Téma: Muž který by přijal cizí dítě nové partnerky - existuje takový? Jak to zvládáte vy, pánové?

Text uživatele: 

Dovolím si odpovědět, i když nejsem muž. Moje zkušenost? Jako bezdětná bys jistě měla větší šanci. Já jsem zůstala sama se dvěma dětmi jako velmi mladá (jejich otec odešel). Najít vhodného partnera se mi ale nepodařilo. První parner mým dětem ubližoval, probíhalo tam až domácí násilí - vztah jsem ukončila a s dětmi odešla. Pak jsem prožila 2 vztahy s tím, že jsem měla partnera na dálku (měla jsem opět obavy, aby mu nevadily moje děti). Ale vadily, vždy partnerovi vadiliy! Ten poslední se mě dokonce snažil přemlouvat, aby si moje děti hledaly práci v zahraničí (chtěl se ke mně nastěhovat a byl by radši, kdyby se mnou nebydlely děti). Ale tady ten pán narazil, protože já jsem byla vždycky především máma!! Takže jsem vztah ukončila (dost se ten pán divil) a děti bydlí ještě stále se mnou. Ve svém věku už partnera nehledám, věnuji se dětem a svým rodičům. Mám spoustu volného času, se kterým si nakládám dle svého.

Nicméně, někdy se to prý podaří. Někdy se prý podaří vytvořit rodinu novou a nový partner přijme cizí děti jako vlastní. Já už to zkoušet nebudu a nemusím, moje děti jsou dospělé. Hodně nás to ztmelilo, problémy mezi sebou nemáme a nikdy jsme neměli. Jsem taková ta obětavá máma a vyhovuje mi to. Moje děti už pracují, ale zázemí mají u mne. Zatím.

Text uživatele: 

Edith, neztrácej naději. Znám muže, který si vzal ženu s třemi dětmi, po čase měli ještě jedno spolu. Rozdíly nikdy nedělal. Dnes (16.06.2016) už jsou v důchodu, obklopeni kupou vnoučat a žijí si spokojeně. A není jediný, který dokáže přijmout cizí děti. Manželův zaměstnavatel dokonce nechal chod celé firmy na "tom cizím"a to i přesto, že s jeho matkou jsou už i rozvedeni a mají další společné děti. Věřím, že se takových příkladů najde víc, kdyby se každý rozhlédl po svém okolí.

Jen netlač na pilu a měj úsměv na tváři, protože utrápená tvář štěstí nepřitáhne.

Text uživatele: 

Já sama sice děti nemám, ale ptala jsem se kamarádů, jestli jim vadí u nové partnerky jeji děti. Odpověděli mi, že jedno tolerují, ale se dvěmi dětmi už by měli problém. Mám jednu známou, která se strašně rozváděla, protože si myslela, že jí za dveřmi stojí fronta mužů.   Oni tam opravdu stáli, ale až do rozvodu. Po rozvodu jí nechtěli, protože by pak mohla po nich chtít nějaké  závazky. Má dva malé syny. Zkoušela si někoho najít, ale všichni měli problém s jejími dětmi. Cítila se tak sama, že byla i psychiatrické léčebně. Ted je na tom psychicky lépe. Věnuje se práci a jejim dětem

Text uživatele: 

Ahoj,

odpovídám, ikdyž jsem žena. Před rokem jsem se rozvedla, zůstala jsem sama se dvěma malýma dětma (dcera 6, syn 4) jejich otec si je bere jednou za 14 dní na víkend. Našla jsem si nového partnera (nebo si on našel mně), je svobodný, bezdětný, o pár let mladší jak já. Má rád mně i moje děti, plánujeme si spolu pořídit rodinu. Partnerství s ním je mnohem kvalitnější jak můj předchozí vztah. K dětem se chová velmi pěkně, věděl, do čeho jde (ikdyž na takovou situaci se jistě nedá dopředu připravit, dokud se do ní člověk nedostane). Věřím, že by měl mnohem jednodušší život, kdyby si našel mladší partnerku, bez závazků… ale prostě si našel mně.

Takže nezoufej, opravdu JSOU muži, kterým děti z předchozího vztahu "nevadí". V Tvém případě bych řekla, že jsi asi možná hledala podobný typ člověka jako byl Tvůj manžel. A hlavně neměj "strach" z toho, že zůstaneš sama.   Moje sestřenice se z majetkových důvodů zatím nemůže rozvést, manžel  má milenku, mají dvě malé děti. Je vdaná, žije s ním pod jednou střechou, ale stejně je na všechno sama. Sám/sama můžeš zůstat rozvedená, bezdětná, vdaná.  

