Téma: Bývala jsem rebelka, ale teď bych si přála kluka, který nepije, nekouří trávu a není majetnický - jsem divná?

Pekny vecer vsem, kdo ctou muj prispevek,

predem se omlouvam za primatnou zmatenost meho textu, pisu takle na diskusi poprve…

Muj problem se tyka vztahu s druhymi lidmi. Zacalo to asi uz na zakladce. Na zakladce jsem byla pomerne temperamentni, svehlava, ovsem myslim, nikdy ne zla. Mela jsem vzdy pri sobe jednu kamaradku s kterou sme to tahly, a jak to na zakladkach mezi holkama byva, obcas sme delaly takovy ty holcici lumparny. Posmivaly sme se ostatnim holkam, napriklad, kdyz druhe rostl knirek a podobne blbosti. Taky jsme moc nerespektovali ucitele, vzdycky nam neco rikali a my chytaly tak akorat zachvaty smichu, to nas bylo vic.

Do treti tridy jsem byla vzorna, meli jsme moc fajn tridni ucitelku, kterou sem mela rada a i moje mama si s ni rozumela. ovsem ve treti jsme dostali novou mladou a od te doby byly na zakladce problemy asi do sedme tridy. Ucitelka v sesty mi tenkrat rekla, ze budu mit problemy v part. vztazich. ja to tenkrat neresila, mela jsem svou hlavu.

Kdyz prichazela tak ta osma trida, mama vecne nebyla doma, vyrustala jsem jen s ni, a tak jsem se chytla party, abych nebyla sama, chodily jsme kouritpo skole do parku, tu a tam se opili. mne to asi nikdy ani poradne nebavilo, i kdyz jsem tam oblibu asi mela, spise jsem jen nechtela byt sama a konicky poradne nemela, tak jsem byla tam…

v patnacti jsem mela prvniho kluka. tenkrat uz jsem mela pocit, ze na me kluci neleti a tenhle me chtel, tak jsem mu dala sanci, meli sme se nejdriv moc radi, hadali jsme se treba kdo mel koho radsi. Pak zacal mit rodinne problemy, mama mu odjela do anglie a prestehoval se k babicce. byli sme stejne stari. od te doby nas vztah sel do kytek, nemel na me cas, chtel byt jen s kamarady, o tom, jestli ho neco trapi nemluvil a mluvit ani nechtel…

casem jsme se rozesli, na to opet prisel, ze me vlastne chce, ja dala sanci a zase to padlo. to se opakovalo asi 10x. pak jsem mela jineho pritele, a od te doby asi 4 vaznejsi vztahy, ktere nikdy nebyly to prave ale. ja mela vzdy pocit, ze ten pritel se mnou skutecne neni, nesdili apod, necitila jsem se naplnene vubec.

ted je mi 23, pritele nemam, posledni vztah skoncil v breznu, ze ktereho mam doted vycitky, ze jsem neutekla drive. mylim, že jeho otec mlatil jejich psa (hodně věci tomu nasvedcovalo vcetne reakce ex, kdykoliv jsem se zeptala, proc nikdo u nich neresi, ze se pes trese v boude a ani neudrzi vztycene hlavu). Zkratka se bojim, ze kdyz jsem neco takoveho chtela a i castecne dokazala prehlizet (kdysi tak svehlava), ze se mnou neni neco v poradku.

Ted jsem u otce na vanoce, kde vztahy taky nejsou moc dobre. Porad mi predhazuji, ze bych se s nimi mela vic bavit, jenze proste nevim o cem, kazdy jsme a zijeme uplne jinde… Pohadali jsme se tu hodně. Když se baví na normální úrovni tak po mně dnes hodil psí kostičku, že jí můžu kousat (je mi 23, jsem jeho jediná dcera a jezdím sem jednou za rok. to měl být z jeho strany asi pokus o vtip, gentlemanství asi moc nepochytil). Zkratka mi pripada, ze mi porad nekdo jen rika, co je se mnou spatne. nevim kde je pravda … : / Bojim se, že jsem fakt divna.

Asi bych mela dodat neco o sobe, jsem na vs, pratel moc nemam, v tech pratelstvich co mam se cejtim, ze funguji tak z poloviny, jak bych chtela - respektive jak se v nich citim naplnene. myslim, ze jsem byla vzdycky ta povaha, ktery bude radeji verna a blizka si s mene lidmi nez mit milion znamych. prala bych si uz skutecne blizkeho pritele, teda partnera, ktery nebude popijet, nebude majetnicky, ani kourit travu. proste normalniho chlapa pro zivot, ktery dokaze byt vnimavy a citlivy. zda se mi ale, ze potkavam samy typy, co vyhledavaji bud kratkodobou znamost, chteji si zaflirtovat jen nebo by beztak neumeli byt si s pritelkyni skutecne blizci a verni…