Téma: Manžel mi nedal dárek ani květinu k narozeninám - mrzí mě to

A byl podle Tebe takhle nespolehlivý borec a ukrutný sobec i před tím, nebo třeba až v poslední době a i v jiných situacích? Víš, ptám se proto, že z Tvého psaní jsou cítit jednak dost negativní emoce a jednak z něj vyplývá, že stíhačka jsi : "měl přijít v 19 hod. Ve 20 hod mu volám co je, kde jsou…"a ještě k tomu organizátorka:  "všichni ostatní tam už byli dle času pozvání" (omlouvám se za upřímnost), a od toho si chce každý občas odpočinout, aniž by u toho přemýšlel, zda-li je to zrovna ve vhodnou dobu či chvíli, zejména naskytne-li se situace = příležitost, kde se může svobodně nadechnout. Asi to zní tvrdě, ale tak Tvůj dotaz na mě působí.

Měl přijít v 19 hodin - ptal se kdy to vypukne ta oslava, tak jsem mu řekla čas a bylo dohodnuto, nebo mělo být on ví, že nemám ráda hodinový zpoždění. Když vám na něčem záleží, taky tam přjdete včas ne? A co je vám buřt, tak na to kašlete. Navíc šlo o narozeninový přípitek a pak jídlo a je hezké když si ťuknou všichni a když celá rodina jí spolu a ne jeden až "po".

Ano organizátorka jsem v ten večer byla, organizovala jsem to, v tom nevidím nic špatného, kdyby nebyl organizátor, nic by se nedělo a já chtěla potěšit rodinu. To se tak dělá, když něco pořádáte, že všem řeknete v kolik to začíná ne?

Ale stíhačka možná tak trochu jsem, ale nic není jen tak, příčinu to má asi v tom, že když manžel něco řekne, nemohu se na to stopro spoléhat, pak z toho plyne to, že to musím ohlídat a jevím se jako stíhačka.  Není to dobré vím, důvěra je důležitá věc.

Já si myslím, že není nutné trvat na přesném minutovém příchodu všech pozvaných (každému to nemusí vyjít na minutu nebo úplně přesně) a že není nutné hned v zápětí po příchodu mít přípitek. Naopak si myslím, že je v pořádku nechat všechny pozvané v klidu "rozkoukat", chvíli si popovídat a pak…prostě že nezáleží na přesném doržování časového harmonogramu jak v zaměstnání s píchačkami, ale že mnohem více záleží na tom, aby se všichni cítili příjemně, dobře, uvolněně, spokojeně atd. , prostě aby si to všichni společně spolu užili. Taky bych takovou oslavu posunula na vhodnější dobu, aby nebyl spěch, protože kolem 19 - 20 hodiny by měl malý už spát doma v postýlce. Pořád to na mě působí stejně tak, jak už jsem  napsala výše. Nevím, jak dlouho spolu s manželem celkem jste, ale myslím si, že pokud u Vás probíhá všechno od počátku vztahu takhle organizovaně a hlídaně, tak prostě manžel od toho když může "utíká". A to že na něj není 100% spolehnutí, no pokud to tak bylo od začátku, co jsi ho poznala, tak si věděla do čeho jdeš, a pokud to tak začalo v průběhu vztahu, stalo se to tím, že Ty jsi hodně akční a hlídací a on nemá dostatečný prostor, protože Ty to chceš hned a na čas. S chlapama je to trochu jako s dětmi, je potřeba je chváli a chválit a nechat některé činnosti a rozhodování i na nich, aby měli možnost zůstat chlapy. Taky mě zaujala věta: "kdyby nebyl organizátor, nic by se nedělo…" I to oněčem svědčí. Ty jsi chtěla udělat radost rodině, ale děláte si vzájemně někdy nějakou radost s manželem? Myslím si, že Váš vztah má i jiné trhliny, ne jen to s těmi narozeninami a dárkem, to je jen jeden střípek…Být Tebou zamyslela bych se spíše celkově nad tím,  jaký byl manžel na počátku Vašeho vztahu, jaká jsi byla Ty, jaké modely chování jste si oba ze svých rodin (od rodičů) do Vašeho vztahu přinesli, jak jste se oba v průběhu Vašeho vztahu změnili a proč a pak bych přemýšlela o tom, jak to napravit, zlepšit, zpestřit = jak na Vašem vztahu pracovat. Protože to, jak to proběhlo s těmi narozeninami je po roce manželství brzy, ale vidím to jako důsledek něčeho, ne schválnost…

