Téma: Jak se vyrovnat s křivdou od kamaráda, kterému pomáhám

  Asi budeš typ samaritánky, což je dobře.... blbý je, že toho kde-kdo zneužívá, viz Tvůj „kamarád"..... Ty uvozovky mají svůj důvod.

   A k otázce..... nezapomínám, neodpouštím..... prostě jsem tak blbá, že odpad se ucpe, já splachuju, splachuju, splachuju..... až zjistím, že stojím po kotníky ve sračkách, v tento moment si řeknu: Máš to zapotřebí? ...... následuje : Nemám...... a je konec. Jdu dál....... Jistěže to není správné, ale mám klid.

Dobrý večer,

jste snad první, která si myslí, že být samaritán je dobře.   Jde o to, že já umím být splachovací a to hodně, jenže si to pak dost často vyčítám.   A chtěla bych najít nějakou rozumnou míru, něco jako odpustit a pokud se druhý snaží, tak snad i zapomenout. Jenže něco zapomenout nejde. A já si momentálně nejsem jistá, zda to dokážu. Vím, že chci. Ale ve vztazích chtít nestačí.

   Kdyby byli všicí samaritáni, víš jak by bylo na světě? Pokud umíš odpouštět, tak přijde i zapomění....

Samaritánkou být můžeš, ale pouze do svých limitů... jenže ty jsi překročila a máš dluh. A splácíš ho sama, přesto že píšeš, že jste v tom spolu.... ne, nejste. Zneužívá Tě. A to je přesně to, co se mezi přáteli nedělá.

pomoc nabízím nezištně, pokud za to něco očekávám, třeba to, že mi to dá právo mluvit kamarádovi do soukromí, je lépe nepomáhat, Tvá pomoc není nezištná, nepomáháš proto, abys pomohla, ale proto, že za to něco očekáváš. To sis s ním měla dohodnout rovnou. Já za tebe zaplatím dluh a ty mě za to budeš mít rád.... nebo a budu ti moct mluvit do tvých věcí.... a nebo a ty mi za to budeš do smrti vděčný.... (doplň si podle svého svědommí, co tam cítíš, ani to nemusíš veřejně přiznat, přiznej to sama sobě, jaký to byl výměnný obchod) Ty bys ráda do vztahu, on nechce... no jo, nechce a ani ty peníze ho  k tomu nepřimějou....   takhle to na mě působí.   TAk nějak mám zapsáno, že přenesený význam slova samaritán označuje člověka taktéž nezištně pomáhajícího... takže já toto za samaritánský čin nepovažuji, považuji tvou pomoc za účelovou ať už to přiznáš nebo ne.   A pravdu má BArča, že pomoc druhým nemá překračovat limity pro danou osobu možné. POkud jde třeba o peníze, rozhodně se pomoc dá nabídnout, ale musí mít předem a jasně dohodnutá pravidla (půjčím ti, ale budeš splácet tolik a tolik nebo zaplatíš mi to do tehdy a tehdy a nebo i klidně dám ti ty prostředky, ale očekávám za to tohle a tohle... otevřeně, přímo, jednoznačně. Pokud to tak není nastaveno, nelze se dovolávat svých domnělých nároků vyplývajícíh z toho, že jsem sám něco nabídl a nestanovil pro to podmínky.

Dobrý den,

vůbec se mi nelíbí, co naznačujete. Nechci a nikdy jsem nechtěla, aby mě měl rád někdo pro peníze!!!! Možná Vám připadám jako hloupá manipulátorka nebo bůhvíco. Já chci vedle sebe někoho, kdo mě bude mít rád bez jakýchkoliv výhod, až budu stará, tlustá, snese mě protivnou, ... Penězi si tohle nekoupíte. A ani tím, že budu mlčet a souhlasně přikyvovat. Víte to vy a vím to i já. Zamilovat jsem se nechtěla! Nenutím ho, aby za mnou chodil. Bojím se ho požádat i o drobnosti, aby si nemyslel to, co vy. Na všechno se ptám dvakrát stylem a opravdu chceš....

Splácím sama, protože, když si něco půjčím, tak to splatím a nebudu se vymlouvat na to, že mi to kamarád ještě nedal. Neočekávám, že za to bude vděčný, protože pokud nebudu splácet, problémy budu mít já. Defakto chráním sebe a svou budoucnost. Nestojím o pokuty, penále a exekuce.

Dohoda byla taková, že mi začne splácet až bude mít, kde bydlet, mít práci a bude vědět, kolik si může dovolit mi splácet. Očekávala jsem, že dodrží slib, protože si váží našeho přátelství. Nic víc, nic míň.

A co se týče domnělých nároků mluvit mu do života. Nejsem jen tak nějaká jeho známá, nejsem banka, nejsem ručitel. Beru ho jako kamaráda a on mě bere jako kamarádku. Mám mlčet, když se přátelé chovají jako idioti? Nevím, jak vaši přátelé ale moji mi mohou říkat i věci, které se mi nelíbí, to právo získali právě z titulu přátelství.

