Téma: Jak říct rodičům o špatných známkách ve škole

Text uživatele: Asi bych jí to neřekla. Pokud se o tom bude mluvit na třídní schůzce, určitě bude řečeno i dalším a bude vědět, že jsi to nebyla jen Ty. Přesto bych se zamyslela nad sebou...neučíš se pro mámu, ale pro sebe.

Text uživatele: V 17 letech dějepis? Nechci být zlý, ale já jsem měl dějepis jen do 14 let, to jsi asi hodněkrát propadla, že?

Text uživatele: 

Je vidět Avatárku že si trošku zaspal protože jde prpadnout jenom jednou a navíc jestli je na gymplu tak může mít dějepis.

Text uživatele: Avatárek nemá gympl? Já měla dějepis až do maturity. Fuj. Naši naštěstí známky neřešili. Moje  čtverky z matiky a dějáku brali. Já viděla jejich vysvědčení, tak vím, jaké měli známky

Text uživatele: 

Tak takový rodiče bych chtěla mít zvlášť z matiky, z fyziky a z chemie to vždycky bylo doma smutno.... A teď mám před sebou promoci na inženýrku :D A to mi táta moc šancí ani nedával :D

Text uživatele: 

tak to se máš protože já mám jedničky dovjky ale v matice mám 4 5 atd.

ale rodiče to prostě nechápou že mi to vůůbec nejde

Text uživatele: 

ahoj jak mam rict nasim o 5 Z MATIKY???

 

Text uživatele: 

ahoj, dostala jsem ze slohovky 5 protože jsem nepochopila zadání a napsala jsem to špatně. Jak to mám rodičům říct??? A taky mám 4 z fyziky a 3 z chemky. Jak jim to mám říct???????

Text uživatele: 

Řekni to tak, jak to je. Že tě příliš zatěžují pomocí v domácnosti třeba? Nebo že tě neustále někdo otravuje po mobilu, nebo na facebooku a ty pak nemáš čas na učení.... ? No... ať už řekneš co chceš, jediné čím je můžeš potěšit je slib, že si známky zlepšíš a taky to dodržíš. Ne ve smyslu, že slibem nezarmoutíš.

Text uživatele: 

je to porad to stejne, vysvetli matce ze pri hledani prace se te nikdo nebude ptat jestli si skolu dokoncil s jednickama nebo trojkama

Text uživatele: 

Ach jo, proč se pořád děti bojí rodičů?  Moje máma mi jednou řekla toto :... měla jsem spolužačku, které se syn oběsil jen proto, že se bál přiznat špatný vysvědčení. proto ty se nikdy nesmíš přijít bát domů".  

Každý není na učení, ale může mít šikovné ruce, které mu v důsledku přinesou více štěstí než VŠ titul. Tohle si musíme uvědomit jako rodiče.

Text uživatele: 

Takový přístup jako tvoje máma by měli mít všichni rodiče. Naši mi taky před maturou i před státnicema říkali: "Nezáleží na tom, za kolik to bude, hlavně že to bude. " A i když jsem měla pocit, že jim to úplně jedno není, za kolik to bude, stejně jsem byla ráda, že mi to říkají a berou to sportovně.

A proč se tolik dětí pořád bojí řict rodičům pravdu o známkách? Protože mnozí rodiče zapomínají na to, že taky chodil do školy a že třeba taky nebyli zrovna premianti a považují známky za jediné měřítko úspěchu svého dítěte, což je velká škoda. Jak odstrašující příklad by v tomto mohli sloužit rodiče jedné mojí spolužačky ze střední školy. Byla to celkem chytrá holka, ale moc si nevěřila a byla velká trémistka. Takže i když normálně měla jedničky a dvojky, maturu z češtiny trochu pokazila a dostala trojku. A rodiče místo toho, aby byli rádi, že má maturitu, tak jí za tu trojku vynadali. Ona pak nepřišla ani na maturitní večírek - nevím, jestli proto, že ji to tak vzalo nebo jestli jí to rodiče za trest zakázali. Takoví rodiče by neměli vychovávat děti.

 

Text uživatele: 

Ok. Ale já mám rodiče, kteří mění nálady. Když jim to neřeknu hned první den, jak jsem tu známku dostala tak je jistý, že mě seřvou. Ale když jim to řeknu hned první den, tak jsou buď v pohodě nebo mě seřvou ještě víc. Je to težký. A to mě moc nemotivuje, abych jim o tom říkala.  

Text uživatele: 

Zdravím, táke jsem toto téma zažil a vpodstatě zažívám. Například jsem nedávno dostal tři pětky z češtiny, bál jsem se to říct a udělal jsem to tak, že jsem to oddaloval asi o tři dny. Nakonec jsem to prostě musel říct, protože jsem z toho měl špatný pocit. Jelikož jsem už v devítce, tak se rozhoduje kam půjdu dál, ale z toho nejhorší je, že se dává pololetní vvysvědčení do přihlášek. A já nemám moc času na opravu. Takže teď budu chtít udělat dojem na rodiče, učitele a také i sám na sebe. Jsem zvědavý jak mi to půjde. Ale co je hlavní je to, se to nebát říct, kdyby jste to zatajili nebo by jste si zapoměli ŽK (žákovskou), tak je to hloupost, protože vám ty známky učitel/ka dopíše. A vy máte zase co vysvětlovat doma. Já vím je to těžké. Ale ze všeho nejvíce mě štve to, že mě rodiče srovnávají s jejich dobou nebo jak to měli oni. To takzvané ''já v tvém věku…'' to mě štve, ale to není jediné. Můj táta mi říká, že už se rozčilovat nebude, ale když přinesu špatnou známku tak se stejně rozčílí. Také mi říká, že je to pro mě, že je to moje budoucnost. Já to vím, ale tak zase naopak, když přinesu dobrou známku, tak mi táta řekne ''dobrý''. Nic víc, nepochválí mě a neřekne'' jsi dobrej''. ALe když dostanu špatnou známku, tak to nadává a zakazuje mi věci jako počítač, televizi, nemůžu choditr ven (ono já bych asi v tomhle počasí nikam nešel, ale stejně) a zakáže mi i tablet. A to ještě k tomu dodá ''než si to srovnáš tak máš zaracha'' nebo ''do odvolání''!! No nejsem dobrý na pravopis, takže pokud najdete nějakou chybu, tak se omlouvám . samozřejmě vím, že mě mají rádi a takové ty věci. No to je asi vše co jsem chtěl napsat a všem co se učí, tak hodně štěstí

