Téma: Odešla jsem od tyrana - po čase na něj zase myslím
Uživatel: Lenďulinka
Věk: 36
Ahoj,
už si nevím rady sama se sebou a tak jsem se rozhodla o ni požádat vás. 2011 jsem opustila přítele, protože jsem měla pocit, že jsme naprosto rozdílní lidé a ačkoliv jsem ho měla ráda ani nevím proč (vzhledem k tomu, že dělal takové věci, které se mi rozumově příčily). 2009 mne už vztah začal doslova dusit přítel byl žárlivý bezdůvodně, občas jsem vyfasovala facku, byl nezodpovědný zkrátka velký bohém a tak jsem se s ním rozešla, to jsem ovšem nevěděla co mne čeká za peklo ne-li horor. On se s tím nemohl vyrovnat a tak mně začlo pronásledování (stalking) , byla to taková hrůza, že se divím, že jsem neskončila v blázinci, on mne prostě neskutečně deptal. Cítila jsem se ponížená jak v práci, tak v rodinném prostředí (to ponížení spočívalo v tom jakého kreténa jsem si to vůbec našla).
Vše skončilo u soudu, on dostal podmínku. Nevím proč, ale dali jsme se zpět dohromady, nevím proč jsem na něm byla tak závislá, ale po všech těch peripetií jsem si myslela, že dojde k vysvětlení. Když jsem měla snahu o celé události s ním mluvit vždy jen odpověděl, že to byla moje chyba, ale i jeho a tím to skončilo. Nevím tedy co to mělo tenkrát znamenat zda si byl vědom svého psychického stavu či nikoliv, ale vzhledem k tomu jsem už k němu nenalezla důvěru a chvíle strávené s ním vřely ve mně napětím a nepohodlím. Tak jsem se rozhodla odejít a to proběhlo tak, že jsem dala výpověď a odešla do zahraničí na dva roky. Tam se mi až po nějaké době udělalo lépe a přestala jsem se budit s myšlenkou na něho.
Mezitím jsem si našla nového přítele. Po dvou letech (2013) jsem se vrátila domů a po čase co jsem zůstala doma se mi vše opět začalo vracet zpět a opět jsem začala na něho myslet nebo já nevím na co a to se mi opět stalo velmi nepohodlné, jsem smutná, nejsem schopná nic dělat a jako kdyby ty dva roky vůbec neuběhly. Jsem tam kde jsem byla a to já nechci, nevím proč se moje mysl s tím zaobírá do nekonečna nebo co bych měla dělat abych se těch myšlenek vůbec zbavila.
Měla jsem ho ráda, ale nemohla jsem s
ním fyzicky žít.
okud máte prosím někdo podobnou zkušenost poraďte. Díky Lenka
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 2959x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Jestli byl k Tobě Tvůj bývalý přítel i fyzicky hrubý a choval se k Tobě tak, jak popisuješ, pak je jenom dobře, že jsi ho opustila. Chápu, že je těžké se s tím vyrovnat, byl dlouhou dobu součástí Tvého života, už ho z něj nikdy úplně nevymažeš a určitě jste spolu prožili i hezké chvíle. Ale kdykoliv si na něj a váš vztah vzpomeneš a nedejbože začneš pochybovat o tom, jestli byl odchod dobrý nápad, měla by sis připomínat hlavně to jeho chování a ty důvody, které Tě vedly k tomu, že jsi odešla. Opakovat si, že odejít bylo to nejlepší, co jsi mohla udělat. Ale dva roky je už dost dlouhá doba a možná by stálo za to, popovídat si o vztahu s bývalým přítelem s nějakým odborníkem - psychologem nebo psychoterapeutem. Pomohl by Ti přijít na to, proč se ani po dvou letech nejsi v hlavě a srdci od bývalého schopná odpoutat a snad by se vám společně pvedlo ta pouta zpřetrhat nebo alespoň oslabit tak, abys mohla svoje srdce otevřít někomu jinému, kdo si Tvoji lásku opravdu zaslouží. Přeji Ti, aby se Ti to podařilo.
Věk: 36
Díky za názor.
Dle mého názoru se jedná o jistý druh závislosti. Myslím, že je to jev logický. Psychika se snaží vyrovnat s traumaty tak, že se snaží projít situaci znovu a zvládnout ji, dostat ji pod kontrolu. Je to stejný návyk jako když se chceš třeba naučit anglicky, ale stále se ti vybavují slovíčka v němčině. Je třeba se soustředit a uvolňovat se. Třeba relaxací, meditací. A pracovat na tom. Stále simupevňovat nové návyky. Zároveň si uvědomovat reálnou situaci. Podpořit si sebevědomí třeba tím, že si uvědomíš, že jsi už někde jinde, co jsi od té doby dokázala. Uvědomovat si své city. Třeba samomluvou si utřídit jak jsi se tehdy cítila a proč on to dělal. Ale doopravdy. Třeba to, že to byla jeho karma ne tvoje a tak je tomu i nadále. Zodpovědná jsi jen sama za sebe.
Věk: 36
Děkuji za názor uživatelce Marki, už v podstatě rok jsem byla v pohodě, ale vše se jakoby vrátilo, když jsem si situaci analyzovala sama pro sebe měla jsem trošku pocit, že to je svým způsobem problém se sebevědomím.
Dost se totiž v těchto pocitech neorientuji a říkala jsem si tak já ho asi mám stále ráda nebo co to je? A toho se hrozně bojím, protože on by mne psychicky zničil ač jsem ho z nepochopitelných důvodů měla ráda či co…
Věk: 38
Město:sin city
Lenďulinko, přestaň se obviňovat a zapamatuj si jednu věc. Pokud se k němu vrátíš, bude to mít ještě horší průběh, i když začátky budou vypadat slibně. Pokud jsi to už jednou vyřešila, nikdy do tohoto kolotoče, který končí vždy velmi špatně, nenastupuj! Vím, o čem mluvím.