Neberte to osobně... já jsem chtěla jen vědět, jak si čistíte hlavu po hádkách? Takových, kdy Vás chce druhý ranit a raní, protože je Vám natolik blízko, že ví přesně, co říct.

Ale přesto děkuji za reakci. Je možné, že to podobně vidí i on.

přečtěte si po sebě ještě jdnou to, co jste napsala a přečtěte si to očima cizího člověka... uvidíte tam co, co se vám nelíbí a co vidět nechcete... ještě jsem se nevyrovnala s odmítnutím... to mluví za mnoho....

Dobrý den,

byla jsem raději, když jste mi psala TYkaním. Následující větu prosím berte neutrálně. Nejdřív jsem Vám chtěla napsat, abyste si Vy přečetla, o jakou radu prosím a o jakou ne. Vím, že jsem si to mohla nechat pro sebe, ale budu raději psát otevřeně. Navíc po změně názvu tématu to jaksi nemá moc smysl. Stejně skoro nikdo nereaguje na mou otázku, ale spíš na mou situaci. Takže tuhle výtku bych měla i k jiným.

Dlouho jsem přemýšlela, proč jsem tam větu, kterou zmiňujete napsala. Nepřipadala mi totiž pro můj problém nijak nijak zásadní.   Uvědomila jsem si, že jsem v tom všem zapomněla, proč jsem mu na začátku začala pomáhat. V tom mám svědomí čisté. A to, co řekl mi teď nepřipadá tak důležité.

Pak jsem přemýšlela, proč mě vaše reakce tak vykolejila a proč jsem to vzala tak osobně. Podařilo se Vám odvést mé myšlenky jinam. Děkuji. Už nebudu řešit nějaký pocit křivdy.

Omlouvám se, ještě bych ráda něco dodala. Víte, já jsem si opravdu nechtěla koupit jeho lásku. Chtěla jsem mu pomoc, protože jsem mu byla vděčná, že mě neodsoudil za jednu věc, kterou jsem v minulosti udělala. Pomohl mi ji překonat a když mě poprosil o půčku, bylo to to nejmenší, co jsem mohla udělat, ikdyž jsem váhala, protože peníze v kamarádství jsou ošemetné.... Já nechci vztah, chci zpět kamaráda.... Bylo vysloveno přání, abych si pořádně nabila nosík. Proč? Aby to bolelo? Říká, že mě má rád a že mu záleží na našem přátelství. Přesto když ho poprosím, aby si tedy už ke mě nechodil půjčovat, příjde. Já se pak cítím strašně, ikdyž mu půjčím, ikdyž mu nepůjčím. Je to tu podobné. Cítím se zahnaná do kouta, z kterého se nedostanu, aniž bych někomu neublížila. Budu se snažit pomoc, jsem hloupá a zasloužím si nabít nos (argument: Vždyť to, že příjde a o něco poprosí, neznamená, že to opravdu chce. protiargument: Jenže takto přeci nemůžu přemýšlet, co, když pomoc skutečně potřebuje. Je to kamarád, který mi opravdu pomohl. ); nepomůžu, mstím svou uraženou hrdost, nejsem skutečná kamarádka, nedokážu se vcítit, ... Komu je správné ublížit?

Víš co většinou zničí vztahy mezi lidmi? Ať už kamarádské, přátelské, či rodinné? Peníze a majetek...

především si musíš udělat jasno v sobě. NAuč se říkat NE, sobě i druhým. Ty to máš pořád motivované nějakým "výměnným obchodem" on mě neodsoudil, já jsem udělala protože....   Jak tě může někdo dohnat do kouta, když se do něj nepostavíš sama?

Potřebuješ si pořádně nabít nos s podobnýma lidma, jako ten tvůj "kamarád"... On o tvou pomoc ani radu nestojí. Ty dáváš, tak on tedy bere, proto tě to vyčerpává. Přeji ti, aby sis nosík nabila co nejdřívě, pak konečně dostaneš rozum.

Máš ho ráda, ale tvoje ráda, je sobecké, pomáháš mu, aby sis ho naklonila, aby ti byl vděčný. Proto ti řekl, co ti řekl. Když mám někoho rád, tak pomůžu nezištně. Pokud mám někoho rád, tak uvažuju, zda se pro něj zadlužit, zda to má pro něj význam, zda si toho bude vážit, zda vidí, že musím splácet, zda mi to vrátí, jinak je to sobec a takto mu vlastně nepomůžu.  

zásadně bych nikdy  kvůli kamarádovi ani kamarádce se dostala do problému se zadlužením už nikdy , má vědět že problémy ohledně financí jsou jen a jen jeho povinnost  aty by jsi měla otevřít oči a od takového kámoše radši odejít sám ti vyčte že mupomáháš aby jsi ho viděla ale splácet neumí ale otevřít dlaň pro peníze to uměl dojít aby je rozfofroval, to je obyčejný nezodpovědný vyčůránek

Mám podobné pocity. Nezadlužuju se ani kvlůli sobě, natož kvůli někomu dalšímu.