Téma: 34letý muž bez zkušeností - co by vám na mě nejvíce vadilo, milé ženy?

Podle tvého popisu by mi nevadilo skoro nic. Právě naopak. Spíše je mi divné, že by se v tvé blízkosti nepohybovaly ženy, které zajímáš.  Nejspíš by tě už nějaká "klofla".  Není to spíše tak, že máš přehnané nároky na ženy a nebo si jich vůbec nevšímáš?

Díky za reakci. Hlavní problém bude v tom druhém, v době studií jsem si říkal, že mám ještě času dost. A že si pak najdu tu pravou. Takže jsem si opravdu žen nevšímal. A pak jsem se věnoval práci a do společnosti žen (resp. obecně do společnosti) jsem se dostával hodně málo. Ale trvalo to příliš dlouho. To teď právě chci změnit, ale obával jsem se, zda už není pozdě. Zda každou neodradí, že jsem to takto oddaloval a nemám zkušenosti. Běžné to není. Tak snad se zadaří

V mém okolí znám několik introvertů podobní Tobě a Tvým zájmům a chci říct, že jsou to úžasní lidi. Na škole jsem měla 4 spolužáky, kteří byli introverti a dnes jsou to úžasní (šarmantní) muži, manželé a perfektní tatínkové. Znám taky několik introvertů, kteří jsou úspěšní umělci - akadem. malíři, spisovatelé a taky ideální manželé. Co se mně týče, já bych brala víc introverta, než extroverta, ale to už záleží na pohledu ženy k jakému typu muže ji tíhne srdce. (To že nemáš zkušenosti po sexuální stránce nevadí, naopak pro mnohé ženy budeš vzácný a víc přitažlivý. Je důležité si uvědomit že hodně žen nepřitahuje a nechce muže typu Kasanova). Co bych Ti doporučila je např. aby jsi byl k ženám pozorný, zajímal se o jejich pocity, aby jsi se na nic nehrál - ono - žena to stejně vycití, pochopí zda to se hraješ na něco a pod.

Znám dost vzdělaných a příjemných dívek, které nemají partnera a je jim přes třicet. Tvůj věk nehraje žádnou roli, jsi muž v nejlepších letech, a vůbec nemusíš mít obavy, že začínáš pozdě a bez zkušeností. Ta, která se ti bude líbit taky nemusí mít zkušenosti. A je jich víc než mužů. Jde jen o to, jak se k sobě dostat. Napadá mě, že by si mohl využít nějakého kamaráda, který by tě vzal do společnosti, nebo hledat na internetu, nebo chodit do posilovny nebo jet na výlet s nějakou cestovkou, nebo si pořídit psa a chodit po parku, nebo jít na ples, nebo se přihlásit do tanečních, Nebo si  dát inzerát - myslím že i zde na webu by si mohl reagovat na příspěvky inteligentních žen. Sedět v koutě a čekat, že si tě ta vysněná najde nějakou náhodnou hříčkou osudu, na to bych moc nespoléhala. Jsem přesvědčená, že najdeš ženu celkem bez problémů, když o to budeš skutečně toužit.

Napíšu ti pravdu jak to vidím já. Já jsem byla ten typ holky která vždy tyto typy chlapů vyhledávala. naopak se mi líbilo že jsou ještě bez zkušeností, neměli přede mnou milion ženských a jsou takový čistší nebo jak to říct. ja druhou stranu, měla jsem dva takové vztahy (s 30tníkama bez zkušeností). jeden trval rok, druhý 3 roky. a ono má vše pro a proti. jako velké zápory bych uvedla toto : ten člověk je prostě bez zkušeností, tudíž ještě pořádně nemá páru jak se ve vztahu chovat. mě to připadalo jak se  16letým klukem. prostě nic nevěděl. divil se za co jsem naštvaná. nechápal nic prostě. další věc sex - jeden by řekl že takovej panic bude nadrženej a bude hned hotovej. ale chyba lávky. ten panic je za těch 20 let onanování vlastní rukou tak zblblej že kolikrát mu dělá problém mít normální sex, prostě na to není zvyklej na tehle druh stimulace a nic mu to nedělá, protože ruka je ruka. to myslím naprosto vážně a je i o tom spousta diskuzí. zkrátka všechno má své pro a proti. mě osobně by takovej vztah nevadil ale už jsem měla dva takové a musim říct že kolikrát je to o nervy protože já už prostě očekávám že chlap trochu ví jak se ve vztahu chovat. ale na druhou strnau, dá se to překousnout a zaučit ho. záleží na lidech no.

Díky za rady i upřímnost. Je mi jasné, že člověk vlastní zkušenosti nemůže nahradit něčím, co si přečte. Ale přesto, můžeš mi prosím napsat, co konkrétně ti na chování těch partnerů vadilo? Co nevěděli? Rád bych se tomu zkusil v rámci možností vyvarovat a poučit se co nejdříve.

