Téma: Single - kamarádky bez partnera po třicítce

Ahoj,

znám. Ucházel jsem se na podzim o podobnou holku -  spíše typ B. Dlouho sama, moc chce chlapa, ale má špatné zkušenosti. Ovšem já znal její nejlepší kamarádku, protože můj dobrý kamarád je její manžel.  Takže jsem byl prověřený (znali oba můj život, stýkali jsme se i s moji ex tehdy) dalo by se říct. Padly schůzky, já se snažil, bohužel z její strany žádná odezva. Nebylo to tím, že bych fyzicky nepřitahoval, asi špatné zkušenosti. ale ani náznak po 6ti schůzkách, 2 kinech, malých dárečků, pak větším k narozeninám... Po asi necelých 4 měsících jsem to zabalil. Byla moc fajn, moc se mi líbí pořád, známí to nechápou... Pořád je sama.

Takže tohle všechno  bude v těch ženách. Možná už mají strach, a tak nevědomky odpuzují chlapy nebo po schůzce potřebují nějaké jistoty, nevím. Každopádně, jak vidíš, trošku mě to pořád mrzí. Taky má rádá děti, pracuje, prostě vše to, co píšeš.

Nevím tedy, proč fajn holky se takhle chovají a mají v sobě blok partnerství.

Ptala ses jich? Co říkaly?

Jojo, rozumím ti Když to s B. probírám, padají tak často věty " Nechci se spálit, takže si ho musím pořádně prověřit " s tím, že se s dotyčným vídá třeba čtvrt roku, on jí platí večeře, píše, volá a ona dělá okolky protože " dobývat má přeci chlap ", nepadne ani pusa, nic. Hodně chlapů to samozřejmě vzdá a ti, co se snaží, tak tam je vždycky nakonec nějaké "ALE".

Taky to vidím tak, že B. pozdě začala se vztahy, tim pádem neví, jak v tom " chodit ", nedochází jí, že když tohle dělá 18 ti letá holčina tak je to roztomilé, u třicátnice už je to trošku jinak... Co jsem zapomněla zmínit, vybírá si mladé kluky - nad cca 33 nejde Starším prostě nedá šanci, což je podle mě škoda...

Mluvím o tom s oběma, A. se tomu směje, bere to tak jakože " třebas jednou někdo příjde, ale nebudu to hrotit, s chlapama jsou stejnak akorát starosti " a B. hraje tyhle podivné "hříčky", ale vím, že by ráda vztah. Jenomže je hodně citlivá, extrémně romantická, dost naivní a na to se bohužel už dneska moc nesází...

Přesně.

A s těmi maldšími kluky - tak pak se nemůže divit.

Navíc pokud slyší i dom, že mají čas - nebo slýchávaly třeba do 26 let života -  tak je to taky špatně. Ale čas letí jako blázen.

Tvá B. je hodně podobná mé B. až teda na ty mladší kluky. Anebo je to ta samá a neřekla mi, že chce mladší.  Nemá náhodou dva synovce, že ne?

Jojo, tak vidíš, je takovýhle holek víc... Tahle moje B. nemá synovce, ale má o 5 let mladší sestru která už je několik let vdaná, takže myslim že i v rodině to nemá úplně jednoduché, říkala že rodiče mají občas všelijaké připomínky... Nicméně, čert vem co si myslí okolí, dneska už je jiná doba a ženská po třicítce nemá nic ztraceno ale víš, prostě bych chtěla, aby měla pro koho žít, taky je často v depresích a problémy v práci a tohle všechno se snáší líp v partnerském vztahu...

Ano, prostě ve dvou se to lépe táhne no.  

Jiná doba je, ale v tomhletom by se kvůli zdraví moc čekat nemělo - zdraví pokud chce děti. Čím později, tím větší riziko.

    Singl je dneska in. Nepoznat součastného mého, tak to taky s chlapama zabalím. Co s něma? Každý druhý je nevěrný, každý prvý to zkouší na každou druhou. Ženit se nechtějí, ale lízat smetanu, to ano. Zatímco se ženská musela během první a druhé sv. války naučit mužské práce, až na vyjímky není chlap, který by zastal ženu v těch jejích povinnostech. Někdy mám pocit, že  nám za to jedno sežrané jabko v ráji, poslal nejvyšší pěkně divnej účet. Být ženská mi neva, ale v dnešním světě bych si nevybrala.......

Juli, s Tvou 4. větou souhlasím. Škoda, že to tak je.... Ale vyjímečně se přeci jen dá potkat solidní muž. Ovšem opravdu jen vyjímečně. Škoda.... Chápu lidi, co jsou single. Pokud se někdo mnohokrát spálí, tak už asi nemá motivaci hledat dál. Možná také kvůli zklamání, které velice bolí, člověk se pak tak nějak bojí dalšího zklamání a další bolesti... Všímám si, že single, zejména žen přibývá... Škoda...  

Ano, je to tak bohužel, biologický hodiny začnou v určitým věku bít na poplach a budou chtít děti i když nebude partner. V zahraničí tyhle holky choděj do spermabanky...

Ale snad se jim brzy blýskne na lepší časy a nějaký sympaťák se objeví. Fajn chlapů je spousta, jen na ně narazit

Pro Julii: Jasně, všechno má své pro a proti, určitě lepší žádný vztah než vztah, co stojí za prd.

Já si akorát myslim, že když člověk prostě narazí na ten správný protějšek, tak život v páru má daleko méně záporů než kladů

  Jj, najít k sobě správnej puzzlik je důležitý..... Ale vždycky bude ženská ve vztahu znevýhodněná. Ať už jde o domácí práce, péče o děti, zaměstnání, pokaždé je muž na tom lépe. Moje kamarádka říká, že se vdávat nebude, protože o soužití ví už moc věcí a ve svém věku (37) to nehodlá měnit. Je samostatná, soběstačná, cestuje, pokud se jí zachce dětí půjčí ji je sourozenci na víkend a rádi.... Stačí jí to, nemusí se přizpůsobovat, pere jednou za týden, dělá co ji baví, v televizi sleduje co ji zajímá.

Ano, tvoje kamarádka mi připomíná tu moji A. Svým způsobem je happy, ona vyrostla v komplikované rodině kdy otec byl alkoholik a předčasně umřel a s mámou v kontaktu není. Rodiče se hádali, možná tam bylo i nějaké násilí a tak mě někdy napadá, že A. chce vlastně tomuhle všemu předejít tak, že se radši do žádných vztahů pouštět nebude.

