Téma: Prý se do mě zamiloval bratranec - jsem nezkušená a nevím co si o tom myslet

Potřebovala bych, prosím Vás, poradit, vypsat se, vědět Váš názor a případně zkušenosti. A předem děkuji, pokud si alespoň zběžně přečtete celý můj příspěvek, nebo alespoň 1. (všeobecně o mé situaci) nebo 2. odstavec (zaměřený na mě a mého bratránka), jelikož už teď vím, že bude dlouhý.

Je mi za chvíli 20 let a ještě nikdy žádného kluka neměla a ani nic, co by se k tomu přibližovalo. Tím myslím, že jsem se s žádným ani nelíbila, nemazlila apod. Jediné s čím mám jakoby zkušenost je psaní si po SMS s jedním klukem, který mi psal, že se mu líbím a jestli on mě a že mu chybím, že by mě chtěl vidět apod. Ale jelikož to byl brácha mé kámošky, také o trochu mladší než já, tak jsem tak trochu tušila, že to nemyslí vážně a jen se tak nejspíš baví, alespoň i podle slov kámošky. Pak také mi asi ještě 2 kluci řekli, že jsem hezká, aleto bylo vše.
Hezká ani na nic šikovná moc nejsem, v ničem nevynikám. Když jdu mezi lidi, tak se většinou dám alespoň řasenku a BBcream, abych trochu zakryla akné. Ale když jdu na chvíli z domova, tak se nelíčím vůbec. Já jsem taková ta spíše introvertní holka, která toho moc nenamluví, zvláště, když nemám vedle sebe třeba tu kámošku, nebo když nejsem doma. Mám jen 2 kamarádky, se kterými se bohužel nemohu moci scházet, ale díky Bohu za ně.
 Nikam moc nechodím. Jedině tak do města nakoupit. Čas od času na nějaký koncert. A pak jsem mezi lidmi, když jsem u doktora, či v nějakém hromadném dopravním prostředku. Ve škole se také s nikým nezačnu o ničem bavit, jen když se mě zeptají, tak odpovím a třeba  se usměji a tak. Navíc jsem dost stydlivá. A to, že nemám žádné zkušenosti, mě ještě více,, omezuje, jelikož nevím, jak to vlastně funguje a neumím tedy poznat, kdy jak na co reagovat, čemu věřit apod.
Pro mě je velký úspěch když mě nějaký kluk, kterého znám od vidění či ze školy pozdraví a třeba se trochu usměje, výjimečně prohodíme pár slov. To jsem pak většinou, když to trochu přežene, v sedmém nebi. Ačkoli je to úplně normální jev pozdravit se, tak když je to od kluka, který se mi i líbí, tak si pak v duchu ve volném čase jakoby představuji, že mi říká něco hezkého, případně políbí apod. Ve skutečnosti se toho spíše na druhou stranu děsím, protože si dovedu představit, jak bych asi zareagovala. Když mi třeba ten 1 kluk, řekl, že jsem hezká a trochu si ke mně přisedl, tak jsem byla spíše odtažitá a spíše jsem si přála, aby to nepokračovala v něco víc, protože jsem se bála, že bych blbě zareagovala. A pak, když jsem si to později přemítala v hlavě, tak jsem toho litovala, protože se mi i líbil. Takže na 1 stranu bych chtěla to, ale na 2. zas opak.
 Asi nejsem ještě pořádně dozrálá, ale i když třeba někdo v mém věku neměla kluka, tak nějaké ty pusy/líbání, nebo takové to flirtování má za sebou, a tudíž je znalejší než já. Já sama od sebe nezačnu flirtovat nikdy, v tom si jsem jistá. Jediné, na co se zmůžu, je úsměv, případně se zasmát vtipu, pokud ho povídá ve třídě. Jedině možná, kdybych byla pod vlivem alkoholu apod. látek, ale zatím nepiji alkohol v podstatě vůbec, a tak by to pak nemuselo dobře dopadnout. Myslela jsem, že v tomto věku se nějak posunu trochu dále, ale v podstatě jsem na tom stejně, jako např. v 15 letech. Myslím teď i tu moji odvahu.
