Téma: Příjímací zkoušky na lékařskou fakultu

  Šance je tu vždycky a naděje umírá poslední. Najdi si nového kamaráda z řad mediků ať víš do čeho jdeš.

Pokud pořádně prolistuješ učebnice fyziky, chemie a biologie a projdeš si testy, které poskytují lékařské fakulty, myslím si, že uspěješ.

Studium je ale dřina a práce lékaře je v nemocnici otročina (vcelku stereotypní práce, noční služby ad.). Nechci Tě ale odrazovat. 

Myslím si, že v budoucnu nebude problém se na medicínu dostat, protože o tento druh práce (poslání)  nebude moc velký zájem. Ale to je jen má doměnka.

Ano, vím že studium je velice náročné. Velice těžké je prý překonat prvák, kde to spousta lidí vzdá, nebo neuspěje. Každému nejspíše dojde jak je to těžké, až když zjistí kolik se toho má naučit. Když by se mi náhodou podařilo vytrvat v mém odhodlání a nakonec uspět bylo by to něco úžasného.

Dočetl jsem se, že pro lékaře momentálně moc dobré podmínky nejsou. Ať už se to týká přesčasů, služeb atd. a s tím souvisejícími platy a ohodnocením. Když si jich pak někteří lidé neváží a ještě se na ně osočují, jejich pomoc poznají a svůj názor změní, až se sami dostanou do úzkých. Kvůli špatným podmínkám jaké panují v našem zdravotnictví také souhlasím, že bude zájem o studium na lékařské fakultě upadat. Jedná se o velice náročné studium, později povolání s mnohdy vysokou odpovědností a když pak za to lékaři nejsou doceněni, pak to případné zájemce může mnohdy odradit. Toto povolání se právem může považovat za poslání, mnohdy to totiž musí být v současných podmínkách otročina. Člověku to pak musí ubírat odhodlání, nadšení z potěšení, že někomu pomůže, uzdraví ho, případně zachrání život. Zvláště pak, když si toho někteří lidé nedokáží vážit a ocenit to, co pro ně druzí dělají. No uvidíme, jak se to celé vyvine...

Nicméně pokud budu mít velké množství vůle, odhodlání, motivace bojovat a vydržet a nakonec se mi přeci jen podaří uspět, tak ke konci studia se případně dostanu za osm let. Za takovou dobu se všeobecné podmínky pro lékaře mohou v naší zemi obrátit k lepšímu. Pokud by tomu tak nebylo a zůstalo to při starém, jsem ochoten zvážit variantu odchodu do zahraničí. Vždycky mě lákalo dobrodružství, angličtina mi jde sama od sebe, tak proč pracovat v zemi, kde máte špatné podmínky, někteří lidé si vás neváží, opovrhují vámi a být v zaměstnání nespokojený. Proč nepracovat jinde, kde se můžete mít lépe. Vše samozřejmě závisí na tom, jestli člověk nemá doma výrazné závazky. Když je člověk svobodný, může se vydat kamkoliv...

  Pane jo, to je úvaha. Ty mi vkládej, že jsi ve druháku.  V něčem máš pravdu a v něčem taky ne. Všichni mluví o tom ,že si lidé doktorů neváží. A můžu si já vážit doktora, který se neumí chovat k pacientovi, dává špatné informace atd...

Můj kožař je už sice starší, ale velice čiperný a hlavně ochotný, žádná arogance. A když v samce dojdou rohlíky, tak pro něho se tam najdou vždy.

 Úctu a vážnost si musíš zasloužit, tu s diplomem nedostaneš !!!

Další idealista . Co se týká těch učebnic- stačí přehledy středoškolské chemie, bilologie, fyziky. V Olomouci prodávali testové knížky- bylo to super, protože jsm věděli, na co se tak asi budou ptát, jaké jsou typy otázek... V Brně mi zkoušky připadaly horší. Fakulty taky pořádají před zkouškami rychlokurzy. Až budou dny otevřených dveří, zajeď si tam a posbírej všechno, co ti budou nabízet.

 A tu angličtinu ti závidím. Na jazyky jsem antitalent.

julie: Souhlasím s tebou, ale tak to je všude a vždy taky bude. Vztahy mezi lidmi nebudou nikdy pouze jednoho směru. Vždy se najde někdo, kdo na nás bude protivný, nepříjemný, ale tak už to je. Můžeme být však rádi za to, že v naprosté většině případů převažuje polovina lidí, kteří jsou ochotní, ohleduplní, příjemní, atd...

jancaho:  Idealista...hmm. Samozřejmě se může někomu zdát plánování své ideální představy o budoucnosti, která může nastat až za několik let bláhové, naivní či nepatřičné. Proč to ale nezkusit a nevydat se sice na trnitou cestu, na níž se nám vše v co jsme doufali nemusí mnohdy vydařit, třeba nakonec neuspějeme vůbec, ale proč nehledat štěstí, pohodu a  spokojenost v životě jenom proto, že nám to přijde moc obtížné či někdy jako nemožné?

Já do toho taky šla, i když jsem věděla, že nebude zrovna jednoduchý život. Ale  práce mě baví. Taky plánuju, že se na neurolku vrátím hned, jak bude malá trošičku větší a taťka bude mít čas hlídat alespoň jeden den v týdnu. A je fakt super pocit, když čteš v novinách poděkování za péči a vyloženě tam zmíní tebe.

Sama jsem šla na přijímací zkoušky na univerzita psychologie frýdek místek a byla jsem úplně vyklepaná z toho jak to asi jako dopadne. Protože jak se ví, tak na psychologie je opravdu velký nával. Pro mě to naštěstí dopadlo dobře, ale taková spolužačka nakonec skončila někde na škole v Jihlavě a vůbec ji to nebaví.