Téma: Manžel mě psychicky týrá a ponižuje, zajímá ho jen majetek

Ještě mi řekl, že jsem vychcaná, že jsem přišla do hotového, že jsem neschopná, atd atd. Pořád jen počítá peníze a vymýšlí kde co vošulit. Jsem tak smutná, mám chuť odejít, ať si ten penzion a celej jeho barák strčí někam. ALE lásku mu to nenahradí, jenže on to chudák ještě asi neví. ACHJO :-/

Paní. to co  píšete se nikdy nezlepší, ba naopak vás manžel bude ponižovat víc a víc. Odejděte zavčasu, určitě vám vaše rodina pomůže.

ahojky, chtěla jsem se původně zeptat, jestli takové sklony měl i před svatbou- pokud ano, nevím, proč sis ho brala. ale pokud ne, tak je jediná moje rada pryč od něj.

můj bývalý přítel se choval podobně-ovšem až po tom, co jsme spolu začali bydlet, předtím byl úplně někdo jiný- choval se jinak, vyjadřoval se jinak. prostě jako bych bydlela úplně s někým jiným, než kým byl před naším společným životem(bydlením)

a i kdyby jsi měla jít zpátky k rodičům, bylo by to lepší než se nechat takto ponižovat a žít s takovým buranem, kterej tě nechá tahat těžký věci i v těhotenství. navíc rodina vždycky pomůže a máš v ní oporu. pryč s ním!

Myslím si, že kdyby se takhle choval před svatbou, tak by si ho snad Přesnídavka nebrala.

Já bych se sebrala a šla pryč od něho, ať si v tom domě zůstane sám, je to sobec, který myslí jen na sebe a prachy, tak ať si to užije, ale bez Tebe.  

Máš krásných 25let a nemáš zapotřebí ztrácet čas s člověkem, který nic neocení.  

No, tvému manželovi očividně chybí veškerá tolerance a je od přírody zcela jinak založený než ty. Jestli jsi to nepoznala před svatbou, tak teď si tím můžeš být stoprocentně jistá. A takový člověk se nezmění. Pokud ho teda nezasáhne něco silného a nedojde mu, že život je i o jiných věcech. Nicméně ani to nemusí být stoprocentně pravda, klidně ho ten zsah může změnit tak, že prostě jen zatrpkne a chyby bude hledat pořád ve druhých.

Já bych mu prostě narovinu řekla, co mi vadí (bez výčitek, nadávek, prostě opravdu jen to, co mi vadí) a jestli toho nenechá, tak že prostě půjdeš pryč. Ale nesmí to být výhružka. (Nicméně to asi jako výhružku pochopí. ) Když by na to reagoval nějak pitomě - podobně jak píšeš - nechala bych mu chvíli na možné obrácení a kdyby mu to pořád nedocházelo, šla bych bez ohlížení pryč.

Taky bych si dávala pozor, když by začínal být agresivní nejen slovně. V takovém případě bych utekla okamžitě.

Hroznej blbec, rychle od něho. Takhle by se neměl chovat. Tak kvůli tomu to snad budoval, aby si tam nastěhoval rodinu, ne? Ach jo. Mám na něj alergii, jen o něm čtu.

taky na něj mám alergii, připomíná mi silně mého bývalého…jenomže u takových lidí je někdy nemožný to ze začátku poznat- nejdřív se chová jako úplnej anděl, o kterým si myslíš, že nenajdeš lepšího a ke konci dospěješ k názoru, že do konce života už stoprocentne nenajdeš horšího.

Milá Přesnídávko, to víte, všude je něco. Jsou rodiny pracovité, kde dokáží v životě hodně vybudovat a ušetřit, jsou pracovití a dokáží pomoci dětem jak finančně, tak prací. Když se přivdá děvče, i když třeba pracovité do takové rodiny, tak se asi její práce bere za samozřejmost, protože všichni automaticky a nějak samozřejmě si dokáží pomoci a přiložit ruku k dílu. Když pak přijde druhá rodina na návštěvu a je zvyklá, že návštěva posedí, pobaví se, tak to ta druhá strana těžko přijme, protože to nepovažují za návštěvu, ale za rodinu a "rodina si má přece pomáhat".  Je pochopitelně prima, když se sejdou patneři z podobně založených rodin a život je tak nějak harmonický. Myslím, že Vaši rodiče se nezmění, nevezmou si rukavice a nepřijdou dělat na stavbu. A taky se nezmění manželovi rodiče a nezačnou chodit po návštěvách, aby si poseděli a poklábosili, protože kdyby takoví byli, asi byste neměli s manželem střechu nad hlavou a zajištěné živobytí provozováním Penzionu. Snažte se manžela a manželovy rodiče pochopit a buďte ráda, že nechlastají, nedělají dluhy a nejsou líní. Tak to vidím já. Mějte se. Pavla  

Každý si dovolí jen tolik co mu dovolíš Ty. Vím, že Tvá situace není lehká, nicméně… říká Ti, abys odešla k rodičům, no prostě ví, že neodejdeš. Nadává Ti za kde. prostě ví, že "může". Co děláš Ty? Naběhneš kdykoliv, udržeš "teplíčko" domácnosti a čekáš vděk. kde žiješ? Prostě nedělej co nemusíš, donuť ho ať pochopí, že tu nejsi kvůli němu, když si Tě neváží, tak se kvůli němu prostě nepo…

Nechápej mě špatně… stojím si za tím, že mezi vyrovnanými lidmi - partnery, se takové věci vůbec řešit nemusí, protože partnerství je dle mého vztah bez podmínek, kde se oba snaží, aby jejich život klapal v pohodě.

Dovolím si, ale pár poznámek k tomu, co mě u Tebe zarazilo. Bývalá rodina. i když jsem vdaná, tak o rodině v které jsem vyrostla by mě nenapadlo říct, že je bývalá, protože je to stále moje rodina, jen mám teď dvě.

Také to, že podáváš jako nějaký hrdinský čin, že jsi v těhotenství tahala těžké věci. Podle mě je to spíš důkaz Tvojí hlouposti.

Nevzal si Tvou rodinu, ale Tebe. Navíc už máte svou rodinu. A každá pomoc zvenčí (rodiče, sourozenci) je vítaná, ovšem nevynutitelná. Pokud má ale Tvůj muž jiný názor a terorizuje tím svou rodinu - Tebe, pak bych odešla. Nejen, že jiné to nikdy nebude, ale spíš bych očekávala, že se to ještě zhorší. Protože takový člověk bude mít pořád málo. A až Ti to dojde, on už vymyslí, jak Tě vyhnat "s holou prdelí". Udřenou a nešťastnou.

To snad ani nemůže pravda. To je síla!!! To je teda řádný k. k. t. (promiň, ale popsaná situace ve mě vyvolává jen zlobu vůči tomu chlapovi)

Se mě zdá, že někdy žiju v úplně jiném světě.

Co víc, napsat a poradit, souhlasím s holkama výše.

MItsCo, takoví lidé prostě jsou, i když to taky nechápu. Já to poznala na přítelových rodičích. Pomalu ale jistě se blížíme do bodu, kdy za všechno budu moci já a ještě k tomu všemu třeba ani nebudu moci mít děcka - tak co se mnou, že jo.

Buď si prostě beru někoho protože, že mám jasno v tom, že s ním chci žít, vychovávat děti a další věci - a pak je mi jedno, co mu dají rodiče do výbavy. A nebo jsem vůl a mám pořád málo a ostatní mě jenom využívají. Nejspíš to má okoukané od rodičů, výchova je prostě mocná.

Zlobivá holko, suprově jsi to vystihla na začátku to byl úplně skvělý muž, pozorný, milý, atd. atd. prostě báječný! jak píšeš, lepšího jsem si už ani nemohla představit. A teď si neumím představit horšího, musím se pousmát, ikdyž je to k pláči! Možná jsem to mohla předtím poznat u z chování u jeho matky, taky se k ní chová hrozně a ona by pro něj udělala první poslední. Možná je na to zvyklej z domova, že ON je středem všeho a točí se všechno jenom kolem něj.

Díky za rady, jenže odejít - není to tak lehký, pořád věřím a doufám, že to bude lepší. On je jak dvojí osobnost, někdy je úžasnej táta a manžel a někdy je na zabití. A dneska má zrovna ten špatnej den - asi si nechám udělat jeho kondiciogram (jak bylo v Jáchyme hoď ho do stroje)a v jeho špatný dny se mu budu vyhýbat!

Nikdy nic není lehké. Nejtěžší ale jen to rozhodnutí - tedy překonat strach ze změny.

Veselka píše dobře to, že se k tobě chová tak, jak mu to dovolíš. Nedávno jsem potkala paní, kterou její manžel týral tím, že ji neustále říkal, jak se chtěl zabít. Ona kvůli tomu byla vždycky úplně mimo a jemu to dělalo dobře. Jeden policista jí pak poradil, jak se má zachovat a ona to udělala. Když její manžel přišel domů, začal jí vykládat, jak se chtěl oběsit. Ona se nerozbrčela, ale řekla mu: "Počkej, já tady mám někde po dědovi takový parádní lano. Je kvalitní, určitě by se neutrhlo, já ti ho dám a budeš mít jistotu. "

Už to prý nikdy neudělal. Příběh je delší, ale nebudu jej vyprávět celý.

Musím Ti odporovat. je to mnohem jednodušší než si člověk namlouvá. Těžší je si přiznat, že sice chci, aby se můj život změnil k lepšímu, ale nejsem ochotná/ý proto cokoliv udělat.

Doufat a věřit můžeš, že se změní, ale já si to nemyslím, on se jen tak nezmění, ba naopak se to bude více stupňovat.