Věk: 25
Ja jsem bohuzel v podobne situaci, vztah trva uz sedm let a mame i syna. Odesla jsem uz 4x a opet jsem se vratila do toho stejnyho kolotoce…ted uz chci opet od nej uz pul roku a jsem naprosto zoufala, protoze jde nejen o me, ale uz i o klid syna, kterej bohuzel opravdu svuj klid nema. Pritel se nestydikricet a byt dokonce sprostej i pred malym, ba dokonce me pred nim i fyzicky napadat. Tentokrat uz je to ale tak spatny, ze zatimco pul roku den co den rikam at odejde ze s nim nechci zit, vysmiva se mi ze nepujde. (U me ma zazemi, pohodli a v podstate ho zivim-avsak ztratil pokoru a pokousi se velet, rozhodovat o mym zivote a nabouravat mou svobodu a ponizovat… Lenul nedopust aby se k tobe vratil. .skonci to vzdy stejne jen odchod bude vzdy zas jen komplikovanejsi. mluvim ze sve zkusenosti…avsak sama si poradit neumim v tom, proc jsem se nedokazala od sve zavyslosti na nem vysvobodit a vzdy nade mnou vyhral navrat k nemu kdyz jsem bojovala sama se sebou. ( (
Věk: 55
Říká se tomu Sotckholmský syndrom a je to určitý druh závislosti na partnerovi. Žena věří že se partner zlepší, nebo ho omlouvá že to tak nemyslel. A on ji raní znovu. Žena si vyčítá že to způsobila ona, přestane si sebe vážit. Věčný koloběh. Říká se že naděje umírá poslední a asi je to o tom že žena stále věří. Na tomto webu se řeší vztahy mezi manžely ale jsou to vlastně takové maličkosti oproti domácímu násilí. Pokud muž na ženu sáhne, je to podle mě vždy důvod odejít. Pokud bych si to nechala líbit, nebudu si sebe vážit. Život nám nebyl dán abychom ho protrpěli. Bůh řekl, že máme žít v hojnosti.
Paw, prosim te, procitni a uvedom si, jaky vzor davate svemu diteti? Chlap se necha zivit, ponizuje te, mlati a ty ho jeste podporujes? Co se jeste vsechno musi stat, abys pochopila, ze on se nezmeni a situace se bude do budoucna jenom zhorsovat?? !! Kdyz uz nemas uctu sama pred sebou, mej ohled alespon na sve dite. Pokud nenajdes sama silu, najdi si nejaku manzelskou poradnu a obrat se tam. Ale podle toho, co licis, musis pred takovym clovekem chranit nejen sebe, ale i sve dite. Vyhod ho, at se o sebe zacne starat sam. Nenech si ublizovat!!
Rozejděte se s nebezpečným partnerem.
Přísloví Indiánů z kmene Dakotů prý zní:
„Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni. “
ZJISTÍ-LI ŽENA, ŽE SEDÍ NA MRTVÉM KONI, KTERÝ JE JÍ VELMI DRAHÝ, TAK…
• tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období
• diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil
• setrvává, protože co by tomu řekli ostatní jezdci na mrtvých koních
• setrvává ze soucitu k mrtvému koni
• snaží se uvěřit, že je lepší mrtvý než žádný kůň
• s kamarádkami vymýšlí, jak oživit mrtvého koně
• ptá se kamarádek, jak ony samy jezdí na mrtvých koních
• přesvědčuje sebe a okolí, že tento kůň je jí osudem určený, ať živý nebo mrtvý
• vyvíjí smysluplné aktivity, aby nemusela na svého mrtvého koně myslet
• nakoupí lepší potravu a doplňky do stáje a snaží se mrtvého koně oživit
• absolvuje pokročilý kurz jezdectví se specializací na jízdu na mrtvém koni
• zvažuje pro a proti života s mrtvým koněm
• porovnává průběžně s ostatními, jak hodně je její kůň mrtvý
• upraví kritéria určující, zda je kůň mrtvý
• zaplatí věštkyni, aby předpověděla další osud mrtvého koně
• jde na terapii, k léčiteli a na kurz, aby pochopila svého mrtvého koně
• křísí svého mrtvého koně k životu, protože vzdávat se člověk nemá, když mu o něco jde
• prohlásí, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm nedalo ještě chvilku jezdit
• prohlašuje, že se jí noha zasekla ve třmenu a nemůže z mrtvého koně sestoupit
• prohlašuje, že si na mrtvém koni vždycky přála jezdit
• vyhrne si rukávy a nosí mrtvého koně sama
• trpělivě čeká, až se kůň sám zvedne
Věk: 29
Ahoj, prožívám podobnou věc. s partnerem jsem byla téměř 8 let. Teď bych ho nazvala jako egoisticky, manipulauvni, narcisticky a bohemsky despota a vudce. Ted pred Vanoci to vygradovalo a ja i dcerou odesla. U rodicu jsem tyden a kdyz jsem sama, tak brecim, ze ho mam vlastne rada.
Odesla a vratila jsem se uz 2x. Ted to chci vydrzet, ale musi mi pomoct psycholozka.
Partner se omlouva, kaje, jak se pujde lecit. Chce byt dobry otec i partner. breci dceri, at me ona premluvi.
Je to silene. nejvic se bojim, ze podlehnu a zklamu vsechny okolo, co mi pomahaji se od nej oprostit.