Téma: Bojím se znovu studovat na vysoké škole - buď dostuduji nebo spáchám sebevraždu

Text uživatele: 

Případným neúspěšeným studiem život nekončí. Vše máš před sebou a čeká Tě mooooooc hezkého, takže tady ty názory o sebevraždě jsou blbost. Víš to Ty i já.  

Text uživatele: 

Ahoj. co bych dala za to, mít takové problémy jako ty    Víš kolik je lidí kteří nedostudovali, a v životě jsou úspěšnější než ti, kteří dostudovali, takže hlavu vzhůru

Text uživatele: 

Je to tak.  

Text uživatele: 

Promiňte, že jsem dlouho neodpovídala. Byla jsem zraněná a trochu nemocná.

 

Dobrá, souhlasím, že nemám nejtěžší život, ale lidi se zabíjejí i kvůli horším kravinám. Třeba kvůli tomu, že se s někým rozejdou a já jsem nikdy s nikým nechodila.

Text uživatele: 

Proboha, když na učení nemáš buňky, tak to rodičům řekni. Přeci ne každý musí mít za každou cenu nějakou VŠ!  

A jestli s nima není řeč, odjela bych makat do zahraničí. Někam hodně daleko a vrátila se až by to rozdejchali. Žij si svůj život jak ty chceš. Je ti 23 a máš na to právo.  

Takovouhle depku mít v červnu - že mě v září čeká škola, no sorry, to fakt není normální. Zajdi k psychologovi, aby tě na rozhovor s rodiči připravil.

Text uživatele: 

Promiňte, že jsem dlouho neodpovídala. Byla jsem zraněná a trochu nemocná.

 

Rodiče mě tam nenutí jít. Vůbec na mě netlačili. Říkali, že by byli rádi, ale je to moje rozhodnutí. Já už jsem se také rozhodla. Chci tam jít hlavně kvůli sobě. Nechci si tam prodloužit mládí. Chci si dokázat, že to dokážu, a že jsem dobrá. Jako satisfakci za to, že jsem nedokázala tu první. Člověk musí v životě dělat i věci, které ho nebaví, jsou pro něj nepříjemné, stresující, takže tak. Na tu školu mě nutí jít babička, ta do mě celý rok ryje, že musím na nějakou školu, že se v práci trápím a pořád se mě ptá, jestli se těším. Ale její názor nemá moc váhu v naší rodině.

Text uživatele: 

Nastupujes na vejsku a vypada to, jak kdybys sla na popravu. Proc si radeji neudelas nejaky kurs, na ktery mas (maserka, kosmeticka nebo cokoliv jineho) a nezijes si svuj poklidny stastny zivot?
Takhle se stresovat a vyhrozovat sebevrazdou, to je skutecne hodne nezraly pristup. Promluv s rodicema  a treba najdete nejake jine reseni. Jen ten titul te stastnou neudela!!

Text uživatele: 

Promiňte, že jsem dlouho neodpovídala. Byla jsem zraněná a trochu nemocná.

 

Titul sice ne, ale ta snaha ano. Problém je, že mám jen vzdělání z gymnázia a to je k ničemu. Myslím, že to zemědělství by mě mohlo bavit a to je problém. Je mi 23 a vlastně nevím, co v životě chci dělat.   Kosmětička, masérka mi nic neříká. Další problém je, že si uvědomuji, že v zemědělstív moc práce není a ubývá. Takže si asi práci v oboru stejně nenajdu a budu dělat to, co teď. To je na úrovni dělnic. To nemám dobré vyhlídky že.

Text uživatele: 

Proč pro tebe vysoká tolik znamená?

To přeci není jen o tom ji mít nebo nemít. Sama o sobě ti nezajistí ani rozum, ani štěstí, ani dobrou práci, ani společenské postavení. Spousta vysokoškoláků jsou blbci a titul na tom nic nezmění.

Tvůj postoj vysoká nebo smrt pokládám za dost nesmyslný.

Vkládáš do vysoké školy hodnutu, kterou to nemá. Nebudu si hrát na psychologa, ale s tímto přístupem hrozí, že až tu vejšku budeš mít a zjistíš, že on se ten svět točí pořád stejně a nikdo si z tvé vysoké na zadek nesedne, že si najdeš něco dalšího, co pro tebe bude že buď to získáš nebo smrt. Manželství nebo smrt, kariéra nebo smrt, dům s bazénem nebo smrt… cokoliv.