Jinak je to nesmírně veselá, hezká, temperamentní holka, působí suverénně a ráda se baví s chlapama ale nepřipouští si je k tělu.

B. je jiná, je to jak jsem říkala ten romantický typ. Věří, že jí chlap bude nosit na rukou, zahrnovat dárky a pozorností. Můj přítel zkontatoval, že působí jako hodně plachá a když jsem s ní třeba v restauraci, vidím na ní že neumí moc komunikovat s opačným pohlavím ( např. mladý číšník ), že se pořád tak stydlivě culí Je taková křehká, zranitelná a aby to zamaskovala, leckdy se tváří nepřístupně až namyšleně.

Každá z těchto dvou je úplně jiná a navíc po třicítce už je nezadaných pánů méně, většina je zadaných, někteří rozvedení ( A. by rozvedený nevadil, B. chce jedině svobodného bez závazků )...

Taková je i ta "moje" jako Tvá B.

Micánku a co jsem já Tvoje? pro mi není písmenko?

Beuško, tam ta je "moje" v uvozovkách, ale Ty seš moje bez jakéhokoliv omezení přece!

DĚKUJI

Beu ty jsi ta Š, jako šuplíčková. Když je zle, sáhne se do šuplíšku pro dobrotu.

jééé...  š š š š š š š š š š š š... to jsem jako maš š š š š šinka  

Ahojky Kvítku...

Myslím, že Tvá kamarádka, kterou uvádíš jako první nemá vyřešenou minulost. Zejména rodinné vztahy, Zasáhlo ji to, svým způsobem poznamenalo. Nemůže jít ve svém vývoji dál... Má to v sobě uvnitř, a pokud to nepustí a bude stále žít s bolestí a držet si "to", obávám se, že vhodného partnera nenajde. Je to tak. Musí to uvolnit, odpustit lidem, kteří jí ublížili, zapomenout a žít přítomností. Pak jí zkříží cestu někdo, kdo ji bude mít opravdu rád. Tak jen zbytečně utíká sama před sebou. Pokud si chlapy nebude pouštět k tělu, bude mít kolem sebe tlustou stěnu, kterou pánové podvědomě vycítí a pokud mezi nimi bude ten pravý, tak o něj přijde. Možná by si občas k tomu "tělu" někoho pustit měla.

Druhá- dělá velkou chybu, že se tváří nepřístupně, hraje nějakou hru, svým způsobem si sama šlape po štěstí. Odměřenou, plameny z očí šlehající, nepříjemně se tvářící, nepřístupnou ženu muž neosloví. To jí nedochází? Ať někdy zkusí být spontánní a přirozeně usměvavá, přístupná a příjemná. Uvidí ihned změnu. Garantuji, že oslovení nějakého muže na sebe nenechá dlouho řekat. Měla by ukázat svou citlivost, je to hezká vlastnost. Hlídat si jí před špatnými lidmi, ale ukázat.

Indiánko, je to přesně tak jak říkáš, první slečnu jsi odhadla doslova a do písmene!

Ona navíc asi pociťuje absenci otce ( i když o něm mluví minimálně ), který moc v rodině nefungoval jak už jsem zmínila a poté umřel a A. pokaždé, když přijde řeč na chlapy, říká, že potřebuje někoho staršího a vyzrálého a dokonce se stýkala ( a dosud se občas vídají ) delší dobu se starším pánem kolem šedesáti ( ale takový ten aktivní, žádný dědula, docela sympaťák ale ne pro 30-ti letou holku ), on je nešťastný v manželství, jedno dítě už dospělé a dva teenagery, ale rozvádět se nechce a A. ho měla svým způsobem strašně ráda, jen asi čekala že ukončí předchozí vztah což neudělal ( baví ho povyrazit si s mladou, postěžovat si na manželku ale domu se vrací a má tam veškerý komfort ) a A. má pro něj takovou těžko specifikovatelnou slabost - říkala jsem jí x-krát že se má odpoutat, najít si někoho ve svém věku, ale vžy na to odpoví " já vim, jenomže tohle se nedá lámat přes koleno "...

A tak nejlepší léta, kdy by mohla mít hezký vztah s někým, kdo s ní v budoucnosti počítá, mohla by už mít dítě nebo ho plánovat s milujícím partnerem, tráví takhle.

Jistě, určitě tomu staršímu "pánovi" ""věřím", že je nešťastný, chudák malej... manželka mu ubližuje, děti ho nechápou... Ano, viděl mladé maso, tak mu tekla slina. Navíc- ona trpí nedostatkem lásky otce, tak proto potřebuje někoho, kdo jí to vynahradí. Tak k němu vzhlížela a dědovi to dělalo dobře. Manželka už ho zná, ví, jaké má chyby a holka v něm viděla svého boha, chyby samozřejmě přehlížela, nebo "neviděla" . Tak dědulovi pohladila ego, a jemu vyhovovala její slepá "láska". Ovšem, pokud by se stalo, že by se rozvedl a žili spolu, neboj, ona by vystřízlivěla, za nějaký čas by si jeho chyb začala všímat a bylo by to ve stejných kolejích, jako s minulou manželkou. Tak by pán zase hledal jinou slepou děvenku, která by mu udělala halí belí a situace by se opakovala...

Pánové hrají před holkama divadýlko, že se rozvedou, ale ve skutečnosti to většinou nikdy neudělají, stačí mu jen matračka- bokovka a doma dobrá matka jeho dětí. Pokud to s ním skončila, nic lepšího udělat nemohla, pokud ne, pěkně narazí. Pak se ale možná konečně probudí. Navíc- promiň, ale pokud se stýkala s ženatým, moc dobrý charakter asi mít nebude. A chlap, který podvádí svou ženu, to bude dělat i své nové partnerce. No, ale to už je její věc.

A dovolím si malou radu- zbytečně plýtváš svým drahocenným časem řešením svých kamarádek, protože, zejména ta první je zablokovaná a nedá si poradit. Musí si prožít vlastní zkušenost a přijít na vše sama...