Právě že to nebudoval, aby si tam nastěhoval rodinu! Budoval to jako budoucí podnikání, bydlel u maminky. A já a dítě jsme mu "trochu" překazily plány. když mu navrhnu, že tady nebudeme, může tak mít celý objekt k podnikání (chce to pronajímat celoobjektově, takže my tu stejně nebudeme moct být a dny kdy tu někdo bude ubytovaný budeme nevím kde! ), a my budem někde v podnájmu pro začátek, taky odmítá - že prý nemá peníze na nájem! Ale barák za miliony, spoustu pozemků a lesy má…a nemá na nájem! A to bych nechtěla po něm celý, ale samo že půlku!

milá přesnídávko sladká   - tím jak jsi napsala, jak se chová ke své matce… tím jsi mi zase připoměla bývalého před bývalím( to zní blbě) tož ale je to tak- ten se choval ke své matce úúúúúplně nehorázně- když mu volala, říkal jí kolikrát- co otravuješ ty pi…o

a já si pak říkala…kdy toto řekne mně. ?? uplynuly 4 roky a bylo to tady… i z chování k rodičům se dá leccos poznat.

můj poslední bejvalka se zase se svou rodinou vůbec nestýkal, tvrdil, že jsou všichni kokoti (pardon za ten výraz, ale on to tak interpretoval) když jsem jeho rodinu poznala, mám nyní ten názor, že ko…ot je z celé rodiny jen on… inu- jak se praví…- Kdo to říká, toho se to týká. běž od něj, jsi mladá a nekaž si život… až se ho zbavíš, uvidíš, co všechno krásného život nabízí- i jen to, když uvidíš někde krásnou berušku…

Pavlo, díky, ale špatně to chápete. Moje rodina pracovitá je, manželovi tu hodně pomohla - fyzickou prací, můj otec pomohl postavit domy svým dvoum bratrům, jako malý měli (děda s babičkou) hospodářství s polama, takže máknout si umí festovně, to ne že ne! Je rozdíl návštěva a předem domluvená brigáda. Když přijeli naposled, tak jsem jim ani kafe nenabízela dřív, než jsem měla hotovou svoji práci (zrovna jsem venku natírala okenní rámy an hnědo protože jinak by bylo čoro moro, jenže ono stejnak to čoro moro bylo.

Přesnídávko, nemám tvé rodiče za líné, chápu, že v určitém věku mají již své za sebou a hodně odpracováno. Myslím to tak, že je dobré být pro muže oporou, ale opravdu od srdce a z lásky, to se vycítí a on to pozná. Vím, že člověk nezmění druhého, ale jen sebe. Myslíš, že jsi udělala pro vaše manželství a pro váš vztah všechno, co je ve tvých silách, aniž bys chtěla nebo očekávala za všechno poděkování? Zkus jít příkladem, pochval svého muže, za to, jak je pracovitý, zeptej se ho, jak mu chutná. Víš žena má schopnost muže vést, jako dítě a trpělivě ho naučit všemu. Nikdy není život procházka růžovým sadem, ale to zdolávání různých překážek je naše cesta životem. Taky mi kolikrát není "hej", ale jsou zde duchovní lidi, kteří mi odpoví, i když ne přímo, tak nějakým článkem, nebo myšlenkou. Prostě učme se lásku dávat nezištně a přinese to své ovoce. Jsem teprve 43 let vdaná a stále se učím. Měj se hezky pohlaď své děťátko a manžela. Pavla

Veselko, máš pravdu, on ví že mi může nadávat a ponižovat, protože s tím těžko něco udělám. jo a ještě naběhnu kdykoliv kdy mě potřebuje, kdy potřebuje nějakou pomoc… hloupost? Jo asi jo… Říkám bývalá rodina taky z manželova popudu, to on mě naučil, že prý ted je moje rodina on a dítě! Ano v těho to byla hloupst tahat těžké věci, lituju toho… příště se polepším!

Přesně to si myslím Barčo, že si nevzal mou rodinu ale mě. Už jsem mu to taky několikrát takto vysvětlovala.

To s tou výbavou mě hodně hodně zamrzelo, majetek a hmotné věci jsou pro něj víc než láska, důvěra atd. dóóóóprčic!

Dneska tomu dal korunu, obědvali jsme…manžel našel na lince v rohu plesnivý chleba. Vím je to hnus, ale stane se, no Bóóže dal mi ho vedle talíře kde jsem jedla řekl, a že to vyfotí a pošle mámě. Ještě dodal, že teda pěkně hospodařím. Dítě spinkalo, zrovna se vzbudilo u toho oběda a začlo tím pádem plakat. Muž řekl - dítě ti brečí! Prostě neustále mě ponižuje. mimochodem za oběd ani nepoděkoval a talíř leží do ted na stole. Vím že úděl žen je vařit, ráda, jen jsem byla z domova zvyklá, že jsme vždy mamce poděkovali, že to bylo dobrý, že se jí to povedlo a tak. Můj muž dojí, nic neřekne a jde. Člověka to zamrzí, když se s tím celé dopo dělá no. předevčírem jsem mu to řekla, že mě to mrzí, a on že jsem málo trpělivá, že by mi to určo pochválil, jen co by dojedl už mi to chtěl říct! A tak jsem dneska schválně čekala a ono NIC tohle už je taková maličkost jen, asi jen na zasmání pro vás.

Snažím se představit si tu linku … kde v rohu leží nepovšimnut (kde "našel") plesnivý chleba …  

Hele, asertivita je důležitá věc, aby člověk nejen přežil, ale žil tak jak chce on, ne jak chtějí ostatní. Tvůj muž očividně vyhledává, kdy a jak ti vyčíst kde co. A co děláš ty? Snažíš se ještě víc a děláš ještě víc. Přijde ti to jako normánlí reakce?

Bohužel my ženy často neumíme sdělit svoje požadavky a pocity v klidu, a tak jsme potom za hysterky. Co to ale aspoň zkusit? Někdy stačí věta - Podívej, já se snažím, pokud mi něco nejde, nedělám to schválně. Jestli s tím máš nějaký problém, nemusím to dělat vůbec a můžeš si to dělat sám.

Můj přítel mi párkrát naznačil, že je zvyklý vysávat v koupelně častěji, že já to nedělám a jeho štve, že to musí dělat on. Tak jsme mu řekla, že snad nežijeme nikde v prasečáku, kde by to bylo nechutný, že se celej den neválím a že si toho prostě všimnu později, až jsou na zemi čtyři smítka prachu, ne jedno, jako u něho. A jestli se mu něco nelíbí, tak se může odstěhovat do bytu, kde bude sám a bude tam mít všechno naleštěný podle sebe. Pohádali jsme se a pak se mi omluvil, že to přehnal. Protože to fakt přehnal! Ale uvědomil si to.

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, potřebuju se vykecat ze svých potíží. Myslíte že je chyba ve výchově, že je tak majetnický, hodně na majetek a peníze? Nepochválí, nepotěší, chce aby se pomáhalo jen jemu, ostatní jsou mu buřt, včetně mě

ježííííš marjáááá to snáď né s tím chlebem… tak to je opravdu kokot, a ted to teda napíšu ať si to aavatárek klidně smaže. ale jiné slovo ho nevystihuje. seber všechny síly a běž od něj-vím… je to skoro nepředstavitelný- ale-teď o tom jen přemýšlíš, až za pár let(pokud s ním zůstaneš. ) zjistíš, že jsme ti tady všichni radili dobře, potom možná budeš litovat těch zbytečných dalších let, co jsi s ním strávila- a k ničemu…já ze své zkušenosti s velmi, velmi podobným člověkem, říkám- pryč  a co nejdřív. já teď bydlím u svého otce a je mi dobře- hlavně díky jeho podpoře- ať už finanční bez výčitek, ale hlavně psychycké-a díky tomu jsem teď šťastná, i když jsem sama- jenomže člověk není nikdy sám…jen se podívej na tyto skvělý a nenahraditelný lidičky z tohoto webu. držíme ti palce- i když… říká se- kolik palců, tolik kopanců- kolik pěstí, tolik štěstí- tož ti držíme ty pěsti

Tak já Ti nevím … za sebe - styděla bych se to o tom chlebu napsat. Nedovedu si ani představit, jak to na té lince musí vypadat, že tam stihl zplesnivět chleba a neviděla to. Zrovna to ji teda nechválí.

Holka proč řešíš jaký je, místo toho, abys řešila to jaká jsi Ty? Tím myslím třeba to, že nemusíš běhat jak pejsek pokud Ti jeho požadavky připadají nepřiměřené apod.

Jeho postoj a názory změnit nemůžeš, můžeš tak maximálně mudrovat … a dle mého je to zcela nesmyslně vynaložená energie… nad tím proč to a proč tamto. Ovšem svůj postoj k životu a k sobě… ten změnit můžeš.

K tomu děkování, pochvale. já to také považuji za normální, nicméně poděkuješ mu třeba Ty za to, že nakoupil (pokud to dělá) nebo donesl domů peníze, zaplatil energie aj. ?

veselko, nó nic proti tvým poslední větám… ALE- myslím si že podle toho, co pisatelka píše on rozhodně nakupovat nechodí

Jednak to byl příklad, za druhé jsem do závorky uvedla, pokud to dělá, za třetí ze všeho co tazatelka píše vůbec nevyplývá, že by třeba nenakupoval a za čtvrté někde a z něčeho žijí, pochybuji, že z mateřské tazatelky. Takže ať tak nebo tak něco pro rodinu dělá a moje otázka byla prostá, jestli mu za to co pro rodinu dělá taky někdy poděkuje nebo ho pochválí nebo je to v jeho případě samozřejmost.