Přijde mi že nemáš vůbec žádné sebevědomí, jen se stále něčeho bojíš, za něco stydíš, přitom není za co - a je otázka, kde se to vztalo. Kdyby sis raději vyřešila toto než studium, hodně by se ti v životě ulevilo.

Proto myslím, že bys měla využít léto a k někomu kompetentnímu si o tom dojít promluvit. Najít jinou motivaci jak pro studium, tak k životu samotnému.

Svoje studijní plány popisuješ jako bys měla jít do kriminálu. O tom ale vysoká škola není. Je i o lidech, zážitcích kontaktech. I to ti nějak rozšíří vnímání, posune žebříček hodnot, ovlivní názor na život, vyjasní životní cíle. Nejen ty udělané zkoušky. Ty samy o sobě z nikoho lepšího člověka neudělaly.

Měla by ses těšit, ne bát.

Text uživatele: 

Promiňte, že jsem dlouho neodpovídala. Byla jsem zraněná a trochu nemocná.

 

Děsím se té ostudy, co by bylo, kdybych tu školu neudělala. Nejen, co by řekli rodiče, ale i kamarádi a vrstevníci, kteří už většinou ty tituly mají.

Myslím, že vzdělání je velmi důležité. Když jsem sem jednou psala, tak mi nějaká rádkyně  radila, že bez školy budu jen frustrovaná pomocná dělnice no.

Text uživatele: 

Jinak řečeno, nejde ti o to, co budeš umět, ale jak budeš vypadat před lidmi. Čili chceš mít školu ne kvůli sobě a tomu abys věděla to, co co se ně ní učí, protože tě nějaký daný obor zajímá natolik, že mu chceš hodně rozumět a případně v něm pracovat a něco dosáhnout -  ale kvůli tomu, co lidi o tobě řeknou nebo si o tobě budou myslet.

Podívej, znám třeba kluka, co nedodělal ani maturu, protože prostě mu učitelkě něčeho připadala jako taková kráva, že se s ní nehodlal vůbec dál bavit a raději šel na učňák. Nemá ani maturu, má vlastní firmu, kde dává práci několika lidem, vydělává mnohem víc než leckterý vysokoškolák - i jeho zaměstnanci jsou na nadprůměrných mzdách. Navíc je svým vlastním pánem. A znám i pár holek, co nějakou vysokou sice mají, ale i tak mají problém najít práci a raději si prodlužují mateřskou jak můžou, aby to nemuseli řešit.

Tím chci říct, že titul sám o sobě nic nezaručí a jestli máš kamarády, co lidi soudí podle titulu, prostě si najdi jiný, protože tyhle jsou na prd a evidentně nevnímají tebe, ale jen společenské pozlátko. Nebo takoví nejsou, jen ty máš tendenci si tohle myslet o nich.

Tvůj problém není vysoká, ale to, že nevíš co chceš a máš nízké sebehodnocení. A to ti vysoká nevyřeší. Škola totiž posune laťku toho, co člověk neumí, v čem není dost dobrý a pod. mnohem dál a výš. Leckdy tedy leckdo, kdo se dostal na vysokou, na ní jde jako mistr světa, protože uspěl v přijímačkách a jiní ne - a odchází sice s titulem, ale taky vědomím, kolik se toho nestihl naučit a jaký je vlastně mejdlo. Sice s papírem, ale furt jen mejdlo.

Podle mě bys měla vyhledat odbornou pomoc, jinak se na té vysoké zblázníš. Tvoje představy o tom, jak budeš studovat, které jsou horší než když jde někdo na nucené práce, už totiž normální nejsou ani trochu. Jenže na tohle nestačí nějaké internetové diskuze, to chce jednak odborníka a jednak reálný rozhovor.

Text uživatele: 

PS: vysoká by totiž správně neměla být cílem, ale jen prostředkem k tomu, co člověk chce v životě dosáhnout.  

Text uživatele: 

Proč takhle přemýšlíš o svých kamarádech s tituly? Oni se tak k někomu chovají? Já jsem vyučená+ mám maturu z gymplu a nedodělanou vysokou… mám spostu přátel s tituly, kteří mají vysokou školu, pracuji ve fabrice (mám se finančně fajn)  a o nikoho z nich jsem nepřišla, jsme stále dobří přátelé, bavíme se, setkáváme, diskutujeme. a poznala jsem spousty úžasných lidí na "svých cestách" a bylo mi fakt fuk, jestli maj papír nebo ne a co dělaj… v mezilidských vztazích záleží na charakteru, ne na nějakém lejstru.