Tak pěkný večer

Taky jsem sama. Hledám na internetu na chatu a bezvýsledně. Buď jsou tam muži ženatí, co si chtějí jen povyrazit nebo svobodní, kteří se nechtějí vázat a ti, co hledají vážný vztah, si hodně vybírají. A ještě jsou tam muži, kteří si chtějí jen psát. Se dvěma si jenom píšu 2 roky. Do setkání se nehrnou.

Moji kamarádku opustil po 18 letech manžel a nechal ji s dvěma dětmi. Našel si jinou. Ona teď má starosti s bytem a hledá muže, který by ji pomohl platit nájem. Chce se mnou chodit někam ven do barů a na diskotéky pro starší.

Moje kamarádka B. je taky specialistka na seznamky, tráví hodně času na netu vybíráním ( upozorňuji, že bohužel - a tahle vlastnost se mi na ní nelíbí - soudí výhradně podle vzhledu ) pohledných kluků ( píšu kluků protože jí zajímají jen mladí v rozmezí 28 - 33 let ), má poměrně vysoké nároky ( např. on by měl být sportovec, nemít pleš, cestovat, mít peníze nebo alespoň práci která o tom trošku vypovídá... ) takže pokud někdo projde tím sítem ( ano, jsou tam tací ale ti často zase třeba chtějí jiný typ holky ) a ona se s takovým sejde, často mi pak řekne " nebylo tam to jiskření ", nebo " zatím budeme kamarádi " ( to většinou ) nebo " ten mě moc nahání " a dělá okolky - dle ní se má chlap spíš odmítat a prý ho to vybičuje o ni bojovat - tuhle filosofii nechápu...

Taky mi vyprávěla vtipné historky, kdy se jeden prezentoval na netu jako pěkný, úspěšný a na schůzku dorazil týpek úplně jiný, podivný, špatně oblečený, nahrbený... A tohohle bylo víc. Ale obdivuju ji, že takhle zkouší dál, já být sama tak jdu radši nekam ven ( vždyť chlapi často oslovují v tramvaji, a ulici, v restauraci, stačí se usmívat a mít pozitivní pohled na svět ) jenomže to u B. nepřipadá v úvahu vzhledem k plachosti, ona mi třeba řekla že jednou ji oslovil docela sympaťák někde v MHD a ona se celá rozklepala a vykoktala něco ve smyslu, že je zadaná... A tim to haslo

Samčo, a co nějaké zájmy, sporty, kroužky? Tam se nanajdou potenciální nápadníci?

Mám něco ze slečny A i B. Na kroužky se chodí pravidelně a já mám nepravidelné směny. Ale nápad je to dobrý.  

Jen aby dámy nedopadly takto...

Na dokonalého muže nečekám. Na krásu taky už nekoukám. To bývávalo. Jdu po charakteru. Ale na internetu někoho pořádného najít, je těžké. Stejně jako ženy by tam mohly sedět jako kostlivci muži.

Samčo, tohle jsem už slyšela z tolika úst.

Ale já jsem na netu našla spoustu báječných lidiček, se kterýma jsme si zůstali dodnes, proto jaksi nechápu to, že tam prostě nejsou.  

Muži žehrají na ženy a ženy na muže. Ženské si stěžují, že net je plný úchyláků, já nenarazla na žáídného. Divné.  

Včera jsem měla rande s jedním klukem, se kterým jsem si psala přes rok. Ale nechce se vázat, protože ho bývalka hodně zklamala před 2,5 lety. Mě se docela líbil, ale nechce vážný vztah, tak z toho nic nebude. A takových mužů je tady a víc a žen. A nebo vás chce muž, kterého nechcete vy a tak je to pořád dokola. Nebo bydlí daleko od Prahy.

Neboj, to klapne a někdo se najde, v Praze je vás hodně... Nevím, ale po 2 a půl roce by se mohl ze zklamání oklepat a být připravený na novou známost...  

Taky se divím, že se ještě nevzpamatoval z toho, že si jeho našla jiného.

Byl odměřený a koukal jinam, když jsem mu něco říkala.

Asi nemusíš litovat... Vypadá to, že k tobě nebyl upřímný...

Na fcb má fotky s nějakou pěknou blondýnkou a září, maj se k sobě. Tak si myslím, že je zadaný a vodí mě za nos. Zajímavé je, že se na mě ani nepodíval, když jsme se sešly. Ani si mě neprohlížel.  Mrzí mě, že jsem si s ním rok a pár měsíců psala zbytečně. I 3 hodiny denně. Kdybych věděla, jak se ke mě pak bude chovat, tak bych si s ním ani nepsala.

No jo, ale to jsi nemohla vědět, jaká bude skutečnost... Pokud jsi psala tak dlouho, tak ti bylo asi příjemně, alespoň přes písmenka... Tak to neber jako ztracený čas... Takové písmenkování, když je člověk sám, nebo má nějaké bolení, potěší také... Neboj, to jednou vyjde...

No já nebudu tak příjemný jako Méďa. Přece psaní s někým tak dlouho nemůže něco znamenat. když se lidi chtějí, tak se snaží se sejít co nejdřív přece. Teda já bych čas neztrácel pouze s jednou ženou, která by se nechtěla sejít nebo si jen psát. Bral bych to jako zaplnění času, ale ně asi něco do budoucna. Natož psát si rok nebo víc ať už to bylo jakkoliv příjemné. Výmluvy ohledně práce, nemoci apod neberu (nepočítám pracovní pobyty, nemoci upoutávající lidi na lůžko atd. ), protože pokud dva chtějí, tak se prostě do měsíce sejdou.

Rozjeď si toho více, ale zase nikoho netahej za nos. Po 2-3 schůzkách už poznáš, co by mohlo být fajn a v našich letech (okolo 35 let) se takhle seznamující jen tak rychle nezamilují, maximálně poblázní. To znám taky. Vším jsem si prošel, takže mluvím ze zkušenosti.

Já nemůžu než souhlasit, tohle dlouhodobé psaní právě praktikuje ta moje kamarádka, k čemu to je? Tak buď zájem je a ti dva se sejdou co nejdřív poté, co tam proběhne nějaká ta komunikace online ( dozví se o sobě základní věci, pošlou si fotky nebo pokecaj na Skypu ) anebo zájem neni.