Text uživatele: 

Ahojte všichni, mě zase vůbec nejde Dějepis a Fyzika. A dostala jsem z  Fy trojku a máma mi řekla že musím si ji opravit a vyskoušet se. Jenomže je problém mě vžty když jsem skoušená všechno vypadne. Proto si rači počkam na další test ale co mám říct rodičům? že jsem se neviskoušela? že to pořádně neumím?  ??? co mám říct prosím poradte.

 

Text uživatele: 

Já bych jim to normálně řekla že se mi všechno vypadlo z hlavy

Text uživatele: 

ahojte

dostala jsem 4 z fyziky a nevím jak to mam říct doma. protože nesmím mít na vízo 3

Text uživatele: 

A co se naučit, nechat se vyvolat a známku si opravit?

Text uživatele: 

Ráda se dívám na Duška a  4 dohody, nádherně tam vysvětuje náš přístup ke škole  známkám. Fakt je ten, že to, že někdo dostane 4 z toho, co již nikdy v životě nebude potřebovat neznamená, že ten človíček je méněhodnotný, jak to někdy rodiče vnímají. Doporučuji všem koženým lidem si toto poslechnout .

Text uživatele: 

Ve vlastivědě jsem dostala 3 hrozně se bojím a nevím jak jim to mám říct. Moje známky ve vlastivědě vycházejí na 3 protože tam mám známky: 4,2,4, 2,1,3. Prosím pomozte mi jak jim to mam říct me vlastivěda vůbec nejde. Moje mamka si myslí ze známky jsou prý důležité a že bez nich si nebudu moci vybrat práci jakou bych chtěla ale já nevím jak to napravit. Zkoušela jsem říct učitele jestli by mě nemohla přezkoušet ale ona mi řekla ěe ne a že ted budeme psát hodně testů a budu mít čas na to si to opravit jenomže jsem dostala zase 3 a nejde mi to prosím jak jí to mám říct

Text uživatele: 

Zkus si s mamkou promluvit třeba večer, když budeš ležet v posteli a vysvětlit jí, že ti to nejde, že se snažíš. A taky jí řekni, že máš strach. Uvidíš, bude to dobrý.  

Text uživatele: 

Já bych jim to asi taky neřekla.

Text uživatele: 

Ahoj mám v matice špatné známky ted jsem si je sice opravila seděla jsem u toho půl dne a neučila se angličtinu a dostala jsem z ní 4 a mam to v ŽK ale bojím se to říct mamce tak tatkovi se to nebojim říct ten to veme s nadhledem a říká mi že skončím jako uklízečka ale mamka : /  ta to tak nebere : // nevím jak to říct a já říkam že jsem si zapomněla ŽK ve škole ale mám jí celou dobu u sebe : // Jak to mam říct? : //

 

Text uživatele: 

Ahoj te ja jsem dneska 4.5.2016. Jsem dostala 4. Ze zeměpisu a to jsme o tom ani nevedeli ze pisem, ale tri deti dostaly 1, a  jinak cela trida krome tech trech dostala 4-5. Ale ja nevim jak to mam rict mame protoze pak zvisi na me hlas ze jde sliset az do prizemi. doufam ze mi aspon nekdo odpova čoko

 

Text uživatele: 

Čoko, doufám, že již se to doma uklidnilo a maminka i přes to, že zvýšila hlas z toho nedělá šílené závěry.  

Má tě ráda a chce, aby jsi to v životě měla snažší a bohužel, dobré vysvědčení k tomu patří.  

Ale kvůli jedné 4 se netrhá hlava.

Text uživatele: 

Ahoj, jsem v Primě, na slánském gymnáziu a dnes (03.10.2016) jsem dostala dvojku z počtů. Vůbec nevím jak to mám rodičům říct, je to už moje druhá dvojka. Je večer a já to v sobě dusím už od čtvrt na dvě. Maminka z dvojek vždycky dělá vědu, moc na mě nekřičí, ale dělá ukvapené závěry, jako třeba že na ta svá vysněná práva nikdy nepůjdu s tak otřesnými známkami, nebo že jsem na to osmileté gymnázium ani neměla chodit… nicméně mě to ničí, když mi tohle říká. Doufám, že mi poradíte.

Lidy

Text uživatele: 

Pro Kristovy rány, tohle nikdy nepochopím. Tyhle rodičovský nesmysly - jako mít samé jedničky, nutit šprtat, zarachy a jiný kraviny. Však jednička vůbec nevypovídá o reálných znalostech a o tom, jak to dítě skutečně chápe a dává třeba do dalších souvislostí… to lze i s trojkama třeba…  

Nic, promiň, to není na tebe, ale tohle mě vždy nakrkne…  Jinak je ti teprv 12… práva jsou ještě daleko… druhak se na VŠ dělají přijímací zkoušky, takže bude jedno, co bude mít na výzo. Důležitý bude, jak zmákneš přijímačky.

Jsi jistě chytrá a snaživá holka, nenech se zviklat… prostě jí to řekni, sděl, že matika ti třeba tolik nejde, ale i tak se snažíš, co můžeš. Dvojka z matiky, co bych za to dala, já měla s odřenýma ušima čtyřky To by mě tvá máma asi vyhodila na ulici . Copak se dnes (03.10.2016) už nepraktikuje obvyklé "ale ty blbý známky jsme dostali všichni! " (to platí ale při opravdu špatných známkách) atp?

