Téma: Ve 22 letech jsem nezažil lásku a sex - bojím se samoty do konce života

Ahoj, narazila jsem na tvůj příspěvek náhodou, když jsem hledala poradnu, kde bych mohla umístit svůj dotaz : -) Já jsem taky nikdy nebyla na žádné párty. Celý můj život se točil jen kolem školy. Kamarádů mám po skromnu a ano, přítele mám, ale teď mám právě pochybnosti, jestli on je ten pravý? Protože když čtu tvůj příspěvek, co by si vše kvůli lásce obětoval, tak si musím pokládat otázku,   zda by i  on to  pro mě obětoval také. Musím však říct, že zřejmě ne. Ale zpátky k tvému povídání. Vím, že to asi slyšíš všude, ale neboj se, pravá láska přijde. Třeba to nebude první holka, co potkáš, nebo třeba ani pátá, ale přijde. Do té doby, než přijde se věnuj sobě. Najdi si, co tě baví, co bys chtěl umět, v čem by si chtěl být dobrý a tomu se věnuj. Uvidíš že, až poznáš, jak se zlepšuješ, budeš mít daleko lepší pocit ze sebe. Již ti nebude připadat, že marníš čas. Mluvím ze své zkušenosti. Měla jsem rok, kdy sem se plácala ode zdi ke zdi. Bála jsem se udělat nějaký krok vpřed, protože sem si myslela, že ten krok zkazím, tak sem ho ani nezkusila. Měla jsem takovou náladu, že všechno je hrozně špatné, těžké, nic se nedaří. Od takových to pocitů je třeba se odprostit a snažit se mít veselou mysl. Uvidíš, že když se o to pokusíš, bude vše pak lepší : -)   

Byl jsem optimista a doufal že se někde s nějakou holkou seznámím a budu se jí líbit.  

Jak myslíš, že probíhá běžně seznámení kluka s holkou? Sice máme emancipaci, tak dnes (29.01.2019) už je jedno, kdo začne, ale jeden začít musí. Zkusil jsi někdy pozvat holku na rande nebo někam? Dát jí najevo zájem? Vyzvat ji k společnému trávení času? Bez toho nejde. Žádná holka ti nezaklepe na dveře a nabídkou, že chce s tebou chodit, jestli jí to dovolíš.

Jsem málo komunijaktivní protože často nemám co říct nebo jak navázat, a neudržím krok s konverzací.

Vždyť někdy stačí jen umět druhé vyslechnout. Hodně lidí chce žvanit o sobě a o kde čem. Poslouchá málokdo. A lidé, co umí druhé vyslechnout bývají oblíbení - ne že ne.

Nevím zatím přesně co chci v životě dělat.

To už bys ve svých letech měl. Ale tak nikdy není pozdě. Někdo to ve dvaceti ví a ve třiceti třeba zjistí, že to byl omyl.

Co tě baví, co ti jde?

zajdu taky rád do společnosti nebo na nějakou akci, jenom jsem předtím vždycky nervózní jaký udělám dojem.

Choď tak, kde tě to baví, aby sis tam užil - ne abys dělal dojem.

Určitě nejsem nějak šeredný, ale bohužel vipadám asi o několik let starší, mám jizvy po akné, vrásky, málo vlasů a trochu propadlé líce.

Zjizvená pleť u chlapa nevadí, vypadat starší taky ne. Málo vlasů už vůbec ne, jen to chce buď jít dohola neb alespoň na extra krátkého ježka. Delší prořídlé vlasy jsou nepěkné. Propadlé líce lepší než dvojitá brada.

Potom taky zpravidla myslím na to jak čas letí, a kolik možností jsem propásl a že jsem víc nerandil a nešel už před lety na nějakou seznamku a utápím se v minulosti i když bych neměl.

Minulost přeci už nezměníš - je potřeba řešit budoucnost. Se seznamkou a seznamováním můžeš začít kdykoliv, není to povinné od patnácti a kdo se nezapsal, nemá už nárok. ; -)

Taky mě dost mrzí že to vypadá že nebudu mít moc na co vzpomínat až budu starší… 

Když se sebou něco uděláš, tak budeš. I za jeden rok se dá zažít mraky věcí. Já ani nedám dokupy, co se mi dělo ve 20-22. Byly důležitější roky.

Nezažil jsem např. žádnou fakt dobrou párty nebo festival, ani necestoval,

Co ti brání s tím začít a zažít to letos (2019)?

taky mám teď v tomto svém novém období takovej pocit že bych šel až na konec světa, udělal bezhlavě cokoliv, kdybych věděl že tak získám svou lásku. Ale tahkle to nefunguje. Musím na sobě začít nějak pracovat a taky víc poznat sám sebe. Snad budu mít dost silnou vůli a trpělivost, projdu si bolestí a utrpením a vyhrabu se z toho.

