Téma: Jak se vyrovnat po domácím násilí - vyhrožování, mlácení, škrcení, výhrůžky sebevraždou, ničením věcí, pomlouvání rodiny
Uživatel: Zničená z týrání
Věk: 23
Zdravím všechny!
Chci se vám svěřit s mým příběhem, tedy ho aspoň nastínit a poprosit vás o radu.
Měla jsem asi tři roky přítele, který byl mým prvním mužem. Měli jsme spolu první polibek, učili jsme se spolu mít vztah. Zpočátku vše bylo nádherné, zažívali jsme krásné dny, které se později změnily v dny obyčejnější a dny časem a časem horší. Vážila jsem si jej a on dlouhý čas mne…
Nevím, čím se věci zlomily, nevím, zda tím, že byl nevyspělý, nebo že jsme byli oba mladí. Časem začal myslet na svou bývalou, kterou prý velmi miloval. I já jsem ji živila tím, že jsem o ní mluvila, měla jsem touhu stát se jí kamarádkou, jak on si přál. Ona mne však pomlouvala poté, co jsme jí společně napsali psaní, že jí chci ubližovat, že je to neslýchané… Cítila jsem se zle, od té doby byla ve všem lepší ona a začala jsem vnímat teror.
Vyhrožování, mlácení, škrcení rukama i kabelem… Vyhrožování sebevraždou, ničením věcí, pomlouvání mé rodiny… Vše se to vyhrotilo tím, že jsem přestala chtít jíst, chtěla jsem být s ním v kontaktu a pomoci mu jako člověku, byl kdysi totiž ve výchovném ústavu, neměl snadné dětství atd. Naštěstí mi nikdy více neublížil, neznásilnil mě, jak říkám, mám štěstí: ).
Ani já jsem se k němu neuměla příliš hezky chovat po tomto teroru.
Od té doby hodně uteklo, pod stresem jsem se vzdala vysoké (chyběly mi jen státnice, ale byla jsem velmi psychicky zničená), mám nového přítele, který je chápavý a milý. Chodila jsem na terapie a mám i předepsané nějaká antidepresiva, protože jsem dostala z tohoto více než rok a půl trvajícího teroru silné deprese a úzkosti.
Nevím, jak si mám dále počínat, vím, že je bohužel více takovýchto žen, které toto prožily (byť třeba v menší a kratší míře než já). Neumím se poprat s tím, že se mě snaží kontaktovat, vše mám zablokované, ale vždy si našel cestu k vydírání, bohužel… A také se mi o něm hodně zdá, stále v těch snech mě škrtí, pronásleduje… Nevím, jak se s tím mám vyrovnat, pokračuji v terapiích, ale cítím se za poslední měsíc, kdy mě kontaktoval, bezradná. Co myslíte? Jak si nyní počínat?
Snad jsem vám neponičila oči tolika čtením a věřte mi, že pokud je někdo v podobné situaci, je nás víc a třeba tento příspěvek pomůže: ).
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 2908x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Nestýkat se a pokračovat v terapiích. Ideální by byly i konstelace traumatu. Někteří psychiatři doporučují provanolon a terapii současně.
Vím že to zní trochu tvrdě, ale ty sis ubližovat nechala!!!! Asi jsi to potřebovala, když jsi od něho neodešla hned, jak začal. A taky předpokládám, že jsi ho ani neudala na policii. Každý se totiž k tobě chová tak, jak mu to dovolíš.
Slečna je spíš asi ochranitelská a navíc se zřejmě s ničím takovým nikdy nesetkala. Ono už jen to, že byl v ústavu něco vypovídá, neznamená, že každý musí být magor, ale je to varovné a domů bych to nebrala. Pro svoje dobro.
Holka je poučená až až, doufám, že se ji brzy podaří to zpracovat a přeji ji hodně zdaru.
Kdokoliv, kdo chce pomáhat a dávat šance pochybným lidem, dělejte to z uctivé vzdálenosti - kvůli sobě.
Prosím Tě Daro, Ty víš úplný prd, já už to vážně nemůžu jinak napsat. Stačí, aby dotyčný byl manipulátor, a to bývalý tazatelky byl = vyhrožoval sebevraždou, přál si, aby tazatelka byla kamarádkou jeho bývalé, dokonce jí psali společný dopis atd. , a pak je obrovský problém se z takových chapadel dostat!
Já popravde ženy, které chlapi mlátí vůbec nelituji. Jen at je mlatí dál, když se mlátit nechají. Když u takového chlapa zůstanou a mají ještě takovou potřebu mu pomoct, tak to mlácení asi potřebují. Mám jednu známou, kterou manžel mlátil, vyhrožoval sebevraždou, a stejně sním byla dál… dvacet let to trpěla. Nakonec je rozdělili jejich vlastní děti, protože se už na to nemohli dívat. jinak by sním byla dál a nechala se pořád mlátit.
Je jedno, jestli byl manipulátor, taky se nemusela nechat zmanipulovat. Vše je jen o tom, co tomu člověku dovolíš. Mě by dal chlap facku jenom jednou.
Daro, promiň, ale to už je trochu moc.
Ano, ty "hloupé" ženy drží u těch mužů závislost, submise a vymytej mozek především. A pocit viny. U někoho to vzniklo v dětství, odkoukal to a najde si kopii i pro život.
Vždycky ale stojí za to takovým lidem ukázat, že se z toho můžou dostat, namísto komentů o tom, že si to zaslouží. 80 (? ) nebo já nevím kolik procent se stejně nechá, už je pozdě, neprozřou a budou se nechat trýznit.