Mě příjde, že si ten dotyčný "mastil" svoje ego tím, že jednu přítelkyni měl doma, s jednou slečnou si psal a dělalo mu to dobře

On se sejít moc nechtěl za ten rok a půl. Byl taky 3 měsíce upoutaný na lůžko a pak asi 3 měsíce já. Navíc bydlí dál od Prahy. Já nikoho za nos nevodím. Není to můj styl a ani to neumím.  Zrovna teď mám pocit, že mě jeden muž vodí za nos. Taky z netu. Brzy se to pozná.

    Tady z Ms? Vždyť jsou všichni zadaní.....

TAKY Z NETU. Nemyslím si, že je to z MS.  

Julčo:... každej někoho má, než je s Tebou  

MitsCa: Ty si moje Micánek

   Beu, každej ne-e.

tady ne.  Na Lidé v seznamce.

Sorbonos, ale ty máš partnera, ne? Tak proč jsi hledala jiného? Jinak ženy nehledám, tak nevím jaké tam jsou.

Ano, teď už mám, našla jsem ho na netu.  

Protože jsem byla rozvedená a nejsem ten typ, co by byl sám, tak jsem zkusila net a kromě spousty kamarádů jsem našla i mého pana domácího.  

Samčo, můj přízpěvek byl přece určen pro "Kvítko"

A je to jen vtip...

Ale je to diskuse, tak můžu reagovat, ne? Ostatní taky reagují na různé příspěvky. Pochopila jsem to jako vtip.

Vidím, že jsme se vzájemně pochopily jinak. Ale to se v písemné formě stává... Tak hezký den

Indiánko, to není poprvé, co se ti nelíbí můj názor. Když se ti nelíbí, co píšu, tak to nečti. Hezký den!

Nezlob se, ale nevím, o co ti jde. Líbí se mi názory všech, pokud s někým nesouhlasím, tak to otevřeně napíši, a také vysvětlím proč. A tím to končí. Ty si reakce, které věnuji tobě zřejme vyložíš jinak. Možná máš nějaký problém v osobním životě, tak je podvědomě, ale mylně bereš jako "útok". Chovám se k tobě slušně a pokud použiji v přízpěvku usměvavého smajla, vyjadřuji tím, že píši v klidu a s úsměvem. Proto zde také logicky jsou, aby nám pomohly vyjádřit, co cítíme, jelikož psanou formu druhého pisatele můžeme pochopit jinak, než pisatel myslel, -po svém a mylně. Takže, mýlíš se ve mně

To je vše. Jelikož se k tomuto tématu již nebudu vracet, tvou případnou reakci nebudu číst.

Pro zadané je to sranda, ale pro ty, co hledají, to zas taková sranda není.

Není to asi jednuduché, to je fakt. Možná tak pro ty, co jsou extrémně společenští, komunikativní, nemají zábrany...

Taky nechápu, proč lezou na seznamky lidi, co vlastně vztah nehledají. Vždyť proto jsou tam jednotlivé rubriky "hledám kamaráda", nebo "hledám nezávazný vztah", kamarádce už se taky několikrát stalo že kluk vypadal v pohodě a pak se z něj vyklubal právě tenhle "po rozchodu zklamaný, smutnící, nepřipravený" jak popisuješ.

Byla jsem single naposledy asi kolem 29 let, cca rok ( mezi předchozím vztahem a současným, ve kterém jsem 3 roky ), přiznám se že jsem se rozhlížela, chodila ven, pár rande bylo a ani jsem nenarazila na žádného úchyláka. Pak jsme se potkali náhodou a klaplo to, prostě fajn chlap do nepohody a taky byl tehdy asi rok sám

Jo, jedna známá se seznámila na speed-datingu. Pro pražáky nebo lidi z jiných větších měst to může být dobrá možnost jak někoho poznat, ty lidi rovnou vidíš, máš možnost si krátce popovídat a pokud se sejdete v sympatiích, za zkoušku to stojí.

    Nechápu tu nechuť dnešních mužů se vázat, oni nechtějí vážný vztah? Vidím v tom absenci zodpovědnosti, možná výchova? Kdo ví? Mají to asi jako s autem, chtějí jezdit po dálnici, ale v obýváku ji nechtějí..... Nebo mají v citech zmatek, možná si myslí, že vážný vztah=nudný koncert vážné hudby..... jenže jim taky ujíždí vlak, potom chtějí klidný přístav a zoufale se snaží v křeči splašit vílu. A i když víla má atributy víly, ale oni zase nevědí, jestli je toto, co chtějí.... takže za ně kamarádka založí téma, jestli partnerka po pravici je ta pravá....

Nechápeš nechuť dnešních mužů se vázat, ale kousek výše jsi napsala, že by sis dnes nevybrala a chlapy jsi zabalila... To fakt nechápu... Kdoví, kolik takových chlapů za tebou přišlo a chtělo se seznámit, tys je s upřímností tobě vlastní poslala do háje a oni jsou raději single, než aby si podruhé v životě vyslechli pár teplých lidských slov...

  Ono to spolu souvisí. Myslím, že spoustu single holek je proto, že nepotkaly muže, který by jim udělal celoživotní nabídku. O moje seznámení se neboj, jsem velká holka a když si některý vykoledoval.... a pokud jej to odradilo..... nechceme přece princátko strašpytlíka..... chceme muže se vším co má správný muž mít. Srdce na pravém místě, pracovité ruce, upřímné srdce a věrné milování. Rytíře s charakterem, který nás bude nosit na rukou a v mezičase snese modré z nebe....

Ano, taky mě to tak přijde, že hodně hlapů si chce jen tak nezávazně užívat anebo hledaj slečnu dokonalou...

Docela by mě zajímaly názory mužů, jak to vidí, a zároveň chci poděkovat MitsCovi, že sem napsal svoji zkušenost jakožto z mužského pohledu

Kluci, pánové, muži, co je u vás při seznamování priorita a co jde stranou? Zajímá vás atraktivní vzhled, požadujete štíhlou, chcete holku se všeobecným přehledem, nebo stačí jednodušší? Upřednostňujete typ holky, co i ráda vaří a pečuje o domácnost nebo vám nevadí, když je trochu nepraktická?

Např. A. je holka do nepohody, výborně vaří a je to chytrá holka, čte, vzdělává se.

B. si hlídá postavu ( potrpí si na štíhlost ), pěkně se obléká ale pro nějakého intelektuála by se naprosto nehodila, spíš pro komerční typ chlapa.