Nezlob se za to co Ti napíši, ale popravdě takové oslavy bych se dobrovolně neúčastnila. příliš direktivní a navíc. máš tu věk 26, to kvůli takové ptákovině jako jsou nedůležité narozeniny, děláš takovou pompu?

Chápu, že se zdržel, protože nešlo o nic důležitého proč by musel nezbytně přijít přesně na čas.

Totéž se týká toho dárku, jsou lidé kteří prostě zapomínají… a svět se proto skutečně nezboří. Navíc mnohem větší váhu má dostat nebo dát dát dárek, když chci a ne protože "musím".

Řešíš blbosti, vlastně máš prima život, když nemusíš řešit nic důležitého.

da darek 2 dny po narozeninach a hned je spatny

vidim ze mam zlatou manzelku, s nekteryma bych se nejspis rozvedl po par tydnech, vlastne nerozvedl, neco takoveho bych si ani nevzal

byl o vikendu v praci, takze kdyz maka i o vikendech a nosi prachy tak je vsechno OK, ale kdyz jede ztrhany z prace a dovoli si nejet koupit hned darek tak uz je spatny

rano honem do prace, vecer z prace, umyt, vyspat a opet to stejne, nejlip i o vikendech a beda ti kdyz nebudes poslouchat jak pani piska

Párku, fakt je, že to mě taky dost zarazilo. On chudák dělá i o víkendu, dostane na krk organizátorství oslavy narozenin jeho manželky, která chce potěšit rodinu, dárek koupí o dva dny později (třeba byl objednaný, ale prostě ho nedovezli), a odksočí si odfrknout na volejbal, a ještě má na starost mimčo, a vše je špatně… Některé ženy prostě nepochopím.

   Zklamaná, možná bys mohla přestat myslet jen na sebe a brát ohled i na ostatní. Neříkám, že nic neděláš, ale pracovat o víkendech a ve svém volnu doma být pod tlakem, který - zdá se mi - na manžela vyvíjíš není zrovna lehké. Nedivím se, že "utekl" od reality a se známými si zahrál volejbal. Proč to nebereš jako poztitivum? Vzal ven prcka a ty sis mohla užívatoslavy a neřešit pokaděnou plínu a plačícího potomka - třeba ti tak vyšel vstříc…

    Chápu, že tě to mrzí. Ale jsi dospělá, vdaná, a matka, ne 15ti letá slečinka, která "ujíždí" na romantických bláznivých drobnostech a projevech lásky. Chápu, že je pěkné dostávat kytky a čokolády a dárečky, ale jsi dospělá a manžel svou lásku projevuje třeba více "dospěleji" - činy, ne hmotnými dary. Uvolni sebe a tím i atmosféru, třeba manželk není tak špatný - brala sis ho snad pro vlastnosti, které má a ty je máš ráda.

    Nikdo nemá rád, když něco musí. Obzválšť, když se jedná o takové věci a události. Jak by se tobě líbilo jít na oslavu, kam víš, že musíš donést pěkný dárek a musáš přijít přesně v 19:00 jinak bude hostitelka nakvašená. JDe přeci o to být spolu a v pohodě.

Co se týká narozenin-to doma vůbec neřešíme. Týden sem, týden tam a čokoláda to jistí . Na tohle chlapi moc nemyslí. Aspoň ti naši.