Máš krásnou známku, spíš rodiče jsou v tomhle trochu (víc) mimo… opravdu si z toho nic nedělej!

 

Text uživatele: 

To je smutné.  

Tvoje mamka to určitě dělá proto, že tě chce motivovat a chce abys byla nejlepší - ale dělá to tedy tím nejnevhodnějším způsobem.

 

Zkus si to tak nebrat - vím, že to je těžké, ale ono se ti to v životě později může hodit - s kritikou se můžeš v životě setkat ještě mnohokrát a zrovna na práva myslím člověk nemůže být citlivka. A zkus se naučit nějak obhájit. Dát najevo, že se známkou třeba taky nejsi spokojená, ale že jednak není situace tak katastrofická, jak matka dělá, a že ona je to čím dál tím víc hlavně tvoje věc.

Tím myslím, říct třeba něco ve smyslu: "já vím, že to není ideální, ale neboj, já si s tím nějak poradím."

A kdyby se ti mámě podařilo někdy sdělit, že tě těmi velkými nároky stresuje a trápí, tak by to taky pomohlo - ale vím, že se to říká těžko.

 

A poslyš, ty práva sis opravdu vysnila ty - nebo si je pro tebe vysnila mamka?

Já bych ti skoro poradila si zkusit najít i jiné sny - mít záložní variantu. Ne proto, že bych si myslela, že na práva nemáš - to se teprve uvidí a známky v tomhle ročníku na to vůbec nebudou mít vliv - ale jde o to, že když se člověk upíná jen na jednu verzi budoucnosti, tak se právě může zbytečně dostat do křeče a žije v pocitu, že když to nedokáže, nemá život smysl. Což je nesmysl. Abyste si ty i mamka představou, že když nebudou práva, zboří se svět, nekazily zbytečně život i vztah.

Text uživatele: 

No, jelikož můj tatínek skutečně vystudoval práva a nyní hrdě nosí před jménem zkratku JUDr, to, že chci na práva byla možná spíš jeho zásluha. Ale samozřejmě i já na právech vidím mnohá pozitiva. Podle mě má každý právo na obhajobu - i třeba ten zloděj, který mohl mít zlé úmysly. Jsme jen lidi a chyby děláme. Zkrátka, každý by měl dostat druhou šanci.  

Text uživatele: 

Lidy - když to bereš takto - tak se ptám: "a ty na obhajobu právo nemáš? " 

Mamce se nelíbí nějaká dvojka a ty hned samu sebe odsoudíš jako "poleno"???

 

Když budu upřímná, tak se obávám, že máš zaděláno na pěkný problém. Vynikající prospěch je prima - ale životní štěstí v dospělosti se opravdu neodvíjí od toho, jaké měl člověk známky v -nácti. Dokonce i kariéra jde udělat s mnohem horším známkami. A známky ani nevypovídají o přirození inteligenci - vypovídají v tomto stupni studia jen o vstřebání nějakého objemu učiva.

Obávám se, že pokud se co nejdřív nedokážeš vymanit z rodičovského vlivu a sebehodnocení nezačneš co nejdřív zakládat na něčem jiném, než na hodnocení rodičů a nepřestaneš se s nimi srovnávat, tak z toho můžeš mít problémy až dlouho do dospělosti.

Chceš obhajovat druhé, tak si napřed stůj sama za sebou. To, že má někdo dvojku neznamená, že je horší člověk než ten, kdo má jedničku!  

 

Text uživatele: 

Copak na tomhle jde něco obhájit? Mám říct, že paní profesorka špatně vytiskla předlohy? Na tomhle podle mě nejde nic obhájit, je to moje hloupá chyba, nejde ale o to, že bych to neuměla. Je to primitivní učivo - množiny, podmnožiny, průniky a sjednocení. Jde jen o to, že já hlupák jsem nepochopila zadání. Tady nelze použít žádnou obhajobu…

Text uživatele: 

Na 12 letou slečnu na gymnáziu máš z počtů krásnou známku Holky už Ti odpověděly hezky a podaly i dobré dotazy. Být Tvou mamkou, tak Tě takto neshazuji, Tvoje mamka sice nekřičí, ale má jaksi demotivní poznámky, ale společně bych si s Tebou sedla, mrkla na ty počty, co Ti nejdou, probrala bych to s Tebou, popovídala si… a společně bychom se snažili to tedy z té dvojky dát na jedničku, když by mi jako mámě teda tak strašně ta dvojka vadila (jenže podle mě je nejhlavnější jestli to vadí Tobě nebo jsi s výsledkem prostě spokojená) … a Ty by ses pak i třeba sama rozhodla jestli půjdeš za učitelem a napíšeš si třeba individuálně nějakou opravnou písemku, aby jsi mohla dostat tedy tu jedničku… Jenže když je člověk vystrenovaný takovými nepříjemnými, ukvapenými závěry a možná i výčitkami rodičů, tak ona se ta chuť něco opravovat hledá těžko. Ale řekní jí to, jak psaly holky A co mamča má za zaměstnání, mohu-li se ptát? A jaké měla ona sama známky z počtů? Viděla jsi někdy její vysvědčení? A máš ze své maminky pocit, že by snad byla neúspěšnou osobou? Já myslím, že ne Takže z dvojky z počtů se nemusí hned bortit svět a Tvoje celá budoucnost A Tvoje mamka sama počty ovládá? Je ochotna TI s nimi pomoct?