  Nejsem muž, ale napadl mne tento typ :  Menší, dlouhovlasá, prsatá, ohebná. jakékoliv vzdělání je zbytečné. Měla by umět dobře vařit, neslyšně uklízet. Taky aby měla sílu a vyndavací zuby. měla by být krásná, ale né moc, aby mi ji jiní nepřebrali. Taky němá se hodí..... a vypínač mezi lopatkama, to aby si tam nedostala......

Ono je to trošku jinak . Myslím, že pánům by vyhovovalo, abychom měly celý život 18, a každý rok bychom měly měnit vzhled. Tj Pokud jsem kupř zrzka se zelenýma očima, postava tak akorát, tak příští rok bych měla být modrooká blondýna s přednostmi č. 3-4. Další rok černovláska s dlouhýma nohama.... A hlavně být mrška- hodná holka je nuda...

To jsem si nevymyslela, tohle vidím z chování mužů...

Ne, děkuji, nechci...

Ne, děkuji, to také nechci...

Medvědů se tato problematika netýká... Kožíšek máte pořád stejný...

Já jenom, aby se příliš neubližovalo chlapům...

Není to zase tak dávno, kdy jsi říkal, že na 20cítku Ti to funguje a doma už to tolik nejde... Takže prosím, Tvá slovíčka na mne dojem neudělají...

Prosím, já na nikoho dojem slovíčky nedělám... Já tak trošku i kecám, víš... To jsi ještě nepoznala.. ?

Tak, pochopitelně jsem to poznala, nelze si nevšimnout. Ovšem, je problém u Tebe poznat, kdy "kecáš" a kdy to myslíš vážně... Což je škoda.... pak Tě nelze brát vážně téměř v ničem...

Nevím, jestli sem napíše názor muž, který hledá ženu po třicítce. Takoví sem moc nechodí.

Chodí.  Hledal jsem, nemohl jsem najít a nakonec mě našla sama. Takže to nevzdávej.

A pokud chlap kouká jinam, tak si ho neoslovila. Promiň, ale je to tak a je to ztráta času. Pokud se budeš chlapovi líbit, tak z Tebe nespustí oči a bude koukat i jinam - to "musíš" přežít.

A chlap, kterého zklamala baba před 2,5 lety je divný! Přece se nemůže užírat něčím, co bylo před lety? Já hledal už po 3 měsících, jednoduché to nebylo ale po 8 měsících bylo hotovo.  Člověk musí jít dál a pokud se furt otáčí dozadu, tak by Ti stejně pak ten chlap zdrhnul.

Mě to napadlo, že jsem ho neoslovila. Ale on mi dopředu psal, že nechce vztah. Připadá mi, že nevěří ženám. Stejně má jiné zájmy než já, tak mi to nevadí. Mrzí mě, že jsem si s ním přes rok psala, posílal mi samé smajlíky a při setkání mě zklamal - byl vážný, žádná sranda. Dokonce když jsem se ptala, kam půjdeme, tak řekl, že kouknout se do obchodu na batohy. Ani ho nezajímalo, jestli chci jít. Nepodíval se na mě ani při prvním kontaktu. Připadá mi to neslušný.

Za mňa A … S kvalitnou zenou prezijes kvalitný život. čím viac toho vie tým lepšie

O fenoménu singles hodně píše nějakej Mlčoch Kuk

• Výhody single života - sex, budování kariéry, užívání peněz, rozhodování za sebe
• Singles, jak vzniká fenomén singles, charakteristika a vlastnosti osamělých lidí
• Singles očima psychologa - charakteristika a myšlení singles
• Single ve 30 letech - slevte na požadavcích na muže
• Svobodný život singles nemá jen výhody - nevýhody singles
• Singles osamělá žena - výhody a nevýhody singles života
• Singles - proč jsou někteří lidé raději sami bez partnera

Já osobně mám z toho strach, že zůstanu sama, mamka má kolegyni, které je přes 30let a je taky sama, žije si s kočkama a zdá se, že ji to nevadí, ale ovšem člověk neví jak je to doopravdy, pak má kolegu, kterýmu už je přes 50let a neměl v životě ženskou, teď je nemocný a je sám, mě se to zdá smutný, protože přece když jsou na všechny starosti dva a drží při sobě, tak je to přece všechno lepší, než být na všechno sám.

Jsi mladá takže se vůbec nestresuj! Někdo prostě najde toho pravého už na střední škole, někdo ve třiceti, někdo až ve čtyřiceti ale jedno je jistý - snažit se nesedět doma s těma kočkama   ale jít štěstí trochu naproti, chodit trochu mezi lidi, hledat nenásilně tam, kde je pravděpodobný výskyt potenciálních partnerů

Tihle 50 ti letí, co nikdy s nikým nežili jsou právě většinou ti samotáři, zahloubaní do sebe...

   Tak pokud to klapne a ti dva si sednou, je to pohádka..... sice dřina kompromisů, ale pohádka. Na druhou str. než promarnit život s blbcem, je lepší sama a mít nezadaného přítele s vlastní adresou a normálním tlakem.....

Ale každý není takový tvrďák jak Ty Juli a nevydržel by sám. Já bych se radši ještě trošku uskromnil ve svých nárocích (ne za každou cenu samozřejmě) a začal s pozvolnou přeměnou partnerky, ale radši být sám a s přítelem(přítelkyní na telefon, jak by sis to představovala Ty, to ne. Je vidět, že máš svého muže a vždy jsi šla tvrdě za svým, proto tyhle věci neznáš. Opravdu neznám někoho podobného jako Ty. Ale třeba uvnitř a doma budeš úplně jiná - milá, hodná, láskyplná... Kdo ví.    (tím neříkám, že lásky plná nejsi, jsi určitě, ale zvláštním způsobem aspoň tady )  Škoda, že tu není smajlík chameleona.

   Myslela jsem spíš extrém muže, jako je alkoholik, lenoch, násilník, gamblér, lhář, feťák, lakomec, mamánek, notorický dě@kař a spol.   Jinak rozdejchám docela dost, ale předělávat k obrazu svému, to né, já si musím chlapa vážit, jinak by nepřežil........ Celá ta pohádka o mém ocelovém chování je spíš, že vím co chci, vím jak to má vypadat a jdu si za tím. Nenechávám se rozptylovat hloupostma a řeším problém až ťuká na dveře. Hlavně v klidu!