Text uživatele: 

Otazku studia probirat nebudu, myslim, ze uz toto tema tady bylo mockrat a nic bych za to nedala, ze uz i tobe jsme radili. a hodne lidi ti radi i zde…

Mne jen na prvni pohled trklo a to jsem tvuj prispevek ani nedocetla:

Finančně to sama nezvládnu. Teď sice pracuju, ale vydělávám málo a půlka mých úspor půjde v srpnu na exotickou dovolenou

 

Text uživatele: 

Promiňte, že jsem dlouho neodpovídala. Byla jsem zraněná a trochu nemocná.

 

Ano, už jste mi radili.

Není to tak, jak si myslíš. Na tu dovolenou jedeme s rodinou a já si myslela, že mi ji matka zaplatí, ona mě pak poprosila, jestli bych si to nemohla zaplatit sama. Že by jí to pomohlo. Samozřejmě jsem souhlasila. Kdybych tam nechtěla jet, tak nepojede nikdo, takže jsou na mně závislí. Navíc už máme letenky a těším se tam, třeba to bude posledí dovolená v mém životě. Navíc na exotickém místě.

Text uživatele: Je to celé takové jak od pětileté dívenky, " všechno je strašné, stydím se za sebe, ale přitom to nezvládnu, nebudu poznávat obrovské možnosti velkoměsta", tím se míní Brno, (promiň, Rypoušíku, Brno mám ráda, sama jsme tam bydlela rok v Bystrci, ale velkoměsto je kapku něco jiného), ještě že mě za tohle neplatí. Připomíná mi to tu zpověď dívky s depresemi, co nezvládne paní v práci a proč jsou lidé tak zlí. Ani se mi tomu věřit nechce. Je li to pravda, tak pak psycholog.

Text uživatele: 

 

Promiňte, ale pokud jí nijak nemůžete pomoci, tak si ty řeči můžete ušetřit. Od čeho tento web je? Aby se člověk svěřil, ulevil si, aby mu někdo pomohl, poradil.

 

Každý nemá stejnou povahu, každý se nedokáže s problémy poprat, řešit je snadno nebo hodit za hlavu.  

Text uživatele: Typ psaní a la neuvěřitelná naivita se tady objevuje poměrně dost často a vypadá to na jednu jedinou osobu. Řekla bych, že někdo potřebuje pozornost, ale samozřejmě můžu se mýlit, ačkoliv si myslím, že ne. A je pravda, že pokud má tazatelka problémy tohoto typu, nepomůže jí, než psycholog. Jenže pokud píše na veřejné fórum, dostane se jí reflexe i kterou si nepřeje. snad jí to pomůže alespon s tou návštěvou psychologa.

Text uživatele: 

Taky jsi ostrazita v tomto smeru ze?

Text uživatele: Už jo.

Text uživatele: 

Promiňte, že jsem dlouho neodpovídala. Byla jsem zraněná a trochu nemocná.

 

Ano už jsem sem psala. Je to problém? Ale nic o tom, že mám problém v práci. V práci je všechno fajn.

Text uživatele: 

Niccolette, já tam tedy radu od Plamínek  vidím - návštěva psychologa. Ono na něco takového ani jiná rada není :  

 

… Slíbila jsem si, že tu školu prostě dodělám. Když ne, tak si vezmu život a vyskočím z nejvyššího patra kolejí. Jsou jen dvě cesty, buď úspěšné studium nebo smrt.

Jde o život. Když si vzpomenu, jak jsem špatně studovala, tak to bylo hrozný.

Bylo to strašné. …

Teď rok mám podřadnou práci, je to náročné a taky jsem ve stresu někdy, ale proti té škole to je pohodička.

 

Čtu jiný dotaz nežli ty? Nebo prostě vy, dnešní turisté po max. 1. semestrech všelijakých VŠ, to máte  jinak?

 Někdo vám totiž namluvil, že se pak v životopisu vyjímá sdělení, kde všude na VŠ jsem "studovala".  

  (Do prvního zkouškového , to se už ale nepíše, leč dá se to lehce odvodit a spočítat. Pokud personalistu ovšem nedělá zrovna někdo jako vy .  

