Téma: Bez partnera, bez přítele - je to život nebo jen přežívání?

To máš těžký, když chodíš jen do školy, pak do knihovny a pak na kolej tak tam těžko potkáš kamaráda nebo přítele... Jestli čekáš že tam za tebou přijede princ na bílém koni, tak já ti říkám že nepřijede.

Musíš mít sama nějakou snahu a sama jít za tím co chceš. Na VŠ se koná spousta studentských akcí - mejdany, plesy apod., tak večer zvedni zadek, hoď se do gala a vyraž tam, i kdyby si neměla s kým jít, určitě tam potkáš nějaké známé ze školy. Nebo si vyhlídni prvního kluka, kterej bude vypadat že je tam taky sá ma nudí se, vytáhni ho tancovat nebo na panáka nebo můžeš jen tak pokecat, žádnej ti hlavu neukousne.

Povídej si. To může pomoct.

Vzpomeň co Tě baví, zajímá, a aspoň si povídej na forech na to téma zaměřených. Pokud vyloženě nemáš čas navštěvovat aktivity osobně.

Choď mezi lidi. I sama. Do kina, divadla, koncerty, výstavy...nevím co Tě zajímá.

Nabídni se jako dobrovolník do organizací, kde můžeš být užitečná.

Dáš svému životu smysl. Budeš se těšit na někoho, něco.

Jinak na internetu je veliká spousta možností realizace. Stačí chtít.

potíž je, jestli nemáš sílu, jsi unavená, nemáš ani chuť. To pak bude asi zdravotní problém a možná by to stálo za návštěvu lékaře.

Najdi si přátele, najdi si partnera, jinak se z toho asi nedostaneš. Zdá se mi, že jsi dost negativistická a možná tím odpuzuješ lidi.

Ahoj malá víla. Nejde mi napsat ti soukromý vzkaz, tak píšu sem.... Odkud jsi? Nejsi z Prahy? Jestli jo a chtěla  bys, můžeme někdy zajít třeba na pívko (colu, kafe...) nebo tak Abys spoznala nové lidi...

Já taky studuji VŠ a bývaly doby, kdy jsem měla téměř stejnej problém jako ty (jediný rozdíl byl v tom, že jsem měla přítele, ale to byla jediná osoba v Praze, kterou jsem znala a po nějaké době strávené jen s ním a bez jakýchkoliv přátel jsem mívala deprese a pocity jako ty)...teď už naštěstí ne.

Ozvi se na xolen00@vse.cz

Nadja

Ahoj Malá Víla,

mám taky podobný problém. Bydlím v Praze. Původně nejsem z Prahy a v tom je zakopaný pes. Protože veškeré kamarády jsem měla mimo Prahu a postupem času se ty vazby zpřetrhaly a já tady v Praze kromě přitele se kterým bydlím nikoho neznám. Chodím také na VŠ a byla bych moc ráda, kdybych se mohla s někým novým seznámit.

Pokud bys chtěla se mnou návazat kontakt, budu jen ráda Můj mail je Bibova.j@seznam.cz, nebo xbibj00@vse.cz

ahojky, mám taky stejný problém.taky se cítím sama, nemám kam vyrazits někym, sice pritele mám, ale je často v praci, takže se nudím doma.Jestli máte stejný problém tak napište. ginasis@seznam.cz

Mám to samé, moc kamarádů nemám, mám přítele a na něj jsem se hrozně upnula, po rozchodu jsem měla pocit, že jsem sama a nikdo o mě nemá zájem. Tak jsem se k němu vrátila. Ale v duchu pořád tiše závidím holkám, co spolu sdílí zážitky a aktivity. Chodila jsem s přítelem mezi jeho kamarády, kde byli i holky, ale jsem stydlivá a mám málo sebevědomí, když vidím jak se mezi sebou baví, mam pocit, že bych je nudila a nedokázala se zapojit. Nikdy nevím co říct, strašně o tom přemýšlím, tady bude zřejmě chyba, ale bojím se, že jsem prostě vyhaslej nudenej člověk.