A jinak je mi jasné, že musím někam do společnosti a přemýšlím, kam. Kamaráda, který by mě vzal do společnosti (kromě nějakých hospod apod.), nemám. Na internetu hledám. O posilovně uvažuji, zatím jsem začal cvičit doma, abych měl nějaký základ. O výletu také uvažuji. Do pejska se mi nechce, i když mám zvířata moc rád, protože zaprvé bydlím v bytě a přijde mi to pro toho pejska nevhodné (vím, že to lidé dělají) a zadruhé nemám nikoho, kdo by mě zastoupil, když bych někam jel, byl nemocný apod. Ples nevím, neumím tančit. Taneční by mimo jiné mohly tento problém řešit, ale měl jsem zato, že slečny do tanečních chodí ve výrazně nižším věku. Inzerát zkusím. Jinak je mi více láká nějaké neformální prostředí, třeba v přírodě. Tak jsem uvažoval třeba nad ZOO nebo obecně někde u zvířat (moc rád zvířata fotím), někde v (leso) parku na lavičce, u řeky, někde na kole, geocaching, možná i nějaká kavárna, čajovna nebo tak něco. Cítím se tam uvolněněji, je tam větší klid pro navazání kontaktu a myslím, že lépe slečnu odhadnu v takovém prostředí než někde v tanečních, protože tam se človek nechová úplně přirozeně (tedy do tanečních jsem nechodil, takže je to jen moje představa). Je to i tom, že bych chtěl najít slečnu, která je na tom tak nějak podobně. Takže bych rád hledal na místech, kde se cítím nejlépe.

Uvítám od slečen i další tipy na místa, která rády navštěvují a jsou vhodná pro seznámení.

Ja bych u tebe ocenila (aspon jak se mi to zda dle popisu), ze pristupujes k vecem odpovedne a zrejme budes verny

Díky, je tomu tak, pokud mohu hodnotit sám sebe. A možná i kvůli tomu jsem v takové situaci.

Já osobně bych u Tebe měla otazník, proč Ti za celá ta léta nechyběla láska a sblížení se s nějakou partnerkou?

No … přesně tohoto otazníku jsem se obával asi nejvíc. Těžko se to vysvětluje. Ono mi to chybělo, ale nepociťoval jsem to tak intenzivně jako teď. Zpočátku jsem si říkal, že mám času dost. Pak jsem byl v prostředí, kde nebyly moc příležitosti, byl jsem časově vytížený, resp. jsem měl jinak nastavené priority a introvertnost se na tom podepsala také. Tohle se asi nedá nějak racionálně zdůvodnit. Samotného mě teď trapí, že jsem do toho nešel dříve a prožil tolik let sám (bez vztahu). S tím už ale nic neudělám. Takže se teď snažím napravit, co se ještě dá, protože mi to moc chybí a došlo mi, že samo to nepřijde a musím se tomu aktivně věnovat a udělat pro to maximum.

Nicméně ten otazník zcela chápu.

Dlouhá samota je nebezpečná a věkem se člověk hůře přizpůsobuje člověku druhému. Hodně taky záleží na tom, jak řešíš konflikty, jestli jsi mamánek. Věk a nezkušenost nevadí, ale je divné, že nemáš ani mužské kamarády na fotbálek. Přece za život nějaké přátele nasbíráš v práci, škole.

Konflikty - jsem klidný člověk, nemám rád žádné hádky apod. , takže všechno se snažím řešit v klidu, domluvou, kompromisem, někdy ústupkem apod. Tak nějak vyváženě. A celkem se mi to myslím daří. V tomto bych problém neviděl.

Bydlím stále u rodičů. Šetřil jsem maximum na vlastní byt/domeček, takže nižší náklady jsem uvítal, když jsem zatím necítil potřebu bydlet sám. To se teď samozřejmě mění.

Tak úplně sám jsem nebyl, kamarádů jsem tedy nikdy neměl mnoho a většina se někde rozutekla, s někým se vídám jen přes internet (což to není nic moc). S jedním kamarádem se vídám osobně celkem pravidelně a podnikáme spolu různé věci, zejména za pěkného počasí venku. Z práce je to problém, protože pracuji sám na počítači. Resp. spolupracovníci jsou rozházení po republice a osobně se vídáme zřídka.

Mě by takový partner nevadil - ale záleží na tom, jak se chová k lidem, takový ty mamánky, co si nezavazují tkaničky a každé ráno čekají, až jim maminka donese do postele kakaíčko, navíc se neumí chovat a tajně kouří trávu, tak to fakt ne (neuvádím to jako nějaký příklad - tohle je moje zkušenost). Ačkoliv jsem "mladá a blbá" tak očekávám od partnera slušnost (alespoň nějaký základ), samostatnost - aby se uměl obléci, staral se o sebe a své věci (mám na mysli to materiálno - košile s dírou, ošoupané kalhoty a boty) a aby  nepil a nekouřil. To že nemá zkušenosti v té velmi intimní oblasti, to bych nepovažovala za negativum.

