Téma: Bez kamarádů nebo přítele jsem celý život - trápí mě to

Text uživatele: Co škola...nebo práce...nejde začít právě tam? 

Text uživatele: Kluků ve škole je pomálu, všichni už některou mají a navíc jsou to všichni...no, úplně něco jiného, než hledám. Chlastání, marijánka apod. Nic pro mě. A jak píšu - ani mě snad nevidí jako holku.

Text uživatele: Nemyslím hned na kluky...třeba se začít bavit s holkama a někam s nimi pak zajít a tak...nebo jestli máš koníčka, najít lidi stejných zájmů...

Text uživatele: Tím už jsem prošla, chodím s nima normálně na školní večírky, do kina, do divadla, ale jak říkám, stojím tam jako tvrdé i a té jejich zábavě nerozumím, nerozumím, proč se mám bavit chlastáním a rozhovory o ničem, nakonec se začnou bavit jen mezi sebou, já se pak musím zase přetvářet, abych tam vůbec byla. Takhle je to se všemi, i s těmi, co máme podobné koníčky.

Text uživatele: Přečetla sis příspěvek Julie? Možná je v tom odpověď pro tebe. Zkus se zastavit na Charitě, jestli by nepřivítali malou pomoc. Já vím, říkáš si, že je to pomoc u starých lidí, ale nejsou to jen oni. Jsou třeba i postižené děti atd...

Text uživatele:    ???????

Text uživatele:   Jestli můžeš, pořiď si pejska, nejlépe štěňátko a choď s ním na cvičák.  Na pejska už se chytlo lidí a rozhovor se bude točit okolo něho. Potkáš spoustu lidí se stejným zájmem a hlavně budeš mít kamaráda toho nejvěrnějšího.
  Hlavně  choď mezi lidi a nebuď sama. Kamarádce umřela babička, velmi jí chyběla. Tak začala docházet do domova důchodců jako dobrovolnice. Dělala doprovod starší paní, která byla na vozíku. Chodila s ní na procházky.
 Možností je spousta. Přeji Ti hodně úspěchů.

Text uživatele: 

Julčo, rozumím tomu, co chceš říct, ale zvířata bych do toho zatím netahala. Nemyslím si, že je vhodné, aby tak citově plochý člověk měl zvíře. Tím v žádném případě nechci urážet zakladelku, ale zvíře není hračka.

Zkusit třeba zajít do domova důchodců.. proč ne, dobrý nápad. Ono, ale stačí zavést s někým řeč třeba v obchodě apod. Důležité je získat základní společenské dovednosti, jistotu v komunikaci s jinými lidmi.

Text uživatele: 

Rozumím ti. Také někdy mívám takové pocity, že se nedokážu plně uvolnit - záleží v jaké společnosti jsem. Samozřejmě mám kamarády, dokonce i pár hodně důvěrných, se kterými sdílím hodně věcí, ale s lidmi, které až tak neznám, se občas i bojím promluvit :D Zase, záleží na lidech...
Ale poslední dobou zjišťuju, že to už ani tak není v těch ostatních lidech jako ve mně. Oni by se se mnou jistě v klidu bavili, to jen já mám v hlavě dost dotěrný hlásek, že "oni se baví jen mezi sebou a já tu překážím". Sice se moc dál nehýbu, ale je to pokrok :) a jsem za něj ráda, protože částečně už s tím něco mohu udělat - třeba se zapojit do konverzace, zeptat se na něco nebo třeba jen pozorně naslouchat ;) Jelikož tohle jsou problémy hlubšího charakteru - příčiny sahají až daleko do minulosti, někdy je těžší se s nimi vypořádat. Ale s vůlí, důvěrou, pílí a dobrými lidmi kolem sebe to zvládneš :)

Počkej, snad jsi ale nežila někde úplně v izolaci na pustém ostrově, ne? Máš rodinu, školu/práci? Co začít tam? Oslov někoho v okolí - určitě budou rádi, když tě budou moct poznat :) Nebo začni chodit na nějaký zájmový kroužek - cvičení, tanec, plavání, šachy, zpěv... podle toho, co tě baví :) Bezvadná a supr příležitost, jak poznat nové lidi a získat možné přátele :)