V tom máš Racku pravdu, ale když se člověk v lásce zklame několikrát, tak je pak těžké věřit na další lásku. Každý jsme jiní. Někdo se rychle otřepe a najde si jinou. Ale jiný to nese hůř. Myslím to zklamání. Dlouho se z toho dostává a pak už si vhodný protějšek nenajde. Proto zůstane sám. I když být sám nechce, ale takhle se to stane. A zvykne si na život o samotě. Znám paní, která žila s několika kočkami a nedávno sama ve 42 letech umřela na infarkt. Byla dvakrát vdaná a měla dvě děti. Ale oba ji zklamali. Druhý ji zahybal. A jedno dítě jí uteklo za prvním exmanželem.

Samčo, pokud nečekáme na to, že ten druhý nás učiní štastným a jen díky němu si budeme život užívat, tak nikoho nemůže dohnat rozchod k tomu, aby se zatvrdil.  

Zklamal.. kolikrát tohle jsem už slyšela, ale ono zklamání vychází z našeho očekávání.  

Ano, mohu se rozejít, protože jsme byli oba jiní, ale nemohu mu dávat za vinu, že mne NEUČINIL štastnou.  

A jak píšeš... paní 42 let, mladice, dva vztahy na nic, děti se taky otočily zády a proč? Nebude to tím, že ona SAMA neuměla žít se sebou?  

krásně si to vystihla Sorbiku!

jako všechno má singl život své plusy i svá úskalí, bohužel musím po dvou manželstvích a teď dvou letech života singl přiznávám, že pokud ten vztah není opravdu v pořádku a inspirující, spolehlivý a přece jen ještě trochu vzrušující, tak se chlap dá snadno nahradit a přehlédnout. Po rozvodu jsem chvíli měla pocit, že "TO" nezvládnu - práci, zvířata, peníze, technické záležitosti a nakonec i ten sex (i když to je to poslední) Nejobtížnější na vyvázání se ze závislosti na partnerství je oprostit se od toho, že na někoho spoléhám (dokonce i tehdy, když na něj spolehnutí není) Jakmile tohle dokážete, narostou vám křídla a to téměř doslova. JAsně. že to zvládnete, všechno zvládnete, v dnešním světě vlastně není moc co zvládat - na odborné věci jsou tu firmy, stejně vám ten váš pračku neopravil, polici přidělával celá leta a těch keců u toho, kdybyste vy stejně prala, vařila a uklízela, už jste dávno všichni shnili takže pak zjistítee, že se nemusíte zpovídat z toho kolik jste za co utratili, neposloucháte kecy o tom, že máte neúměrné požadavky, perete jen jednou, dvakrát týdně, myjete jen podpoloviční objem nádobí, začínají vám podezřele přebývat jak peníze tak jídlo v lednici, na čertvě vytřené podlaze se neobjevují stopy, jako by tam prošel Jetty, nikdo se vám neposmívá co to čtete nebo na co to koukáte, kamarádka vám nikdy neřekne, že to, cp jí vyprávíte jí ale vůbec nezajímá, nikomu nevadí, že přijdete z kina o půlnoci, pes vás radostně vítá a nekouká významně na hodinky, ten mladý muž, co vás pozval na kafe může být klidně vaším kamarádem (o víc nestojíte a nemusíte o tom nnikoho ujišťovat, stačí vám jedna skříň, postel stačí převléci za déle, protože kupodivu nikde není propocená, umudlaná a prostě nevzhledná, můžete si zapálit svíčku u vany, u postele, nemusíte nikomu vysvětlovat, že "dnes ne" (pravda, pokud naopak máte pocit, že DNES ANO!!! , může se stát, že to taky neklapne...    ) máte čas na koníčky, kamarády, můžete postrkovat nábytek po bytě aniž byste si vysloužily opovržení a skřípání zubama, nikdo vám neříká co máte nebo nemáte vařit, dokonce si s jogurtem v ruce můžete užít fakt, že už jste týden nedržela vařečku v ruce nikdo vás neruší, nikdo nedělá  dluhy, za něž jste spoluodpovědná, nikdo nerasí vaše auto ani vaše nervy... domů si můžete pustit koho chcete a kdy chcete a i vy můžete odjet kdykoli, kamkoli a s kýmkoli... a nebo taky nemusíte. Najednou nemáte tchýni nemusíte na hrob příbuzenstvu, které ani neznáte a drobnosti, jako je výměna žárovky či podobné vychytávky se buď naučíte nebo zjistíte, že máte vlastně docela milé, ochotné a vnímavé přátele, kteří vám rádi pomohou, případně že existuje hodinový namžel, který za 300 na hodinu udělá víc, než ten váš za měsíc s podstatně vyšší investicí. JO jasně, má to i své nevýhody - není komu vyprat, uvařit, vyžehlit, zodpovídat se z... čehokoli, nikdo vedle vás nehrápe a nekritizuje dnešní večeři, nepřepíná vám TV jste opuštěná a nikdo vás nepohladí... (blbost, že, když ten váš naposled přišel s kytkou a položil před vás třeba novou knížku, protože ví, že tohle je to, co ráda čtete ) je fakt, že musíte za světlo a teplo platit tolik, jako když jste byli dva, ale upřímně, to není až tak vysoká daň svobodě, pokud se oprostíte od role "obětuji se a pečuji až do úplné ztráty identity a osobnosti"  takže přijde-li na vás pocit, že to je úplně hrozné být sam, tak není, pokud nejste znuděná krůta, kterou musí někdo bavit a postrkovat jí životem. A až budete chvíli sama, vaše nároky na muže paradoxně stoupnou, protože už budete vědět, jakou cenu máte vy a vaše svoboda. A až přijde ten s nímž to zajiskří, nebudete po něm dyndat prstýnek a slib věrnosti až do smrti smrťoucí, budete si užívat života jaký je tak nejlépe, jak umíte a ono se ukáže, že pokud je to TO ONO, tak papíry jsou dobré zejména na podložení té kratší nohy u stolu, vztahy to nespasí...

O tomhletom mě žádná ženská nepřesvědčí, že to tak má a je šťastná. Je jen méně nešťastná než by měla být s nějakým takovým volem, o kterých asi píšeš, a tihle si své ženy neváží. Spíše už si zvykla, že to tak je... Bohužel takovou podobnou ženu (myslím tím, že si zvykla, jak to má a myslí si, že je to dobře) mám v blízké rodině, tak vím, o čem mluvím. Je to sebepřesvědčování ovlivněné špatnými zkušenostmi s muži ať už rozvody nebo všeobecně.