Text uživatele: 

Moje maminka je zdravotní sestrou, sic na osmileté gymnázium nešla, to ale proto, že za komunismu osmiletá gymnázia nebyla. Její vysvědčení jsem viděla za celých devět let základní školy, neměla ani jednu dvojku za celých devět let. Počty ovládá velice dobře, dokonce v páté třídě excelovala i na mnoha matematických olympiádách. Velice ponuré, že její dcera je na počty takzvané "poleno" 

Text uživatele: 

A vysvědčení ze zdrávky? Tedy střední školy…

Text uživatele: 

tam se ucila se spoluzakama biologii hlavne po vecerech, tim uz se chvalit urcite nebude

 

Text uživatele: 

Poslyšte. Moje matka není typ nějaké slečinky co v případě kolektivu, který se rád baví, zvlčí. Né každá dívka taková je. To jen na obranu mé matky.  

Text uživatele: 

A ty ses v prime, jo? Zlaty voci fabulantko

Text uživatele: 

Prosím? Omluvte mě, ale Vaší zprávě vskutku nerozumím.

Text uživatele: 

No, sic už známky nebyly tak dobré, jako na základní škole, ale to se dalo čekat. První ročník byl excelentní; měla pouze dvojku z češtiny. Čeština nebyla její silnou stránkou, nejhorší pro ni byl sedmý ročník, dostala trojku. Ale od prvního do šestého ročníku měla dvojky pouze z českého jazyka, jinak měla jedničky

Maturovala s vyznamenáním.

Text uživatele: 

Děvče, to nemůžeš měřit jen podle známek. Každá škola má jinou úroveň a je dost dobře možné, že matčina komunistická zdrávka měla na matiku mnohem nižší nároky než jsou kladeny na tebe na gymplu. I za totáče byly lepší školy a horší školy - a taky školy, kde se prolejzalo jen díky tomu, aby učitelé neměli problém, že jim propadne celá třída.

Na tvým gymplu by taky možná tvoje matka byla stěží průměrná.

Mluvíš jako robot: známky, známky, známky, známky, známky, známky. a zase známky.

Když s tím nic nebudeš dělat, nic lepšího než robot z tebe nebude. Možná robot s nějakýma známkama, ale ony ty tvoje známky budou na celým světě zajímat jen tebe, tvou mámu a možná tátu, dáte si je doma za rámeček a budete se kochat. Všichni ostatní uvidí jen robota. Smutný. Dělej s tím něco.

Text uživatele: 

Ahoj Lidy, můj názor a životní zkušenosti jsou takové, že:

1) Pokud Ti jde učení na gymplu samo, a proto máš samé jedničky, ok.

2) Pokud pro Tvojí mámu představuje občasná dvojka problém s řečmi, které Ti říká, není to ok, ubližuje Ti tím, následky poznáš a pochopíš později, teď nejsi dle Tvých reakcí je schopna pochopit a přijmout.

3) Není nutné, a to v žádném případě mít pouze jedničky, ani nyní, ani pro Tvoji budoucnost. Opět, to pochopíš později, teď nejsi dle Tvých reakcí schopna toto pochopit a přijmout.

4) Život není jen o známkách a ležení v učení, je i o žití (aktivity mimo školu, zájmy, koníčky, zážitky atd.), jinak to bude jen přežívání. Opět, to pochopíš později, teď nejsi dle Tvých reakcí schopna toto pochopit a přijmout.

5) Je hezké mít takové materiální zajištění rodiči, ale… má to velký háček. Ten obrovský rodinný dům má také obrovské provozní náklady, které jsou závislé na pravidelných příjmech. Tyto pravidelné nemalé příjmy vyžadují také nemalou zátěž rodičů, fyzickou i psychickou. No a teď si představ situaci, kdy se bohužel stane to, že rodič vážně onemocní a to tak, že o svůj pracovní příjem přijde a druhý o něj také přijde, neboť nemocný rodič vyžaduje v době nemoci trvalou péči = nikomu nic zlého nepřeji, mluvím jen ze skušenosti vlastní a ze svého okolí. Víš co se pak stane? Pád. Pád do podprůměru či až na dno, dle té které konkrétní situace, na nějakou nemalou dobu určitě, a to než se podaří situaci vyřešit jinak a za předpokladu, je-li z čeho, tedy čím disponovat. Někdy se prostě stanou situace, se kterými nepočítáme…

6) V životě tedy záleží nejvíce na zdraví, všechno ostatní by mělo být s mírou, nic nepřehánět. Ani za sebevětší majetek, dovolené u moře a drahé oblečení si prostě zdraví nekoupíme, zejména, jedná-li se o nemoc, jejíž léčba je nejistá či dokonce neexistuje, pouze oddaluje či ulevuje přidruženým potížím… a že takových nemocí existuje.

7) Nikdy se nesnaž plnit přehnané nároky svých rodičů.

8) Nesnaž se být tím, čím sama necheš býti a snažit se tak naplnit přání svých rodičů. Nevěřím tomu, že ve 12ti letech se jedná pouze o Tvé přání.

9) Pokud je Ti opravdu 12, a nemáš svoje známky pouze vydřené atd. , ale jsi i sama o sobě tak chytrá, pak bys měla umět pochopit to, co jsem se Ti snažila říci.

Text uživatele: 

Času máš ještě habaděj, opravdu si pečlivě promysli v průběhu dalších let, zda studium práv je to, co ty skutečně chceš a zda tě k tomu jen nenutí okolnosti. Kdo ví, třeba tě časem osloví i jiný obor. Navíc ten, kdo je študovaný právník, nemusí obhajovat pouze u soudu. To co právnicí dělají je různorodé, tak, jako se na škole neučí nazpaměť paragrafy. Navíc koncipienti to prý nemají vůbec snadné, takže vidina velkých obhajob u soudu, jako ve filmech a mnoha peněz je ošemetná. No a pokud vím, dnes (04.10.2016) už ani nemusíš být Judra.  

Tu větu, že jsi "poleno", když máš dvojku, no to snad ani nemůžeš myslet vážně. Pokud ti tohle nalili do hlavy rodiče, tak je to smutné a ještě smutnější, pokud se to tak jeví tobě samotné. Dvojka je výborná a matika každýmu nejde. Ale dvojka nehovoří o tom, že by ti nešla. To by se dalo čekat u trojky a výš. Jinak je zcela normální, že někdo exceluje v exaktních předmětech a v ostatním plave a naopak. Ale u tebe výrazný kolísání není.

