Téma: Malý nebo velký penis - vliv na volbu partnera

Tak teď jsi mě docela dostala na kolena Já bych si vybrala toho s hnědýma vlasama. TO je mnohem perspektivnější…

    My jsme s přítelem 2 roky, parádně si rozumíme máme společné představy o domácnosti a o životě, a abych plnila Tvá kriteria - penis má akorát. Jenže spolu skoro nespíme. Tak 2x, 3x do měsíce. Chybí mi to celkem dost, ale partner je pro mě chováním a vším ostatním natolik perspektivní do budoucna, že si užívám to málo sexu co máme (protože to je na druhou stranu bezkonkurenční) a "držím pusu a krok"…

     Myslím, že existuje spousta erotických pomůcek a "udělátek", který penis dovedou zvětšit. Se zmenšením je naopak problém. Je to dost hloupé rozhodování. Prostě si vyber srdcem a ne pochvou-za pár let tě sex stejně nebude zajímat a akorát se budeš trápit, že sis tenkrát vybrala špatně. Sama píšeš, že už teď to s majitelem toho "velkého" není ono a s tím druhým je to krásný. Tak si k tomu penisu ještě přilep chování a projevy k tobě a pak si vyber,

   Sex je o lásce a pak se i s malým kašpárkem dá zahrát velké divadlo.

ještě jsem zapomněla dodat, že milence č. 1 (s malým penisem) vzrušuje analní sex, což ale rozhodně není můj šálek kávy. je však velmi tolerantní a netlačí mě do toho, abych to s ním zkoušela. říká, že mu stačí pohled na můj zadeček a občasné milování zezadu… stejně mi ale během milování sahá na anální otvor a já musím upřímně říci, že jsem většinou tak vzrušená, že to téměř nevnímám a nevadí mi to. spíše se obávám infekce moč. cest (pokud by mě pak hladil stejným prstem i zepředu).

jak jsem psala výše, toto rozhodně není hlavním kritériem pro výběr partnera, bojím se toho spíš kvůli němu (milenci č. 1), protože vím, jak je pro něj sex důležitý… Já sama jsem si ještě donedávna myslela, že jsem asi frigidní či co a sexu se vyhýbala. S ním jsem ale poznala, že to může být i krásné… bojím se ale toho, že až přestanou fungovat hormony, přestane se mi líbit i sex…  

Já to nechápu, opravdu je Ti 30? Hormony přestanou fungovat v každém vztahu, proto lidi (většinou) dospívají, aby nacházeli priority jinde a s partnerem zůstávali i pro jiné věci než ukazují růžové brýle.

   O co Ti jde? Chceš být matka, mít rodinu a děti nebo chceš celý život být dobrá v posteli a užívat si to?

    Pokud je č1 tolerantní a má tě rád určitě najdete nějakou cestu. Jestli si vybíráš partnera a ne uspokojitele případně oplodnitele, tohle nesmyslné rozhodování tam nemá co dělat

Hm, no. Víš co bych ti doporučila? Aby ses zamyslela nad tím, jak by se ti líbilo, kdyby jeden z tvých partnerů přemýšlel o tom, jestli jsou lepší extrémně velký nebo extrémně malý prsa. Ty velký se totiž časem vytahají, ale zase do tý doby s nima asi bude větší zábava. zatímco malý mají větší šanci na udržení tvaru, ale jsou malý. Tak já nevím, co je perspektivnější? Malý nebo velký prsa?

Pokud udržuješ paralelní vztahy, pak je to myslím úplně jedno, protože to budeš umět řešit i do budoucna. Nesoudím, jen konstatuju z toho, co čtu.

Broskvičko docela mě překvapuje že ve 30 letech, pokud je uváděný věk pravdivý, jsi tak nevyzrálá a povrchní, že vybíráš své partnery dle velikosti jejich penisů. Už to že udržuješ paralelní vztah o něčem svědčí. Ale nepřísluší mi hodnotit tebe jako člověka, tak se vyjádřím k dotazu. Osobně preferuji "český průměr"ani malý, ani velký…S velkým penisem musí být partner hodně opatrný a brát ohledy na partnerku, aby jí neublížil, v některých polohách je to opravdu někdy až nepříjemné, s menším si může více zadivočit.