Ta nedochvilnost- dost by mě to štvalo spíš proto, že měl s sebou dítě. Tohle nemám ráda (tolerance max půl hodiny, pak se musí ozvat). Nenapadlo tě, že se mu na oslavu třeba nechce, že je unavený? Přítel taky oslavy moc nemusí, tak jej tam moc netahám. Má dost své práce a taky si od nás potřebuje odpočinout. Všechno je o vzájemné komunikaci.

Nečetla jsem všechny odpovědi, ale letmým pohledem se mi zdá, že se tu pisatelé většinou zastávají manžela. Mě by to také mrzelo. Ano, člověk  má právo na své zájmy, známé, koníčky…Ale v den smluvené oslavy a ani sám nezavolat? To s tím dárkem, tam by mi také nešlo o drahý dar, ale aspoň maličkost jako známka toho, že na to myslí…Nevím, možná se to obojí sešlo blízko sebe, ale z takového chování partnera bych nadšená taky nebyla.

Nechci se zastávat žádné strany, ale cítím to tasi takto:  Moc mi sice nesedí takový trochu agresívnější tón, jakým to Zklamaná píše, ale pokud se domluvili, že udělají pro rodinu oslavu, měli by se oba zapojit.  A pokud mají malé dítě je situace také jiná, než  když se mladí a bezdětní schází na nějakou párty, kde je v podstatě jedno kdy kdo příjde. Tahle oslava asi už měla nějaká pravidla, byla předem domluvená a schválená, tedy pokud manžel oslavu nechtěl, měl to nějak říct dříve, než Zklamaná celou tu sešlost začla dávat dohromady. Připadá mi to, že domluva byla taková, že ona chystala oslavu a on zatím hlídal dítě. Souhlasím, že asi už byla nervozní, kde se s dítětem zdrželi a nějaká akademická čtvrthodinka by se měla dodržovat. V různých rodinách jsou různé zvyklosti a jestli v této rodině to mají tak, že hosté jsou dochvilní a chtěli začít všichni společným přípitkem, pak by to měl manžel respektovat, zvláště pokud to byla oslava narozenïn jeho ženy a té by měl jaksi v ten den / jiné nevyjímaje, ale tento den obzvláště/ chtít udělat radost. Tedy s tím, že si prostě v takový den, kdy rodina a přátelé čekají měl udělat na své hosty a manželku čas. Je to i projev jisté úcty k těm, kteří si udělai na nás čas.

Jiné dny bych nebyla tak přísná a pokud bych mu při jistím zpoždění normálně zavolala a vůbec se tím, že volám necítila jako stíhačka kde  je a on mi řekl, že dítě spí a jakmile se probudí příjde, tak bych se za ním třeba i procházkou  vydala naproti a mohli bychom spoklu přijít domů bez jakýchkoliv pocitů stíhačství.

Něco jiného je ten opomenutý dárek, protože tak to prostě může být, že neměl čas, neměl inspiraci, stačil by mi v daný den pěkné přání, to, že mi pomohl s dítětem vše v klidu zorganizovat, že je na mne milý, pomáhá mi… tak tohle bych opravdu neřešila, zvláště, pokud jak píše Zklamaná, to za dva dny napravil. Tedy to rozhořčení kolem dárku neberu, dochvilnost beru.

Ještě bych chtěla říct, že ta dochvílnost je svým způsobem oprávněná. Nemluvím o minutádh, ale jak píšu, dejme tomu ta čtvrthodinka. Ale to, že se s někým domluvíte a příjdete o hodinu či více později dáváte tomu dotyčnému najevo, že jeho volný čas je vám zcela uklraden. Ono takové dlouhé zpoždění je tedy i výrazem jisté neúcty.

Taky občas děláme doma nějaké oslavovací sešlosti a nebazírujeme na zasedacím pořádku ani na předepsaném oblečení/ divili byste se asi v kolika rodinách i na tomhle bazírují/, ale vždycky se domlouváme asi tak, že hosty pozveme, aby přišli mezi třeba 14 - 15 s tím, že kdo do 15 nepříjde má prostě smůlu a ten třeba přípitek, nebo společné přání prostě prošvihne. A máme docela zaběhnuté, že kdo v tu dobu přijít nemůže prostě řekne, že dorazí později. Podle mne je to jistý způsob slušnosti pro hostitele, protože organizace každé sešlosti je přece taky o tom, že do ní hostitel vloží práci a mnohdy hodně úsilí, když nemluvím o financích, které tentokrát neberu jako předmět diskuse.

