně si

protože třeba ja se ve svem měste nebavím s nikym a jsem uzavřeny ale když vyjedu jinam tak jsem živel 

doma mam určitou nalepku ktere se nezbavím a lide většinou daji na nazor druhych proto když sem mimo tak mi neděla probrem se bavit 

Ahoj, nesešla bych se. Nemám potřebu být s lidmi v kontaktu.

No jestli někdo chcete vidět a zažít asociála, tak jednoho máme v práci. Asociál jak vyšitej a k tomu totální magor. To fakt nikomu nepřeju. Už jsme z něho všichni na budku.

taky to v práci mám. Je povýšený, arogantní, překračuje hranice osobnostního teritoria, dovolí si k druhým to co by nesnesl kdyby si dovolili oni k němu, hraje si na velkého nadšéfa všech atd…

Jako asociál bývá označován jedinec, který se není schopen začlenit do lidské společnosti. Pro to může existovat celá řada důvodů, ale nejčastěji je na vině nějaké duševní onemocnění, deviace, porucha osobnosti, psychopatie, sociopatie. Asociál není schopen sdílet mravní hodnoty většinové společnosti, chybí mu sociální cítění, je bezohledný, netrápí ho výčitky svědomí. Zdroj:  http://kdojeto.superia.cz/poruchy/asocial.php

Jsem asociál? Od mala jsem k otci ani k matce nic necítil, okolo 14-15let jsem se začal uzavírat do sebe a bejval jsem jen ze svojí holkou která mě jen sprostě využila, kašlal jsem na okolí a měl jsem jenom jí zatím co oma mě podváděla se třema klukama, 16-17jsem necítil k nikomu nic, nemám pocity zamilovanosti, radosti, smutku abych to srchnul nejednám emocionálně. Jsem věčně sám nechodím mezi lidi ale ksem za to rád nevim proč, trošku pohrdám lidma ale když vidím že je někdo milej a hodnej tak se nevyjadřuju arogantně jak je mi zvykem, odmítám společnost lidí přátele a všechmy kromě rodinu jsem zavrchnul, jsem samotář, uvažuju způsobem ostatní jsou stáda ovčí a sebe považuju za jedinečného, neberte to že se vychvaluju ale pouze jsem se potřeboval zpovědět jsem ateista a do kostela do zpovědnice to ani nápad. Je mi jedno nepíšu li spisovně.

Aspergerův syndrom. ?

Takto se chová a jedná učebnicový narcista.

Jsem taky takový.  

Posílám něco málo z mých skript:

Dělení poruch chování podle závažnosti a stupně společenského narušení

1. Disociální poruchy – nespolečenské, nepřiměřené, zvládnutelné pedagogickými medotami. Nejčastěji se obnevuje v rodině nebo ve škole. Je charakteristické pro věkové období (pubera). Většinou přechodný ráz. Zmizí za pomocí odporníku. Vzniká z důvodu nadměrných požadavku, nebo z nedostatků požadavků (liberální výchova, volnost), nejednotná výchova a nevhodný denní režim. Chování se projevuje na hranici normy. Ve společnosti je však ještě tolerováno. a. zlozvyky b. neposlušnost, neukázněnost c. vzdorovitost, negativismus d. lhavost

2. Asociální poruchy – v rozporu se společenskou morálkou, odlišování od společenského průměru, poruškování společenských, nikoli právních norem. Poškozuje spíše sám sebe. Projevy mají setrvalý charakter s častou prekvencí. a. záškoláctví b. útěkovost, toulavost c. autoagrese, sebevražd

3. Antisociální poruchy – protispolečenské a protiprávní bez ohledu na věk. Poškozuje společnost, ohrožuje nejvyšší hodnoty vč. lidského života. a. delikvence mladistvých b. agrese a vandalismus c. krádeže, loupeže d. organizovaný zločin e. sexuální aberace f. toxikomanie

U tebe bych si spíš typla sociální fobii. Ty spíš naopak potřebuješ léčbu expozicí - chodit mezi lidi, aby ses toho strachu zbavila.

Asociál neumí být empatický. Tato oblast jej nezajímá.

Ona ale empatická je. jen se bojí mezi lidi. to není asociální chování. to je sociální fobie.

