Téma: Jsem asociál - neumím se bavit s lidmi, pletou se mi slova a třesou kolena

Nemyslím si, že jsi asociál a ani nijak jiný - zvláštní. Ona totiž tahle doba moc běžné komunikaci nepřeje. Virtuální realita pohltila tu reálnou, tak bych to řekla.

Vypsal ses tu hodně, ale nic třeba o svých zájmech, koníčcích. Přece není třeba chodit po restauracích, když tě to nebaví. Možná by ses mohl ale scházet s lidmi stejných koníčků, zájmů. Tam už je dost prostoru ke komunikaci, aniž by ses do toho musel nutit.

Koukám na filmy a seriály, což ale dělá každý (já akorát fakt hodně) a sleduju sport+hodně sázím, to jsou takové moje hlavní koníčky. já jsem takový, že bych dělal všechno a když mě někdo někam pozve, tak neodmítnu nikdy (kromě koupání na veřejnosti), ale jsem schopný to dělat jen s těmi lidmi, na které jsem zvyklý a nestydím se. a já se osměluju hrozně pomalu.

Třeba ten squash, mám pocit, že můžu chodit jen s třemi různými lidmi, protože ten zbytek - kdybych se někoho zeptal, tak by asi i šel, ale já bych tam prostě nic neřekl. Nudili by se se mnou.

Ti 2-3 kámoši jsou právě takoví, co mají podobné zájmy jako já, tím pádem můžeme probrat všechen sport, jak se dařilo při sázení, filmy a pak třeba i nějaké ty novinky "ze života", když na to příjde. Ale s ostatními lidmi nevím, pokud se oni se mnou chtějí bavit a vedou tu konverzaci určitým směrem, snaží se mě ptát na něco, nadhazovat témata, tak to ještě jde, ale takových lidí moc neznám. Pokud potkám někoho nového a ten jen sedí a kouká se na mě a čeká, co řeknu, tak začnu neunášet tíhu situace.

Napadá mě několik poznámek, ale neboj, přijdou další:

1. Dlouhé sledování televize a to již od 40 minut více způsobuje negativní změny v mozku a to na fyzické úrovni. Zejména ztrátu schopnosti soustředit se a degenerace paměti.  

Proto je dobré tuto dobu nepřekračovat, případně sledovat TV s aktivními přestávkami.

2. Každý stav a každou situaci je možné změnit. To už jsi sám zjistil svými postupnými změnami. Dokonce lze své nevýhody proměnit i ve svůj prospěch, třeba jako Nick Vujcic zde.

3. Pokud chceš rychlejší zlepšení, vyhledej odbornou pomoc. Určitě existuje.  

Existují i skupinové programy lidí s podobnými problémy a ty značně pomáhají. Najdi a absolvuj.

Trénink ale nebude jednorázový. Nutno počítat s tím, že práce na zlepśení může zabrat i roky.

4. Je ti 21 let. Rozhodně není nic ztraceno a vše máš teprve před sebou.  

Z toho co jsi zde napsal se vyjadřovat umíš hezky a rozumně. Problém máš spíše na úrovni mentálního bloku než že bys na to neměl. Blok lze odstranit.  

5. Vůbec nepíšeš čím se chceš živit a jaké máš do života cíle. Cíle (a potažmo zájmy) jsou jedním ze zákaldních věcí, které sbližují lidi s podobným uvažováním. Pokud si nemáš o čem povídat v hospodě, může to být známka toho, že jsi zatím nenašel to, co by tě hodně bavilo dělat.

Jakékoliv zlepšení znamená tvrdou práci. Výsledky nejsou zadamro. Ale pak se o tom dá dlouho bavit!  

Díky za odpověď (i Barči).

TV/počítač omezuju, už mě to stejně nebaví a u filmu ani hry nevydržím.

Za nějakým psychologem už jsem chtěl skočit i dříve, ale 500kč za sezení je trochu mimo moje možnosti, aspoň dokud budu student. Ta skupinová sezení zní dobře, myslím, že by to mohlo být něco přímo pro mě - sedět a bavit se mezi skupinou lidí, kde člověk nemusí mít strach, že ho pak někdo pomluví nebo to použije proti němu.

S Barčou máte pravdu v tom, že si musím najít přátele, se kterými mám víc společného. Já bych se třeba hodil do nějaké společnosti fanoušků anime, ale takoví jsou právě často jako já - mají problem seznamovat se, komunikovat, nechodí moc ven mezi lidi - to je pak těžké se s někým takovým dát dohromady.