Díky za názory! Obdivuju ty, co jim nevadí že by nedostali dáreček k narozkám. Stalo se vám to někdy? Manžel je od dubna na nemocenské (nic vážného, nebojte, ale zrovna ten můj narozeninový víkend měl takovou brigádu. Z toho vyplývá že na koupení měl času fůru předtím, nemusel to ešit ten den…nejsem na majetek, spíš jsem citově založená, takže jak ten dárek mě spíš trápí, že na to nemyslel, že mu zas tak na mě nezáleží asi atd atd.

Co se týká té oslavičky, samo že 15 min se může zdržet každý, ale přes hodinu a půůůl :-/ i tady mě trápí spíše to, jak píšete - projev neúcty, nepochopení že je to pro mě důležité (volejbal hraje několikrát týdně), je mu buřt, jestli budu z toho smutná a to moc dobře ví, že jsem na takovýto velký zpoždění háklivá, rptoože to není poprvé, vždy ho žádám, až brnkne. Navíc tam měl syna a jako matka potřebuju mít určitý přehled a znepokojí mě, když mají téměř dvouhodinové zpoždění. A nasadil tomu korunu tím, že když jsem mu řekla, že mě to mrzí že došel pozdě, tak řekl: a přišel jsem snad o něco? )))) mě by čerti brali!!!!!! myslí dost jen na sebe se mi někdy zdá, a to od začátku vztahu, ale pociťuju to čím dál víc, málo zábavy si na můj úkor odpustí a moc se kvůli mě nepřemůže, jen kvůlii sobě.

Ptáš se jestli jsem někdy nedostala dárek k narozeninám. odpovídám, že ano, už se stalo, že jsem dárek k narozeninám, k svátku, k vánocům nedostala.

Ale zrovna tak se několikrát stalo a stává, že jsem dostala dárek jen tak. Někdy drobnost, jindy něco většího, jako třeba minulý týden od manžela akuvrtačku po které jsem docela dlouho toužila a kbelík s nářadím, které se mi hodí. Stejně tak jako za mnou přišel s tím, že mi dá svůj starší kufr na nářadí, protože už nějaký další potřebuji.

Víš píšu Ti to proto, že tohle stejně jako spousta jiného je právě ten projev toho, že na mě myslí. Ne to, že by mi koupil např. k narozeninám blbou čokoládu nebo cokoliv jiného jen kvůli tomu, že zrovna je "ten den".

Vždy mi popřál ten den… pokud nezapomněl… a když zapomněl tak si časem vzpomněl a popřál mi pak a nevidím na tom nic špatného.

Má spoustu starostí, stejně jako já a já také občas zapomenu, zrovna tak jako ne vždy jsou na dárky peníze, ale podstatné je to, že na sebe myslíme a dáváme si to najevo jinak.

Z toho co jsi napsala cítím to, že manžel vlastně nemá na výběr, nějak moc se vyjadřovat k oslavě a nejspíš i jiném. Ty prostě určíš, rozhodneš a je to. Vše chceš mít pod dohledem, naplánované atd. Viz. třeba to, že byl s vaším synem pryč a Ty se znepokojuješ… To mu nevěříš?

Na plánování apod.   v zásadě nevidím nic špatného. i když tak úplně můj šálek čaje to není, mám raději volnost a tohle je pro mě svazování. , ale podstatné je mít stejně smýšlejícího nebo absolutně přizpůsobivého partnera.

Pokud sis vybrala člověka který na to prostě není, tak nemůžeš očekávat, že se Ti přizpůsobí.