Částečně sis odpověděla sama, když píšeš, že sex s partnerem, který má penis větší, tě nevzrušuje. I když Ti zde někdo poradí, a není důležité co napíše, rozhodnout se musíš sama.

A pokud mám odpovědět na otázku, jak bych to řešila já, tak bych volila toho, s kterým je mi dobře, s kým se můžu zasmát, s kterým si můžu popovídat o čemkoli, na kterého se můžu spolehnout, atd. a hlavně bych se rozhodla rychle a neubližovala jim tím, že  udržuju paralelní vztah. Může stát že se to provalí, oba se na tebe vykašlou a ty zůstaneš sama.

Vážení a milí,

Daný problém je jen vrcholek ledovce… Srovnání s prsy mi nevadí, ale nevystihuje podstatu. já se bojím toho, že JEMU se to pak nebude líbit a potažmo toho, aby mě kvůli tomu neopustil…(protože vím, jak je pro něj sex důležitý…)

Jinak máte pravdu, jde o paralelní vztah, ale rozhodně se tak necítím šťastná… Se současným manželem jsme spolu více než 10 let a do této doby to byl můj jediný sex. Partner.   Bohužel se nechoval vždy tak, jak se od partnera očekává a ve chvílích krize mě podržel kamarád. s tím jsem vždy měla pěkný vztah, ale nyní tento vztah přerostl v něco víc, takovou lásku jsem dosud nezažila. A nyní zvažuji, zda zůstat s manželem, se kterým se sice nemám špatně (máme pěkné bydlení, chce se mnou děti, je na něj spolehnutí), ale nerozumím si s ním, je přílišný materialista, nemáme společné zájmy, vázne komunikace, chová se ke mně jako k dítěti. je příliš vznětlivý a křičí na mě kvůli blbostem. Nebo se rozvést a být šťastná za cenu toho, že mě okolí odsoudí, přijdu o společné přátele, manžel bude sám (teď mu zemřel blízký příbuzný) a budu žít v daleko horších podmínkách.

Svůj dotaz jsi postavila na tom, že velikost je to, co rozhoduje. Proto jsi dostala odpovědi, jaké jsi dostala.

Dám Ti jednu radu, řiď se svou intuicí, svým srdcem  a svými pocity. Takhle budeš mít jasno hned. Je jedno, co si budou myslet ostatní, důležité je, jak se budeš cítit ty a co ty chceš…Někdy to chce odvahu, ale stojí to za to i když tím ztrácíme své dosavadní jistoty, ale zůstavat ve vztahu jen ze zvyku nebo kvůli pohodlí není správný důvod.

Hodně štěstí, ať je tvá volba správná.

Takže to vlastně vůbec není o tom, jestli toho s větším nebo s menším penisem.

Rozhodně není dobrý se rozhodovat podle toho, co si myslí okolí. I když píšeš, že bys tak mohla přijít o spoustu přátel. No, další věc je, jestli ti, co by se nad tebou případně pohoršovali jsou opravdoví přátelé.

Další věc je ta, že přemýšlíš nad tím, jestli tě partner opustí kvůli tomu, že už se mu nebude líbit sex. Buď se prostě milujete a máte k sobě úctu, umíte se tolerovat a jste ochotni a schopní spolu žít i za cenu toho, že v životě se dějí různé věci (třeba i sexuální ochladnutí) a nebo to prostě nemá cenu.

Já nechci moralizovat. Tohle je děsně těžké rozhodnutí. Ale z vlastní zkušenosti (i když zcela jiné zkušenosti) vím, že "něco mezi" je vždycky to nejhorší.

Můj přítel je rozvedený. Byla jsem u toho, když se rozhodoval, jestli se rozvést nebo zůstat s bejvalkou - teda spíš s dětma, protože jejich vztah už byl - no, spíš nebyl. Ani po tom, co se rozhodl, že se rozvede si nebyl jistý, jestli to bylo správně. Teď už je s tím vyrovnaný a přišel na to, že je lepší mít děcka sice jen jenou za 14 dní, ale moci s nima dělat cokoli a nebýt pořád sledovanej a upozadňovanej. Bylo to pro něj ale děsně těžký.