Vůbec nediskutuji o tom, že by život v páru měl vypadat jinak, jen mě tohle prostě zajímalo, když si stěžuje, že nepoděkuje za oběd, tak jestli mu za něco zase poděkuje ona.

pravda, pravda Veselko, omlouvá se za blbý názor

podle toho co a jako pises si skutecne-neskutecne nezrela taku zensku doma bych fakt nedal. "manžel našel na lince v rohu plesnivý chleba" - to musi u vas vypadat Kdy si pochvalila TY JEHO??? hlavne kdy cekas ze si te bude vsimat na baraku mi samozrejme zalezi. pretoze v tom vidi asi zdroj prijmu … vase rodina pomahat samozrejme nemusi …ale je to otazka dialogu… hlavne se snaz ty …protoze neverim ze je to take cernobile

bla, bla Derrecku, musíš si krom plesnivýho chleba, přečíst i ostatní souvislosti…

Derrecku, všechno je přece otázka dialogu. A záleží, jak se co říká. Upřímnost je sice potřeba, ale schválně na někoho útočit taky není správný. I kdyby byla Přesnídávka nezralá, tak to snad její muž měl objevit dřív a tudíž si ji nebrat. A dávat si pozor na to, aby neměli dítě. To taky není zrovna moc zralý rozhodnutí mít dítě s někým o kom si myslím, že je čuně, fláká se a neumí se starat o domácnost. A za dítě taky můžou dva a ne jeden.

Plesnivý chleba je hnus, ale navážet se do lidí taky.

Jasně, měla by si uvědomit, stejně jako ona čeká "díky" její muž zase čeká něco jiného. A jak už jsi psal, vše je o dialogu. Takže nejlepší si je asi říct, co kdo chce - bez urážek a pocitů křivdy. Ale toho asi ani jeden nejsou nejspíš schopní.

Přesnídávko, na mě to celé dělá dojem, že ten chlap si potřebuje honit Ego tím, že se bude nad někoho povyšovat. Pokud byste se narodili o nějaké století dřív, asi by si to vybíjel na služebnictvu.  

Co s tím.  

Podle mě musíš počítat s jednou věcí - a to že se nezmění. A pokud ano, muselo by ho k tomu leda přimět to, že mu život dá za vyučenou, ne pouze manželka.  

Když pominu možnost definitivního rozchodu, napadají mě jen dvě věci, ale otázka je, jestli jich budeš schopná.

První je brát to s humorem, i kdyby nuceným. A na všechno mu přitakávat. Najde plesnivej chleba? Tak nebuď dotčená, řekni sama, že to je hnus. Bude chtít poslat fotku mámě? Dodej ať počká, až ti naklíčí brambory, aby nemusel fotit dvakrát. Řekne, že jsi špatná hospodyně, polituj ho, jaký je chudáček. Řekne, že jsi líná? Odpověz: ani netušíš jak. Řekne, žes přišla s holým zadkem? Tak odpověz, že proto sis brala boháče. Pokud tě nenapadne trefná odpověď, s úsměvem odpovídej: "viď? " - nebo si najdi jinou souhlasnou odpověď.

Principem toho chování je: a) nedávat najevo ponížení, za b) neodporovat. Tvoje ponížení je to, co on si od toho slibuje, a když odporuješ, provokuje ho to, aby nasadil silnější kalibr.

Druhá možnost je být silnější než on. Nedat si to líbit. Mít prostě prořízlou pusu a honit ho do práce stejně jako on tebe. Rozlišit práce na mužské a ženské a ty mužské zásadně odmítat s poukazem, že on je snad chlap, tak nepotřebuje, aby mu s jeho prací pomáhala ženská - ale ty naopak musíš mít ty ženské práce v dokonalém pořádku. Natírat okna je mužská práce. Ale postarat se po jídle o nádobí a péče o dítě je práce ženská a plesnivej chleba je velká chyba.

Nebudeš to mít lehké, ale přivdala jsi se de-facto "na grunt" - a pokud na něm chceš zůstat, musíš tomu i ty něco obětovat. Podle mě můžeš být jakž takž spokojená jen tehdy, když si vypěstuješ hroší kůži a některé věci budeš schopná pouštět jedním uchem tam a druhým dovnitř. Jak začne něco vyčítat, v duchu si řekni, ať si žbrblá, a snaž se to neřešit. Hlavně se nepouštěj do hádek, protože ten spor nemůžeš vyhrát. Tam nejde o žádnou pravdu, ale o to, aby tě ponížil ber kde ber. Tak to měj napaměti. Nech ho ať si kecá a hleď si svého.

Jen si myslím, že takhle sice jde přežít, ale pokud on to není schopný vykompenzovat i něčím pozitivním, že alespoň občas je milý, že bude dobrý táta, že na něj v něčem můžeš být pyšná - prostě nějakým kladem - tak že to bude život úplně na prd.

"Když jsme si tu dali trvalý pobyt, tak že má právo aby mu přijeli pomoct" - vtipné u jinak ne moc veselého příspěvku. Samozřejmě o nějakém právu se nedá vůbec mluvit. Nehledě na to, že dům je jeho a při rozvodu manželství byste odešla (jak píšete) s holou prdelí. Do SJM patří jen zvelebení nemovitostí (takže až tak holá by nebyla, snad ).

Přemýšlím, když dělá toto po svatbě, co bude dělat za 5 let. Jeho přístup k ženě, kterou miluje a se kterou má dítě se mi nelíbí ani trošku. Je mi z toho blivno.

Zdravím po delší době… k tomu plesnivému krajíci chleba…Vám se to snad nikdy nestalo, že vám začal plesnivět chleba? Jestli ne tak gratuluju, jste dobří že pečivo udržujete vždy čerstvé a křupavé Máme v na rohové lince v rohu místo na odkládání pečiva, no a prostě začal plesnivět krajíc, já bych to zas tak tragicky neviděla, navíc ten den jsem vytáhla z mražáku čerstvý, měli jsme zrovna vepř. guláš, čili čerstvý byl, jen jsem zapomněla ten starý vyhodit nóóó…to na mou obhajobu, ale jinak chápu, že to byla chyba, ale zas né tak velká aby se musela tak dlouho řešit a posílat fotku mojí matce.

Jestli já chválím a děkuju JEMU? Jasně že ano, jsem tak zvyklá z rodiny, vychovali mě tak. Když něco udělá, nedělá mi vůbec problém ho pochválit, že je šikovný, hodný, pracovitý, milý atd. Sama z toho mám radost, že ho můžu pochválit a být na něj pyšná. Co se týče nákupů, tak NENAKUPUJE, ale vem to čert, to je třeba věc, která chlapy nebaví a tak třeba raději pohlídá mimčo a já jedu sama. On zase dělá hodně práce na domě, platí elektřinu, vodu. Topení v zimě bylo dřevem. Benzín kupujeme tak nějak napůl. Jak už jsem psala, bydlíme v jeho domě, a ten dům bude v létě celoobjektově pronajímat. Už jsou i nějaké objednávky. A kde v té době budeme, to nikdo neví…jaksi nemá zájem to řešit. Já jsem mluvila o podnájmu, že dům mužem pronajímat a budem bydlet v podnájmu, který si podle našich představ vybavíme a zařídíme. Každý bude platit půlku, jenže on že na to nemá peníze. ALE - teď bude dělat novou další koupelnu(vana, umyvadlo, WC, . ), bude dodělávat balkon, uvažuje o krytém bazénu, bude kupovat branky, hokejky, nádobí atd. atd. a to všechno "pro lidi" (do penzionu)! Že nemá peníze si myslím že je jen výmluva, kdyby neměl nemuže si to přeci dovolit. Kašle na rodinu, pro něj je přednější ten barák a jeho podnikání a hlavně aby byli spokojení lidi, kteří si přijedou užívat. Na tom mu záleží mnohem více, než kde bude bydlet jeho rodina.

Díky Takykateřino to ej dobrý nápad ty trefné odpovědi, ale nevím jak dlouho by to takto mohlo trvat. A vypěstovat si hroší kůži, to by se asi přežít dalo, akorát se bojím že by to nebylo žití, ale přežívání. To bych nerada, kdybych svůj život jen tak přežívala, já si ho chci užít a být šťastná, a aby byla i moje rodina šťastná. Ráda byc měla vyrovnaný vztah, založený na důvěře. Svému manželovi bohužel už ani nevěřím… několikrát mi lhal a já to zjistila…

Zas v něčem SUPER je, čím to vždy trochu vykompenzuje - například jak se tady psalo, je SUPER táta - ještě jsem neviděla chlapa, kterej by miloval tak svoje dítě! Stará se o něj krásně! To jsem na ně hrdá vždy, když jsou spolu a třeba něco hezkého mu říká, že je to jeho miláček, jeho štěstí, největší poklad atak, moc hezky to s ním umí Jenže si říkám, že když je skvělý otec, že to nemuže být dobrý důvod spolu zůstávat. Je to špatný, když 2 spolu zůstanou "jenom" kvůli dítěti :-/

Další jeho dobrá vlastnost je, že je pracovitý, postavil dům, opravdu se na něm moc nadřel. Háček je že to není dům pro jeho rodinu ale pro ubytované hosty. Dům pro svoji rodinu nemá zájem stavět

Když chce, tak je i na mě milý, říká mi něco pěknýho…ALE - jsou to jen slova, činy skoro žádné, např. utrhl na louce sedmikrásku a dal mi … jen slova, asi si chce spravit reputaci na chvíli a pak zas hádka. a je sprostý, vyčítá, vulgární, násilný, … někdy mám chuť o něm říct, že je to vulgární hulvát! A mrzí mě, že je to zrovna můj mažel ten hulvát. Jo vy asi řeknete, že jsem hloupá husa, že jsem si ho tedy neměla brát. ale stalo se.