Nevidím to jako neúctu k Tobě, zrovna teď šlo o narozeniny, jsem si jistá, že tohle se prolíná celým vaším životem, ale jen jako prostý únik, vydechnutí.

jo stalo se mi to akorat ze je mi to celkem fuk, pro me nejsou narozeniny o tom jestli dostanu darek nebo ne

Víš Zklamaná, napsala jsem ti, co si o té věci myslím, a na tom, co jsem řekla trvám.

Co se dárku týká, asi se to stane ještě i vícekrát, bohužel někteří muži zapomínají na data sňatků, svátků, narozenin a nedělají to většinou schválně… ale to opravdu není v životě to nejdůležitější. Mnohom  je více důležité jestli cítíš, že si tě manžel váží, hezky se k tobě chová, je pozorný. Ale to pochopitelně musí být vzájemné. Jinak chlapi sice mnohdy vypadají drsně, ale mnohdy právě tím, že mu sem tam odpustíš nějaký ten prohřešek, že jej pochválíš, že projevíš radost nad něčím, co udělal. tak to je pro ně dost důležité. Moc fajn jsou společné zájmy, ale někdy se to nepodaří, zkus je třeba tolerovat, neber ten čas jako čas co ti sport bere manžela, ale jako čas co dělá něco pro své zdraví.

Ty jsi udělala ještě horší věc. Nechalas rodinu rodinou, sedlas na kolo a jela jsi stíhat manžela.

O kolik lepší by bylo, kdybys ho neřešila a bavila se na grilovačce s pozvanými.

Akorát dárek, ten by mě mrzel.

Asi máte pravdu, manžel nemůže kvůli mě "dýchat", cítí se být svázaný. A vynucený dárek není dobrý, to je fakt! Jenže člověka to zamrzí, zvlášť tak brzy po svatbě. On právě rád takové posezení u ohýnka, je mu to vzácné, protože u nich v rodině se nic takového nedělá. Když jsme si volali a domlouvali ať přijdou v 7, byl rád. Jenže pak mu do toho vlezlo něco lepšího - zahrát si volejbal, který si mohl alespoň v ten den odepřít, no ne? Chodíte snad pozdě na nějaké důležité schůzky? Asi ne, protože vám na tom záleží. Beru jako slušnost ozvat se když mám zpoždění, taky je mívám, zvlášť teď když máme mimčo, tak chystání je 2krát delší jenže vždy vezmu telefon a dotyčnému to oznámím, protože beru za neslušné přijít na domluvenou schůzku pozdě (pozdě myslím zpoždění víc jak půl hodiny). Protože NĚKDO na mě čeká, přeruší například kvůli mě nějakou práci a já bych se pak na něj vybodla? Ne, to není můj styl a mrzí mě že manželův jo. I jsme se s mužem domlouvali, že mi zavolá, když se stane něco nenadálého, jenže nic, furt na to kašle, tak nevím co s tím, smířit se s tím?

Nedochvilnost je povahový rys a z části i důsledek výchovy, takže se mi nechce věřit, že to manžel dělá poslední týden, ale předpokládám, že už sis ho takového brala. A pokud po něm budeš šlapat, jako teď s tou oslavou, docílíš tím akorát jeho vzdoru se takových akcí zúčastňovat a ještě včas a s úsměvem na tváři a klidem v duši. Tak si zahrál volejbal, jéžišmarjá. Chodí do práce i o víkendu, kdy jindy se se známými takto sejde a může si chvíli zapinkat, odreagovat se? A neříkej mi, že ty, když jsi něčím unešena, relaxuješ, něco si užíváš, máš oči přilepené a koukáš na hodinky, jestli už jsi neměla být doma?

    Taky si myslím, že řešíš detaily. Přestaň na něj tak tlačit nebo "důležitá schůzka", kam zaručeně přijde včas bude vaše rozvodové řízení.