A co tím chci říct? Že většina rozhodnutí je těžká, hodně těžká. Ale záleží na nás, jak se rozhodneme. A nejhorší je se bát a nedělat raději nic. Já bych se do nového vztahu nehrnula, pokud bych měla pocit, že partner směřuje velkou pozornost na sex a není v tomto směru tolerantní. Ale pokud ti to nevyhovuje s manželem, tak s ním přece nemusíš zůstávat. Pokud je opravdu něco, co ti hodně vadí, nebude to nikdy lepší.

Přeju pevný nervy a dobré rozhodování.

 Myslela jsem, že se partněři vybírají podle vlastností,   vzhledu, ale vybírat si partnera podle toho jak ho má velkýho?   To je pro Tebe tak důležitá velikost? Snad je důležitější, co k němu cítíš, jak se on chová a ne jakýho má ptáka, vem si to z jeho strany, kdyby si vybíral Tebe podle velikosti prsou a nebo zadku? Asi by to taky nebylo moc příjemný a výborný milenec nespočívá ve velikosti, ale v šikovnosti.

Mimochodem, to chceš být v nešťastném manželství jen kvůli okolí a přátelům? Oni s ním nežijí.

ještě kvůli tomu, že by žila v horších podmínkách - takže k materializmu taky přičichla.

Já bych šel do lásky s malym ale šikovným.

Přijde mi hodně "zajímavé", že když se někdo zamiluje jiného partnera, najednou začne vidět kupu chyb na tom stávajícím. Do té doby s ním ale žijí třeba deset let a nic neřeší.

Barčo, to jsou právě ty hormony, po kterých pisatelka tak touží Ale je to tak - příroda se tím asi snaží zajistit větší genetickou rozmanitost.

    Mně se to taky tenkrát stalo. Vztah s - teď už - bývalým jsem nejméně 2 roky táhla a slepovala čím se dalo a když se objevil ten druhý byl samozřejmě ten nejlepší na světě… Současný přítel má pár much, ale v porovnání s tamtěma je dokonalý… Tak teď radši moc nekoukám, abych náhodou nezahlédla "toho úplně úplně nejlepšího" a pak nelitovala.

    I když na to stačí zajet do stáje a podívat se do Árčího boxu - to je ten nejlepší, nejhezčí a nejvěrnější "chlap" na světě

Lucy, myslím, že úplně nejlepší rada tu už zazněla od Trinity 25.01. 2013 14:33.

Já chtěla jen upozornit krátkou větičkou na to, že zevšednění přijde v každém vztahu, chyby máme každý a co když se za dalších pár let objeví zase někdo další, v sexu "dokonalejší"? Se svým mužem už něco vybudovali, znají své chyby a v první řadě by se měla pisatelka pokusit o nápravu v tomto vztahu. Pokud selže každá snaha, pak odejít nezávisle. Ne pod vlivem poblázněných hormonů.

I když zná svého milence už 8 let, pořád ho zná méně, než kdyby s ním prožila jeden rok ve společné domácnosti.

samozřejmě, ze to není jen o tom, vždyť jsem to psala hned v úvodu. a je tam ještě spousta dalších věcí, které zde nebudu rozepisovat. ve svém rozhodování přemýšlím nad vším, co se dá a tedy nad sexem. Obecně musím říct, že milenec je obecně velmi tolerantní,  i v sexu, ale neměla jsem a nebudu mít možnost vyzkoušet to v delším časovém horizontu, takže mohu jen doufat, že se to nezmění. A co se týče materialismu, mezi mnou a stávajícím manželem je v této oblasti propastný rozdíl,  on stále řeší peníze a majetky své i ostatních a já už to nemůžu ani cítit. daleko důležitější jsou pro mě vztahy a city než peníze a majetek… přesto se však neubráním myšlenkám na kvalitu bydlení, protože teď bydlím ve slušných podmínkách (novostavba, hezky vybavený dům), zatímco stěhovala bych se do starého domu, kde např. v kuchyni vůbec neteče teplá voda.    