Studuju jazyky, v budoucnu bych rád byl překladatel/tlumočník, ale spokojil bych se i s učitelem.

Jinak rád chodím pěšky kamkoliv, na léto plánuju pěší tůru do Slovinska (450km). Říkám si, že by to mohla být taková cesta osvícení pro mě nebo by mě aspoň mohlo po cestě něco zajet a byl by klid.

No vidíš, nějaké turistické sdružení by ve tvém okolí někde nebylo? To je cesta z lesa.

Bydlím na vesnici, o ničem tu nevím, ale zkusím pohledat v okolí. Díky

Taky SEM bys mohl nahlédnout. Podobných bude spousta.

Ahoj, jsme na tom prakticky stejně. Jen tu trávu hulím jednou za čas z donucení. A pak se cítím ponížená, protože vím, že to kámoška dělá jen pro to, abych ji bavila  Já se teda označuju za poloasociála a polosociofoba.  Dělám si z toho srandu, ale zároveň se to snažím zlomit. Třeba poslední dobou se vynacházím na různých soc. sítích. Že bych třeba potkala někoho, kdo by mojí povahu zlomil, překazil ten strach a já se postupně zlepšovala. Zatím jsem se k ničemu nedokopala. Takže to klidně můžeš zkusit, ono nikdy nevíš, koho tam potkáš. Jen to neber moc osobně a neházej hned flintu do žita. Právě díky té anonymitě tam je pravděpodobně mnoho podobných s podobnými zájmy. Třeba byste si aspoň psali, zjistli byste, že to klape aspoň po písmenkách. Pak byste mohli jít na zkoušku ven a buď by bylo o čem povídat a byly by sympatie, anebo nic. Ale svět by se nezbořil .

QAdama správně radí ve všech bodech, hned mě napadl hlavně ten odborník. Možná si řekneš,  že by stačil jen někdo, kdo by ti rozuměl a odborník je přece pěkně blbá rada. Věz, že není, protože ti může neskonale pomoct v komunikaci s lidmi celkově. Mohl by ti pomoct otevřít se, překročit své strachy, stejně tak i pomoct s tím pesimismem až paranoiou (ty myšlenky jako "co si o mě ostatní myslí" a "teď mě určitě nenávidí. jsem neschopný a tak). Moc dobře to znám, ale naštěstí jsem z toho jakž takž sama vyrostla. Mám to ve snesitelné míře.  

Chválím konec s marihuanou, ta má v dlouhodobé míře evidentně neblahé následky, koneckonců je to svým způsobem zneužitý lék. Asi jako morfium, opiáty. Když se to aplikuje tak, jak má, pomůže. Když se zneužije, ublíží.  

Koníčky jsou něco, co člověka drží nad vodou a pokud absentuje sociální kontakt, koníčků je o to víc třeba. Jinak by se jeden zbláznil. Takže zkusit si najít skupinu lidí s stejnými/podobnými zájmy. Bylo by o čem se bavit a kdož ví, třeba by se aspoń z jednoho stal mega dobrej kámoš . Aspoň na pokec.  

Jinak  vím, že to není příjemný, ono když ti tvá povaha vadí, takk to v pořádku není (a proto to chceš změnit), ale netrap se tím tolik. Co je na tom, že jdeš ven jen občas s kámošama? Taky to tak dělám, právě pro to, že se s nimi po delší době nudím. Nemáme společné zájmy. Je to jen  o tom, jednou za čas si popovídat o nových věcech. Pak není o čem, takže se čeká znova. A funguje to. Kámošky, resp. jedna se na mě sice docela zlobí, tahá mě ven, ale chápe to. Prostě to tak je a patrně vždy bude. I když sama doufám, že až jednou budu mít mooc práce a zážitků, tak budu schopná mluvit vlastně s kýmkoliv. Bude totiž o čem Asi to vidíš podobně, že?  