To že by neměl příliš kamarádů - to se prostě stává, že někdo nemá v životě to štěstí, to bych nebrala jako něco divného.

No, chceš upřímnost, tak ji ode mě dostaneš. Mně bys zkrátka přišel divnej. To, že někdo po třicítce nemá partnera je naprosto v pohodě. To, že žádného neměl ani v minulosti, bych brala, pokud se bavíme o vážných vztazích. To, že ses ale nidky ani s nikým nesetkal, do nikoho nezamiloval, nebyl na rande nebo se ani s žádnou holkou nesblížil mi přijde zvláštní. To, že nemáš ani pořádně kamarády, je už trochu varující a nakonec to, že vlastně ani nemáš žádné koníčky mě vede k tomu, že si tak nějak nedokážu představit, jak jsi doteď celý svůj život prožil. Sice píšeš, žes dělal 2 vš a hodně se věnoval práci, no dobře, ale co kromě toho???

Tos nikdy neměl potřebu něčí blízkosti? (ať už přátel nebo partnera)   A co se teď změnilo? Dokážeš být druhému oporou, když jsi nikoho po 30 let života k sobě nepotřeboval?

Víš, tak nějak bych se přenesla přes to, že nemáš sexuální zkušenosti, ale mám pocit, že vlastně nemáš vůbec společenské / sociální dovednosti. Jakože, čím mě zaujmeš? Čím mě přesvědčíš, abychom šli na schůzku?

Já sama se považuji za introvertku, mám ráda svůj klid, ale nežiju v izolaci. Mám kamarády (možná né hodně, ale dobré), mám za sebou pár vztahů, byť na tomhle poli rozhodně nejsem žádná hvězda, a mám spoustu zájmů, o kterých se můžu s případným protějškem bavit…

Tak asi tak. Není to myšleno jako kritika, spíš ti chci opravdu upřímně odpovědět, co mě při čtení tvých přispěvků napadá.

Při čtení Tvého dotazu mě hned napadlo (a omlouvám se za to) : hurá, nejsem v tom sama. Jsem na tom totiž (téměř) úplně stejně. Jen je mi ještě o dva roky více, jsem opačného pohlaví, VŠ nemám a na pár schůzkách jsem byla.

Kdybych byla z Prahy, tak "řeknu": ,, Pojď, sejdeme se, pokecáme, dáme hlavy dohromady. ''

Takhle jen popřeju Tobě i sobě, ať se nějaká spřízněná duše objeví… Hodně štěstí

asgrin: díky za upřímnost, opravdu. Samotnému mě to teď připadá divné, ale s tím nic neudělám. Co jsem dělal? Vždycky jsem si něco našel. Za tu dobu těch věcí bylo celkem dost. Zajímal jsem se o různé obory, hlavně ale trávil čas u počítače nebo venku. I třeba nějaké kutilství mě bavilo - jsem myslím celkem manuálně zručný apod. Problém je, že to byly individuální zájmy. Jen málo kdy šlo o něco, kde jsem přišel více do kontaktu s vrstevníky (to spíše se staršími lidmi) a už vůbec ne se ženami vrstevnicemi.

Potřeba něčí blízkosti? Kamarádi - ano, neměl jsem potřebu mít mnoho kamarádů, stačil mi klidně jeden. Partnerka - trochu mi to chybělo, ale málo intenzivně. V okolí jsem neměl žádnou holku, která by mě zaujala (se kterou bych si rozuměl). Vlastně jich bylo vůbec strašně málo, které jsem tak nějak znal (jednotky) a to jen do SŠ. Od VŠ jsem prakticky nepoznal žádnou. A tak nějak to prostě neřešil - měl jsem jiné priority, nedostatek odvahy to nějak řešit (=stydlivost) i motivace, …

Společenské a sociální dovednosti? Určitě jsem v tom slabší, ale tam nežil jsem úplně sám, takže nějaké dovednosti mám. Čím zaujmu a přesvědčím? To nevím. Resp. budu se o to pokoušet tak nějak přímo, otevřeně, bez nějakých triků, hereckých výkonů apod. , což třeba nevyjde.

Bavit se mohu o spoustě věcí, tedy informací jsem načerpal za život spoustu. Problém je, že většinou nejde o něco, co zajímá typicky většinu žen. Takže ano, s některými ženami mám problém najít nějaké společné téma pro rozhovor.

fispilienka:  Neomlouvej se. Já mám také radost, že v tom nejsem sám (ale rozhodně ti to nepřieju). Tedy také už jsem trochu pokročil a na pár schůzkách byl. Poslal jsem Ti email, pokud budeš mít chuť odpovědět, budu rád. Pokud ne, nic se neděleje, pochopím to. Jinak také přeju hodně štěstí.