Jo holka "když ji miluješ, není co řešit".

      Já ti nevím, už jen z podstaty toho, že ví, že jsi vdaná a přesto to s Tebou táhne - máš pravdu, že si nemůžeš být jistá, že to samé si nezopakuje s jinou "svolnou" manželkou až budeš "vytahaná" po porodu. Jenže matka příroda nás stvořila, abychom byly matky, ne dokonalé milenky od narození až do smrti…

     Teď je o Tebe postaráno a on Tě jenom uspokojuje. Otázka je, jak by se mu to líbilo, až by Tě měl "na krku" a třeba i s dětma.

     No je to těžký. Ale jak píší všichni - tím spíš, když to nechceš rozepisovat - musíš sama nejlíp vědět, co chceš a co Tě udělá šťastnou a kdo z nich je pro Tebe vhodnější. Jo sex k tomu patří, to je jasný, ale není to alfa a omega.

Rozhodně bych neřekla, že mě jenom uspokojuje. Vzhledem k okolnostem spolu spíme tak jednou za měsíc. náš vztah je založen na něčem jiném. na děti se těší a na rozdíl od mého současného manžela by se mnou šel i k porodu, je tam vzájemná úcta a porozumění. a je to asi nejhodnější kluk, kterého znám. samozřejmě má taky své mouchy, ale to nejsou věci, které bych nepřekousla. A znám ho asi tak 8 let, takže nevěřím, že by se přetvařoval. v našem vztahu se v podstatě bojím jen dvou věcí - toho sexu (taky že bude on chtít pořád a já ne. ale už jsem ho na to připravila. ) a sportu. já jsem taková normální holka, co je pro každou sportovní zkušenost, ale v rozumné míře, zatímco on je závodní sportovec a někdy si neuvědomuje mé limity. ale pokud ho na to upozorním, je chápavý a tolerantní, přizpůsobí se. A sám říkal, že nečeká, že mu budu v této oblasti sekundovat. Ale nejkrásnější je jeho chování ke mně (stejně se choval i ke své předchozí dívce) - jde vidět, že mu na mě doopravdy záleží, má mě rád a udělá maximum pro to, abych s ním byla šťastná… aspoň tak to cítím, i když jsem možná naivní.

Tak co řešíš? Jestli je to férovej chlap, tak se na tebe nevykašle ani kvůli sexu ani kvůli sportu. Co se týče vztahů mezi lidmi, tak nikdy nic není na 100% jistý. Ale to neznamená, že se člověk musí pořád bát něco udělat. Jak už jsem asi psala, je to prostě risk, ale nic polovičatýho není podle mě vůbec dobrý řešení.

Jak píšeš, znáš ho 8 let, to je docela dlouhá doba. Samozřejmě děti dost věcí mění, ale ne jen chlapa, taky ženskou a tím teď nemyslím to fyzické. Jenže zase, pokud si můžete věřit, tak myslím není problém.

Na extrémní sportovní výkony může mít přece kamarády. Můj přítel je taky schopný ujet na kole mnohem víc než já, ale když jedem spolu, tak jen to, co zvládnem oba. Kdyby chtěl chodit třeba na squash, tak mu řeknu, ať si k tomu najde jinýho parťáka. Pro skupiny lidí platí takový pravidlo - řídit se podle nejslabšího. Vždycky jsme to vtloukali děckám na táboře do hlavy. A to není žádný milosrdeství nebo tak něco. Jinak to totiž není možný.

A co se týče toho bydlení. Oba asi vyděláváte nebo ne? Jste schopní si něco ušetřit? Jestli jo, máte možnost to změnit, ne? Třeba si aspoň koupit do kuchyně ohřívač na vodu, co?