Ale vždy se najde někdo, komu to pomůže a kde jakákoliv snaha někoho zvenčí má smysl a to platí pro kohokoliv - od bezdomovců, přes týraný osoby, feťáky, eventuální sebevrahy atp atp. Vždy stojí za to těm lidem v rámci svých možností ukázat cestu a nabídnout pomoc, je-li to v našich silách. Za ně nikdo nic neudělá, ale jen to, že se jim nastíní jiná možnost může vést k postupnému zlepšení.
Viz bezdomovci - vždy mi vadí kecy - když jim koupím jídlo, vyhoděj ho, nebo ho nechtějí, oni chcou jen chlast! … když už se rozhodnu dát mu třeba dvacku, tak se neptám, na co to chce. Ještě podstatnější je to, že dotyčný měl možná po sto letech pocit, že ho nikdo neodmítl, nezepsul, nevyzvídal atp. Jednal s ním jako rovnej s rovným. S jedním takovým jsem si kdysi zapálila před školou, prej že vylezl z basy a nemá love. Vždycky se omlouvají, stydí se za sebe, on mi chtěl naznačit, že mi nic neudělá. Neřešila jsem to, ale love jsem neměla. Tak jsem mu dala zbytek mých cigaret, zapálili jsme si a povídali. A bylo to fajn!
Mně je blbý i přesedat si v šalině, když sedí za mnou… sice pak cítím ten pach po zbytek dne, ale vím, že jsem se nikoho nedotkla a nesrazila jeho už tak pochroumanou důstojnost.
PS: kdokoliv se může neočekávaně dostat do pěkných shitů, může se stát týranou osobou, může ho nečekaně dohnat trauma z minulých let, může nečekaně pocítit regulérní depresi (a ne, nemyslím tím jen blbou náladu na pár dnů), může onemocnět závažnou chorobou, může ho už zítra (28.07.2016) srazit auto… Nedělejme ramena na ostatní, nikdy nevíme, kdy se ocitnem na jejich straně.
Nemusela se nechat zmanipulovat? To už snad ani není hloupost toto napsat.
To jsou typické role oběti. které se nechají mlátit, se sebou manipulovat, a pak toho chlapa ještě omlouvají… to jsou podle mě hloupé kačeny, které nemají žádnou sebeúctu. Na te by tato slečna měla rozhodně zapracovat!!!!!
A ještě k tomu jsi zlá. To už je po kolikáté, co Tvé "rady" a komentáře místo toho, aby tazatelům pomáhali, tak ubližují. Být to v mé moci, tak už tady nejsi ani minutu.
Já se jí snažím pomoct, a to především otevřít očí!!!!! aby si uvědomila, jak byla hloupá.
Ona není hloupá jen proto, že byla závislá na takovém člověku. Ty ale exemplárně ---- jsi, protože odsuzuješ něco, o čem nemáš pravděpodobně vůbec žádnou nebo jen nízkou povědomost.
Plácej si nesmysly, to nebude nic nového, ale nenapadej a neurážej..
Ahoj,
do tohoto průseru, že padneš na manipulátora, se dostaneš, ani nevíš jak.
Neni to o inteligenci, ani moc o sebedůvěře. Na druhou stranu má slečna, stejně jako já,
obrovskou (i když velmi špatnou) zkušenost do života. Teď už je velká šance, že podobný typ člověka bude schopná odhadnout hodně brzy.
Myslím si, že jsem inteligentní, dle okolí silná ženská, která ví, co chce. Přesto i mně krůček po krůčku se přes sliby a lichotky dostal manipulátor do života. Věř mi, udělal mi z něj peklo.
Jako když vaříš žábu - pomaličku ohříváš, že si toho ani sama nevšimne, a už se vaří,
Ten klučina kopíroval jen to, co dělali jemu, cítil se flustrovaný a méněcenný, a tak se to snažil převést na ní. Asi se mu to dařilo.
Věk: 39
Ahoj, také jsem byla 10 let manipulovaná (jen psychicky, nikdy né fyzicky). Pro takové jako Dara007 - mám dvě vysoké školy, můj předešlý manžel měl nadprůměrné IQ, nejsme ani alkoholici ani nebereme drogy, slušné rodinné zázemí. Nikdy nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mohlo takto zvrtnout. Pak ale muž přišel o práci, pak o druhou, začal mít komplex z mé úspěšnosti a jeho neúspěchu, začal mi "zakazovat" přátele a kontakt s okolím, … nebudu rozebírat, dokonce jsem na tom byla tak špatně, že jsem si přála umřít. Rodina to netušila, skrývala jsem to. Neuměla jsem ho opustit, pokaždé když jsem se o to pokusila, teror se znásobil, prosil, vydíral, vyhrožoval, plakal. Dobře se takovým Daram007 radí, když nikdy nic takového nezařili a nemyslím si, že jsem "hloupá kačena, co potřebuje mlátit". Jen jsem měla strach, co se s ním stane, když ho opustím. nechtěla jsem ho "mít na svědomí"… V tomto směru mám posunuté sociální cítění, bohužel nezdravě. Naštětstí vše dobře dopadlo, zkusila jsem to hodit za hlavu, je to 2 roky, co jsem z toho venku. Někdy si na to vzpomenu každý den, někdy si týden nevzpomenu. Chce to jen čas a cíleně se zaměstnávat tak, aby nebyl prostor k pochybám, vzpomínkám, lítosti … hodně štěstí, jde to zvládnout.
Věk: 19
Jednoduše, přijeď ke mně! Já tě budu jenom škrtit, ale jinak je se mnou docela sranda. Alespoň tak to říkala má nedávno zesnulá pračka poté, co mě podvedla z jiným domácím spotřebičem.