Téma: Introvertní uzavřený spolužák - jak mu pomoci?

Asi je ten typ, co je introvertní a pokud on nebude chtít víc komunikovat, tak asi nic nepomůže, ale je škoda, když má možnost jít s nikým ven, tak radši sedí doma na pc.

Třeba mě ještě napadá, jestli mu někdo neublížil? Jestli ne, tak je to ten typ, co je spíš tichý a uzavřenější do sebe a společnost moc nepotřebuje, každý je jiný a každý má jinou povahu a jiné záliby.

Nemá tvůj kamarád nějaké problémy doma s rodiči? Navštěvuješ ho někdy? Nezmínil se třeba o tom, že se jeho rodiče často hádají? Možná, že mu někdo ubližuje. Všiml sis, že by se k němu jeho spolužáci chovali nějak divně? Je taky možné, že je třeba nešťastně zamilovaný. Mluvíte spolu o holkách? Nebo možná jen prochází obdobím, kdy nemá potřebu se s nikým moc bavit a raději tráví čas se svými hrami. Sám jsi napsal, že byl vždycky uzavřenější, a takové chvíle bývají občas silnější a občas méně. A v neposlední řadě za to může moci přicházející puberta, která některé lidi dokáže změnit k nepoznání. Poradila bych tohle: Dej mu najevo zájem, zeptej se ho, jestli je všechno v pohodě, ale na druhou stranu z něj žádnou odpověď nijak nedoluj - pokud bude chtít, svěří se ti. A jestli je jeho problém vážný, tak myslím, že se ti jako svému dobrému kamarádovi svěří brzy.  

Problémy s rodiči myslím nemá, je ale pravda, že před pár měsíci mu umřel tatínek, od té doby se je ještě uzavřenější, ale tak to bych chápal, háček je spíš v tom, že on takový byl i předtím. Se spolužáky je to myslím ok, sice máme divočejší kolektiv, ale obětí šikany není. Že by byl nešťastně zamilovaný, myslím si že ne, a pokud ano, tak mi to neřekl. Také si myslím, že on na svěřování moc není :/. Nejpravděpodobnější se mi asi zdá Rackovo vysvětlení.

Musí to teď mít hodně těžké, obzvlášť jestli si s tatínkem byli blízcí. Je moc dobře, že mu navrhuješ chodit ven a snažíš se ho nějak rozptýlit. Neměj mu ale za zlé, když tě bude třeba nadále odmítat.  Určitě teď bude potřebovat nějaký čas, spíš spoustu času, na to, aby se s tím vyrovnal. Je skvělé, že mu chceš pomoct, a už jen ten pocit, že na to není sám, dokáže pomoci hodně.

No, já si nejsem jistý jestli to vůbec vnímá, přijde mi jako by okolí řikal: na vše stačím sám

Možná je to jeho způsob obrany a vyrovnání se s tím…?

Ahoj,

je príma, že se snažím svému kamarádovi pomoct, to se mi líbí. Jen těžko říct, jestli to půjde.

Řekla bych, že to bude určitě tím, že přišel o tátu. Určitě pokud si byli blízcí, jak píše Shagia.

Většina lidí nechce být litována a v 9. třídě už vůbec nikdo nechce být něčím jiný než ostatní, to víš asi nejlíp sám. Možná ho štve, že se mu každý snaží pomoct, když mu umřel táta. Nevím, neznám tebe, neznám jeho, neznám vaše spolužáky. Ale je to možnost, proč se tváří, jako by na všechno stačil sám.

Někdy je lepší toho druhého chvíli nechat, aby se s tím srovnal sám. Ale říct mu, že kdyby přesto chtěl, jsi tady. A kdyby chtěl, tak ti může říct cokoli a nebo si s tebou prostě jen zahrát nějakou PC hru, kdyby ho to přestalo samotnýho bavit. Třeba prostě jen proto, že jste kamarádi a tobě chybí, že se spolu už tak nebavíte, ne jen proto, že mu chceš nějak pomáhat.

Držím palce tobě i kamarádovi.

No, háček je v tom, že on už je takový několit let, a taťka mu umřel nedávno. A jak říkám, s okolím komunikuje minimálně .

Aha, aha…no, ale jak říkám, teď se to asi těžko zlepší, když mu navíc umřel táta. Můžeš mu maximálně takhle, jak jsem psala "podat ruku". A kdyby se ti zdálo, že je v nějakým průseru, že se uzavírá víc a víc a chová se divně, tak potom říct někomu dospělýmu. Buď nějakýmu učiteli sympaťákovi nebo se zkusit zeptat jeho mámy, jestli něco neví.

Ale na to opatrně, mohl by to brát jako podraz.