Přeji Ti hlavně životní optimismus…

Text uživatele: 

Děkuji Vám všem za odpovědi,

jsem z podstaty optimista, ale občas prostě padne z přemíry starostí a z chybění pozornosti od partnera smutek i na optimistu 

 

 

Text uživatele: 

Jestli můžu mluvit za sebe, jsem aktuálně v této situaci, nemám s tím problém, dokonce mi to možná vyhovuje (ve více lidech se toho více děje a vše je pestřejší, zajímavější, akčnější).

Je to o toleranci (muže) a zvyku (tj. zvyknout si na dítě).

Když se chce, jde to.  

Text uživatele: 

 

Záleží na typu muže. Jsou muži, kterým to nevadí a jejich smyslem života je mít rodinu. Půlka z nich je pak ochotna přijmout cizí děti.  

 

A pak jsou muži (drtivá většina), kteří chtějí život žít co nejdéle bez závazků. Tam hodně záleží na tom, jaký je přístup matky k dětem. My muži nejdeme do vztahu proto, abychom pečovali o děti. Chceme žít a blbnout s partnerkou a ne si po namáhavé práci ještě dělat starosti s dětmi cizího muže a s rodinou partnerky.  

 

Pokud žena zvládá muže nepřetěžovat dětmi a rodinou, pokud děti přehnaně nerozmazluje, pak i část z této většiny mužů jedno nebo dvě děti zkousne.

 

Jen pozor na jednu věc aby někdo nenabyl dojmu, že mužů co milují děti cizích mužů je moc. Mnoho mužů na začátku předstírá, že jim na dětech budoucí partnerky záleží. Myslí si, že tím sbalí partnerku. Ale po pár měsících dojde ke změně. Ke změně samozřejmě nedošlo – jen jim došla energie na přetvářku.

 

 

Rozhodně se ale dobří muži najdou. Ale partnerka je nesmí brát jako samozřejmost a musí mít co nabídnout - víc, než bezdětná konkurence, jinak je do dvou let konec a celé kolečko od znova.

Text uživatele: 

Souhlasím s Adamem. Muž sice tvrdí, že když si vyhlédl ženu s  títětem (dětmi) automaicky a samozřejmě přibírá i její děti. Realita je ale opravdu po čase jiná, viděla jsem to mnohokrát ve svém okolí. Jen žena o tom pak moc nemluví, protože dělá přesně to, co Edith - bojí se, že zůstane sama. Často pak druhý vztah byl snad ještě horší než ten, který i dětmi opustila. Až když došlo na rozchod, pak se doslaly na světlo všechny ty potíže vzájemného soužití.

Pořád platí stará lidová moudrost, že žena má být muži:

1) milenkou

2) manželkou (dnes (17.06.2016) se na manželství už nehraje, tak řekněme partnerkou)

2) matkou

Když tohle pořadí zpřehází, je to pro vztah hrob a často je to příčina i konce vztahu  i s vlastním otcem  dětí. Což lidí  při všech těch "důvodech" rozchodu ani neuvědomují ".  

Muži jsou už takoví

Text uživatele: 

Ale Jindy, jindy s váma souhlasím, ale tohle je přesně ten nešťastnej model, co se dnes (17.06.2016) podporuje a je dle mě lichý. Dospělý člověk nepotřebuje vracet do dětství a čekat, že ho bude partnerka div ne chovat, aby nebyl smutňoučký, a klepat po krmení po zádech, aby si odgrcl. Omg Právě proto, že už je dospělý a měl by být sám schopen - je-li vyzrálý - pečovat o své děti a je jedno, zda své i geneticky, nebo "jen" citově. Zajímavý, že kněz je klidně "duchovním" otcem a nedělá jim to problém, že jakýkoliv cizí člověk prokáže více láskyplnosti dalšímu cizímu člověku v prostých gestech, že učitelka pomůže rozháranýmu děcku, místo, aby ho odsoudila. Ale cizí děti - no fuj, není to moje, tak to neberu.

Já jsem v tomhle asi přehnaně, naivně idealistická (? ) ale člověk, jako člověk. Mladej, starej, středněvěkej. Nemocnej, zdravej, postiženej, umírající. Pracháč, homeless, nebo prostá střední (nižší či vyšší) "třída". Moje, nebo cizí děcko.

Já věděla, proč jsem zbožńovala ty romantický hesla "volnost, rovnost, bratrství". Jen škoda, že takovýto věci se plácnou, ale málokdo to bere vážně…  

 

Text uživatele: 

Rypoušice, to je ok, každý máme nějaký názor.

A zajímavé je, že mnoho mužů zde nepíše… Vlastně jen dva odlišné názory. Z toho jeden z vl. zkušenosti.