Promiň, ale jak může být někdo tak skvělej táta - jak popisuješ - a při tom nemyslet na to, kde jeho dítě bude bydlet? To tam opravdu nepůjde vůbec bydlet? Proč jste si tam neudělali nějaký byt, když se to celé stavělo? To jako čeká, že vám třeba tví rodiče budou platit byt, když už teda jinak nepomáhají?

Možná na ty otázky ani tak nemusíš odpovídat mně, jako spíš sama sobě, případně se na to zeptat svého manžela.

Přijde mi, že ani jeden z vás vůbec neví, co chce.

Možná by bylo nejlepší si ještě jednou přečíst všechno, co už tady ostatní psali a něco se sebou a s tvým vztahem začni dělat, protože jinak to bude pořád dokola to stejný, ne-li horší. A jestli tě nějak bije, tak odejdi hned a nenamlouvej si, jak je jinak hodnej a že byl jenom nervózní a podobný věci.

Ano, stalo se, ale můžeš od něho odejít, jestli si myslíš, že se změní, tak se nezmění, vulgární, násilný atd. bude pořád, ne-li ještě horší, což asi bude.

,, Háček je že to není dům pro jeho rodinu ale pro ubytované hosty. Dům pro svoji rodinu nemá zájem stavět''.  

Tak vidíš a jsme u toho, oni jsou mu přednější cizí lidi, než rodina, což je docela smutný, jelikož rodina by měla být první, hlavně rodina by měla, kde bydlet, ale na tom mu nezáleží, jak jde vidět.  

Nevím na co čekáš, jestli až bude pozdě, každopádně je to Tvůj život a podle mně absolutně na Tebe kašle, promiň, ale takhle partner nevypadá.

Děkuju za příspěvky.

Jo ej to tak, zajímají ho spíše cizí lidi na penzionu, každou volnou chvíli tam jede pracovat a dodělává to. Kde přežívám já a syn - to ho příliš nezajímá. Už delší dobu navrhuju nějaký menší byteček pro začátek, ale on se k ničemu nemá. Dokonce mi řekl, že mi je teprve 25 let, tak co bych v takovým věku chtěla. Že někdo si vybuduje bydlení třeba až mu je např. 40 let, nebo že někdo začne nastálo někde bydlet až má třeba člověk i dvě děti. Pořád uvádí takovéto případy, aby mě to asi jako nějak uklidnilo nebo co. ale spíš mě to přivádí k šílenství ty jeho výmluvy.  

A věc se má teď takto - už 4. den spíme oddeleně. On u rodičů, já urodičů. Proč? Protože mě vyhodil! Co tomu předcházelo? Byla jsem hrát volejbal, byli jsme na tom domluveni, že on hrát nebude (protože mu ten den trhali zub) a že bude hlídat. Jak jsem dohrála, ihned jsem mu volala, kde se synem jsou, protože šli někam na procházku. Manžel mi ovšem nebral telefon. Tak jsem šla k jeho rodičům, tam nebyl, tak znovu volám. Nebral. Tak tedy jdu k rodičům svým, že tam počkám, až se ozve, jenže cestou ho potkám, ptám se proč to nebral a on že pečuje o syna přitom ho vezl v kočárku, tak je hrozně těžké zvednout telefon ) tak jsem mu řekla, že to je hloupá výmluva. A on že ho uháním, že jsem se měla jít třeba odpočinout, osprchovat atd. a pak že bychom se teprve někde našli (máme rodiče ve stejné vesnici). Tak jsem mu řekla, že by si vždy našel duvod, za co mě zprdnout, kdybych fakt po volejbale někam šla si dáchnout tak by mě beztak zase sjel za to, že se nestarám o syna (jak už mi taky několikrát vyčetl). Začali jsme se hádat, a ve zlosti mě chytl a táhl mě za dveře! Nasadil tomu korunu tím, že jsem neměla boty, tak mu říkám, ať mi dá boty, a on ať jdu bosá! :-/ Šla jsem tedy k rodičům, našla jsem odvahu a svěřila se. Po 2 noci mi syna nechtěl dát. je to úplný blázinec, zašlo to šíleně daleko a je mi z toho hrozně ((

No … a je to tady. Ne, že by se takový vývoj nedal čekat. To, že jsi byla na volejbalu s tím nijak nesouvisí. Nechápu, co vlastně teď čekáš … že se to zas urovná? Možná ano, ale na jak dlouho? Bude Tě takový život bavit? Jsi mladá, prostě jsi šlápla vedle. Neztrácej zbytečně čas a vyřeš to.

Tak tohle na happyend opravdu nevypadá. Nevím co si mám představit pod "chytl a táhl mě za dveře", ale už to pro mě zavání nějakým násilím. Jestli Tě opravdu vyhodil, jakože Ti řekl něco ve smyslu, ať jdeš a už se nevracíš, tak bych si na Tvém místě hodně rozmyslela, co udělám a jestli se ještě budu snažit ten vztah zachránit.   Z mého pohledu vznikla hádka kvůli prkotině a jestli je schopné být kvůli takové prkotině verbálně nebo fyzicky agresivní, tak společný život s ní nebude žádná procházka růžovým sadem - spíš se vše bude opakovat čím dál častěji a ve větší intenzitě. Co se syna týče, tam je to samozřejmě problém. Dokud syn není svěřen do péče jednoho z vás, tak na něj máte oba stejné právo - takže Ti ho klidně dát nemusí, ale musí Ti umožnit alespoň nějaký kontakt s ním.

Možná by nebylo od věci, kdyby požádala soud o předběžné opatření svěření do péče. Sice mi vyplynulo, že dítě už má Přesnidávka u sebe, ale při jeho způsobech bych raději problémům předcházela.

To jsem tedy pěkně šlápla vedle! Vyřeš to vyřeš to…já snahu mám to řešit, jenže můj drahý manžel mi řekne, že chci všechno řešit a jaká jsem děsná řešitelka :-/ on navrhuje nic neřešit, že prý jsou důležité skutky. Jenže v těch právě on asi selhal, ale sladkých řečí má hodně. Nikdy nic moc neřešil (krom věcí co se týče majetku, peněz a jeho penzionu). Tak jsme tedy neřešili - a ono se na nahromadilo a pěkně nám to vybouchlo. Neřešit není řešení Můj muž si myslí že ano, že se to nějak samo spraví.

Ano vyhodil mě doslova! A řekl táááhni! Jsem opravdu neskutečně naštvaná, mrzutá, smutná, všechno dohromady. On se to teď snaží urovnat, hezké smsky, pěkná slůvka (odpoledne jsme se viděli), pusinky. Já jsem už pesimistická (nestalo se to poprvé). Navíc když vidím jak nemá chuť řešit, tak nemám chuť se k němu vracet. Dokonce mě vyhodil z baráku, kde bydlí jeho matka a sestra s rodinou. Jeho sestra se mě zastlala, řekla mu, že ON není ten kdo bude rozhodovat o tom, jestli tam spát budu nebo ne (ten den jsme tam měli spát), Chci si najít vlastní bydlení už kvůli tomu, že nechci jít někam s nejistotou, zda mě muj manžel nevyhodí nebo vyhodí. Je to hrozný, zapřísáhla jsem se, že už tam nikdy spát nebudu!!!! A návštěvy u babičky (jeho matky) omezím na minimum. Akorát že ona za to chuděra nemůže :-/

Vyjádřím se jen k jedné věci. když omezíš návštěvy u tchyně na minimum, bude Ti vyhovovat, že u ní bude Tvoje dítě bez Tebe?

Já jen, že babička má taky právo na vnouče.

Když jsem psala - vyřeš to - v žádném případě jsem neměla na mysli něco řešit s manželem. Myslela jsem řešení vlastního života s dítětem. Jak vidím, vůbec jsem se nepletla, už zkouší hezká slůvka v sms a návrat. Jenže to je právě to - tohle bude pořád dokola, ztratíš kus života odchody a návraty a stejně to jednou řešit budeš. Máš to zapotřebí?

Nečetla jsem to tady celé, jen za sebe ti mohu říct, že jednou v životě by mi manžel řekl  -  Táhni…. a už by mne do konce svého života neviděl. Takže být tebou, tak bych se s dítětem opravdu sbalila. No přece se nechceš trápit celý život? Jsi mladá a máš teprve život před sebou, zapracuj na sobě a  určitě si najdeš k sobě někoho, kdo tě bude mít rád a vážit si tebe víc, jak nějakého penzionu. Držím palečky!

Teď nemyslím na nic jinýho, jestli to má ještě cenu nebo nemá :-/ Muže tam být ještě po tom všem láska????? Určitý smutno mi po něm je, ale je to možná pouze zvyk. Spíš mi chybí něžnosti a tady tyto záležitosti Taky kvůli synovi mě to mrzí, určitě by chtěl oba rodiče pohromadě. Ale jinak kdybych měla popsat city k němu, tak bych nejradši ufikla koule )) ne vážné-mám ho stále ráda, ale o nějaké zamilovanosti, milování se mluvit nemůže. Spíš ho teď beru jako otce svého dítěte. Myslíte že bych ho znovu mohla milovat? Nevím nevím, začínám být skeptická… mě to táák štve, ani nevíte jak! Ale co teď? Trvat na tom bytu? Nic jinýho mě nenapdá, abychom se posunuli dál.