    Chodí obden z hospody o půlnoci, zůstává po práci s kamarády na pivu, nepomáhá ti doma…? Nakonec by na oslavu došel (i kdybys mu nejela naproti ho hledat a patrně i "peskovat", že už tam dávno měl být) a byl by příjemně naladěný. Nějak si neumím a nechci představit, že bych měla neustále partnera takhle "za zadkem" a ještě, aby pro mě jezdil, jako bych byla malé dítě…

A upřímně, já bych se nesnížila k tomu, abych partnera někde takhle naháněla a tím vlastně shazovala i jeho před jeho přáteli.

   Ne, ta chyba není jen na jeho straně.

Ano není to poprvé a právě proto jsme se domluvili, že když něco tak brnkne, ale nedbá na to.

Ne nechodí do práce I O VÍKENDU!! Je na nemocenské od dubna (je trošku hypochondr, sám to o sobě tvrdí) a to byla jen víkendová brigáda! Takže času má habaděj, spíš má teď období lenošení a relaxování.

Ano zůstává s kamarády po sportu na pivě, a to sportuje skoro každý den (volejbal, tenis atd. ) a ano moc doma nepomáhá s domácími pracemi (že by třeba vysál, naházel nádobí do myčky, zametl, ustlal, oloupal brambory, nachystal snídani, uklidil na hromadu rozházené hračky, ale to už je zas jiná věc, to mě tak nežere, protože zase seče zahradu, topí (topíme dřevem) a dělá kolem domu). Co je krásné, že se umí krásně postarat o mimčo, to náležitě oceňuju!

To už ale pletu páté před deváté asi a zamotávám se do toho. Nad tím dárkem a nad zpožděním se teda povznesu. Jen ho ještě požádám, jestli by příště zavolal, když bude mít zpoždění víc jak půl hodiny.  A dárek si snad příště už lépe ošéfuje, aby to stihl a jestli ne tak nevím, asi nic no ))

Díky všm za názory, spíš jste psali, že jsem stíhačka, ono asi na tom něco bude. Jenže to nejsem jen tak z ničeho nic no… 

Ano, je to akce a reakce. Pokud se tedy chová takhle, je to pochopitelné. Pak se ale naskýtá otázka, proč jste se brali a pořizovali si dítě, pokud má tyto vlastnosti aTobě vadí.

   To si ale musíte vyříkat spolu a doma, s tím vám tady nikdo nepomůže. Tak hodně štěstí, ať se to povede

Četla jsem několik reakcí a přidám ještě svou. Takové stíhání, jak se tady píše, je cesta do pekel.

Píšeš, že spolu nejste moc dlouho. Tudíž i to rozčílení netrvá dlouho a nemá moc hluboké kořeny.

Jestli máš manžela ráda a máš zájem na tom s ním zůstat, měla by ses snažit naučit tolerovat jeho povahu a najít řešení, jak se s tím vypořádat.

Zkus se do manžela vcítit. Třeba má neskutečný stres z toho, že musí vymyslet, co ti dá k narozeninám a tak to raději neřeší a posouvá nákup. Možná ten stres pramení z toho, že cítí, že od něj očekáváš stoprocentní výsledky a je mu blbé, přijít jenom s kytkou. Já jsem taky od jednoho ze svých bývalých nedostala dárek třeba k Vánocům. Nebo prostě zapomněl. Jenže Věř tomu, že to prostě nedělá schválně a tím se snaž uklidnit. Tohle opravdu není to nejdůležitější na světě.

Jestli je dobrý táta a má vás rád, tak bych nějaké dárky hodila za hlavu. Možná má prostě jinou povahu než ty, jiné priority - to jsi ale měla zjistit než jste se vzali. Teď už s tím nic neuděláš, musíš ho jedině přijmout takového, jaký je. Pokud teda tobě nebo dítěti nějak neubližuje - což předpokládám, že ne.

Mohlo by se stát, že když po něm budeš pořád chtít věci jen tak, jak si to představuješ ty, ztratí pocit, že je sám sebou a začne se chovat přesně obráceně než po něm budeš vyžadovat. On si taky musel najít nějaký způsob, kterým zvládá, že máš takové nároky či požadavky. Tobě to přijde třeba normální, ale on je prostě a jednoduše trochu jiný.