Navíc tady obě holky A i B mají rády děti a chtěly by je a k tomu je vhodný muž, i když se dá taky už přeskočit.

Mickoušku, a víš, co je na tom ještě úžasné, že o tom nemusíš nikoho přesvědčovat prostě si to žiješ a užíváš....

To víno není úplně čistý, ještě v něm něco plave, předsedo...

Vyrůstal jsem mezi starými lidmi a dodnes k nim mám kladný vztah. Proto mě trochu mate jejich častý povzdech, že lepší je žít s jakýmkoli blbcem, než o samotě.

Singl život s sebou nese obrovské riziko, které, jak vidno, se zjevně nevyhne každému. Tím je absence konstruktivní kritiky a nejen jí. Léty a jakžtakž životem, se narodí myšlenka o vlastní úspěšnosti, která nehlídána kritikou, přeroste v neotřesitelný pocit dokonalosti, ten nás po čase zcela ovládne a dochází k málo racionálním rozhodnutím. Každý z nás dělá chyby. Většinou stále stejné, proto o nich ani nevíme. Stane se z nás nesnesitelná zvěř, která poleze na nervy každému a stále častěji. Kdo si myslí, že právě jeho se to netýká, ani o tom nezačne přemýšlet.

Člověk není šelma, aby žil jen pro sebe. Musí žít a konat minimálně pro jednoho dalšího, jinak existence je samoúčelná a poněkud ztrácí smysl.

Druhým úskalím je ztráta povědomí o párovém soužití. Tady nejde o sex. Léty se tato schopnost vypařuje, až zcela vymizí. V naší nebetyčné dokonalosti jsme přesvědčeni, že na světě není člověk, který by nás byl hoden, neb všichni ostatní jsou neschopní blbci. Špiní prádlo, povalují se s pivem, však víte. A může se přihodit, že v davu domnělých darmožroutů, co kecají i do TV programů a mívají obavy, zda se protějšku cosi nepřihodilo přehlédneme bytost, která by nás pohladila a případně zahřála nohy i podala lék, až nám nebude do singlzpěvu

V tom všem máš Wolfg pravdu, nejde o dosmrťácký singl, jde o to, aby člověk to období nepovažoval za tragídii, ale za dobu, kterou lze využít a za určitý přínos. Že jsem nesnesitelná vím a nemá to se singl životem mnho společného, že jsem žila v nevyhovujícím manželství 20 let a netrhala je zbůhdarma a to rozhodnutí za mě vlastně udělal ve velké míře osud vím také ( a možná i ty), že singl život neznamená vzduchoprázdno ( a to zlidského ani mužského hlediska) ale pouze fakt, že dotyčný (dotyčná) bydlí sám, na výhradně své náklady a není právně vázán, singl klidně může s někým "chodit" ale nebydlí s ním, nemají společnou domácnost, singl může mít někoho rád, může se bavit, budovat, dokonce může sem tam uvařit někomu čaj a pošoupnout mu na nočním stolku krabičku s aspirinem, ale to je přece zbytečné vysvětlovat, to všichni ví. Singl není vyvrhel, není to ohava, není to člověk, který by byl nucen být sám, je to jeho volba a někdo se téhle životní periody obává, protože společnost nám vtlouká do hlavy, že jsme předurčeni k párovému životu ber kde ber a to nejlépe od kolebky ke krematoriu a pokud možno s jedním a tím samým člověk ať je jaký je a ať se děje co se děje... Singl je vlastně každá svobodná  žena a svobodný muž - tedy ne právně vázaný (čili i rozvedený, ovdovělý) který bydlí sám. Sám tedy bez partnera.

Krásně podané pane Wolfg.

Sákryš, hezky se tu diskuze rozjela

   Rozjela, na to, že je to každého osobní věc jak bude žít..... rozjela.

Micánku, njde vůbec o to muže "přeskakovat" kdepak, muži do našeho singl života patří, ale není nezbytné si je pořizovat domů. To máš jako s bazenem, pokud nejsi bohatý a nemáš na jeho údržbu dost peněz a poskoka, tak je zcela jistěvýhodnější a radostnější užít si plavání, tobogán, saunu, výřivku, protiproud, divokou řeku a to vše s barem a solárkem někde jinde, když máš chuť a náladu, než skákat doma kolem svého plivátka 4x3 metry, pucovat to, mordit se s PH, lovit lupeny, vysvětlovat kamarádům na mejdanu, že vody je tam dost a proto tam netřeba dočůrávat... právě tak když uděláš zkušenost s tím, co obnáší chov domácího zvířete plemene muž pochopíš, že není nezbytné ho ustájit doma, že stačí, když přijde občas na návštěvu, když spolu budete trávit čas na neutrální půdě, budete si užívat výstavy, koncerty, výlety, zážittky, procházky a sex, protože jakmile ho ustájíš, zájem o tohle pomine (dřív nebo později) a vznikne zájem o TV, noviny, klid, fotbal, teplou večeři, sex (ten jako jedna z mála věcí zústává - většinou ale už ne v původní podobě) a vzniká obliba ve vymýšlení pohádek proč tohle nebo tamto nejde nebo by šlo, kdyby... ale...   inu tak, ale je fakt, že to nepřichází po 30 ale později, když už jsou děti odrostlé. Vůbec tím neříkám, že nefungují feromony, hormony, že nejiskří a že se člověk nakonec nemůže zbláznit a vlivem různých stařeckých chorob, třeba sklerozy zapomenout a znovu se vrhnout do vztahu v manželské podobě. Čím víc k stáru tak učiné, tím větší je šance, že se to nestihne po.... t takže nikoli bez chlapů, mužů, milenců, obdivovatelů, rytířů i klaunů... ovšem v určitém období ženy prostě preferují "externí spolupráci"

Napsalas dulezitou vec - neprichazi to po tricitce. jak budou deti a budou odrostle, tak jesne, ze pokud partnerstvi/manzelstvi nefunguje, tak proc by se mel nekdo zaobirat tim druhym. To plati i u chlapu. Jenze tady holky chteji deti a je jim prave tech 30. Proto to, co jsi napsala jako rada pro tricetiletou holku, ktera chce muze a deti, neni zrovna nej...