Ještě mi nedávno došlo, že je děsně sobecké, vyžaduji-li pochopení od ostatních, ale sama je nechápu. Tudíž jsem teď ve fázi, kdy se naopak nechci ostaním bránit a snažím se je chápat v tom, v čem jim nerozumím. Kvůli jednomu brblalovi se svět nezboří Za to většina má své charakteristické rysy a pokud je nepochopím a nebudu vnímat jako normálku a tím pádem jim nebudu blíž, dospěla bych do zapšklé samotářky ochuzené o ostatní. Nad tím bych možná být tebou taky pouvažovala, ale nechci, aby to vyznělo nějak striktně

Ahoj, díky za povzbuzující post

Funguju na facebooku (pod pravým jménem), i když tam teda nic nepřidávám - píšu si občas s pár přáteli a s jednou kamarádkou, kterou znám asi rok a půl si píšeme skoro pořád, to pro mě byla velká vzpruha v poslední době, protože to je první holka, u které mám pocit, že se se mnou chce bavit (kamarádsky) a možná i trošku pochopila, jak to se mnou je.

Jsem trochu jako Glum, dvě odlišné osobnosti. Když jsem sám a mám čas přemýšlet, tak bych se chtěl hrozně moc někomu svěřit, ale když pak jsem mezi lidma, tak hned otočím o 180° a hlavní pro mě je, abych na sebe nijak nežádoucně neupozorňoval a aby nikdo nepoznal, jakej jsem.

To, co píšeš, mě uklidnilo, minimálně do dalšího srazu snad budu díky tobě v klidu, jsem pozvanej 20.2. do kina na Deadpoola.

Myslíš, že by mohlo mít cenu jít za odborníkem i jen na jedno sezení? Opravdu teď totiž nemůžu chodit pravidelně, ale často si v hlavě formuluju věty, jak bych to tomu psychoušovi asi tak mohl vysvětlit.

Problém je trochu i ten, že mě se nikdo moc nesvěřuje. Já si rád každého poslechnu, nechal bych ho do sebe hučet i 2 hodiny v kuse, ale mám prostě pověst takového uzavřeného člověka, mě se těžko někdo svěří. To spíš dělají takoví ti pomlouvači mezi sebou a pak se diví, že se to dostane na veřejnost. Já bych to nevykecal.

Věřím, že ano. Aspoň by ses stihl i za jedno sezení vypovídat, cizímu a ještě skutečnýmu člověku, takže samo  sobě by to mohlo mít příznivý efekt. Takový další level, když teď tady virtuálně, další krok může být i živě . Předpokládám, že by i dal svůj odborný názor. Hned by to za tebe nevyřešil, ale co jsem slyšela, tak jsou lidi příjemně překvapený, jak s nimi psycholog mluví. Že to z nich hned spadlo, mají pocit, jako kdyby bylo všechno v cajku, a tak Byť také asi záleží na kvalitě psychologa, ale myslím, že drtivá většina to umí moc dobře

Ono se dá sehnat doporučení, pak bys to měl zadáčo, takže by mohlo být víc sezení. To můžeš  mít od obvoďáka, asi i od jiných doktorů. Nicméně jde o to, zda by ses nestyděl mu to říct a jestli víš, že je v pohodě a nekoukal by na tebe skrz prsty. Kdybys měl známého lékaře, byla by to značka ideál. Tak to zvaž

"Schizofrenní" povahu naprosto chápu, jen je možná i škoda, když "nechceš, aby někdo poznal, jaký jsi". Právě kdyby to někdo postřehl - ty bys mu k tomu dal šanci - pak by to mohl ocenit, ty bys byl tím pádem potěšen a ve větší pohodě . Doufám, že si sám sebe vážíš a seš si vědom, že jsi kvalitní člověk. to neznamená namyšlenost, ani nic takovýho. Prostě si umět v klidu říct "jo, jsem poctivej a hodnej, sice se pravým opakům zdánlivě daří líp, ale nemůžou si říct, že jsou kvalitními lidmi" Zdravé sebevědomí a sebeocenění. Trochu nerada používá pojem "sebeláska" a "mít se rád/a", zní to na mě moc sobecky a zatím tím přede mnou operovali zrovna tací, kteří to nechápou a mají se až příliš rádi .

S kámoškou to rozhodně "táhni" dál, je fajn, že máš alespoň jednu holku, ktterou máš rád a je s ní dobrej pokec . Napadlo mě, že by ona mohla být tou, která si tě svěří. Důvěru máte v sebe navzájem evidentně, co když se ti mezi řádky elegantně svěřuje, jen to ještě nevidíš? . Spíš bych řekla, že právě pro holky bys mohl být ideáním kandidátem na svěřování .  

Na sraz určitě dojdi, buď v klidu a ber to tak, že se projdeš, nebudeš koukat na televizi a ještě navíc tam budeš i s jinými lidmi - a to při něčem, co tě baví . Bude to fajn den!

Rypoušice, ty jsi chytrá holka…