Text uživatele: 

Verunko, ty slovava který se zbíhají do vět ve tvém vyznání jsou tak krásně originální duchem i obrovskou vnitřní silou že je těžký se s někým vůbec bavit. Asi v téhle chvíli je zbytečný tě přesvědšovat  o tom že tihle bubáci odletí. proto nikdy neprodávej svou duši a zustaň svá. poslední rok se často v noci budím ze jsem svou duši prodal za pozlátko a třpit beznaděje. asi jsem neměl tolik odvahy co ty. přeju ti brzské schledání pro život i sklamání s klukem co tvý slzy nikdy nechce pít a aurou pro tvý hledání. přítel Jeník

Text uživatele: 

Ahoj, vim jake to je kamarady taky zadne, vztah s opacnym pohlavim taky ne. Neprijde mi to jako kdybych zil ale pouze prezival. Je to na palici.

Text uživatele: 

Ale do budoucna se to doufam zmeni.

Text uživatele: 

  Obře, bude dobře! Ale musíš přiložit ruku k dílu.... protože bez práce nejsou koláče a pečení do huby nepřiletí.....

Text uživatele: 

Obře, musíš vyrazit mezi lidi... doma si tě nikdo nenajde... Kup si třeba brusle a vyjdi si na zimák zabruslit... tam je mladých lidí habaděj...... A že to třeba neumíš? Tak se naučíš... znám jednoho 20letého obra, jako jsi ty, který se na to dal kvůli seznámení s děvčaty a nelituje... našel si tam kamarádky a jedna z nich se mu obzvlášť líbí...... říkal, že ty modřiny na zadku za to opravdu stály...

Text uživatele: 

ahoj, hele ja sem to mela kdyz sem byla mala dve kamaradky coz bylo moje vsechno pak sem prestoupila na druhy stupen a tam sem si nasla dalsi tri, vsichni se bavily se vsema a ja mela kamaradek jen 5 takze vzdy kdyz byli s nekym jinym byla sem sama, tak sem se rozhodla si najit kamarady mimo skolu, zaplatila sem si voleyball a chodila sem na volleybal a tam sem nasla dalsi dve super kamaradky, sice mi trosku trvalo nez sem se mezi nima rozmluvila ale nakonec je to super, ted mam 5 kamaradek ve skole a 2 mimo skolu a je to hezci pocit ) normalne sem se jich ptala kde bydli a kam chodi na skolu, no a pak se ta konverzace zacala vynout a ted jsou to vsechny moje velmi dobre kamosky

Text uživatele: 

ted tu vsichni pisete ze nemate kamarady, tak se sejdete a budete je mit!

Text uživatele: Ahoj všichni. Mohu říct že někdy je těký najít ňáký ty kamarády kteří se daj považovat za Kamarády. Většina kluků buď ze sebe dělá drsňáky nebo šampónky. Taky maj rozlišný zájmy. Například: drsňáci hledaj kde koho příhodnýho zbušit, dělaj parkour, kouří, pijou. Šampónci prostě šampónci. Já jsem kluk který je obyčejný. Nehledám koho zbušit ani nestojim den co den s fénem u zrcadla. A jsem jako tady pisatelka: tichý a většinou čekám až mi někdo něco poví nebo zeptá. Taky jsem stydliví což mi někdy trochu vadí. Ale na komunikaci s někým, taky musí být ti správní lidé. Lidé v dnešní době rádi pomlouvaj, staraj se až moc o cizí život a tak všeobecně. Najít člověka který vás neopustí když ho potřebujete a nezradí vás, jde těžce. Ti co nemají jakýkoliv problémy, který je nic netrápí a nechtěj někoho pochopit, s těmi se těžko bezobav hovoří. Měli by jsme si přeci pomáhat a né ještě víc nič. Ničit důvěru k někomu a člověka samotného. Také mohu říct že nemám kamarády ale "kamarády" poněvadž se ukázalo že,, V nouzi poznáš přítele,, Celkem mě to mrzí. Neříkám že se možná pletu ale vím, co vím.