No právě že takhle to tak trochu funguje. Člověk nemusí dělat "bezhlavě cokoliv" a "jít na konec světa", ale musí jít alespoň "někam" a udělat alespoň "něco". Třeba jít na nejlbližší párty a tam se zkusit seznámit s nějakýma holkama. A když z toho nic nebude, alespoň se pobavit a příště jít jinam - neházet flintu do žita. Pracovat na sobě můžeš i tak i se sebepoznávat. Ale jaká bolest a utrpení? Nečeká tě amputace bez umrtvení, ale veselé zážitky a trocha toho dospívání. Ano jedno z toho zase tolik nebolí (i když to dospívání je pro mnohé poměrně nepříjemné).

Moc díky za rozbor : -) a za odpovědi a podporu, i všem ostatním. Mě toho až tak tolik nebaví, třeba sport, turistika, military, nebo taneční hudba. Bavilo by mě právě třeba věnovat se přítelkynii, chodit do kina apod. a nebo na ten festival s kamošema a občas i na párty. Ale já žádné takové kámoše prakticky nemám. Mám jen asi dva kámoše se kteryma pravidělně chodim ven, ale většinou jenom do fitka. Pak mám právě ten pocit že promeškávám svoje mládí. A snažím se i randit, ale zatím mi nic nedopadlo.
Četl jsem nedávno článek: 20 věcí co musíte stihnout než vám bude 22 let, a zkoro nic z toho jsem nestihnul.  

Jsi mladý, dneska (30.01.2019) se to posouvá než za mládí našich babiček.   Zkusila bych na tvém místě nějakou seznamku, s děvčaty si můžeš psát a pak se uvidí. Vztahy jsou velice těžká věc, ale věřím tomu, že dívku se kterou budeš moci sdílet nejen intimnosti, brzy potkáš.  

Klidně mi napiš, do soukromé zprávy. Držím ti moc palce.

Pokud chceš mít někdy nějaký vztah, tak ti to brečení a sezení v koutě moc nepomůže. Pokud ti někdo řekne, že to příjde samo - nepříjde. Musíš tomu jít naproti a něco pro to udělat. Až se ocitneš mezi lidmi, kde budou mi ženy, tak to potom příjde určitě. Jen si vymysli něco, jakým způsobem se k ním dostat.   

Ahojky, na tvůj příspěvek jsem taky narazila zcela náhodou. Studuješ vejšku, ktera tě neba a ani nevíš jestli ji dokončis a proc tam tedy jsi? Takove marneni casu. Pokud te rodice nenuti tam byt kvuli titulu (: D) nebylo by lepsi odejit? Tez jsem byla rok na vejsce ktera me moc nebavila. Verim, ze te musi vsechno to uvnitr trapit. Preci jenom 22 let bez lasky. Hlavne uz nezoufej co bylo, jses furt mladej tak ty roky vyuzij, nerikam abys zacal vymetat vecirky. Kazdy neni takovy typ cloveka, ani ja ne. Ale muzes vice zit naplno, nasetrit penize, cestovat, co ja vim. Taky cekam na pravou lasku. Mam za sebou vztah, ale uz nechci dalsi vztah kdy jsi s nekym kdo neni ten tvuj pravy. Takze doufam, ze neskoncim jak Bridget Jonesová (ikdyz ona svyho pravyho pana Darcyho nakonec nasla) Teď asi nevis o cem hovorim : D Zkratka : nejsi jediny kdo ceka na lasku. Dokonce jsem se v praci podmetla kostetem, ze se vdam jen za toho praveho. Uz se na to tesim, verim ze na kazdyho z nas nekdo nekde ceka.  

Hodne stesti 

Ahoj. Je mi 28 a jsem na tom stejně. Taky záleží na tom koho chceš najít. Z tvého příspěvku plyne že si citlivý kluk takže bych hledal spíše stejně zaměřenou holku a ne nějakou barbinku kterou budou zajímat jen šminky. Pokud cítíš že potřebuješ pomoc pak určitě neváhej využít odborníka.

Mám kámoše, je mu dvacet, píše úplně přesně jako Ty.  

Kluci, jste na prahu života, všechno vás čeká …

Nezoufej, ve 22 letech jsi mladý, taky jsem začínal pozdě. Zamysli se nad tím, čím se můžeš lišit od ostatních, jaké máš přednosti, v čem si můžeš věřit. Určitě najdeš protějšek, který zaujmeš. Tvůj projev působí inteligentně a věř, že to je právě to, co spousta žen postrádá. Není to tak složité, jak to vypadá. Držím palce.

Z Tvého textu vyplývá, že spostu věcí jsi pochopil už sám a docela včas, jen jak je uchopit. Byl jsem kdysi v podobé situaci - kdyby jsi o tom chtěl dát řeč (třeba by to bylo pro Tebe přínosné, poučení se z cizích chyb), tak napiš soukromou zprávu.