Jak deti odrostou, tak de facto zacina novy zivot a kdyz zenske chteji byt samy, tak jim nikdo nebrani. Ja jsem vsak rad, ze se pohybuju v prostredi a mezi lidma, kteri chteji s nekym sdilet vse, i zle a chteji mit toho sveho souputnika zivotem u sebe a nevzdavaji to to.

A taky - je to kazdeho vec, jak si zivot zaridi. Nekdo dava prednost spolecnemu zivotu, jiny chce byt sam.

A k tomu srovnani s bazenem - je jednoduche si brat jen dobre, ale umeni nebat se i toho spatneho/horsiho.  

Tak jsem sem coby zakladatelka této diskuze nakoukla zase po pár dnech sem a vidím, že se to tu docela rozběhlo

Hodně z Vás evidentně zastává názor, že být single je dneska skutečně in a pomalu i nabývám dojmu, že pro nezanedbatelnou část lidí je vztah snad i přežitek což moc nechápu. Ano, je mi jasné, že člověk který prošel dvěma komplikovanými manželstvími nebo někdo, kdo snad dokonce musel čelit něčemu nepříjemnému jako vážné neshody, tahanice o děti, komplikovaný rozvod či to dokonce zašlo až do nějakého extrému, bude hájit tenhle životní styl. Tomu plně rozumím. Ale já tu řešila mladé ženy, které by rády plnohodnotný, perspektivní vztah a stále se jim to nedaří.

Vážně máte pocit, že single život zaručuje pohodu a klid? Opravdu je lepší se vracet z práce do prázdného bytu, trávit víkendy sama ( protože co si budeme povídat -většina lidí kolem 30ti žije v páru a kamarádství už nebývají tak intenzivní, jako ve dvaceti ), přemlouvat sourozence či kamarádky ke společnému trávení dovolené?

Být v kvalitním vztahu přece neznamená, že ustrnete, že se život smrskne jen na vaření, uklízení, praní, dělání ústupků. Výstavy, kulturu a další výše zmiňované aktivity přece člověk provozuje právě s partnerem, o tom většinou vztah bývá ( nebo by měl být ) - o společném pohledu na svět, společných zájmech, sdílení dobrého i zlého... Chlapi nejsou jen primitivové a lenoši, co si sednou k televizi, popíjí a není s nima možno zavést jakoukoli konverzaci. Jsou i tací, co vám pomůžou, zapojí se do domácích prací, rádi uvaří když vás zrovna bolí hlava nebo zůstanete déle v práci, trpělivě poslouchají když se chcete vypovídat atd.

Včera jsem se viděla po delší době se slečnou A. , zmínila se mi že by moc ráda někoho potkala. Jenom, jak tady popisovala indiánka, se nedokáže nikomu tak nějak otevřít, vytvořila si kolem sebe takovou "ulitu".

Každopádně, jsem ráda za všechny pohledy na věc, které se zde objevily. A koneckonců - opačný názor, taky názor ale já si myslím, že těch lidí, kteří zůstávají sami zcela dobrovolně, je opravdu hodně málo...

Asi ze mě mluví stařena, ale přes můj zájem si jen velmi obtížně vybavuji jednotlivé akce, kdy jsem s manželem byla na výstavě, v divadle, na procházce, ostatně párů po 30, kde spolu manželé obdaření dětmi chodí jinam než na procházky eventulně po dětských akcích znám minimum, už jsem tou 30 prošla a paměť mi slouží. Vůbec to není o tom k tomu dobrému si nepřibrat i práci, starosti za oba a sdílení, ale zdůraznila bych "v dobrém i ve zlém" ne že se to smrskne na vaření, praní, uklízení ošklebování se, hádky o peníze, hádky o čas, doprošování se.... Děti, ano, děti jsou báječné, ale doporučuji si uvědomit, že je třeba přece jen trochu hledět na to "jaký genetický materiál"  hodláme použít a brát jakýkoli protože "chci děti" by asi nebyla moje volba, země je přelidněná, nemusíme zachraňovat náš živočišný druh "za každou cenu" Takže tím, co jsem napsala jsem chtěla říct, že dočasný singl život, než potkáte někoho, komu budete ty fusekle prát s radostí a ne jako daň za to, že nejste samy, není úplně špatná varianta a pomůže vám najít sebe samu. Nezatracuji vzathy, pokud jsou vyvážené, oboustranné a takříkajíc proresivní a tvořivé. Čím je člověk starší, tím hůř se samozřejmě přizpůsobuje jiným a tím obtížněji mění své leta zaběhané stereotypy, takže po 50 už nepotřebuje zakládat rodinu, nepotřebuje, aby ho někdo živil, už i chlap po sobě zvládá většinou umýt alespoň hrken od kafe a namazat si chleba s máslem Neodsuzuji, jen těm co mají pocit, že být sám je tragedie říkám, že není a že ten čas jde velmi hezky využít Vlak jim neujel a ještě dlouho ujíždět nebude...

Oba (já a Ty) jsme nějak zaujatí - Ty, že jsi měla špatné zkušenosti a zamilovala ses do blbců a já, že se snažím ženě maximálně pomáhat (kromě žehlení, to fakt nedávám, ale jinak vyprat, uklidit a tím nemyslím hodit špinavé prádlo pod postel je samozřejmost přece - alespoň pro mě. Proto se taky ohrazuju proti všem ženám tady, které nadávají na chlapy.

Ohledně genetického materiálu máš pravdu, ale tak samo může uvažovat chlap. To bych tu moc netahal. Navíc ano, země je přelidněná, ale ne lidmi ČR (Čech, Moravák). Na druhou stranu je snad jasné, že normální ženská si neudělá dítě s prvním chlapem, kterého potká. Já věřím, že normální lidi nad tím uvažují a řeší spolu další kroky v životě.

A s tou padesátkou se budu opakovat - tady se bavíme o ženách okolo 30, bezdětných.

Ale jinak souhlasím - než se trápit ve vztahu za každou cenu, tak si radši užívat sám/sama, ale trošičku po očku hledat - nikdy nevíš, co nebo kdo Ti přihraje životního parťáka do cesty. Jen je třeba být ve střehu a správný okamžik hlídat.

A Kvítku: DÍKY