Dievcata a chalani. Mam dceru mozno vo Vasom veku. Mozno preziva podobne pocity ako Vy, hlavne studenti co studujete v inych mestach ako byvate. Citite sa mozno osameli-e, ci obcas na Vas spadne splin, zly pocit, ci unava. Hladate priatelov, ci lasky, mozno Vam je iba clivo. Robi to aj ta dlha zima, uz aby vyslo slniecko. Nevesajte hlavy, vsetko je tak, ako ma byt. Dockate sa aj Vy. A napr. odkaz pre Nicki. Spravni chlap sa mozno zasmeje aj s inymi dievcatami, ale nerob si tazku hlavu ci si stydliva, spravny chlap vie rozpoznat kto je spravna baba. A mimochodom toto nie je problem len mladych a len v Cechach. Na celom svete su ludia raz hore, potom dole. Strieda sa den a noc. Takze nevesajte hlavy, studujte, sportujte, citajte, bavte sa. Laska pride niekedy ani ked ju necakame.

Nesnáším svoji rodinu, vůbec mi na ní nezáleží a těším se na den, kdy se budu moct definitvně odstěhovat a už se nikdy nevrátím. Jsem natolik nerodinný typ, že by mi asi ani nevadilo se odstěhovat do zahraničí a se svými příbuznými se vůbec nestýkat. Jsem sólový hráč. Nesnáším, když mi někdo kecá do života, poučuje mě, omezuje mě, narušuje mi soukromí a omlouvá si své chování tím, že je dospělý a že má vždycky pravdu. V tomto případě ovšem naráží potřeba svobody a z druhé strany nutnost podpory ze strany rodičů při studiu na VŠ. Což mě taky strašně svazuje a rodičům to nade mnou dává pocit moci, když se můžou ohánět financema. Chtěla bych se na celou VŠ vykašlat a prostě od nich odejít a být samostatná a štastná. Má to někdo podobně jako já?

"Nesnáším svoji rodinu, vůbec mi na ní nezáleží a těším se na den, kdy se budu moct definitvně odstěhovat a už se nikdy nevrátím."  Ou, to jsou silná slova.

Chápu, že jsi dospělá, chceš si jít svojí cestou, mít své zkušenosti a vadí Ti, že Ti rodiče či jiní lidé mluví do života s tím, že jsou dospělí a mají vždycky pravdu - to by mi také vadilo. A nešlo by si s rodiči třeba o tom promluvit? Případně si najít při VŠ nějakou brigádu, aby jsi se částečně finančně podílela a tím eliminovala pocit úplné moci rodičů nad Tebou?  

Úplně stejné zkušenosti jako Ty nemám. Moje mamka měla občas tu tendenci mi jako dospělé říkat, jak bych měla dělat to či ono, ale já si to s ní vyříkala a vysvětlila jí, že dál to už je jen na mně. Máme spolu hezký vztah, stejně tak s tátou a neumím si představit, že bych je nesnášela a nestýkala se s nimi. Taky kolikrát si naopak přijde pro radu mamka ke mně 

Ajojky, mam stejny problem - jsem sama. Ale je tu rozdil. Kazde prazdniny prijedou na mesic ruzny chalupari a s deckama chodime ven hrat fotbal a tak a jsme snad furt spolu. Ale pak odjedou zacne skola a ja jsem zas bez pratel. musim se chovat jinak nez o prazdninach kdy jsem sama sebou abych nebyla uplne vyoutovana z kolektivu. Navic kdyz jsem si psala s jednim klukem z prazdnin tak u nas byla zrovna,, kamoska" ze skoly a nak se stalo ze jsem ji dala na nej kontakt a od ty doby se na mne vykaslal a ja musim poslouchat jaky hezky vecu ji pise atd. Chapete to? Vykaslal se na mne jedinej kamos a to kvuli holce kterou vubec nezna a pise ji ze ji miluje…priznavam mozna se mi trochu libil a proto to ted asi tak boli. Porat se mi chce brecet a nenavidim je oba. Je mi smutno a jsem sama …

Hezký den, jak já s tebou soucítím a chápu tě. Jako bych to psala já, jen s tím rozdílem, že nemám již dva roky práci a přítele pět let. Nuda a smutek mě pomalu, ale jistě, dohání k šílenství. Den co den se probouzím zcela vysílená a poté ležím na koberci u počítače. Myslím, že jediné, co by tě vysvobodilo z tohoto začarovaného kruhu je láska. Ovšem lásky je na světě pramálo. Hodně štěstí.

Já to mám dost podobně, skoro žádné přátelé až na jednu, jenže už to není co to bývalo, protože jsme šli každá na jinou školu a to nás rozdělilo, navíc pak ještě problémy na škole, neumím se s nikým seznámit, nevím jsem asi vadná, chtěla bych být jiná, zkoušela jsem to, ale moje sebevědomí je dost nízké, nejspíš mě čeká život samoty a smutku.