Text uživatele: 

No teda Plamínku, taková drzost, ale budiž ti odpuštěna, páč zrovna v Bystrci jsem strávila většinu svého dětství u babičky, než šla za Brno

A mně se zas víc než Praha, která mě drtila svou ouzkostí, vzala Vídeň. Dunaj - hotový moře, a ve Vídni ty bulváry, ach. Navíc je to ta mnohdy podobný právě Brnu, to kvůli blízkosti a podobnýmu urbanistickýmu řešení

Ovšem s láskou až zpětně, jak je u mě zvykem, vzpomínám na Wroclaw, když jsem tam zoufalá seděla na kusu betonu v trávě hned vedle zavřenýho kolotoče. Byl večer, já chroupala stěží svýma křehkýma zubama šíleně tvrdou bagetku či co (zlatej náš rohlík! ) kterou jsem namáčela do pixličky s nějakou rybičkovou pomazánkou. Tma jak v pytli, první den a já se ztratila. To proto, že kolem hostelu byly dva záchytný body - 2 kostely a obrovská křižovatka. Prošla jsem kolečkem od kostelu ke kostelu aspoň 5x. Pak jsem vyčerpaná debužírovala na tom poetickém místě, pode mnou halda smetí, co víc si přát. Aby toho snad nebylo málo, hostel neměl jen jeden vchod. On neměl ani dva. On měl hned tři!! Tři vchody! Ale to jsem netušila. To bylo na můj mozek a neorientační smysl až příliš. Nakonec jsem teda vlítla do nějakých dveří s tím, že hledám hostel, kde bydlím. Paní se ptala, jak se jmenuje, tak jsem to ze sebe vyhrkla a… stála jsem přímo v něm! V tom třetím, neznámým vchodu! Chtěla jsem se smát, ale babča byla napružená, tak jsem to pak vydejchala na pokoji, kde jsem byla aspoň chvíli sama.

Uff, nějak se mi to chtělo vypsat, sorry za vsuvku, ale já musela

 

Text uživatele: Neva, jen vydejchej a vypiš. Já Bystrc miluju, kouzelná sídlišťátko, bydlela jsem v Opálkově. Jednou jsem se rozhodla, že pojedu z Bystrce do města na inlinech a u Jundrova byl rozbitej chodník a strašně jsem si tam rozbila hubu. A v Bystrci bylo OBI a tam jsem se chodívala najíst a měli tam kombajnérku (! ) a měli tam i super zahradní centrum, a zoologickou a Prýgl, tam jsem chodila běhat. Když se mi mrkneš do profilu, tak tam j jedno místo v Brně, v Bystrci, kam jsem si oblíbila chodit, Brno je prostě cáklý. jednou do mě v noci vrazila srna, když jsem šla z hospody z Maniček. Prostě Brno, stejská se mi.

Text uživatele: 

V Bystrci jsem taky rok pobyvala

Text uživatele: 

Zoo je pořád příjemná a zvířátka se objevovaly právě i na cestě na Prýgl, tam jsem chodila na kolotoče a čtyřkolky, vodní skútry a langoš mňam!  Nevím, jestli tam dnes (08.06.2016) ještě je, ale v lese mezi Bástrem a Kohoutkama byla obora s prasátkama, byly tam malý, takový ty, jak vypadaj jak tříbarevná zubní pasta. Malí divočáci. Bydlela jsi dál od Žebětína, ale možná jsi byla na rybníku krmit kačenky (? ), dalo se tam i bruslit, na ledě teda. To by se ti možná zamlouvalo a huba by možná dopadla stejně, jak na inlinech . Jojo vím, "údolí oddechu" - výstižný název. Prostě i když je to hnusnej panelákov, tak tam šlo krásně zalézt do přírody, pole, studánky z pohádky máje (! ), lesy, přehrada… Snad to tam teď moc nezastavěli. Ještě si pamautuju, že místo Alberta tam byla "Mana"  

No, klidně doraž a udělej na mně hypnozu, tvoje kolegyně mě dnes (08.06.2016) nakrkla, ale už jsem to vstřebala a vím, že to myslela v dobrým. De facto něco podobného, jako u tebe a "fobie z tel." Cukr a bič, vy jste ale mazaný! Jen bych mohla vždy vědět, kdy budem končit, rozčiluje mě, že řekne stop, když to nečekám a pak je vidět, že už musím honem honem jít. Ze začátku jsme mluvily mnohem dýl. A mobilování mi taky připadá trochu, no. Ale jsem slušná. Ale svůj nablbej nepochopitelnej úsměv si neodpustím