Veselko, jak už jsem psala, ten vyhazov není porpvé a vždy jsem se se sklopenou hlavou vrátila :-/ Ty bys snad někam pořád vracela, kdyby tě pořád odtama vyhazovali???? Tchýně za to teda fakt nemůže, a vidět vnuka bych ji nezakazovala. Čehož se ale nebojím, že by ho chtěla vidět. Má tolik řečí jak s ním chce jít na procházku s kočárkem, ale zůstane jen u řečí, skutek nulový. Áááá, tak to má asi manžel po ní to slibování a skutek utek.

Neříkám vůbec, že bych se někam, kde nemám důvod být, vracela.

To jak to máte s manželem zařízené je věc vás dvou. Čímž chci říct jen to, že do toho prostě nevidím…a tady slyším jen Tvojí verzi, které po pravdě příliš nevěřím. Resp. , abych to uvedla na pravou míru. Věřím tomu, že říkáš svůj náhled na váš život tak jak ho vnímáš Ty, ale nevěřím tomu, že je to ve skutečnosti přesně tak jak píšeš.

Dost věcí mi k tomu nesedí. Buď jsi tak poddajná nebo jak to nazvat a nebo prostě některé věci nevnímáš tak jak jsou. Fakt nevím. Nicméně bylo to asi na dlouhé povídání co, proč a jak.

Můžu Ti k tomu maximálně říct, že osobně bych se zařídila po svém, ať už s manželem nebo bez něj.

Co se týká babičky, možná zájem nemá, ale mít ho může. Znám takových dost.

Přikláním se k názoru "veselky", protože slyšíme jen tvoji verzi. Holka víš sama, jak to je, jestli také nepřiléváš trochu olej do ohně. Jste spolu krátký čas, stali jste se rodiči, to jsou velké změny v životě a nikdo na ně není připravený a musí se učit vše zvládat. někomu to jde lépe, druhému hůře, či pomaleji. Udělat radikální řez, odejít od manžela, vzít dítěti tátu a zůstat sama? Možná je to řešní, pokud se jedná o alkoholika, grobiána nebo úchyla. Ale kdo je bez viny? Kdo je dokonalý? Ják já nenávidím rozvody. Odejít, ukončit, je jedna možnost, potom druhá možnost,  zapracovat na sobě, jít příkladem, začít sama u sebe, být trpělivá a dát všemu čas. Potlačit v sobě to EGO, myslet na druhé a dávat to dobré ze sebe, nechtít jen přijímat. Nevím už, jak bych to napsala. Ještě zkus kouknout tady:  

http://zivotni-energie.cz/eckhart-tolle.html

Dole na stránce jsou krátká videa, pokud chceš, opravdu chceš, tak si udělej čas, popřemýšlej, podívej na ty videa, něco si přečti, jen nedělej unáhlené závěry. Přeji tvé mladé rodincě lepší budoucnost. Pavla 

Pavlo, v zásadě s vámi souhlasím. Ale všimněte si, jak je její manžel opravdu přehnaně agresivní a Přesnídávka ještě hledá chybu sama na sobě - to mi dost zavání něčím hodně nezdravým.

V odkaze jsou určitě dobré věci, ale ne každý je shcopný sám si to takhle srovnat. A hlavně jak říkám, myslím si, že jejich vztah má opravdu namířeno k nějkému domácímu násilí. Vždy´t je to jak na houpačce, chvíli má vypadnout, pak se do ní najednou znovu zamiluje a pořád dokola. Taky nejsem pro unáhlená rozhodnutí. Neříkám, ať se hned rozvedou. Ale já bych raději zůstala u rodičů, zkusila tu poradnu a hlavně sledovala, jak se manžel chová. Jestli je to opravdu lítost a snaha napravit vztah nebo jen sliby a po tom, co Přesnídáku přesvědčí a ona se vrátí, tak to celé začne nanovo.

Za mě asi takhle. Já bych prostě odešla s dítětem a hotovo. Sladká slůvka a smsky? Proboha, copak ti nedochází, že je to prostě jen slaboch, co si chce něco dokazovat tím, že si na tebe může vyskakovat? Vždycky, opravdu vždycky když někdo přespříliš křičí a říká silná slova, tak je to tím, že si není sám sebou jistý. Být tebou, tak si pustím nějaký dokument o domácím násilí a dobře si pak rozmyslím, co udělám.

Ty, podle toho co píšes taky nejsi zrovna silná osobnost. Tudíž bych poslechla Barču a vyřešila to - ne s manželem, ale sebe bych si vyřešila. Teď nemá cenu přemýšlet nad tím, jestli ho máš nebo nemáš ráda, díváš se na to úplně zkresleně. Rodiče máš snad normánlí, tak si s nima o tom třeba promluv. A když ti bude cpát do hlavy nějaký sladký nesmysly, vzpomeň si, jak ses cítila, když tě vyhazoval nebo na tebe byl hnusnej.

ANo, nejlepší bude zařídit se po svém, postavit se na vlastní nohy a nespoléhat na mého povedeného manžílka. Je to tak těžký si uvědomit, že lepší už to nebude :-/ tedy s ním, bez něj to možná lepší bude však už jsem se sbalila, 4 noci jsme odděleně, jsem u rodičů a on taky, syna mám u sebe. Už mi psal, kdy nás uvidí. Odepsala jsem, že až půjdu na procházku, můžem si dát někde sraz - stejně jako to dělal on mě teť ty 3 dny, měl ho u sebe, šli na procházku a napsal mi že je u hřiště, ať příjdu. Blázinec! Ale zas si říkám, že schválnostmi to nikam nedotáhnem, tak nevím :-/ fakt nevím co dělat, aby to bylo správný a hlavně nějak účinný!

Udělej to prostě normálně. Pakliže ses odstěhovala protože ti s manželem je nedobře a chceš mít takhle klid, pak ani nemusíš dělat žádné naschvály, ale zároveň se s ním vidět jen tak, jak chceš ty - myslím tím za jakých podnmínek chceš ty. Asi by to nešlo tak, že když ho měsíc nebudeš chtít vidět, tak mu prostě syna neukážeš.

Že schválnostmi to nikam nedotáhnete? A kam to jako chcete dotahovat, když teď píšeš, že s ním nechceš zůstávat?

Jednoduše se domluvte na tom, kdy se uvidíte a kde. A hlavně by mu asi mělo dojít, že když tě vyhodil a ty jsi odešla, tak se s ním vidět nejspíš nechceš a uvidíš se s ním jen kvůli synovi.

Jak přesně bys chtěla, aby to to bylo účinné? Čeho chceš dosáhnout? Jestli si na to jednoznačně nedokážeš odpovědět, tak ani nemůžeš přemýšlet nad tím, jak toho"něčeho" dosáhnout.

To zvládneš, věřím ti. Ale musíš se snažit vyřešit si svůj postoj k životu a k manželovi. Nikdy to nejde hned, ale přemýšlej logicky, je na tebe zlý, stupňuje se to, tak je hloupost s ním budovat nějaký vztah.

Držím palce.

Myslím si, že co se malého týká, je to dobré řešení. Proč by měl malý trpět za chyby svých rodičů, když se dokáží domluvit na schůzce? I když to teď pro Tebe vypadá jako komedie, je to důležitá věc. Já vím, on tím sleduje něco jiného, ale to není důležité. Těžko říct, jestli to manželovi vydrží, aby to tak bylo i když se k němu nevrátíš, ale díky za každý vstřícný krok, ze kterého má dítě prospěch.

Vím, že to vypadá tak, že volám o POMOC, vy mi tady radíte a já přesto stále volám. Možná chci slyšet něco v tom smyslu "vydrž, bude to dobré". Do manželksé poradny jsem nás objednala, jdem tam na konci měsíce. Třeba poradí ještě tam. nevíte jak to tam funguje, to tam budeme muset na sebe naházet tu největší spínu???  

Přesnídávko, napsala jsem ti před chvílí, četla jsi to? Pavla

To já právě nevím jestli se vrátit nebo nevrátit. Každopádně teď zůstanu nějakou dobu u rodičů. Taky je problém kde bychom by bydleli, Penzion začne co nevidět pronajímat (celoobjektově, čili bydlení nepřipadá vúvahu), u našich ej to malé, k jeho rodičům zas nepůjdu já (kvůli tomu několikerému vyhození). Napadá mě jen ten byt poblíž v okolí, manžel se k tomu nevyjadřuje. Asi mu vyhovuje bydlet u matky a přitom dodělávat ten dům. Spol. bydlení neřeší.

Presnidavko, precetla jsem si tvuj pribeh az sem. Myslim si, ze na soucasne situaci se podilite oba dva. Ty jsi prilis slaba osobnost a tvuj muz je despota, ktery si te prave pro  tve vlastnosti vybral. Moc casto jsi se mu podrizovala. Vim, ze laska je slepa ale ted uz vidis, kam az to muze dojit. Ta jeho agresivita se bude bohuzel zvysovat, on nesnese, aby bylo neco jinak nez po jeho. Takze bud opatrna, hlavne si dej pozor, aby ti nesebral dite a nezacal te vydirat. Nema k tomu daleko. Urcite dokaze pouzit i lsti, aby dosahl sveho.  
Moje rada: Co nejrychleji od neho!! Pokud mozno se i odstehuj nekam jinam, at ty problemy nemas porad na ocich. Pokud to nejde, musi te chranit tvoje rodina. Hlavne se nedej, nelituj ho a nenech se vydirat. Jsi mlada,  mas zivot pred sebou a tvoje miminko si zaslouzi lepsi budoucnost.
Lidska hamiznost nezna mezi, nech ho, at se v tech penezich utopi!
Doufam, ze ti tvoje rodina a kamaradi dodaji hodne sily, abys mohla vykrocit do jistejsi stastnejsi budoucnosti.  