Broskvička už uvedla, že to není to hlavní kritérium, tak bych jí tu nekázala morálku. Otázka taky je, co je,, malý" a co,, velký". Asi radši většího, my ženy to máme nějak evolučně dáno, je to jeden ze znaků mužnosti. Ale jak říkám, rozhodla bych se pro toho, koho mám ráda

Tak kdyby ti oba ve vsem ostatnim vyhovovali uplne stejne a jediny rozdil by byl ve velikosti, tak bych asi rekla rozhodni se pro toho ''vetsiho''. Ale vzhledem k tomu, ze pises, ze ten s mensim je k tobe ohleduplnejsi, citis se s nim lip, vychazi ti vstric, tak si myslim, ze sis odpovedela sama. Sex taky neni o tom, jak velky ma kluk penis, ale jak se s nim pri tom citis, to je nejdulezitejsi. Odpovez si uprimne, k cemu ti je jeho velky penis, kdyz te sex s nim nevzrusuje, kdyz nemas z toho pozitek?

A bat se, jak to bude po detech je podle mne uplne zbytecne…nikde neni receno, ze potom zustanes ''roztazena'', dneska doktori umeji zazraky, vsechny trhlinky po porodu i kosmeticky hezky zasiji, pochva se stahne…no co by delaly zenske co maji 3 nebo 4 deti? Kdyby se pochva pokazde tak dramaticky roztahla, jak si vsichni mysli, tak by pate dite z nich vypadlo…to je blbost.

Takze se rozhodni podle srdce, vidim, ze tva ''bokovka'' ti vyhovuje mnohem vice. A to, ze ztratis nektere pratele, bohuzel to k tomu patri, na to ohledy neber, je dulezite, ze vy dva budete stastni, nikdy se nezavdecis vsem.

souhlasim s tim, že je důležitější to, jak se s daným člověkem při sexu cítím. ale pořád jsem se obávala toho, jaké to bude po těch dětech… teď mě konečně někdo uklidnil, děkuji. Jinak je pravda, že sex s manželem je jiný také vzhledem k době, kterou jsme již spolu, a proto se obávám i toho, jestli se  nezmění mé sex, . prožitky, až se přestěhuji k "milenci" a on bude chtít sex každý den. (ale už říkal, že se přizpůsobí. ).   Jinak je pravdou, že už jsem se vlastně rozhodla, řekli jsme si, že chceme být spolu, stačí mi, abych řekla a on přeorganizuje bydlení rodiny, se kterou teď žije a můžu se k němu přestěhovat. Ale stále se bojím udělat ten definitivní krok, přeci jen jsem s manželem už tolik let a on teď navíc něco tuší, takže se ke mně začal chovat hrozně hezky. proč to tak nemohlo být dřív? Ale mám pocit, že teď už je pozdě Navíc ho znám spoustu let, takže vím, jaký je a nevěřím, že to vydrží dlouho.

sleduji, čtu, kroutím hlavou…

jen několik postřehů… spokojená ženská (ovšem i chlap) si nepořizuje paralelníí vztah… takže už fakt, že ho udržujete a řekněme dlouho svědčí o určitém probému v manželství, snaha to řešit je určitě potřeba, pokud jsou svolní se změnou oba a jsou jí chopni, Zjevně tu nejde o sex, to, že máš problémy s manželem v téhle oblasti svědčí o tom, že dušička není ve fajnu… kdyby byla, nebude třeba porna a lubrikantů… ani po 10 letech.   Kouzlo úúúúúžasného sexu jednou za měsíc může ale také nemusí být v jeho malé četnosti. Sexulní apetit se liší, ale čaem se větššina párů dokáže poladit (zejména poku jim nechybí zkušenosti dané prožitými roky a vztahy) na mez víceméně vyhovující oběma… otázka sexu po dětech - situace může být různá, ale spíš v otázce psyhyky, fyzicky to problém nebude a pokud, tak snadno řešitelný. Pro muže bývá už ž nedělí dlouhá a krušná doba a těžko si připouští, že v těle ženy se hormony přeskupily a že to, co jí teď zajímá je potomek, jak papaá, spinká, čůrá, kaká, směje se  pláče a od partnera potřebuje pomoc, pohlazení, pusu na dobrou noc a občas podržet za kuru… že s tím milováním to v prvním období nebude jinak horké… (mohu se mýlit) Otázka materiálních a jiných hodnot je zřejmá, někdo počítá jen zlaťáky, někdo zvládně uhlída zlaťáky i city a jiné, třeba kulturní hodnoty, další je bohém a žije z ruky do huby šťasten zvěcí, jako jsou kvetoucí kopretiny a úsměv babičky odnaproti. člověk by si měl vybírat partnera s obdobnými hodnotami, nicméně základ je zabezpečení šance na ořežití - střecha nad hlavou a chleba do bříška… bojler na teplou vodu se dá pořídit poměrně snadno, je to otázka několika tisc korun a je vyřšeno, staré se dá postupně rekonstruovat a pokud "ruku v ruce" přináš to víc radosti.

