Téma: Kamarádka se se mnou nebavila 3/4 roku - nevím jak se k ní chovat

Měl jsem ve třídě kamarádku, řekl bych, že nikdy jsem snad lepší přátelský vztah s jinou holkou neměl. Se vším jsme se jeden druhému svěřovali, trávili jsme spolu spoustu času, at už před školou, během školy i po škole. Po nějaké době jsem jí napsal jak moc si jí jako kamarádky vážím, a, že jsem nikdy výjimečnější holku nepoznal, i přesto, že mě přitahovala a dokázal jsem si s ní představit něco víc, nechával jsem tomu volný průběh bez náznaků, že bych po ní chtěl něco víc. myslím, že i ona měla stejný náhled a pocity ke mě jako já k ní, i ostatní mi říkali to samé a vzájemně jsme se perfektně ve všem doplnovali. ona si však to zprávu přebrala po svém jako, že po ní chci něco víc než přátelství a druhej den na to mě úplně odřízla bez jakéhokoliv vysvětlení, jako bych neexistoval. přesto, že jsem se jí snažil vysvětlit jak jsem to myslel, tak odmítala jakoukoliv další komunikaci a dodnes se se mnou nebaví a to mě s ní čekají ještě další dva roky studia. přesto, že už jsem se s tím nějak smířil, tak vzpomínky na ty skvělé chvíle přetrvávají, ale pořád mě to nějak trochu svazuje, protože takovouhle zkušenost jsem nikdy nezažil a tak nějak ve skrytu duše stále doufám, že se vše urovná, ale v tomhle ohledu jsem spíše pesimista, protože mi pozdějc nakonec napsala zprávu ve který mi napsala, at jí ignoruji a dělám, že neexistuje a at nepočítám s tím, že se někdy udobříme a, že si nemáme co říct.  její vztahy s kluky mi jsou tak trochu záhadou. jednou se mi svěřila, že měla dlouhodobější vztah s dívkou a od dobrého zdroje také vím, že nikdy předtím neměla vztah s klukem a její styl oblékání a koníček posilování mi říká jestli třeba nemá nějaké špatné zkušenosti s chlapci. od našich společných kamarádek jsem slyšel názory jako, že si o ní myslí, že ona ke mě cítila taky něco víc, ale že má problémy otevřít druhým lidem své srdce a, že jen v mé přítomnosti především, když jsem jí objímal viděla, že je skutečně štastná. nevím jak dobře toto dokáží posoudit holky. mě přijde čím dál častěji, že se v nich nevyznám, což taky určitě neslyšíte poprvé oslovil jsem jí dvakrát, jednou jsem jí dokonce před Vánoci s nadějí, že svátky, kdy by si lidé měli odpouštět by jí mohl trochu obměkčit, ale nedostal jsem se žádné odpovědi. ted už jsem se zatvrdil v tom, že bych jí měl dál zkoušet oslovit a dávám tomu spíše čas a volný průběh přesně tak jak jste napsala, tak uvidím jestli se to někam hne nebo ne. i když by to nemělo dopadnout podle mých představ, tak to hold bude smutná zkušenost, nicméně i to je život a každopádně zkušenost sice špatná leč do života dobrá. Asi před dvěma dny mi to nedalo, protože jsem nastoupil do školy a začali jsme se zas potkávat. Přišel jsem do třídy jako první, takže ve třídě nikdo nebyl. Ona přišla hned po mě a pozdravila mě. Já jí ale neodpověděl, když jsem si vzpomněl jako mi dřív napsala, at si jí vůbec nevšímám. Dva dny poté mi to nedalo, protože mi to vrtalo hlavou, a tak jsem jí asi po půl roce napsal, omluvu za to, že jsem jí nepozdravil a dále to, že si myslím, jestli by nebylo lepší se už nějak udobřit a začít se normálně bavit. Napsal jsem jí také, že si uvědomuju svoje chyby, kterých jsem se dopustil, a že už jsem jí a hlavně sobě odpustil. Po pár hodinách mi odepsala to, že konečně slyší docela moudrý slova a, že si myslí, že by bylo fayn se na všechno, co bylo či nebylo vykašlat a začít se normálně bavit. Takže se už aspon zdravíme, což beru za velký úspěch. Pořád mě, ale přitahuje a líbí se mi, ve skrytu duše bych si přál něco víc, ale nechci to nějak pokazit. Problém je ten, že nevím jak se ted k ní vůbec mám chovat a jak s ní komunikovat, aby se zas neurazila. A jestli vůbec mám nějakou šanci, na to, že bych s ní mohl někdy mít něco víc než jen přátelské pouto. Poradte mi prosím jak bych k ní měl asi přistupovat a chovat se k ní, aby se opět něco nepokazilo a jestli je podle vás nějaká šance na to, že by jsme se mohli někdy v budoucnu dát dohromady?