H.

A ještě se tedy zeptám - co sex, erotika, vzrušení… to ti nechybělo? (Ano, vím o lidech, kteří to k životu nepotřebují, jiní partnera nahrazují masturbací, apod.)

Nicméně předpokládám, že zcela jsi se ženám / holkám v životě vyhnout nemohl. Spolužačky, příbuzné, přítelkyně či manželky kamarádů či příbuzných, kolegyně, atp. Takže nějaká zkušenost z komunikace tam určitě bude. Člověk povědomě opakuje modely, které vidí okolo sebe. Třeba v partnerských vztazích rodiče nebo sourozence… Já třeba myslím hodně inspirace nacházím u své sestry, která má s manželem krásný vztah. Hodně se toho dá "okoukat".

Doporučit, co změnit, abys byl pro ženy atraktivnější, asi jen tak od stolu nejde. Ostatně, třeba nejsi neatraktivní, jen jsi to doteď moc nezkoušel  Ale pravda prostě je (aspoň pro mě), že mě prostě něčím musíš zaujmout. Pokud se schůzce přistoupíš už s tím, že "vlastně nemáš ani moc koníčky, nerad nikam chodíš, nevyhledáváš lidi a moc necestuješ" tak tím mě rozhodně nenadchneš…

A jestli se smím zeptat, co je tedy hlavním impulzem, že se teď tak nějak "najednou" chceš změnit?
Díky za odpovědi!

Hm, zajímavé.

Mě se nejvíce líbí komentáře asgrin. Ta holka má pravdu. (Teda, že jsem tak drzý a přimotal jsem se do diskuze zejména pro holky.)

Pokud Ti mohu dát pár postřehů já (ne rad, jen postřehů), zde jsou:

Všimni si, co Ti zde holky odpovídaly. Psaly „nevadil by“. Ale žádná nenapsala „wow, já bych měla zájem“.

Vnímáš teď ten rozdíl?

Myslím, že ano.

Ženu musí život bavit. Ona nechce chlapa, který pracuje, ale který jí baví. Aby ženu s Tebou bavil život, musíš jí přitahovat až fascinovat. Nemusí to být vzhledem, tam asi Tvá silná stránka nebude, jinak bys byl ženami oblepen od ucha k uchu.

Musíš se je naučit přitahovat osobností. A to lze. Lépe než vzhledem.

Ženy přitahuje život. Ony nechtějí nudu. Žádná. Ani ta, která to tvrdí! Takže musíš změnit svůj přístup a totálně si to v hlavě přeskládat jinak.

Najdi si něco, co budeš dělat s lidmi. Začni žít život takový, kde jsou lidi, kde jsou akce, kde se něco děje, kde jde o hodně. Je jedno jakou oblast. Může jít o tanec, sport, umění nebo třeba podnikání.

I to největší nemehlo na světě (jako třeba já) si dokáže najít 2-3 sporty, které mu budou vyhovovat. Začni je pěstovat -> natrefíš na ženy.

Začni dělat něco velkého – něco většího než jsi ty. Něco, z čeho Ti běhá mráz po zádech a vstupuje adrenalin do žil. Třeba začni podnikat. Staň se milionářem. To se dá (vlastní zkušenost).

Pak o to klidně přijdi (to je jedno) a vydělej to znovu (podruhé to je rychlejší, protože už víš jak).

Tím začneš žít. Žitím začneš přitahovat příležitosti. Příležitosti Ti přihrají do cesty zajímavé zážitky i zajímavé lidi. A kde jsou lidi, jsou i ženy. A mezi nimi je i ta jedna jediná, která je určená Tobě.

Pokud se Ti zdá moc, tak začni jinde. Třeba choď na „rychlé rande“ nebo jak se to jmenuje – ten večer pro singles, kteří se chtějí seznámit a za večer si promluví s 20 protějšky po 5 minutách.

Buď připraven prohrávat. Buď připraven, že se Ti hodně žen vysměje. Hodně Tě bude považovat za blázna. Hodně žen Tě odmítne.

Buď odhodlán vyslechnout si hodně odmítnutí, protože to je normální, to k tomu patří. Na světě je 3,5 miliardy žen. Ty hledáš jedinou. Je logické, že těch ne bude hodně a ano bude možná jedno.

Ale to je trénink. A po tréninku se naučíš se ženami komunikovat.

Prostě začni překonávat sám sebe, každý den porážej svůj strach a budeš překvapen, jak Tvůj život může být lepší po všech směrech.  

Ten uvodní příspěvek je jak kdych ho psal já.