Ajéje, vychytávka dnes (08.06.2016) se vrací

Text uživatele: Cože to? Mobilování? Mobil musí být vypnutý, neexistuje, tak jí řekni, ať se ti věnuje. Cukr a bič? Já jsem úplně ztracená, my jsme mazaný? No já jo, ale co se tím myslí? Ty jsi typický vzdorující pacoš, třeba zde http://www.kbt-odyssea.cz/storage/vycviky/2_Vycvik%202007%20-%202012/15%20setkani/OBTIZaREZIST_PAC_01_2011.pdf, nejde mi to sem vložit jinak, prostě si věci racionalizuječ a popíráš a zlehčuješ, ale terapeut s tím nic neudělá, prostě se tě zbaví, protože s tím se nic dělat nedá, tedy pokud se pacient sám neprobere, že třeba teď mu až tak zle není, ale ono to přijde. Pokud se neprobere, tak se neprobere, to se nedá nic dělat. Nebo je to o něčem jiném? Jak kryptické!

Text uživatele: 

Ano mobil, buď sms, nebo i rychlodomluva s pacošem. A ano, něco takovýho myslím a myslím, že to udělala záměrně, právě, abych se probrala, takže dnes (08.06.2016) už jsem svou dávku bolestivého otevírání očí dostala Jak jsem psala, chápu to, tenkrát to nemyslím zle, teď je mi dobře. Ale ano, tam jsem opět vzdorovala. Tak uvidíme, co udělám příště.

Text uživatele: Uvidíme, co uděláš příště? Já tu ženu lituji! Vzdorující pacienti prostě nejsou připravení, oni by se nejraději zachumlali do nějakého pohodlného popírání, ale v podstatě za to sami nemůžou. Někdy je strach z odhalování převeliký a prostě na to není každý připraven. Ta bukem je lépe. To je život a je potřeba to akceptovat.

Text uživatele: 

Ale co se teda po mně chce? A co je vlastně je léčba? Já tomu nerozumím. Nikdo mi nevysvětlil, že tohle je první krok k dalším věcem, jakk se to třeba píše v tom pdf (stadia procesu změn). Takže mě jako vyhodí? Ale vždyt ani nebyly žádný testy.

Já potřebuju pomoc od okolí, ale ta mi ji nedává, resp. já špatně vyjadřuji své potřeby a tužby a špatně "čtu" totéž od druhých. Že se nemám ostýchat ptát se dotýčných, když už jim něco sdělím, zda to pochopili. Stejně jak ona se ptala mě. A já jí u věcí, co mi připadali zcela logické, drze říkala "to je snad jasný! ". Ale jí to jasný nebylo. A vím, že nejde o to, zda to skutečně nechápala či chápala, ale názorně mi tím ukázala opět něco, o čem jsem neměla ponětí. Zrcadlila. Taky ji matou moje výrazy tváře. A že víc mluvím s představou o tom člověku, než se skutečností, tedy opět - já to nerozšifruju správně, ale už si předem udělám tu "představu", která obvykle ustupuje druhým (abych jim snad neublížila, nebo aby se nezlobili) a já si klidně a tiše trpím.

Žádám mámu, aby zavolala tetě, ale pořád to komplikuje a i po docela jasných prosbách z mé strany žádná změna. O to jde. Tohle pořád řeším a trápí mě to. Ve 23 letech neumím zvednout telefon, neumím jet sama za tetou, neumím přemluvit mámu a neumím naplánovat delší budoucnost, to je velkej problém. Já nevím kdy bych mohla já, kdy ona, kdy ttřeba máma - kdybych to snaad domluvila já a ona tam se mnou jela - prostě čas, zatracenej čas mi dělá problém. A vždy to něco překazí, nebo může, prostě samý nejistoty, mám pocit, že  to prostě nemůžu domluvit. Žebrám o to už 2 roky… Dokonce jsem i poníženě řekla "kdybych to zvládla sama, tak už to dávno udělám, ale já potřebuju pomoct, za ty roky si to snad zasloužím". Marné.

Text uživatele: Já ti nerozumím, ztratila jsme se. Asi ti napíšu do SZ.