Nenapsala, že se bojí mezi lidi, jen, že mezi ně nechodí.  

Důvodů může být povícero.

Můj syn je ve svých 26 letech těžký asociál. Odmítá se přizpůsobit okolnímu světu způsobem, který je ostatním buď nepříjemný nebo k smíchu. Zdá se, jako by neměl rád nikoho, protože nemá rád ani sám sebe. A kompenzuje si to sobectvím, vzdorem a arogancí. Obávám se. že balancuje na tenké hrnici, za kterou by mohl sklouznout do propasti, ze které se těžko vrací.  

Dosud žije doma (sám) a já uvažuji, že budu chtít odstěhovat (celkově, ne jen s jedním kufrem), aby se konečně oddělil od pupeční šňůry. Mám včak obavu, aby ho to neposunulo za tu hranici.

Budu Vám moc držet palce, to víte, nadšený nebude, ale i když se obáváte, určitě to dopadne nakonec dobře

Milá Rypoušice,

děkuji za veleobsáhlou reakci. velmi si vážím každého slova a myslím, že již jsem přesvědčená o tom, že udělám správný krok.  

   Vím, že jsem se nevyjádřila zcela přesně. Syn bydlí v mém domě, ale sám. Platí mi jen spotřebované energie, takže ne zcela na můj účet, ale rozhodně míň nez by platil někde v podnájmu. Já jsem se před 8 lety odstěhovala k příteli, nyní již manželovi cca 70 km daleko, ale za synem jsem občas zajížděla. Tehdy jsme oba mysleli, že je to OK, syn byl rád, že bude sám, studoval VŠ a já jsem myslela, že mu to jen prospěje, když nebude mít fullservis. Bohužel, časem si zavedl jako standart, že uklízení je zbytečná ztráta času, žehlení je také zbytečné, stírat kuchyňskou linku není třeba, tráva se poseká až když je "do pasu" a volný čas se tráví doma za zataženými závěsy u počítačové hry. Zkombinovala se u něj jeho vrozená lenost a kritickým pohledem na lidi a jak se domnívám, něco uvnitř jeho duše začalo být nespokojené. Proč, to dodnes (10.02.2016) nevím, ačkoliv jsem se snažila. Je silně introvertovaný.  

   Časem se jeho podrážděnost stupňovala a jeho reakce a názory se postupně zhoršovaly. S alkoholem ani drogami zkušenost neměl a nemá, to jediné vím zatím s jistotou. Nicméně je z něj sice inteligentní, ale velmi nepřizpůsobivý jedinec, který dává najevo pohrdání (i autoritě šéfa), odmítá názory druhých (i rodiny), okruh jeho přátel je velmi úzký a ani bych se nedivila, kdyby se s ním už přestali stýkat. Podle posledních zpráv, co mám od zasvěcené osoby, chová se ve stávajícím zaměstnání nepřijatelně a názory jeho spolupracovníků jsou mu jedno. Zaměstnavatele teď bude měnit a stěhovat se za Prahu, proto myslím, že je na čase říct mu, aby se odstěhoval tzv. "celý", tedy i s nábytkem a všemi věcmi. Bude to velmi těžké a myslím, že to bude brát jako zradu. Ale pokusím se to podat tak, aby pochopil, že dospěl do bodu, kdy už nelze jeho postoje a názory tolerovat.  

   Držte mi v sobotu palce.  

Nepsala jste jaké hry hraje. Ono je to maličkost, ale velice důležitá.

Pokud hraje hry online, skupinové, tzv. MMO, pak se s lidmi potkává. Je to jen jinak než na co jsou starší generace zvyklé a co považují za normál. Není to ale o nic horší, jen je to jiné a ten, kdo to nezažil na vlastní kůži, nemůže ocenit benefity z toho plynoucí.

Takže by to chtělo pro začátek zjistit tohle a pokud někoho potkává online, tak je zde velká naděje, že zas tak velký asociál nebude.

To, že neuklízí, nepere a nežehlí osobně nevidím jako velkou vadu. Dnes (10.02.2016) máme na vše stroje. Vysavače, které luxují automaticky, pračky, sušičky, myčky. Pokud nedělá kravaťáckou práci, žehlit opravdu nepotřebuje.