Já nikde nepíši, že fuj- cizí dítě, neberu. Ale partnerství přináší řadu malých i velkých věcí k řešení. Není to jen o vyzrálosti muže,  nezřídka i děti, díky gen. výbavě a jiným vlivům jsou také příčinou rozporů mezi dospělými a nakonec je rozchod. Nikde nepíši, že neexistují muži obětaví, láskyplní, pochopeníplní, tolerantní atd. Jsou, ale jsou v menšině. Abych to genderově vyvážila, i když je to  mimo dotaz, ani všechny ženy nedokáží přijmout cizí dítě. Umí to však lépe a déle maskovat. Nepřicházím ze středověku, píši o zkušenostech odpozorovaných a hlavně odposlechnutých ze svého okolí, společenské třídy roli nehrají. Naši předkové dokázali mnohé vystihnout jasně, stručně. Proto ty tři body.. My dnes (17.06.2016) máme na vše tuny knih a na každém rohu psychologa. A vlastně je to stejně o tomtéž. Nebudu programově pozitivní a nebudu psát, že žena s dětmi nemá zúžený výběr partnera. Má. A musí mít velké štěstí aby našla toho pravého, nejde už totiž jen o ní, má závazky i vůči dětem. Ale to by bylo na delší psaní. A hlazení po nějakém krmení a kněze bych do toho už vůbec nepletla.

Text uživatele: 

Ten druhý názor (můj) je z vlastní zkušenoti samozřejmě taky.

Knihy nečtu.

Text uživatele: 

Naturalistické,  ale je to tak. Často.

Text uživatele: 

Ano, některé věci mi mírně ujely, jak jsem se rozvášnila, sem to asi úplně nepatří, ale vlastně i tak jsem vyjádřila, co jsem chtěla.

Určitě nepopírám, že ženská s "outěžkem" nemá horší výběr, nepopírám, že to, co jste popsala, se neděje. Teď jste to rozebrala srozumitelně. Já se vlastně rozhořčila na ten fakt, protože mi přijde povrchní a nespravedlivý. Sobecký. Každý myslí na sebe a nedovolí, aby mu to někdo překazil, byť by tím mohl i získat. To je jako ty s děckama těžko hledaj práci, kor kolem 40, nedejbůh páďa, ale to už by měli být dospěláci. I když v dnešních posunutých hranicích porodů… Ale to už je má přísnost. Stejně tak jsou i tací, co cizí přijmou v poho, a ano, i ty ženské to nemusejí překousout. A dokonce i ty děti můžou být problémem jako takovým. Ale myslím, že každé nesobecké mámě záleží primárně na dětech. Než rozbít i tak nakřáplé vztahy a vtáhnout do života cizího ocasa, kterého by pravděpodobně většina nebo dokonce všechny děcka nepřijmuly, je rozumné od toho odstoupit. Ale nikdo nedokáže předvídat, takže ze začátku může být vše ok a pak najednou problémy. No, fantazie mi stačí, tyhle nesmyslné problémy nikdy nechci řešit, samota je fakt nejlepší volba, jakou jsem kdy učinila. Zde se mi to potvrzuje takřka denně. Děkuju si za rozum.

 

Text uživatele: 

Ale Rypouško, tady se lidé většinou ptají na rady když mají problémy nebo pochybnosti. Neznamená to, že celý svět je takový. Jen tady je toho pak na první pohled velká koncentrace. Z toho si zas až takový příklad neberte, směle lezte z ulity samoty, vy si určitě poradíte i když přijde nějaká nesnáz. TO je život.  

Ono někdy jen tak ulítnout a zablbnout si nezávazně  je taky dobré. Tím vás samozřejmě nenavádím hned k nemanželským dvojčatům  

Text uživatele: 

A to já bych si, mít víc odvahy, klidně někdy nezávazně ulítla. Víte jak, ty tichý vody přece melou břehy  Ale obecně stejně vše beru moc vážně, z toho jsem ještě nevyrostla  

Ale vím samozřejmě, že zde to není relevantní vzorek pro jednoznačné posuzování čehokoliv. Ale přesto, taková nějaká povšechná typologie lidí a jeji vzorců chování, míry morálky a svědomí tu je pozorovatelná. Jo a sice virtuální svět smrskne vše do nejednoznačného a černobílého vyznění, ale úplný fejky to nejsou; tedy cosi o lidech, co jsou v tom skutečném světě, to přeci jen vypovídá. Ale všeho s panem Mírou o tom žádná!  

Ale takovej Plamínek mi dnes (17.06.2016) poprvé přelezl z MS do snu! Že by nějaká hypnózka na dálku?

Já bych od toho asi taky měla jít, mám tam snad 6x "ale"! Takový lingvistický prohřešek! Tluču se po papuli

 

Text uživatele: 

Teď jsem si jinde přečetla, že fenomén dnešní doby je mít na mateřské milence!  