Přesnídávko, můžeš si dobrovolně vybrat. Buď se ti líbí řeči, které ti lechtají uši a dělají ti dobře, nebo začít pracovat na sobě, protože druhé změnit nelze, jen lze dát svůj dobrý příklad a jeden prostě začít musí, a začne ten, kterému na budoucnosti záleží. Už nemám víc, co k tomu říct. Pavla

Pavlo, díky, četla možná nějaký takový názor jsem potřebovala. Taky bych ještě neházela flintu do žita. Ale už je to fakt na hraně hození. Máš pravdu, že i já nejsem úplně bez viny, chybí mi trpělivost (jenže když mi manžel hodně lže tak je to těžké nevybouchnout). Myslím si, že jsem se snažila. zkusím ještě víc Alkoholik není, jen nejde pro sprosté slovo a pro ránu daleko…děkuju ti za příspěvek a ostatním taky!!!

 … manžel hodně lže … nejde pro sprosté slovo a pro ránu daleko … Jak se říká, kdo chce kam …

Podívej, už jsi odešla. Neznamená to, že je všemu konec. Psala jsi, že jste objednaní do poradny, no tak o co jde? Myslím, že jestli natrefíte na dobrého terapeuta, tak si hodně věcí ujasníš. A nejde o to, abyste na sebe házeli špínu. Právěže ten člověk v poradně vás oba vyslechne - nejspíš napřed každého zvlášť (aspoň můj bratr to tak měl) a pak tam půjdete spolu a terapeut by vám měl usnadnit komunikaci, pomoci vám, abyste se domluvili nebo zjistili, kde je problém.

Já ti neříkám, abys pálila mosty, jelikož jsem vás neviděla na vlastní oči. Ale z toho, co píšeš to vypadá opravdu na to, že tvůj muž by tě začal nebezpečně ohrožovat. Pokud to tak není a je schopný řešit konflikty normálně, pozná se to v poradně. Život a psychické zdraví jsou oboje dost křehké věci, tak si s nimi nezahrávej. Jak se svými tak s ostatními.

S takovým, co Tě uráží a mlátí chceš zůstávat? Máš dítě, za který máš zodpovědnost a pro to dítě bude lepší, když budete od sebe, jinak co bude mít za dětství? Jen vidět, jak se rodiče hádají, tatínek mamince nadává a dokonce i ji uhodí, a že Tě ještě vyhodí z baráku bosou, o tom radši nemluvím, to je vrchol hulvátství.

Tohle není pravý partner pro život, tudíž bych s ním neztrácela čas, život ti proběhne mezi prsty a pak si budeš říkat, jak si promarnila čas  s někým, kdo se k Tobě chová, jak ke kusu hadru nebo, že jsi mohla život prožít jinak, s někým jiným. Odešla bych dokud je čas, protože věř, že to bude horší a na to bych opravdu nečekala.  

Přeju hodně štěstí a síly, máš život ve svých rukou

Lištičko, tak tos měla teda příjemně strávené dopoledne, když jsi to dneska přečetla celé Díky! On to bude asi fakt despota, sice se "vždy" domluvíme, nechá mě rozhodnout mezi A a B, já si vyberu B a on mi to pak vyčte, že správná odpověď byla A a že ho moje odpověď a rozhodnutí zklamalo. Na palici je to! Já si řeknu jak mám skvělého muže, že mi vše dovolí a pak teror za to. vidíte, těch problémů je víc a víc. není to jen že mě vyhodil z domu. kdybych to tu napsala všechno, tak to Lištička čte tejden

Pavla píše, že jeden začít musí, že by začal ON? - teď mi napsal že se včera do mě znovu šíleně zamiloval a že prožívá ty pocity jako při seznamování, že je to krásné a že chce být se mnou. Samože se mi to líbí, ale cítím z toho trochu falše :-/ nevím co si o tom myslet, asi ej to magor nebo co :-/ chce nás vzít dneska na výlet. Tak ráda bych jela, kdyby bylo vše OK, ale já teď nemám chuť vytáhnout paty z domu

Přesnídávko, když budu naprosto upřímná, tak sice opakuješ, jak ty chceš situaci řešit, ale ta energie, která na mě z tvých příspěvků jde, je jen o tom si požalovat, utéct z toho pryč - a s nějakým konstruktivním postojem už nemá moc společného.

Nepíšu to proto, že bych se tomu divila nebo že bych ti to vyčítala.

Spíš proto, aby sis upřímně položila otázku, jestli OPRAVDU ještě něco řešit chceš, nebo jestli už jen chceš aby to definitivně skončilo.

Ono je dost důležité si tohle uvědomit.

Jak vidno, ani když se manžel pokusí o vstřícný krok, už se ti tím nezavděčí a je to pro tebe jen další příležitost k tomu si na něj postěžovat a přilepit mu tady nelichotivé označení.

Opakuji, že se ti nedivím.

Ale myslím, že by sis opravdu teď měla v první řadě uvědomit, jestli ještě chceš se nějak dohodnout a najít recept na nějaké uspokojivé soužití - což se samozřejmě neobejde bez nějakých ústupků a vstřícnosti na tvé straně - nebo jestli už pro tebe není cesta zpět.

To jsou totiž dvě odlišné situace.

A ono je trochu těžké radit někomu, jak má něco řešit, když on už to vlastně ani řešit nechce a na všechno hledá důvody, PROČ to nejde.

Zbytečný cokoli radit.

Já bych fakt nerada, aby tady pozděj bylo téma něco jako Seřezal mě jako žito.

Hezkej den.

Presnidavko, klidne pis, ja mam jeste tyden dovolene a hlasi deste
Postup tveho muze je mi naprosto jasny: nesnese, ze se mu vzdalujes, potrebuje nekoho terorizovat, proto te laka na vylet, aby te dostal zpatky domu.  Ale ty ho asi znas nejlip, jen uz mu prosim te, never!! Uz jsi slysela nekdy o tom, ze existuji muzi, co si sve zeny vazi, nosi ji na rukou, rozmazluji a hyckaji?

Tvuj muz ma velike problemy, ale to jsou problemy jeho a ne tvoje. Mela by sis uvedomit, ze v tomhle vztahu bude na privnim miste penzion a penize, ty budes plnit jenom roli sluzky a mozna modniho doplnku. Kdybys mela v zivote podobne priority jako on, asi by vam vztah fungovaljinak. On by si mel najit tzv. zenu tazneho kone, ktera by zvladala vsechnu praci, finance, rodinu atd.
Ty jsi jina a jsem skoro presvedcena, ze ani kus toho majetku neni psany na tebe. Na tohle jsou tyhle typy moc opatrni, aby jim nahodou nekdo neco nezvzal.
Dojdi si terapeutovi, mozna napred sama, pak s nim, at vam obema objasni situaci. Vim, ze ty se snazis vztah zachranit, ale asi je to zbytecne. Lide se nemeni. Pokud se mu prizpusobis, nebudes stastna.
Ja nejsem psycholog ale znam trochu zivot, divam se kolem sebe.
Zachran sebe a sve dite a za 2 roky se na vsechno budes divat jinak. Preji ti hodne sily. Bojuj!!

Ahoj, tajně jsem doufala, že už se do této mojí dizkuze nevrátím :-/ Marně, pár dnů to šlo DOCELA dobře, ale ideální to nebylo. Posunulo se to v tom, že jsme zašli do manželské poradny.

No a dnes, před chvílí, znovu hádka - pořád o tom stejným, tlačím na něj kvuli vlastnímu bydlení (třeba byteček nějaký menší, když máme jen jedno miminko), a ten penzion, kde jsme ted by mohl zvesela pronajímat (bude to pronajímat celoobjektově, takže při každé návštěvě hostů by nás čekalo stěhování). Jenže že prý na to zatím nemá peníze. Teď při té hádce na měl vylil sklenku s vodou, přímo do obličeje, mám od toho i mokrý pyžamo. Hodil talíř s jídlem na zem. Že jsem kráva, pizda, atd atd, a že ať táhnu, znovu mě teda vyhodil, už to začíná být několikrát za měsíc takový vyhazov, s trochou snahy by si na to člověk asi už  zvykl (to si dělám legraci, jasně že se na to nedá zvyknout), . Pak řekl, že ani jedna matračka co tu je (má jich tu asi 20) není moje. Stále se mě snaží nějak ponížit a on je povýšený nade všemi. Tak mu říkám, že se teda sbalím, že si vezmu věci, který jsem kupovala já a pak pračku, myčku a troubu (dal mi tyto 3 věci jako dárek, pračku k narozkám, a další věci už přesně ani nevím k jaké příležitosti). A ON že nééé, že to kupoval ON, tak říkám, že to jo ale je to dárek, tak si snad můžu odnést svoje dárky. A on najednou že to kupoval pro rodinu. Potom dokonce řekl, že ta pračka tu byla už předtím než jsme se poznali. Tak mu říkám, že to nevadí jak je stará, že je mi to jedno. A završil to tím, že si dělal srandu na ty narozeniny, že to řekl jen tak, ale ve skutečnosti mi ji nedal a že prý lhal a ještě mi odvětil "tak jsem lhal a co". Dokonce při té hádce řekl: "nemysli si, já peníze mám", tak mu tedy říkám, proč nechce ten byt, platili bychom napůl, a potom že zas kecal, že má hovno. Začínám si myslet že muj manžel je blázen, on si v jednom rozhovoru několikrát odporuje. Šíleně lže ale mu to asi nedochází, že je to špatný Nedá se na něj spolehnout, důvěra žádná. Už mu nevěřím NIC, vůbec NIC Jednou řekne to, podruhý zas opak, nevím pak čemu věřit. Je to špatný. svěřila jsem se sourozencům a taťkovi (když jsme se pohádali to hodně posledně), podpořili mě, takže zítra asi jim zas zavolám, jsem bezradná. Jen se bojím té rvačky o naše dítě :-/ Jdu si sbalit věci, to "táhni" jsem snad slyšela naposled. Chtěl vrátit i klíče, když jsem mu je dávala, řekl že nemá čas, tak jsem je položila na schody. ať si to užije s tím svým penzionem. achjo, ale pláču.