Nechci to zlehčovat a vím, že Vás to trápí, jen chci říct, že tohle po dnešní dobu není důležitá dovednost. Já už ani jednu z těchto činností nedělám roky. A mojí partnerce to zabere možná tak dvě - tři hodiny týdně se vším všudy. Zejména úklid vypraného prádla.

Otázkou je, zda víme, co ho baví? Na to bychom se měli zaměřit. Protože jednoduše řečeno, pokud si najde práci, která ho bude bavit, uklízení pořádku/nepořádku si pak snadno koupí. (Tady v Praze stojí například slečna na úklid 100 - 200 CZK/hod. a jsou velice šikovné)

Ale teď zpátky k problému: On měl zřejmě tu smůlu, že ve svém životě nepotkal parťáka, se kterým by sdílel starosti a kterému by se mohl svěřit, se kterým by se mohl vyblbnout. Někdy člověk musí mít štěstí na lidi, zejména pokud jsou jeho zájmy jiné než zájmy okolité většiny.

Pokud je chytrý, pak to neuznávání autorit docela chápu. Chytrý člověk nemá moc důvodů uznávat někoho méně chytrého jen proto, že má nějaký post. (to je z nedostatku prostoru zjednodušeně řečeno.) Tohle se ale rázem změní, pokud narazí na někoho, kdo si jeho uznání opravdu zaslouží, ke komu by mohl vzhlížet. A není tak nereálné někoho takového najít.

Takže je potřeba kluka dokopat k tomu, aby začal něco hledat. Nejdříve musí najít něco, co ho bude bavit dělat. Bohužel v tomhle selhala jeho základní škola.

To co popisujete je už ale velice daleko za stádiem snadných náprav. Řekl bych (ale je to jen domněnka z nedostatku informací), že to, co Vy vnímáte jako aroganci a neuznávaní autorit je pro něj jen zaobalený strach a frustrace. On chce jít dál, proto ta zlost, ale neví jak, protože ho to nikdo nenaučil. Někdo má vlohy třeba na počítače, ale nerozumí diplomacii a mezilidskému kontaktu.

Vše se dá naučit, pokud má ona osoba důvod – smysl.

V tomhle stádiu už ale k tomu nedojde sám a jeho frustrace je volání o pomoc. Jelikož nemá dobrého přátele, ani nikoho, ke komu by vzhlížel, silně doporučuji zkušeného odborníka s praxí, který se ale vyzná i v dnešním moderním – informačním chápaní světa a nebude do něj hustit pouze zastaralé metody.  

Pane QAdama, díky i za Vaši odpověď. Syn hraje hry kolektivní, obvykle s nějakou  bojovou tematikou, kdy si zvolí avatara (často ženskou bytost), vybaví ji zvolenými zbraněmi, oděvem, vzhledem atd. a zapojí se do skupiny dalších lidí, kteří jsou online. Většinou je nezná, nikdy se s nimi nesetkal a asi ani nesetká.  

   Vysudoval obor animace a teď pracuje s 3D tiskárnou. To ho hodně baví, ale není obchodník. Rád tvoří, ale neumí prodat. Tam, kde pracuje teď, už vytiskl spousstu věcí (a dobře), ale má právě komunikační problémy a asi bude odcházet do jiné firmy, také k 3D tisku.  

Trochu mě pobavilo, jak píšete, že činnosti, jako úklid a žehlení neděláte roky. No bodejť, když máte partnerku. To je normální. Ale syn ji nemá. Jenže nemá ani vztah k pořádku a čistotě, bohužel.  

   O jeho partnerkách toho vím strašně málo, jak jsem psala, je velmi introvertní a o tomto tématu se odmítá bavit. Na rozdíl od jeho mladího bratra, který je jeho pravým opakem ve všech směrech.