Ještě jednou dodávám, že známky z předchozích škol budou na přijímačkách na VŠ ve většině případech k ničemu, stejně, jako v práci atp. Ani když budeš studia dokončovat, bude jedno, zda jsi to zvláddla s odřenýma ušima či perfektně. Nikoho to zajímat nebude. Důležitý bude, co ty si ze školy odneseš a jak toho využije pro pracovní život. I ty tituly: jo, je to krásné, v ideálním případě to vypovídá o tom, že jsi schopná dobré a samostatné práce, plus že o oboru toho mnoho víš a máš je tedy zaslouženě; to je respektuhodné. Ale ne vždy je otitulovaný člověk skutečný odborník a o lidských kvalitách to už vůbec nevypovídá. A když se někdo povyšuje, to taky není příjemné. Tím to spíš degraduje. "Pičidý" (PhD.) Judr. , RNDr, atd. , to by se mělo vnímat, jako vstupenka do vědeckých kruhů a možnosti dalších výzkumů a prací, nikoliv jako nástroj, kterým budem ostatní uzemňovat a vnímat to jako něco, čím čníme nad ostatními. Když to takovýto ryjí na poštovní schránky, vyžadují to na dopisech, píší to sami i při banálních podpisech atp. , to je opravdu spíše k smíchu.

Taky si nezapomeň užívat dětství, to jak píšeš zní, jako by psal dospělák.  

Text uživatele: 

 No, a jestli jí mamča i pomůže, jsme se nedověděli. Sice excelovala na mnoha matematických olympiádách, ale v 5. třídě. to už je desítky let. a jestli pak do zaměstnání zdravotní sestry nesla ukázat ty výsledky z matematických olympidád ze své páté třídy, prvního stupně základní školy? Asi ne… rozhodně to nerozhodovalo o jejích zdravotních znalostech. Hezky jsi to napsala, Rypoušice, tak snad se s tím slečna nějak popere a zažije i to dětství a ne jen samou "práci a dřinu", v dospělosti by jí to dětsví chybělo. Do dětství bych řadila klidně i to, vysvětlit jí to formou hry, může to být zabavné, nasmějou se u toho spolu, budou si blíž a možná i méně uslyší, že je poleno. : -/ Ta mamka ani netuší, že to poleno v sobě pak bude podvědomě nosit pořád a jako polenu se jí pakmůže i dařit. chce z ní mít právníka, ale nazývá ji polenem… ach jo… tak bude mít vydřený práva, nic moc sebevědomí, možná tomu nebude ani pořádně rozumět, jen to mít našprtaný, takže právník poleno, který si prdlajs vydělá a dost možná bude mít co dělat si vydělat víc peněz na živobytí a ještě bude ráda, že má plat srovnatelný se zdravotní sestrou. ach jo, ty rodiče fakt kolikrát neví co plácnou a co tím můžou způsobit. Holt to slyšeli asi sami od svých rodičů a tak dále a bla bla.

Text uživatele: 

Zda jsem Vás urazila jakýmsi svým povyšováním, patří Vám má hluboká omluva, občas nedávám pozor, co píši.

Text uživatele: 

O povyšování jsem nepsala v souvislosti s tvými reakcemi a názory, ale chtěla jsem poukázat na to, že tě rodiče pravděpodobně krmí přeceňováním titulů, tak, jako tě nutí do právničiny.  

Pokud jen trollíš, pak přeji hezkou zábavu, pokud nejsi fejk, pak je to, co píšeš, čím dál smutnější. Tvý rodiče by zasloužili po papuli. Ve 12 máš blbnout, začínaj se projevovat hormony, chodit ven atp. A ne si sypat popel na hlavu za dvojku a toužiit splnit rodičům přání, aby z tebe byla právnička. Projektují si do tebe sami sebe. Tak, jako když praštěné američanky vodí své pětileté dcery na dětské miss a nechávají je zmalovat a jednat, jako dospělé. Že to jsou zpravidla ženy (matky) kyprých tvarů s množsvím mindráků asi není třeba dodávat.

Máš svou hlavu, své touhy a předpoklady. Toho využívej, nenech si vzít možnost svobodného rozhodování, co se budoucího života, školy a práce týče. Ale je dost možné, že už tě opanovali a ty jsi to přijala, už  ti na tom zřejmě nic divného nepřipadá. Jo, tak tohle si pan otec právník a matka sestřička se skvělým výzem ze základky za rámeček nedá. Jednou ti to dojde a budeš se zlobit. A ne málo.  

 

Text uživatele: 

Já přeci nemám žádný důvod… trollit. Proč bych to dělala?

Text uživatele: 

A víte co? Možná k pláči jsem. Možná si můžete myslet, že jsem "fejk". Dokonce se vám může i zdát, že moji rodiče mě nutí do něčeho proti mé vůli. Ale já v nich vidím svůj vzor. Můj tatínek tvrdě pracuje a naše rodina se díky němu má skvěle; dvakrát do roka jezdíme k moři, nosíme drahé oblečení a bydlíme v obrovském rodinném domě   (byla bych strašně nerada, kdyby Vám to přišlo jako vychloubání, já chci však jen poukázat na to, že když se člověk snaží a má cíl, rozhodně docílí velkých věcí.) Maminka do rodiny také hodně přispívá. Sic nevydělává tolik jako tatínek, ale rozhodně je to o hodně více než-li průměrný plat. Každopádně oba jsou velmi úspěšní lidé. Chtějí ze mě mít sebe. A co? Vůbec by mi nevadilo kdybych byla úspěšným člověkem, jako oba moji rodiče. A já budu dělat vše proto, aby jsem jim dělala radost. A, nejsem z nejchytřejších, ale domnívám se, že dobré zámky mi HODNĚ pomůžou v životě. Chápu, že každý rodič své dítě vychovává jinak. Někdo ho nechá zvlčet, chodit za školu a pokuřovat se svými povedenými přáteli, někdo známky neřeší a někdo prostě své dítě chce dokopat k tomu aby bylo, jak bych to nazvala, téměř dokonalé. Hrají na hudební nástroje, dobře se učí atd. A to je případ mých rodičů. A já osobně bych řekla, že si vybrali správně. Mně nevadí, že jsou takoví. Jsem za to ráda, protože věřím,  že za jejich dohledu budu šťastným, při troše štěstí dokonce i úspěšným člověkem. Děkuji Vám za Vaše laskavé komentáře. Avšak přijde mi poněkud zvláštní dvanáctiletému dítěti říkat, že je k pláči. Nevím jestli to bylo psáno přesně takhle, ale bylo to velice podobné. Vaše Lidy