 Já v podstatě nikoho za každou cenu mít nechci, jsem zvyklá na tzv. single život a vím, že přináší i docela dost výhod, a že mám hodně před sebou, ale na druhou stranu mi to je pak líto, když vidím nějaké známé, jak se mají rádi apod. A pak se také bojím rozchodů, hádek a že, když se  případnému příteli svěřím, že to poví někomu jinému a dozví se věci, které jiní neví apod. I takové věci se stávají, co vím od ostatních. Navíc bych řekla, že jsem na něco i dost citlivá, třeba mě zamrzí, když mě ten daný kluk nepozdraví apod. Také když se mě někdo zeptá, zda mám kluka, či jsem už nějakého měla, tak když odpovím na obojí že ne, tak jim to přijde divné a ptají se proč? A já nevím, co na to asi tak odpovědět. Většinou odpovím. ,, No, nemám. Nevím, proč. Jako líbí se mi jich pár, ale to je tak vše. A ani vlastně nechci nikomu říct, kdo se mi líbí, protože mám strach, že by se to k němu doneslo a pak se říkalo to a to a kdyby to byl ten, co mě občas zdraví, tak by raději třeba přestal.
 Asi mi není pomoci, až si říkám, aby si někdo nezačal myslet, že jsem na holky. Nic proti tomu nemám, ale u sebe to tak zatím naštěstí necítím. Také bych nerada, a  by toho, že jsem takhle nezkušená, někdo nevyužil, aby mě třeba nějak zesměšnil, protože já jsem na 1 stranu nedůvěřivá, ale na druhou zas docela naivní. Podstatné je asi i to, že již docela delší dobu mám zdravotní problémy, které mi bohužel neumožňují žít,, normálně jako dříve.
No nic, to jsem se tu teď v podstatě,, zkráceně vyzpovídala z mého trápení. A teď bych se teprve chtěla dostat k tomu aktuálnímu problému, který s tím částečně souvisí.
 Ještě nedávno mě nenapadlo, že by se to mohlo stát zrovna mně. Mám bratránka, zhruba o rok mladšího než jsem já. Od sebe to sice nemáme moc daleko, ale naše rodiny se moc nescházejí. Nyní však chodíme několik let na stejnou školu, ale do jiné třídy, a možná právě proto jsme se začli více potkávat (hlavně, co se týče na chodbách školy) a povídat a cca v poslední rok i psát, jelikož jsem si až tehdy založila profil na FB. Nej  prve jsme si normálně povídali, co doma, co škola apod. Párkrát jsem od něho potřebovala s něčím pomoci a většinou mi pomohl alespoň trochu. On už nějaké ty zkušenosti s holkami má. Měl jich pár, i když většinou spíše online způsobem, protože byli od sebe daleko. No, a on se mi před nějakou dobou se mě zeptal, zda se mi může svěřit s tajemstvím. Odpověděla jsem, že ano.
A tak se mi svěřil, že se mu moc líbím, že mě má moc rád a že kdybychom nebyli příbuzní, tak že by se mnou chtěl určitě chodit. Já nevěděla, co mu na to mám odpovědět, tak jsem na to alespoň to, že mu děkuji, že je to od něho hezké (přeci jen mě to trochu lichotí, že se mu líbím), ale že s tím nic neudělá, že příbuzní jsme už na furt. Nechtěla jsem ho nějak ranit, protože je v tomto docela citlivka a mohl by se naštvat a to bych nechtěla. Mně se totiž v podstatě nelíbí, nebo alespoň jsem ho furt brala jako příbuzn    ho a nad něčím takovém vůbec neuvažovala. Není sice klasickým idolem krásy, ale to by mi nevadilo. Mně se líbí skutečně různí kluci a záleží mi i na jeho vlastnostech. No, ale on na to, že je ošklivý a tak. Dala jsem mu však najevo, že to samé k němu necítím, takže to ví. Pak to nějak vyprchalo a psali jsme si zas normálně kamarádsky. Po nějaké době se mi ale zeptal, zda se mi může poslat nějakou jeho fotku, kterou abych nikomu neukazovala. Já na to, že pokud chce, tak může, že to nikomu neukážu.
To jsem ale nevěděla, co mi pošle. Poslal mi svoji fotku, jak je nahý, a řekla bych, že i jeho přirození mu tzv. stálo. Byla jsem každopádně v šoku, že už ani nevím, co jsem mu na to napsala. Vím ale, že jsem se to snažila zahrát nějak do, autu, aby se mě zas neptal zda se  mi to líbí apod. Pochopte, že s tím jsem se fakt nemohla nikomu známému svěřit.