Ale dostala se ke mně čerstvá, dosud neověřená informace, že snad má (ten problémový syn) sexuální partnerku, která je snad ve věku 40 - 45 let, alkoholička a epileptička. Tak nevím…

Už před nějakou dobou jsem uvažovala o tom, že by potřeboval konzultaci s psychoanalytikem, ale jen zmínka na toto téma se setkala s velkým odporem a zlostí. Tzv. jsem si na… do hnízda… Vždycky jsem mu nabízela, že ho vyslechnu a poradím, když o to bude stát. Občas i přišel, ale velmi zřídka. No, snad je to opravdu správný krok, když ho něžně vyšoupnu z domova a postrčím na jeho cestu životem.  

Pak to s ním není tak špatný, jak se zdá.

Taky mám bratry a každý z nás je jiný. Rodiče už pochopili, že nemá cenu nás srovnávat.

A to popostrčení je dobrý nápad, i když ze začátku může prskat. Ono se to časem srovná.  

Impuls správným směrem to je. Je to jakási forma trestu a buď se začne chovat jinak nebo ne. To už ja na něm.  

Jen jestli chape, co je to spravny smer. Mam v okoli pani, ktera take prala, varila, uklizela po synovi, vsem rikala jak je strhana a syn nevdecny, ale zakladni rozhovor ho nenaucila, kamaradstvi mezi sourozenci nepodporovala a partnerky byly vsechny line.

Nerikam, ze je to pripad tazatelky, jen za uvahu to taky stoji.

Věřím tomu, že tazatelka "matka" uděla co bylo v její silách. To, jak se syn zachová dále je už ale na něm a nikdo nedokáže předpovědět jaké nové impulzy tímhle dostane a jak se nakonec rozhodne prožít svůj život.

Je už ale dospělý a zodpovědnost za svůj život má už ve svých rukou. Každopádně ten impulz znamená popostrčení a změnu. Pokud dosavadní přístup v domě mamky nezabral a chceme změnu, pak změna musí přijít, z toho důvodu je tento impulz změny správny směr. Je to poslední odstřižení od pomyslné pupeční šnúry.  

Víc udělat už nelze (za rozumné náklady).

Taky mi prijde rozumne odstehovani, treba bude mit stesti na lidi.

Jen si myslim, ze nekdy je dobre nejdriv "popostrcit" uvnitr a dodat tomu cloveku, co mu chybi, nez menit okolnosti, jako bydleni.

Jak Ty pises, dat impulz, ale pro me je dulezitejsi motivace vnitrni, nez rict, sbal si, to jsou jen okolnosti a clovek se muze balit co pul roku…

Ano, ale vnitřní motivaci ale nelze tak snadno předat. Ta musí vyjít zevnitř, k čemuž může ten vnější impulz pomoci.

Taky si myslim, ze syn neni asocial, ale chybi mu zakladni duvera k lidem, ktera vznika v rodinnem prostredi, treba od vztahu matky a syna, nebo otce a syna.

Trefa, Taktaku. Tady se shodnem.

Vypadá to na schizoidní tendence+ velkou míru odporu a vzdoru. On má možná vztek na "dospělé" a nárokuje si něco, co odpovídá dětskému chování. Truc, odpor, vztek, negativismus. Tak celkem to dělá řada mužů, ale záleží to na míře, žeano.

S tím nic neuděláte a v práci asi taky nemají na mladého House náladu. To že má o tolik starší partnerku není dobrá zpráva. To opravdu může vypadat na nějakou potřebu matky, tady si ještě vybral takovouto. Anebo má jen velmi nízké sebevědomí. Ale to už spekuluju.

Vše jsem pozorně přečetla a děkuji za názory. Každý je jako malý krasohled a každá rodina jako větší krasohled… Nikdy se nenamíchají stejné kamínky ani ve dvou kusech ani ve dvou skupinách…  

   Pokusím se být klidná, věcná a laskavá. Možná budu překvapená a dřív než se dostanu k tomu ožehavému tématu, navrhne to sám. Třeba už také cítí, že je čas… co já vím. V neděli sem napíšu, jak to dopadlo.  

Já spíše chápu slovo asociál jako že se nezajímá o nalezení kamarádů a v pozdějším věku ani nemá zájem na založení rodiny a zdržuje se hlavně doma.

zkrátka matka ve výchově syna zřejmě posrala co se dalo a teď se to tu na stará kolena pokoušela ještě nějak zahladit/vyžehlit, klasika