Zkus to prostě neřešit. Jen si třeba stanovte pravidlo, že jeden druhému dáte vědět, že se zdržíte, přijdete pozděj (hlavně třeba kvůli tomu, kyž ten druhý bude pryč s dítětem).

Dám ti příklad:

Můj přítel je rozvedený. Jeho bývalá po něm chtěla přesné příchody s dětmi domů, když šli třeba jen přes pole k prarodičům (bylo jim třeba 6 a 8, takže byli už celkem velké, ale museli být doma nejpozději v pět, a to na minutu). Fajn, může být, že jo. Když má někdo prostě strach nebo jiný důvod (to může být cokoli, prostě nějaký plán, úkoly, koupání atd. ) Jenže ona mu pak vytýkala každých pět minut zpoždění. Jemu zase třeba půl hodina nepřišla tak strašná. Každý měl prostě jiný přístup a tím, že se oba snažili prosadit si to svoje, tak se tím i vyhrocovaly požadavky na toho druhého.

Jednou pak přítelova bývalá odvezla děti k její sestře a neřekla mu to. On když přišel domů, nenaše tam nikoho. Netušil, kde všichni jsou a jestli se jim něco nestalo. Kdyby to bylo fér, tak jak si to představovala ona, tak mu přeci taky měla dát vědět, kde jsou. Děti nejsou o nic víc její než jeho.

Není lepší občas mávnout rukou než si třeba nadávat do ubožáků? Snažit se pochopit toho druhého, snažit se mluvit spolu. Třeba trochu slevit na svých představách o tom, že všechno musí být perfektní a bezchybné?

Přeji ti, Zklamaná, aby se ti povedlo, umět přijímat život tak, jak je a lidi takové, jací jsou. Umět se nad některé věci povznést. A hlavně, abys už nebyla Zklamaná!

    Nechci se hádat, ale svátek a narozky jsou jednou za rok, nezájem bych rozhodně netolerovala. Celé vlákno jsem nečetla.  

Jo, to jsou. Ale dárek jí dal. Sice o dva dny později, ale dal Někteří chlapi jsou v tomhle fakt mimo. Posléze jsem se dočetla, že je asi celkem nespolehlivý, takže chápu rozhořčení z promeškaných narozenin, jelikož je to jedna z posledních kapek, asi.

Jako naprostý nezájem je dost divné, ale tady z toho, co se píše, není jasné, že je to totální nezájem. Možná je ten chlap jen zpruzený z věčného kontrolování. A možná je lempl od přírody, ale za včasné nezjištění si vždycky tak nějak můžeme sami.

Já nechci dělat nějaké konečné závěry. Jen si myslím, že tolernace je potřeba. A jestli s tím druhým chci být, občas musím něco zkousnout. A každý to má asi nastavené jinak, to je pravda

Taky jsem měla něco podobného s přítelem - měl jiné nastavení než já a to že na domluvený čas netřeba brát zřetel a je normálka se na mne vykašlat a jít např. pokecat s kámošem bral jako osobní svobodu. Vytáčel mne do nepříčetnosti bo když se s někým domluvím že v sedm vyjedem do kina a je osm a on nikde a navíc má hluchej mobil… nejde o to že se nedokážu bez chlapa obejít, ovšem mám toho svého dost ráda a navíc vlastním bujnou fantazii, takže jsem vždycky div nelezla po zdi s představou že se vyboural  a leží někde bez pomoci apod.

Naštěstí se mi ho podařilo vyléčit šokem - vrátila jsem mu jeho vlastní medicínku. Domluvili jsme se že někam vyrazíme a v kolik, a já místo toho bez upozornění odjela na nákup a vypla mobil. Už po hodině čtyřikrát marně volal a po dalších 15 minutách objížděl okolí a zoufale kontroloval pankejty jestli v nějakém netrčím…

Od té doby mu zavolat a oznámit že se zdržel a domluvit se co dál nečiní potíže. Pochopil rozdíl mezi stíhačkou a někým komu na něj "jen prachsprostě záleží".