Téma: Když se s nějakou holkou seznámím, jsem v pozici kamaráda - přitom bych si přál více

Možná je problém v tom, o čem jsi schopen s těmi slečnami mluvit. Jestli je to vždy jen komunikace vyplývající z Tvých vědomostí či opírající se o Tvé vědomosti, může to ty slečny v tomhle věku odrazovat - jakože na pokec dobrý, ale na vztah ne, že jim tam chybí komunikace i o běžných věcech = ne každá slečna v Tvém věku si chce povídat jen "učeně". Ale to zatím jen tipuji dle Tvého popisu. Můžeš tu komunikaci se slečnami trochu více přiblížit?

Když se chováš jako kamarád, tak Tě tak taky berou.

Dany: Tak v možnostech introverní povahy dokážu mluvit i běžných věcech. A co se týče "učeného povídání", tak na to jsem přišel už dávno, že to není to pravé ořechové…

Barča: Můžeš to nějak blíže upřesnit?

Pokud nedáš najevo větší sympatie atp.

Sympatie najevo dávám, ale shoří to převážně na větách, m jejichž význam je takový, že "jsem dobrý kamarád".

Asi chápu, jak je to myšleno, ale možná nechápeš Ty, jak to myslím já. Proč to asi tak je, že když projevíš větší zájem, tak se dozvíš cosi o dobrém kamarádovi? Proč na něco dobrý jsi a na něco ne? Necháváš se využívat? Jsi hodný za každých okolností? Všiml sis někdy, jací jsou ti, co si za nimi mohou holky nohy uběhat?

Asi vím, co myslíš. Pokud ne, tak rád nechám poučit.

Co se týče využívání, tak to asi není na pořadu dne. Nejsem jako pes čekající na příkazy. Mám i plno jiných, převážně venkovních aktivit. Tím tedy nemám vždycky čas a když se volné místečko nesejde, tak … se nesejde.

Ono, přesněji, dřív jsem takový byl. Když jsem byl pozván na pokec, tak jsem prostě šel. Když někdo něco potřeboval, tak jsem šel. Nicméně po čase jsem zjistil, že většinu pokeců s přáteli jen prosedím a řeknu jen pár slov. Od té doby né že bych nepřestal chodit na společný pokec, ale nechodím už na každý.

Možná jsi zbytečně trochu domýšlivý a rychle reaguješ. Viz věta - Nejsem jako pes čekající na příkazy. Tohle jsem totiž vůbec neměla na mysli. Pokud je někdo moc hodný a snaží se vždycky pomoct, to vůbec nemusí znamenat to, co jsi napsal.

Napadá mě, že právě v té domýšlivosti může být taky problém. Co občas nějakou tu rychlou reakci raději spolknout? (Teda pokud to tak je. Psaný projev k neznámému člověku může být jiný, než ten reálný)

Tak zrovna tahle věta měla být jako pokus o určitou formu nadsázky. očividně se nepovedlo. Nevadí, jedeme dál.

Zbrklost, tu znám dobře z testů. Nicméně v osobní komunikaci mám někdy spíš opačný problém, protože nad každou větou se musím pořádně zamyslet abych mohl co nejlépe odpovědět. Takže přílišné přemýšlení pomalé reakce přináší…

Čím déle čtu Tvé odpovědi, tak si nemyslím, že k věčné pozici kamaráda vede Tvoje dobré chování nebo Tvé vědomosti či snad Tvé zařazení se o generaci či dvě výše, nýbrž skutečně Tvoje komunikace a chování. Připadáš mi absolutně neuvolněný a nepřirozený, chvílema úzkostný, chvílema domýšlivý (jak psala i Barča), chvílema strohý, emočně chladnější atd.  

Mimochodem mám silný pocit, že toto téma tady již bylo, minimálně velmi, až nápadně podobné…

To dává smysl, nicméně se z toho stává takový začarovaný kruh. Nějaké rady jak ven z nekonečně se opakující cesty?  

K podobnému tématu: Podobné tu být mohlo, ale rozhodně nejsem jeho autor, pokud je to míření tímto směrem.