Téma: Nezapomenutelný vánoční dárek - tipy, co byl pro vás ten nejlepší za celý život?

Ahoj, předně - nikdy jsem nechápala předražené dárky pro spoustu lidí. Já dávám jen to, na co mám, co si myslím, že potěší a nejlépe, co je prakticky užitečné. Já tedy dávám jen mamince, podílím se na prezentech pro naše spolubydlící - tetu, bratrance a částečně strýce a tím to víceméně hasne. Akorát minulý rok se se mnou nečekaně sešla sestřenka a dala mi něco, takže raději koupím i něco jí, pokud bude chtít setkání opakovat. (Na oplátku jsem jí tehdy namalovala mandalu)

Upřímně? Já vím, že se kritizují klasiky jako jsou ponožky, ale v zimě nosím doma ponožky s kožíškem, které mi dala minulý rok máma a když vzpomenu na mou milovanou babičku, líbilo se mi, že šla s dobou a koupila mi kontíčkové ponožky - a mně se zatraceně hodily, protože mě víceméně šatila ona a zásoba ponožek - praktické věci - se mi vždy hodila. Jinak nám dávala penízky, což je taky fajn, že člověk si koupí co chce.

Mně udělá radost prostě maličkost.

Jedny Vánoce jsou však nezapomenutelné, to mi bylo 16-17 a poprvé a asi naposled jsem se pořádně bavila s jedním mým bratrem. Opili jsme se, já sežrala půl mísy salátu a kupodivu na mě nebyl zlej. Sice mi často mezi řečí řekl, že "jsem blbá" ale na něho to byl výkon - žádná jiná sprostota na mou adresu nebyla, ani mě nevyháněl; sám mě vytáhl od komplu na panáka. Tehdy jsem měla mánii s Napoleonem, a tak jsme se bavili hlavně o něm.

Máma mi teď co Vánoce kupuje prstýnek, za což jsem moc ráda, protože je chci mít na každém prstu ; ).

Nezapomenutelné - ale spíš v tom negativním smyslu - byly Vánoce první bez mé milované babičky. Její syn - můj táta - mi dal poslední jeho dárek mně nad jejím hrobem!! Ani mě nevzal nikam na kafé, prostě mi nad hrobem své matky dal dárek a od té doby už mi žádný nadává. Docela hardcore.

Ja jsem dostala (kdyz mi byly 4 roky) velkeho medveda, ktery stal pod stromeckem na malych lyzich. Byl to pro me tak krasny darek, ze si na nej kazde vanoce vzpomenu. Tu zimu jsem se naucila lyzovat a s medvedem jsem si hrala spoustu let.
Rypousice, mas pravdu, nemusi to byt velke darky, ale mely by potesit.

To je roztomilý! : ) Mně zase k 15 dala babička malého plyšového medvídka - nejdřív jsem byla zaražená, to víš, v duchu jsem si už hrála na dospělou, ale ona z toho měla takovou radost!! vysvětlovala mi, jak moc se jí líbil, a tak mě nakazila svou radostí, že jsem se z něj radovala i já. A dnes (10.12.2018)? Dnes (10.12.2018) má své místo u mně v posteli a je mi jedno, že už mi je 25. Vždycky, když se na něj podívám, vzpomenu na babičku, jakou z něj měla radost a v duchu se raduji s ní a mám takový hřejivý pocit. Nedám na něj dopustit a je to můj oblíbenec ; )

Jsou proste darky, ktere maji nevycislitelnou hodnotu!!