Takže, kdyby on pořídil byt, tak by si s ním zůstala? Víš, on je ten problém, že prostě ten byt nechce, protože se mně zdá, že ani  s Tebou být nechce, prostě takhle nevypadá vztah, o tom, že Ti říká pizdo, vyleje na Tebe sklenici vody atd, o tom radši nemluvím, je jen teď na Tobě, jestli opravdu odejdeš a nebo jestli s ním zůstaneš a budeš to dále trpět, ale tady není na co čekat, budeš s ním akorát ztrácet čas, on se nezmění, bude to jen horší, ono už včera bylo pozdě, pokud muž ženu miluje, tak to vypadá jinak a po světě chodí spousta správných a hodných chlapů.

Přeju Ti krok správným směrem a ať to všechno dobře dopadne a ať se správně rozhodneš.

Ahoj, nečetla jsem to celé, asi jen dva tvé příspěvky.

Nebudu tě tady posuzovat ani tvého manžela, to musíš vědět ty sama nejlépe, jací jste.

Ale jedno ti povím, chápu tě, že se ti nechce do zoufalého stádia samoty, ale ty už v zoufalém stavu jsi. Na tvém místě, opravdu, nech mu ten barák, dej mu klíče a jdi, skromně k rodičům třeba, rozvod buď bude, a nebo ne, bych řekla, že pro tvého muže je důležité dostat pořádnou lekci. Asi mu jí nakonec nedáš ty, ale někdo jiný, boží mlýny fakt existují. Na tyhle lidi opravdu jednou dojde, pak trochu vystřízlivý, o to se život postará. Nemůže ti otec tvého dítěte říkat pizdo a spol, táhni, je to opravdu šmejd! Sorry!!! Rozhodnutí je na Tobě, ale tím, že s ním nadále budeš zůstávat a nic neuděláš, nic nevyřešíš. Jinak tě čeká celkem těžký život, to mi věř. prostě udělej stop té jeho zlé povaze…a buď se zamyslí, nebo by to stejně nemělo cenu do budoucna. Držím palce…

Včera to mělo v noci ještě dohru! Byla jsem v posteli na PC, psala jsem svlj příspěvek, když přišel, zavřela jsem PC, on se naštval, vytrhl mi ho a 2 krát udeřil vší silou pěstí přímo do monitoru! PC naštěstí funguje, ale ten monitor je jakýsi prohlý :-/ nejde dovřít. Začala jsem se bát, že uhodí i mě (což se už stalo 3krát) a tak jsem s pláčem volala bratrovi jestli by pro mě dojel. Říkal, že bratra zabije jestli přijede. Dojeli i s taťkem. Manžel si chtěl vzít dítě a ujet, naštěstí odešel z ložnice, tak jsem se rychle zamkla. On někam odjel autem, asi se bál mýho otce. Brácha s taťkem dojeli, tak jsem jim vše vyklopila. Potom se manžel vrátil a "diskutovali" jsme společně. Že bouchl do PC, tak to zapřel, prý že jsem si ho musela asi zalehnout, lže jak když tiskne! Vůbec nic mu není proti srsti. Pak řekl, že celou dobu nebyl v ložnici a že si to nepamatuje, že mi šahal na notebook. Odjela jsem s rodinou domů, šli jsme spát ve 4 ráno. Dneska přišla tchýně popovídat si, že z toho prý dostane infarkt. Říkala, že ji nadává taky. Potom přišla i jeho sestra (39 let, rozvedená, 2 děti, rozumná ženská). Radila mě že mám ubrat plyn, neptat se ho moc (manžel nemá rád otázky), nezajímat se o jeho podnikání (moc o tom totiž nechce mluvit, prý si mám hledět ženských prací), nevyžadovat od něj otázky typu "jak se máš" (manžel se na takové věci lidí vůbec neptá, ani mě), že prý chlapi takový jsou, že jsou jiní. shodli jsme se na tom, že má manžel asi snížené sebevědomí a jak sprostě nadává, mlátí do věcí i do mě, ponižuje mě (např. že ani jedna matračka u něho není moje, že jsem do domácnosti nedonesla ani utěrku (lež), že můj bratr si jenom honí u porna, lže lidem o vývoji našeho dítěte, ještě ani nelezlo a on kamarádům tvrdil, že už sahá do zásuvek a že už začíná mluvit (lež jak věž), sprosté nadávky, že dítě neuvidím, že alimenty budou maximálně 1000 Kč amnohéé dalšííííííííííí

Děvče, mě se zdá, že Ti není rady ani pomoci…

TOHLE CHOVÁNÍ JE ZCELA NEPŘÍPUSTNÉ!  

Tobě zbývá už jediné (když pominu to nesmyslné omlouvání a "chááápáánííí" jeho chování…to nemůžeš myslet vážně? ! ? ! ? ) - jakmile vytáhne paty z domu, voláš předem domluvené auto s lidma, kteří naloží vše, co je Tvé + TY považuješ za své - vč. dárků, o kterých jsi psala, a ALOU PRYČ! A UŽ NIKDY se tam nevrátíš!

Popř. mít na SVÉM VLASTNÍM účtu co nejvíc peněz, co půjde a hledat si co nejdřív své vastní bydlení (mezitím asi azyl u Vašich nebo kde jsi to byla) a v co nejbližší době požádat o rozvod.

Pokud chceš dopadnout jako všechny týrané ženy (kterou už  DÁVNO JSI! ) a ještě do toho klidně taháš dítě (! ) tím, že VŮBEC DOPUSTÍŠ, aby v tom žilo, tak nedělej vůbec nic, a klidně si dopadni  jako třeba Monyová…

Děkuji všem za příspěvky!

Jeho sestra radila, že by možná nebylo od věci tolik všechno neřešit, netlačit tak na něj kvůli tomu bydlení, že máme terpve skoro roční dítě tak jsme ještě "v rozletu". A že třeba až dítěti budou 3 tak se někde usadit do něčeho stálýho… teď že má bratr hodně starostí (předminulý rok mu umřel táta, minulý rok svatba, pak dítě, odešel z práce, teď začátek podnikání v penzionu), tak je z toho nervózní a má starostí nad hlavu. Že ona to tak praktikuje - s přítelem si jdou celý den "svou cestou", že je to prý taky nervák docela, ale že ona se ho už naučila tak nějak zvládat a naučila se to s ním umět jí to tak vyhovuje, mně zas vyhovuje skoro vše s někým sdílet. Byla jsem tak zvyklá z rodiny, např. sestra přišla ze školy, a člověk hned řekl:"jak ses měla ve škole? " nebo "co novýho"? Manžel vůbec takový dotazy nikomu nepokládá. Baví se s lidma vesměs jen o tom jeho domě.

Toto je můj úhel pohledu, napíšu hlavní věci jak to vidí manžel a jak on argumentuje:

Že ho prý pořád hlídám a nenechám ho dýchat (přiznávám, protože často lže, překrucuje a vymýšlí si historky)

Tlačím na něj kvůli bydlení (taky přiznávám, on tvrdí, že jsem přišla do htoového a že mi je teprve 25 let, tak co bych chtěla, jemu je 35)

Přemýšlím nad těmi rady jeho sestry a jak by se s tím dalo pracovat. V poradně jsme byli a měli bychom jít znovu v červnu.

Teď jsem u rodičů, se sourozenci a je mi fajn, když zrovna nemyslím na naše problémy.

Děkuju ještě jednou za vaši pomoc!

Holka, holka, Tobě opravdu není pomoci, jak psala Leňa, tlačíš ho do bydlení, přitom on o to nestojí, dá Ti klidně facku, uráží Tě a Ty nic, furt ho obhajuješ a posloucháš, co Ti říká sestra, nevím, co se musí stát, aby jsi se sebrala a odešla od něho.  

Docela lituji to nevinné dítě, které bude mít opravdu ''úžasné'' dětství, Ty si jedeš jen svou a rady uživatelů vůbec nevnímáš, ale je to Tvůj život, takže je na Tobě jak ho prožiješ, ale ve 25letech je to škoda ho takhle promarnit s člověkem, který si tě neváží a chová se k Tobě jak ke kusu hadru.

Nemám slov… Jak dlouho a na co ještě chceš čekat? Na to, až jeho pěst místo notebooku trefí Tebe a místo prohlého monitoru budeš mít modrofialový obličej a přeraženou čelist? To, že už Tě napadl v minulost celkem 3x radši vůbec nekomentuju. Na to, co Ti říká jeho sestra, se vykašli, to nejsou rady rozumné ženské - rozumná ženská by Ti řekla, ať vezmeš co nejdřív nohy na ramena i s dítětem. I kdybys tam měla nechat všechny ty věci, které Ti údajně dal - pokud nemáš o tom daru žádný doklad a on má doklady, že je koupil, tak to, že je to dar, stejně nedokážeš - sbal sebe i dítě a odejdi co nejdřív! Pokud s takovým člověkem zůstaneš, pak je mi líto hlavně Tvého dítěte - ty v tom případě dostaneš to, co si zasloužíš.