Text uživatele: 

Mícháš jabka s hruškama. Za prvé: movité rodiče ti přeju! Pokud dokážou dítě vychovat k pokoře a ukážou mu, že si musí zajistit své štěstí i ty finance samo v budoucnu, pak je to oukej. Horší je, pokud to dětem stoupne do hlavy, viz to drahé oblečení (ne, že ty jsi nafrněná, ale že do budoucna si může takové dítě říct, že triko za dvě kila je shit pro lůzu atp.). Naopak (mluvím v obecné rovině), oba rodičové, dobré zázemí, finance a podpora - to je přece skvělý, z toho může v dobrém vedení a nezanedbané výchově vyrůst vyrovnanější člověk, než někdo ze "zhoubnějšího" prostředí. Na druhou stranu děti z horších poměrů už vědí, co za peripetie život přináší a mohou vyzrát rychleji. Jenže je to taky může nezvratně poničit. Co si z kvalitního i nekvalitního domova daný jedinec vezme, je nakonec na něm. Z obojího se dá vytřískat to dobré, ale i naopak. Jen pro tvé info: ani to zvlčení není vina jen rodičů. Pokud je puberťák, se kterým i přes snahy nejde hnout, stáhne se ke dnu sám.

Bohužel tvoji rodiče ti dávají pocit "podpory" přes jejich vlastní projekce. Ale to není podpora! To je omezení tvé osobnosti a přirozeného vývoje tvých reálných předností. Ale ano; přesto to nevylučuje, že by tě právničina nemohla bavit a že na ni třeba dokonce nemáš buňky. Jak to máme vědět - třeba je fakt máš.

Jen si zatraceně, s přibývajícími léty, promýšlej, k čemu tě táhne hlava i srdce (tvé), nikoliv tvých rodičů.

Další věcí je, že tvé psaní působí tak, jako by ti vymývali mozek zkreslenými informacemi… proto zde říkáme, že "je to smutné". Navíc postrádáš dětinskost/pubertálnost, která k tomuto věku zcela přirozeně patří. Dětství už znovu neprožiješ, je to to nejhezčí období, a to i když to dětství dokonalé není.  

Ne, tím, že budou drtit učivem a hodinami hudební výchovy své dítě, které o to v hloubi duše třeba ani nestojí, z něho zaručeně nevychovají "úspěšného" člověka. Jo a "úspěch" rozhodně neznamená jen dobře placnou práci. Opět; měla by sis to sama definovat, až jednou dospěješ. Připomínáš mi děti bohatých továrníků a vůbec "vyšší vrstvy" z filmů pro pamětníky.  

No a že působíš jako fejk? Tvůj sloh a smýšlení tomu "podezření" napomáhaji; ale pravdu se stejně nedovíme. Takže to není ani urážka, ani jednoznačná pravda; jen zděšení nad představou dospělého jedince, který si své problémy řeší formou trollení, a ještě se vydává za náctiletou. Nic víc v tom není.  

Text uživatele: 

Tvoje máma pracuje jako zdravotní sestra a má o hodně více než průměrný plat?

Ten rodinný dům máte kde? Na Seyschelech nebo rovnou na Marsu?

 

Tak teď by spíš mě zajímalo, proč to děláš? Ty pohádky?

 

 

Tak o pár minut času jsi mě připravila, tak gratuluji, zbaštila jsem ti to i s navijákem.

 

PS: příště zkus zůstat konzistentní. Ono přijít si stěžovat, jak tě matka "ničí" (tvoje slova), abys nám dva dny na to vysvětlila, jak "jsi ráda že jsou takoví a jak díky tomu budeš šťastným a úspěšným člověkem" (zase tvoje slova) vypadá, že v tom bájení neudržíš téma. A hrát si na vzornou školačku a reagovat v půl desáté večer, taky nejde úplně do kupy, to by si vzorná 12ti letá školačka měla leda tak opakovat ty množiny, aby mamička s tatíčkem mohli z tebe mít radost, nebo sjíždět FB, jako jiní tvoji vrstevníci, a ne někde trollit v diskuzi, kde by většina přispěvatelů mohla být tvými rodiči.

Text uživatele: 

No, jak to pochopíte, je jen na vás. Věřte, nevěřte, mně je to ZCELA ukradené. Rozhodně si nehraji na vzornou školačku. A že jsem byla vzhůru v půl desáté - to snad vypovídá o tom, že jsemi dospělá? Zajímavé uvažování. A to, že píši tak, jak píši snad vadí? Jsem jen ve společnosti dospělých, tak nechci znít jako hloupé dítě. Moje průměrný plat je přeci něco kolem 20 000, ne? Jestli je to špatně, tak mě opravte. Ale řekla bych, že 35 000 je o dost víc, než 20 000, ne? Znovu opakuji, myslete si, co chcete. Já však jen doufám, že jsou tu i tací, kteří pochopí.  

Text uživatele: 

Pardon, to moje mi tam ujelo.