Velikost penisu nehraje roli, už staré přísloví praví, že i s "malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo" a ostatně sex a život partnerský není jen a poue o penisu, člověk je vybaven tak, že někdy na tu žížalku, kolem které se zdánlivě točí svět, ani nedojde

Manžel se začal chovat moc hezky, protože něco tuší… když člověk ztrácí, obvykle si uvědomí že ztrácí a neníí v lidské přirozenosti chtít o něco přijít…  Možná sednout si a říct "milý Karle, chováš se teď moc hezky, skoro tě nepoznávám, ale prosm, zkus mi říct proč"   možná se vám dostane vysvětlení, možná to nebude chtít přiznat, možná se tím otevře diskuze, která vám i jemu poskytne zajímavé pohledy na váš společný život, nicméně pokud nemáte děti, váš rozchod by mohl být relativně klidný a jednoduchý, rozchod partnerů je snazší než rozchod rodičů. Hlavním kriteriem pro VAŠE rozhodnutí ale musí být VAŠE pocity a přesvědčení a VAŠE hodnoty, které chcete ve svém partnerském životě naplnit. Že život nestojí JEN na 4 nohách od postele je zřejmé… nicméně pravda je, že stojí TAKÉ na nich… na druhou stranu vztah kde funguje všechno ostatní jen sex pokulhává je do života asi lepší varianta, než úžasný sex bez všeho osttnho (to stejně v partnerství dlouho nefunguje, to lze chápat jako externí řešení, pak to může nějaký čas být uspokojivé)

Tak ono i vztah dvou "souzenych si" partneru zacne skripat, pokud se nebudou oba snazit ho ozivovat. Z prvotniho poblazneni se dlouho zit neda, tak rok dva a vsechno ostatni je pak jen oddalovani nevyhnutelneho konce, pokud se partneri nesnazi.

Mluv s nim o vsem, treba pak sama budes mit chut na sex casteji, ale kazdopadne bud k nemu uprimna.

Jinak ja nejsem zrovna zastance rozvodu, ale na druhou stranu moje heslo je, ze o pravou lasku clovek musi bojovat a jit pres mrtvoly, jak se rika. Dneska strasne moc lidi zije jen tak, aby nekoho meli, nebo proste ve vztahu, ktery je nenaplnuje. Za laskou se musijit, ackoli se clovek mnohdy musi vzdat sveho pohodli a jistoty, nikdo mu nezaruci, ze to je navzdy, ale pokud to nezkusi, navzdysi bude vycitat, ze se vzdal predcasne, ze mohl zit nalno s partnerem svoji duse a ne jen napul. Podle toho, co pises, ten kdo je pro tebe ten "pravy" je podle mne tvuj nynejsi milenec a mela bys to zkusit. Risknout a zit tak, jak by sis prala.

Hlavne si vsechno rikejte, domlouvejte se a urcite vam to vydrzi.

velikost ptaka neni pro ni to nejdulezitejsi ale pritom je to jedina vec na kterou se zeptala

pochybuju ze by ve vsem ostatnim byli na chlup stejni

parku, doporučuji přečist uvodni text. tam jsem psala, že zbytek muzu probrat i s nekym jinym, ale toto resit s kamaradkami nechci. (i tak jsem volila kamaradku z VS, ktera ode me bydli asi 200 km. )