No, pak že to nejde v životě i zvesela 

Bohužel už tohle nestihnu, naše největší starost tehdy byla sehnat jesle a po roce jít zas hákovat. Taky jsem to pořadí převrátila, byla jsem hlavně tedy manželkou . Člověk se stále učí. Ale k čemu mě tahle informace   dneska (17.06.2016) už je?? To vzrůšo, že se mi poblinká dítě v postýlce zatímco někde vedle  nezávazně sexuji, to už nikdy bohužel nezažiju

Text uživatele: 

 tak to jste o hodně přišla. Ale při dnešních možnostech coolové reprodukčí medicíny byste si toho sviště mohla klidně uhnat. A zde by se našel i případný dárce, dokonce… Popřemýšlela bych o tom, být váma!

Jo a při prvních pidproblémečkách psát na idnes (17.06.2016), anebo ještě lépe tomu ufonovi z proženy (seznam.cz), Hausmann či co. To je teprv bombarďák, ten vám to nandá!

Text uživatele: 

Jo a pak bych musela donekonečna laskavě vysvětlovat, že to mléko se po koberci neleje, ty kohoutky v koupelně zavírají a v pokojíčku je to hezčí, když je tam uklizeno. Už bych nesměla zařvat "koukej si tu tašku konečně uklidit, pořád se to tady válí a říkám ti to už po páté "..

Protože Linky bezpečí dnes (17.06.2016) nikdy nespí a mazlík by si určitě  na netu načetl, že jsem zlá

Navíc není jisté, že nějaký koloušek typu missáka by o mě zakopl a důchodce by zas třeba v nejlepším zdržoval polední dávkou pilulek . Nene, do toho nejdu, přestože ta medicína umí divy.

Text uživatele: 

a co teprv ty dvířka linky v kuchyni, musí se to přece předvídat a řádně přizpůsobit pohyb v inkriminovaném místě, že jo  

Text uživatele: Jé tobě se o mně zdálo? a vypadám jako ta Charlieho Sheena psycholožka? Mám krávu maňáska?

Text uživatele: 

Bohužel jsem tě neviděla, ale chtěla ses ke mně nakvartýrovat, protože jsi opravdu chtěla jet do Brna Ale neměla jsi kde spát

Viděla jsem vzkaz, tak jak jsou zde. Dokonce jsem z toho byla tak zmatená po probuzení, že jsem si nebyla jistá, co je pravda a co ne

Tvoje vyznání Brnu bylo vskutku působivé!

Text uživatele: 

Já teď koukám že jsem to lastně vblbě napsla, žena svému muži samozřejmě nemá být matkou, ale matkou svým dětem. A měl to být v pořadí bod 3.  

Omlouvám se, ale už od toho jdu pryč, vlastní blbost přeci nebudu rozmazávat .

Text uživatele: 

aha

Text uživatele: 

Mám takového muže. Takže to jde.

Text uživatele: 

Ano, někdy to jde to a moc vám to přeji. Opravdu.

 Ale že to někdy  jde, neznamená automaticky, že každý nový vztah ženě s dětma stopro vyjde. To je třeba říct, počítat s tím, a nebýt následně zklamaná. Neztratit odvahu, nezatrpknout, nepodlehnout panice.  

Text uživatele: 

přesně tak… chce to neztrácet naději a víru… s dětmi je to složitější, ale určitě to není beznadějné

Text uživatele: 

Děkuji,

teď je zrovna víra někde na výletě, ale třeba se za pár měsíců objeví

 

 

Text uživatele: 

Ale jo, zase bude líp. aneb jak se zpívá vv jedné písničce - jednou jsi dole, jednou nahoře…

Text uživatele: Ale on nikdo přece netvrdí, že každý vztah s dětmi stopro vyjde. Zvláštní. Já reaguju na vaše "že takoví jsou muži". Muži jsou takoví, jaké si přitáhnete a jací jsou přitahováni vámi. Nic víc nic mín. Ale pokud jste neměli vynikajícího milujícího tatínka, přitahuje se to blbě.

Text uživatele: 

Ahoj,

já měla skvělého tátu, přitom nevlastního (od mých pěti let),

přesto nějak v osobním životě mě takový muž míjí.

 

Text uživatele: 

Jj, moje řeč, já mám sice skvělého vlastního tátu, ale v osobním životě se mi to vůbec neodráží.

Text uživatele: 

Osobně si též myslím, že "kopírování" de facto jakýchkoliv osob a jejich vztahů z domácnosti je poněkud přehnané a přeceňované. Vše se nedá odvodit ze soužití z domácnosti a svést to ideálně na rodiče. Tak jednoduché to není, myslím. Ale psychologové mají asi odpověď na vše.