Text uživatele: 

Zažila jsem něco podobného, měla jsem hrozný strach z VŠ, také studuji v Brně, je to 6 hodin cesty od domova, finančně náročné, navíc těžká škola. Také jsem zažívala podobné pocity. A byla jsem ráda, když mě tehdy někdo nakopnul a podpořil.  

 

Autorce rozumím, sama vím, co dokáže neúspěšné studium s člověkem udělat. Já u jedné zkoušky neuspěla 3x po sobě, přitom byli na mě ještě hnusní, ponížili mě a upadla jsem do deprese, bála jsem se i na tu zkoušku jít. Ale přenesla jsem se přes to, jsou to taky jenom lidé, zkouším to dál a když uvidím, že to nepůjde tak odejdu. Můžu jen popřát hodně sil, všechno se má zkusit, je lepší litovat toho, co jsme udělali než toho co jsme udělat mohli.  

 

Já taky nemám čas na kamarády, vysedávání v hospodě, poznávání města apod. Ale vybrala jsem si to sama. Náročnější škola si to žádá, ale možná se mi to jednou nějak vrátí. Nelituji.

 

Pamatuj. Je to i Tvoje volba. Ještě se můžeš rozmyslet. Nebo to můžeš zkusit třeba 1 semestr a uvidíš. Určitě budeš sama k sobě upřímná a zjistíš, jaká je nová škola, nové prostředí. zda se v něm cítíš dobře a zda chceš pokračovat.

 

Hlavu vzhůru - mnoho z nás se občas cítí nejistě, neví kam se vydat dál, co udělat správně. Jsi mladá, tak to ještě zkus, když to nepůjde, můžeš toho kdykoliv nechat. Je to jen a jen Tvůj život. Neboj se.  Jsou horší osudy než ten Tvůj.

Ber to jako příležitost a novou šanci.

 

 

Text uživatele: 

Promiňte, že jsem dlouho neodpovídala. Byla jsem zraněná a trochu nemocná.

 

Díky za podporu. Cítím se trochu lépe. Jenže mě taky trápí, že já budu něco jako věčný student, co studuje pozdě a živí ho rodiče. Právě proto bych si ten neúspěch moc vzala. Říkám si, že by to třeba šlo studovat jen jeden semestr, ale to by asi nikdo nepřekousl. Ani já. Musela bych neudělat zápočty nebo zkoušky v ZS. Odejít odtamtud jen proto, že mě to nebaví, nepřchází v úvahu. Ve dvaceti by mi to nevadilo. Ale ve 23/24 už ano.

Text uživatele: 

"Jsou jen dvě cesty, buď úspěšné studium nebo smrt."

A na tohle, takovou hloupost, jsi přišla jak?

Musím to udělat kvůli rodičům a sobě. Chtěli by, aby se mi dařilo a měla vzdělání."

A už si někdy přemýšlela o tom, co chceš Ty. Už jsi dost velká na to, aby jsi sama věděla, co chceš, a osamostanila se.

Jinak promiň, ale mně nepříjdeš jako podivínka, ale jako nemocná na duši… chtělo by to lékaře, odborníka.

Text uživatele: 

Promiňte, že jsem dlouho neodpovídala. Byla jsem zraněná a trochu nemocná.

 

Já právě nevím moc, co chci. Tak se to snažím přebít školou nebo to ve mě pomocí školy probudit. Bohužel, když mě budou rodiče živit, tak se neosamostatním. Budu se stydět před kamarády. Ale jinak to studovat nepůjde.

Text uživatele: 

To je tada hrozný názor, ale chápu tě… já to měl obdobně. Odmaturoval jsem celkem pozdě, měl jsem problémy, taky jsem si říkal bud odmaturuju nebo se zabiju nebo někam zalezu a už nevylezu. Nakonec jsem skončil v Ostrově na psychiatrii, tam jsem viděl co jsou skutečný problémy azotužilo mě to, začal jsem se učit zase chodit do posilovny, nakonec jsem odmaturoval s vyznamenáním a s gymplu. Pak jsem si našel práci a šel na vejsšku, to byl horor mále jsem to nedal. Státnice jsem opakoval 2x!!! O rok sem si to prodloužil a dokončil to až letos (2016). A zjistil jsem, že je to úplně k ničemu, titul tě nespasí, ale díky tomu jak sem se bifloval dělám práci, kdy je VŠ podmínkou. A nejdůležitější je ty vědomosti umět využít a pak se stejně v práci budeš učit milony dalších věcí, že si řekneš že na škole to bylo oproti tomu lehký. Od září jdu na navazující magisterský, ale jen na svůj popud. Nedělám to kvůli rodičům, ale kvůli sobě a že si chci dokázat že na to mám a pak zkusit kriminálku, kde je to vzdělání předpoklad k větší hodnosti a lepší pozici. Určitě jít studovat nějaký obor který je ti k prdu je blbost, to radši ani nezačínej. Jak tady někdo psal, to si raději udělej kurz účetnictví a jdi k nějakýmu advokátovi či podnikatelovi a pak uvidíš. Ono se dá studovat VŠ i ve 30ti nemusíš ted. Jsi mladá a chce to si ten život užít a ne se trápit na zkouškách a po večerech učením a psaním debilních seminárek.