Nervózní, ty v. le, nervózní! Jasně, on je prostě jenom nervózní, o nic jinýho nejde.

Holka, ty fakt nemáš rozum. Od začátku tady do tebe hučíme, že to je nebezpečné a že máš raději odejít a ty nic. Je to čím dál horší a ty máš pořád představy o tom, jak to všechno bude super, když na manžela nebudeš tlačit a on nebude "nervózní". Tak si představ, že on prostě takhle "nervózní" bude celej život a jestli si myslíš, že to spravíš svým chování, tak to se sakra pleteš.

Můj přítel mi vyprávěl, jaksi děsně dlouho myslel, že když se bude chovat tak, jak si jeho bývalá přála, tak to bude v pohodě, ona ho bude mít ráda a nebude problém. A myslíš, že to tak bylo? Nebylo. Rozvedli se.

Nebyl to totiž on, nechoval se jak by se sám choval, ale jak by si to představovala ona, ale stejně to ničemu nepomohlo.

Budeš se mu pořád podřizovat, aby náhodou nebyl "nervózní". Co to jako je za život? A on nervózní bude stejně a ještě ti jednu natáhne. Pak bude všem v okolí tvrdit, že to bylo úplně jinak. A jeho sestra ti ještě řekne, že na něj tlačíš a nemáš na něj radši mluvit vůbec.

Jak psali holky. Mazej pryč nebo to špatně skončí! Jestli je ti jedno, co se bude dít tobě, tak by ti nemělo být jedno aspoň tvoje dítě!

Bohužel Voslíku, mně se to zdá marný, slečna si nedá říct a neposlechne, kdo chce kam…, v příspěvku jsem psala, co se musí stát, aby slečna dostala rozum a odešla od něho a už vím odpověď, asi až ji přizabije, protože u facek a urážení to začínáa kde to končí, víme, ale radši bude poslouchat pseudorady od sestry, které jsou přímo scestné a k tomu nemám co dodat.

Přesnídavko, Ty klidně se ho nemusíš na nic ptát, můžeš se držet těch pseudorad od sestry, ale stejně to nebude stačit, on si vždycky něco najde, za co Tě uhodí nebo urazí, bylo by na čase vzít rozum do hrsti, i za tvé dítě.

A ještě pár "hezkých" obrázků.

, , , ,

No a potom zvěřejněná obžaloba jedné týrané ženy. Klikni zde a zde. Napadá mě - pan Trávníček ze zprávy byl asi taky jenom nervózní, když po něm jeho žena něco chtěla, že?

To je hrozný, třeba až si toto slečna přečte, tak se ji snad otevřou oči dokořán.

Doufám v to, Racku, ale podle toho, jak Přesnídávka reaguje, už tomu moc nevěřím. Má úplně zkreslený pohled - nechápe, že problém není v bytu, v plesnivým chlebu, ve volejbalu, v tom, že něco chce jinak než její manžel - problém je v přehnaném chování jejího manžela. Ty to víš, já to vím, ví to sociální pracovnice, ví to Leňa - ona to ignoruje a nevidí to.

Holky a napadla vás už souvislost s chováním a požadavky přesnídávky, jejího manžela a tím kdy se brali a kolik je jejich dítěti?

Jeho zastávat určitě nehodlám a je to jen má spekulace, ale řekla bych, že nejde o žádné manželství z lásky, jako spíš z "povinnosti".

Daný problém to neřeší, ale mohlo by to hodně vysvětlit.

Napadla mě spousta věcí. Že to může být nějaké manželství z povinnosti nebo původně ze slušnosti - klidně. Ale o to spíš bych být Přesnídávkou sbalila kufry a nic neřešila.

Ať je v tom co chce, tak to nevypadá bezpečně.

No mě to napadlo právě v souvislosti tohoto  tématu protože:

1) trvá tak křečovitě na vztahu, který není v mnoha ohledech v pořádku

2) neuvažuje ani trochu o tom jestli její požadavky nejsou tak nějak nepřiměřené. nebo spíš ten způsob.

Abych to upřesnila, působí to na mě mnohem víc stylem - tady máš ženu a dítě a tak se starej. Na čemž zase nevidím v zásadě nic špatného, ale…njn, prostě manželství "z povinnosti" neuznávám.

Už jsem to tu myslím kdysi psala, znala jsem manželství, které fungovalo nějakým takovým způsobem. Hádky, křik, on byl fakt na zabití. Jenže po letech se rozvedli, on si našel jinou ženu a je to tak klidné a pohodové manželství, v což by nikdo nevěřil, všichni jsme ho měli za toho hrubiána a despotu který ubližuje manželce, i nějaké ty rány padly.

Jeho druhá manželka je pravý opak té první, nedělá věci které nemusí, je to samostatná, inteligentní žena, dala mu domov, zázemí a podporu a ono to funguje.

Takže na to koukám i z tohoto úhlu kdy vím, že jeho chování nebylo v s první ženou v pořádku, neměli se brát atd. , ale cítil tu hloupou zodpovědnost (ano, hloupou), která všechny stála spoustu sil a trápení a místo toho se "bránil" tím nejblbějším způsobem jaký zvládl.

Nezastávám se jeho ani manžela přesnídávky. Jen prostě říkám, že to proč je důležité a i když se k ní chová právě takhle hrubě, neznamená to, že je povahově tak zlý, jen nemusí mít jinou možnost. Samozřejmě ji má! Tu má každý, ale ne vždy si to uvědomí.

Veselko, nejdřív jsem nechápala, jak to myslíš, dokud jsi nenapsala tento příspěvek a souhlasím s Tebou, že  to manželství, které jsi zmiňovala a kde se "vyměnila" partnerka, pak fungovat klidně mohlo, ale řekla bych, že právě proto, že ona žena mu ihned ukázala, kde jsou hranice, takže nebyla tak děsně submisivní jako Přesnídávka, která si na rozdíl od ní nechává vše líbit a na nějaké rady stejně kašle a pořád si mele své a stejně se tím vůbec nemíní řídit nebo se asp. pokusit s tím něco dělat, ptž čím déle si toto člověk NECHÁ (ne že on jí něco dělá, ona si to nechá! ), tak tím víc se pak ty ženy začnou přizpůsobovat a ještě dumat nad tím, jestli ONY něco nedělají špatně, takže pokud včas neodejdou, odnesou to ony nejen svým dosti pošramoceným sebevědomím a ještě dopustí, aby TOTO (?? ) muselo snášet nevinné dítko, které za nic nemůže? ! Ona totiž není taková jako ta Tvá známá - ta druhá manželka.

Takže žádné řeči JEHO ségry - právě proto, že to je jeho rodina, která ho prostě brání a namlouvá jí vyložené nesmysly, nad kterými zůstává rozum stát.

Kruci, že Přesnídávka vůbec dopustí, aby to dítě v tom vyrůstalo! Prchat pryč, neposlouchat hlouposti, kterých se zbytečně a nesmyslně chytá a myslí si, že jí to v něčem pomůže. Žádné omlouvání tohoto chování, které je ABSOLUTNĚ NEPŘÍPUSTNÉ a PRYČ!!

Veselko, to neřeš, jaký jsou souvislosti.

tady nejde o souvislodti, o vývoj, o bůhví co ještě, tady jde o ženu, která nepotřebuje poradit, Přesnídávka potřebuje jen odkejvat, že je to asi všechno normální, a že se despota promění časem v prince…

Důležitá zpráva je Přesnídávko, že nepromění, až někdy dostane přes prsty, tak trochu možná otočí,  ale mezitím stáhne všechno s sebou…tak jak je zlý na Tebe, bude časem zlý i na dítě, to je realita despotů…sorry, ale já myslela, že svatba, dítě jsou radosti, jak to můžeš připisovat starostem? Z toho normálně lidi nebývají nervózní…

Hele asi tak, mám za sebou ledacos, průsery se ve vztahu dějí, nikdo není z medu, a každý se někdy chová nevyzpytatelně, občas si někdo zaslouží pořádnýho  facana, ale má to svoje hranice!!!  Nepiště mě raději dámy, které jste neprožily vášnivější vztah nebo neměly doma vášnivějšího chlapa, kdo neví, nezná, ale tohle co popisuješ Přesnídávko, to je zlá povaha tvého muže. je opravdu nevyrovnaný, zakomplexovaný a asi i neštastný, a vše, co v něm bublá, si léčí na Tobě, a to bude tak vždy, pokud mu nenapíše psychouš nějaký léky na zvládnutí stresu, nebo nezačne chodit k terapeutovi, který mu to snad vysvětlí. znám takové impulzivní lidi, ale ti si to většinou všechno uvědomí a umějí posléze přiznat svoji slabost, svoje chyby,  a především člověk v 35 letech…

Vlastně, co jsi tady chtěla? Poradit? Poradit si evidentně nenecháš, tak to tady asi nemá už cenu dál psát…jeho ségra je jeho krev, ta ti určitě neřekne, ať se sebereš a jdeš, ta bude holka vždy na jeho straně, a i kdybys byla celá modrá v obličeji, tak bude stát při něm.

Celé je na Tobě, kam nasměruješ svůj další život, pokud nepomůžou třetí strany, snad poslední šance a to určitě udělej, protože člověk má vyzkoušet všechny možnosti než to vzdá,  tak už nepomůže nic. pokud nekomunikuje a jen schvaluje vinu na Tebe, tak amen s Tebou. nebudeš to mít lehké, ale to je opravdu jen Tvoje volba, jak chceš život prožít a jak ho nejspíš prožije i Tvoje děcko…