Text uživatele: 

Moje ti ujelo, aha.

A to chces rict, ze tvoje matka je zdravotni sestra a ma 35tisic? Aha

Pro info-prumerny plat neni 20tisic

Text uživatele: 

A co jako? Mimochodem, podotýkám, že teď jsme se dostali úplně někam jinam. Hlavní téma jsou známky, já napsala svůj problém, padla otázka, co dělá moje matka, já jsem odpověděla a Vy mne začnete "bombardovat" tím, že si vymýšlím… končím s touto debatou. Sic mě matka pokárá za dvojku, ale je to pořád lepší, než tento problém řešit s vámi. V podstatě jste mi nepomohly (Vás, Fello, samozřejmě nemyslím) jediné, co jste udělaly bylo to, že jste mne shodily a nazvaly mne "fejkem". Chjo… zvláštní, jak se věci mohou obrátit… a teď mne omluvte. Jdu si nachystat svou "fejkovou" tašku, jdu do ní dát své "fejkové" učebnice a jdu se navečeřet "fejkovou" večeří. Díky za nic   (opět, Vás Fello nemyslím.)

Text uživatele: 

A co jako? Nic jako. dle vyjadřování dospělá nebudeš, ale že by ti bylo 12, cha cha

A až si příště vymyslíš nějaký příběh, tož se do toho zase nezapleť.

Text uživatele: 

Ani si dedokážete představit, jak se směji na tom, že si myslíte, že je mi více než 12, a víte co? Docela mi lichotíte tím, že říkáte, že mi je více než 12 

Text uživatele: 

My chápeme, že jsi ráda, ale jsi smutná, že máš dvojku z počtů a trápí Tě to, což by zas tak nemělo ať máš rodiče takové nebo makové, je nám líto, že se až tak moc "musíš" trápit kvůli dvojce. Přímo osobně se Tě tu  nedotýkáme. Mě osobně jsi neurazila, čím? A ano, možná patříš mezi ty, pro které je přirozeně dvojka skoro jako pětka a horší známka než dvojka je pro něj znakem neúspěchu, ale tak to opravdu není Možná to tak vidíš sama, ale je to spíš tím v čem vyrůstáš, že ve Vaší rodině to tak prostě chodí a když nejsou pořád jedničky na denním pořádku je to u Vás tabu. Trochu se obávám, aby Ti to nezůstalo pořád u všeho a při každém svém rozhodování nebo neúspěchu jsis neřekla "Co na to řeknou rodiče" a netrápila ses. Asi máš předpoklady být úspěšnou, ale bohužel i velmi vzdělaní vysokoškoláci třeba "skončili" ve fabrice, na farmě apod. , museli se užiit, nějak začít, nic nešlo hned, a to ani nezůstali v ČR, odjeli do zahraničí za takovýmito pracemi, sbírali zkušenosti, které jim škola v životě nedala, naučili se jazyk, otevřeli si svět. Až budeš chodit na brigády, budou Ti je také rodiče vybírat rodiče? Nebo budeš ráda, že si vyděláš svých par prvních vlastních peněz? A nebudou Ti rodiče říkat, že ta či ona brigáda je podřadná a vede Tě k neúspěchu a vzdaluje od práv?  Jen by mě to zajímalo. Zda Tě i nechají se naučit zacházet s vlastními penězi, s vlastním životem. A u těch brigád Ti upřímně přeji hodně štěstí, aby bylo blízko Tvému, nejspíše tedy tomu právnickému, oboru, aby jsi nějaké zkušenosti mohla získavat už velmi brzy, tak nějak věděla co to v praxi opravdu obnáší, ne jen že v tom vidíš tatínka, trošku získala i alespoň minimální praxi a reálně si udělala obrázek zda Tě bude to také bavit a naplňovat Aby jsi pak neprávničila s nechutí jen s vidinou velkého výdělku… Uvidíš, třeba to dělat budeš, a třeba pak za pár let, jako většina lidí, zjistíš zda Tě to bude bavit stále nebo bys raději něco jiného a budeš k tomu mít více odvahy… a nebudeš se už tolik bát zanedbatelných neúspěchů jako je dvojka z počtů, tyhle věci Tě dostávájí nahoru, kdybys nějaký neúspěch nezažila nikdy a pak by najednou přišel, byla jsi moc v šoku a padnout pěkně na pusu, takže špatná zkušenost-taky dobrá zkušenost Hodně štěstí.

Text uživatele: 

Moc Vám děkuji za vlídná slova, jsem ráda, že tu jsou i tací, kteří ze mě hned nedělají "Fejk". Znovu Vám moc děkuji 

Text uživatele: No, na toto musím reagovat, že od lidí zde (tak jak jsi to pochopila) Ti přijde divné říkat 12létmu dítěti, že jsi k pláči. Ale divné od Tvé matky Ti to najednou nepřipadá, najednou jsi obrátila. Nám všem tady přijde divné dělat z 12letého dítěte dospěláka, kárat ho za dvojku na 8miletém gymnáziu a tvářit se před ním jaké je poleno. Kdybys byla, tak na tom gymplu vůbec nejsi a vylili by Tě hned první půlrok, tak se trošku celá rodina zamyslete, včetně Tebe, málokdo z Tvých vrstevníků je tak úspěšných aby bylo na 8miletém gymplu a mají co dělat mít hezké známky z počtů jen na základní škole, a přitom mohou být v životě úplně stejně úspěšní jako Ty, člověk se může učit a zdokonalovat stále.

Text uživatele: 

Ale ona je moje matka, ona ze mě chce něco mít.

