Téma: Sázavský pacifik - připomenutí starých časů v pořadu Tajemství železnic

   Hříbečku, ten pořad jsem neznala, ale díky tobě jsem ho už také viděla. Dnešní díl měl název  " Vlakem na dno Želivky " …našla jsem ho v archívu a moc se mi líbí, jak ho Martin Dejdar uvádí.   Pro ty, kdo jezdili tímto vláčkem na vandry, to musela být srdeční záležitost, …. stále jste měli z okna vlaku co obdivovat - skály, les, romantické tunely a krásnou vyhlídku z mostu Žampach… no, máte tam u vás také krásně….

 Tak tady máš ode mne taky jeden podobný dokument.

Když v roce 1982 nastupoval tehdy devatenáctiletý Petr Pavlík jako výpravčí vlaků na pražské branické nádraží, zažíval každé páteční odpoledne hektické chvilky. Výchozí stanice tzv. Posázavského pacifiku bývala plná mladých lidí v kovbojských nebo vojenských oblecích, s kytarami a nezbytnými „usárnami“ na zádech. Už několikátá generace trampů se tehdy vydávala do povodí Zlaté řeky (Sázava), Velké řeky (Vltava) či do brdských lesů.

Ach jo, kde jsou ty pozůstatky trampské romantiky!

Spal jsem po noční, takže jsem to neviděl. Mám to ale nahrané na DVD rekordéru a podívám se. Pořad Tajemství železnic nahrávám od počátku. Je to hodně zajímavé a ukazují tam poutavá fakta a informace z historie železnice.

Viděl jsem to v noci. Moc hezké. Ostatně jako všechny díly pořadu Tajemství železnic.

Ahojky, měl bych prosbu, nešlo abys mě to přepálil ty díly a poslal, mnohokrát děkuji Frafťa.

Neviděl jsem Hříbečku pořad: „Tajemství železnic, “ ale muselo to být zajímavé. Víš, co mi připomenulo video od Rybky? Jezdíval jsem pravidelně vlakem, na internát a pokaždé to byla legrace. Také, než jsme si pořídili auto, se jezdívalo vlakem na výlety, k rodině a známým. Mělo to svoje kouzlo a hlavně pro děti. Rád jsem kupoval dětem pod stromeček sady kolejí s vláčky, nebo doplňky. Doma máme velkou sestavu vláčků, ale pokud nebude podkroví hotové, není to kde rozložit. Když už jsme u vláčků, rád vzpomínám na dovolenou na Slovensku, kde jsem se svezl tímto vláčkem.

Víš sám Pluto, že jet ven nešlo nijak jinak než vlakem. Byl nejlevněší a kam nedojel tam se došlo. Byly to nádherný časy, který jdou pomalu a jistě do kopru, je to škoda. Ježdění ven pod domovenkou osady nebo jako tramp samotář, to pomalu zaniká. Zůstalo věrno hodně, ale dneska již starých pardů, je pravda, že přibyli i nějací mladí, ale celkově trempů ubývá. Už není chuť se někam podívat, není čas a nejsou už ani na tento způsob života peníze

. Takto vypadalo zimní stanování na Hvězdě 30.11. až 2.12. 2012. Sešlo se 90 lidiček z 35 měst a obcí ČR.

Hříbečku. Obdivuji lidi, kteří jdou stanovat v zimě. Já bych zamrzl. Mám moc jemný kožíšek. Naposledy jsme byly stanovat před 4 roky v Lednicích a před 7 roky v Šiklovým Mlýně. Doma máme veškeré vybavení k trempování, akorát jsme zpohodlněli.  

    Neviděla, ale slyšela jsem o tom. Prý si tam dělali exkurzi studenti ČVUT, páč je to rarita v těch místech udělat dráhu.