Téma: Pocit že nezvládnu školu - jak se nenervovat a věřit si?

Ahoj,

potřebovala bych poradit. Jsem z toho dost zoufalá, z toho všeho a ze sebe. Letos (2013) končím na VOŠce, v červnu mám zkoušky. Teď jsem dva týdny kvůli nemoci doma a hrozně se nervuju. S nervováním ze školy mám obecně problém už dlouho, snad od základky. Prý i ta nemoc (nic závažnýho, jen jsem měla dlouho horečky a nezabíraly mi moc antibiotika) je ze stresu. Jenže jak to udělat, abych se nenervovala? Na zkoušky se neučím a navíc jsem kvůli horečkám nemohla psát ani absolventskou práci.

Děsím se toho, že přijdu do školy a moje spolužačky budou šílet, jak nic nemají a neumí a mají jenom x stránek tý práce, zatímco já nemám nic. Chybí mi jich 30 do konce, odevzdává se za dva měsíce. Vím, že je relativně nějaký čas, jenže jsem hrozně negativní, pořád mám v hlavě, jak to nezvládnu a nestihnu. Kolikrát sedím, vím, že musím začít, jenže se takhle "vydepkuju" a nic nezačnu. Často brečím. Nejhorší je ta bezmoc.

Prostě se toho jakoby bojím a tak pořád sedím a ani ze strachu nezačnu. A pak si to vyčítám. Každý den. Nemám se kvůli tomu ráda. V hlavě mám určitou vizi, jak si práci rozdělím, jak se budu učit, pokusím se udělat čas i na sebe, budu spát. Jenže jsem do týhle doby depkovala, nespala, pak jsem onemocněla a teď mám hroznej strach.

Zatím ještě nikdy nebylo tak hrozný, jak se mohlo zdát, zkoušky jsem udělala hned, jenže ty nervy. Nevím, co s tím, jak se do toho dát a nemyslet pořád tak negativně, protože mě to hrozně brzdí.

Nakonec bych se ráda omluvila, za "úroveň" mýho psaní. psala jsem rychle, snažila se co nejlíp zachytit svoje pocity. Budu vám vděčná za jakoukoliv radu.

Přemýšlela jsem i o psychologovi, jenže to bych zase nestíhala a nemám na něj peníze. Asi mi chybí opora, někdo, kdo mi řekne: Začni, jsem s tebou, neboj se…

Chce se mi z toho teď zase brečet. Do toho ještě za dva týdny malujeme, takže místo času na učení budu uklízet. Asi se z toho zblázním, někdy mi je moc úzko. Děkuju vám!