Text uživatele: 

Ja si myslím, ze v kazde rodine je nastavena latka ruzne vysoko. Jestli je ti opravdu 12, tak podle toho, jak se vyjadrujes, jsi vysoce nadane dite a latka je pro tebe nastavena akorat. Jini by dvojku neresili, u vas se resi. Nejdulezitejsi ale je, ze ty to tak chces sama a neni to pro tebe stres. Horsi by bylo, kdybys to delala jenom kvuli rodicum a byla jsi pod tlakem. To ale tvuj pripad neni. Je malo deti, ktere  ve 12ti letech vedi, co chteji delat. Ty jsi vyjimka a myslim si, ze sveho cile svoji houzevnatosti dosahnes. Tak hodne zdaru!!!  

Text uživatele: 

Děkuji 

Text uživatele: 

Ahoj Lidy, vím o čem píšeš. Chápu tě, Jsi sama ctižádostivá a cheš být dle mého názoru ve škole co nejlepší nejen pro své rodiče, ale i hodně sama pro sebe. Mít dobrý pocit sama ze sebe, což je moc dobře. Mám za to, že kvůli jedné dvojce z matematiky se nestříli a na práva se můžeš dostat i z horšími známkami. Koneckonců já se tímto oborem živím a vím, že matematiku v právní praxi příliš používat nebudeš. Využiješ tam maximálně procenta pří výpočtu odměny buď dle advokátního tarifu, nebo jiných vyhlášek, o odměně exekutora, o odměně insolvenčního správce, … Mimochodem, já mám strojírenskou průmyslovku a z matematiky jsem měla na střední čtyřky, na základce vydřené dvojky. Kdyby tě dvojka z matematiky tak trápila, co zkusit případně nějaké doučování, nebo se naučit pracovat se stresem, protože tvůj problém nejsou neznalosti, ale spíše zvládání stresu, např. při písemce nepochopíš u všech příkladů správně zadání, případně jsou zde i chyby z nepozornosti, což sama rovněž znám. Mě rodiče tlačili na průmyslovku, preferovala jsem gympl, tak jsem tam šla, z obav o uplatnění kdybych se gymnázia nedostala na VŠ. S tím, že po střední škole si VŠ zvolím sama. Mamka sice chtěla, abych studovala stavárnu, a proto mi řekla, abych si kromě práv dala přihlášku i na stavárnu, já jsem si koupila další přihlášku na VŠ a vypsala ji na obor angličtina a čeština a mamce vysvětlila, že když se trápím na technické střední, tak by ze mě stavař nebyl, a že to prostě není moje cesta.

Pokud máš tátu právníka, tak máš obrovskou výhodu, protože ti při studiu může hodně pomoci a co více, na brigády můžeš chodit k němu na pracovště, je-li advokát, insolvenční správce či exekutor problém by to nebyl, Je-li tvůj táta soudce, můžeš chodit na soud. Pokud je táta státní zástupce můžes mít praxi na státním zastupitelství a vše uvidíš a zjistíš, zda by tě tak práce bavila, a navíc to zjistíš dříve než práva začneš studovat.  

O dvojce z matematiky Vašim normálně řekni a svěř se i s tím, že to trápí a případně zkuste vše probrat, a to včetně možnosti doučování. Mám za to, že tví rodiče jako rozumní lidé by to měli pochopit a příště již na tebe tolik ohledně prospěchu netlačit. Mám za to, že z tebe mají radost, jen ti to nechtějí dávat tolik najevo, abys nepolevila ve studiu.

Dnes (07.10.2016) jsem moc ráda, že mám průmyslovku, právní řád vidím jako provázaný systém a mám za to, že jsem schopna lépe chápat souvislosti. Takže logická a systémová metoda výuky na střední mi přece jen byla k užitku, ale to jsem poznala až s odstupem času. Na právech lépe využiješ znalosti z dějepisu a z humanitních věd obecně, což jsou jazyky, a později i psychologie, sociologie, filozofie a případně i politologie.

Text uživatele: 

Dostala jsem z ajiny 5 ale opravila jsem si to na jednicku. Udelala jsem postup takovy: dala jsem mamce do loznice muj notebook a iphone, rwklaa jsem ji podle pravdy jak to bylo a nakonci jsem rekla ze tu znamku dostali vsichni 6trida je hrozna obvlast kdyz mame na aj trochu siblou uci. A co ona?  

,, mela jsi mi to roct ze pisete pisemku ja bycht ti pomohla " a rvala ale potom mi rekla at si z toho ni nedelam a dala mi notebook zpatky ale uz musim rikat o pisemkach ze sklOly 

Text uživatele: 

dnes (01.02.2018) jsme psaly neco z matiky a ja to nestihla protoze sem to nestihla a neumim to a ucitel napsal me mame ze to neumim a ja se bojim ze bude nastvana a ze si bude myslet ze sem trotl kterej neumi matiku a ze bude hrozne nastvana

Text uživatele: 

Vysvětli mamce narovinu, jak to je, tak jak to píšeš tady. A zkus se s ní domluvit, zda-li by Ti nemohla s tím, co Ti nejde pomoci. Nebo se můžeš domluvit s někým ve škole, kdo by Ti pomohl vysvětlit to, co Ti v matice nejde, můžete se sejít i po škole, ať na to máte klid a čas. Nebo, učitelé také někdy bývají ochotní a je možné se s nimi domluvit na doučování, případně je možné se s mamkou domluvit, že seženete někoho na doučování si samy. Možností je několik. Rozhodně něco z toho vyzkoušej. To, čemu nerozumíš, je potřeba se buď naučit, nebo, pokud to nechápeš, tak si najdi někoho, kdo Ti to pomůže znovu vysvětlit. Jinak Ti to bude dělat potíže stále

Text uživatele: 

Ahoj, potřebuju poradit… dneska jsem dostala  Napomenutí tř. učitele a bojím se to říct mámě. Máma je strašně výbušná a i když mi to asi nebudete věřit, v páté třídě mi za 5 vrazila tak, že jsem druhou dostala o topení.  

Snažím se zlepšit, ale vždycky mi to něco pokazí a já se vrátím do starých kolejí… opravdu PROSÍM POMOC!