Pak byl zas nějakou dobu klid a max. mi napsal,
že mě má moc rád, a že asi vím, jak to myslí. Dalším překvapením bylo, když mi napsal, že by mě chtěl naučit líbat, abych věděla, jaké to je. A nakonec z něho vylezlo, že bychom spolu mohli zkusit i sex, když jsme v tom oba nezkušení. To jsem doufala, že nemyslí snad vážně, a tak jsem na to taky ta reagovala. Nenapsala jsem mu rezolutně NE, ale ani ANO. Zas jsem se snažila odvát na jiné téma. On pak také, že mě samozřejmě nechce do ničeho nutit apod. Od té doby naštěstí nic tak šokujícího nenapsal, ale sem tam mi pošle smajlíka s pusinkou a také se mě zeptal, zda se mi líbila. Ty smajlíky s pusinkou bych ještě brala s rezervou, přeci jen jsem si všimla, že si to píší i holky mezi sebou čistě kamarádsky. Jen já, jak si s nikým nic moc nepíši, tak na to nejsem zvyklá. Na druhou stranu ani nevím, zda mu to vše mohu opravdu věřit, jelikož mi i píše o nějakých holkách, do které je aktuálně zamilovaný, pak když s nějakou chodil, tak že ji bude mít navždy rád a že je šťastný a že chce jen ji a hlavně jeho mamka je známá jako místní drbna a doma mi nenápadně už dávno upozorňovali, abych se mu s ničím moc nesvěřovala, že se mu nedá moc věřit.

Takže mám na druhou stranu docela i obavy, zda se třeba nesnaží jen hrát na city a nezískat nějaké informace. Někdy se totiž ptá jen na to, co je nového doma a tak. A někdy zas je takový stručný, odtažitý i když si píšeme o normálních věcech a neměl by mít k tomu důvod. Fakt nevím, co si o tom myslet, případně, jak příště reagovat. U toho učení líbání bych to možná i někdy vzala, že by se to mohlo hodit, i když už jsem taky četla nějaké takové dotazy a nakonec bylo většinou v radách, aby to nechala na dobu, až to bude opravdu tak cítit. Ale co se týče toho sexu, tak tam jsem docela dost rozhodnutá, že nechci. Nejvíce by mi vadilo, kdyby se cokoli z toho dozvěděl někdo známý. Protože přeci jen mu nemůžu bohužel na 100% věřit, i když tvrdí, že i já si to mám nechat pro sebe. Na jednu stranu jsem ráda, že si mám s kým psát a svěřit se s něčím, co doma říct nemůžu, ale na druhou stranu mám docela obavy. A tak proto píši sem, aby to bylo alespoň trochu anonymní.

Pokud jste to dočetli až sem, tak Vám patří mé velké díky, za Váš čas a ještě větší díky, pokud mi poradíte či napíšete názor nebo zkušenost apod. , jak co se týče 1. odstavce, tak i pak 2. odstavce.