Text uživatele: 

Tady nejsou problém rodiče, ale babička… nebojíš se rodičů, ale jí. Tak si zkus promluvit s ní Máš snahu a stydět se nemusíš, dokud studuješ, tak do 26 se rodiče o Tebe postarat musí, ale asi by se jim to hůř dělalo, kdyby jsi to měla úplně na háku, ale vidí, že na ty brigády chceš, tak si myslím, že by byli ochotni pomoct Ti finančně ve studiu i bez Tvých brigád, už jen proto, že jsi se snažila Svět se nezboří, když to neuděláš, šancí je mnoho a cesty života jsou různorodé Moje rodina nepatřila mezi ty finančně nejzaštitěnější, ale rodiče si tzv. utrhli od huby, aby jsme mohli do školy a alespoň se vyučili, mohli jezdit se spolužáky na výlety apod. , když jsem se vyučila šla jsem do práce = do fabriky, ptž u nás v rodině měli všichni to štěstí, že bez práce nikdy nebyli a já si neuměla představit, že bych nepracovala… při práci jsem se přihlásila na dálkové studium gymnázia a chodila do školy kažou sobotu (ani jeden z mých rodičů sám maturitu nemá, ani jiné vyšší vzdělání), když jsem odmaturovala, měla jsem 2roky pauzu a pak se rozhodla, že zkusím bakalářský obor na vysoké škole (byl přijímací pohovor a musela jsem mít nějaké znalosti na úrovni gymnázia-vzali mě, už jen to pro mě bylo WOW) =také dálkově při práci, každý pátek a sobotu, jen má práce moc nedovolovala být tam pravidelně, tak mě vylili… ale řekla jsem si, že to zkusím a uvidím, než abych to nezkusila a pak si neříkala"třeba bych to dala a byla teď někde jinde", jenže jsem si také řekla, že když to nedám, svět s nezboří a víš co? Stojí Rodina je v pohodě, přátelé jsou v pohodě, není ze mě bakalář ani něčí nadřízený, je ze mě dělník, který má často více peněz než ten, co by dělal v mém oboru na vysoké škole. Mám šťastný, klidný, spokojený život, čas na koníčky. Každý ma jiné abmice, ale jak se řiká "těžko na cvičišti, lehko na bojišti", má kamáradka též ležela stále v knížkách, ptž vysokou školu udělat chtěla, nic jí neuteklo a vše krásné jí potkalo i tak, pracuje ve svém vysoškolském oboru, kterého chtěla dosáhnout, po škole našla muže snů, přátele nesztratila=ptž ti lidé nejspíš stáli za to a měli pochopení i když ona sama se dlouho neozývala, oni jí ano Jiná kamarádka má vysokou též v zemědělském oboru, udělala to, na výbornou, je po škole tři roky a stále nemá ve svém oboru práci, dělá různě po brigádách a už se chce na to taky vyprdnout a odjet někam za humna lastně se dodnes neměla šanci pořádne osamostatnit. Studovat můžeš kdykoliv, dá se to zvládnout. KDyž to nedáš teď, máš spoustu jiných možností jak užít život a dát se kdykoliv na studia znovu nebo zakotvíš v jiných vodáchŽivot je plný krásných překvapení a často mile překvapíš i sama sebe, a na ěch cestách i budeš hledat sama a sebe, a věř, že už se najdeš a budeš přesněji a lépe vědět, co chceš a co nechceš

Text uživatele: 

Dovoluji si upozornit, že v jednom tématu lze psát reakce pouze pod jednou přezdívkou z jednoho počítače. V opačném případě jsou porušena pravidla webu bod č. 5.

Přezdívky:

• Fella
• Fel