Jinak Barčo, to, co jsi napsala, je rovněž jednou z věcí, která mě trápí. vztah s manželem není tak špatný. jsme na sebe zvyklí, víme co od sebe očekávat, je na něj spolehnutí, vím, že by byl dobrý otec mých dětí. ale žijeme vážně víc vedle sebe než spolu, chybí tam ta vzájemná komunikace a ta je pro mě asi tím nejdůležitějším a taky taková nějaká "vážnost" života mého manžela.  člověk má pořád pocit, že musí řešit nějaké povinnosti, peníze atd.  Zatímco já a "milenec" bereme život tak nějak hravě, smějeme se vlastním chybám atd. Já si chci život užívat a ne pořád jen myslet na to, co je doma potřeba udělat. teď myslím takový ten přístup k životu,  samozřejmě nechci bydlet v nějakém svinčíku, i uklízet se někdy musí. Ale s "milencem" bychom to udělali spolu a těšilo by nás to, protože bychom si přitom povídali a zasmáli se. prostě mám pocit, že s NÍM bych mohla být doopravdy šťastná a měla bych si s ním co říct klidně i v důchodu.   

. . vztah s manželem není tak špatný. jsme na sebe zvyklí, víme co od sebe očekávat, je na něj spolehnutí, vím, že by byl dobrý otec mých dětí.

Právě jsi napsala něco, z čeho je možné vycházet a co je základem.

…člověk má pořád pocit, že musí řešit nějaké povinnosti, peníze atd.

To máme všichni, kdo stojíme nohama na zemi.

…já a "milenec" bereme život tak nějak hravě, smějeme se vlastním chybám atd. Já si chci život užívat a ne pořád jen myslet na to, co je doma potřeba udělat. teď myslím takový ten přístup k životu,  samozřejmě nechci bydlet v nějakém svinčíku, i uklízet se někdy musí. Ale s "milencem" bychom to udělali spolu a těšilo by nás to, protože bychom si přitom povídali a zasmáli se. prostě mám pocit, že s NÍM bych mohla být doopravdy šťastná a měla bych si s ním co říct klidně i v důchodu.

Po pravdě, nemyslela sis totéž, když sis brala manžela?

To, že budete uklízet s milencem spolu a vůbec všechno spolu a budete se smát atd. , to všechno ukáže až čas. Je to krásné si myslet, že to tak bude, ale nezaráží Tě ten obrat v milencově životě? Proč ten bojler v kuchyni už dávno není? Má to snad být závislé na Vašem vztahu?

A to bude dalších tisíc věcí, které budete řešit až budeš zpátky nohama na zemi … a budeš zase řešit peníze a povinnosti a je taky možné, že to budeš řešit už sama, protože Tvůj milenec je zvyklý nemít např. teplou vodu v kuchyni a určitě se do teď obešel bez dalších věcí, na které jsi ale zase zvyklá Ty a považuješ je ve svém životě za obvyklý standard. Starosti a povinnosti ještě přibudou s příchodem dětí. Možná si pak uvědomíš, že končí důvody ke smíchu, možná se bude smát už jen on a Ty budeš řešit, jako to teď dělá Tvůj manžel.

Ale někde výš píšeš, že jsi v podstatě už rozhodnutá, takže … směle k lepším zítřkům, přeju hodně štěstí.

A jsi si jistá, že opravdu s ním by jste uklízeli dspolečně s úsměvem na rtu?  

Ono to časem přejde, ta vzájemná zamilovanost a zůstane jen " stereotyp" a i pak budeš štastná?  

Tady na toto asi odpověd nenajdeš, musíš si to zkusit.  

Možná by taky nebylo od věci říct milenci, že sex není pro tebe tak důležitý jako pro něj …a zda toto dokáže přijmout. I když zřejmě ti odpoví, že ano.  

Další věc jsou děti. Jsi si jistá, že se s nimi shodne, že je dokáže přijmout jako vlastní? Tohle je velice vážné.  

az se z milence stane manzel tak se to stejne zmeni, a co pak? najdes si jineho milence?

Tak tady s parkem ani sorbonos tak uplne nesouhlasim…ono totiz kdyz si lidi rozumi a je jim spolu dobre, tak i po x letech muze byt uklizeni s usmevem na rtu. Kdyz autorka rika, ze sice by jeji manzel byl dobrym otcem deti atd, tak to ale nic nemeni na tom, kdyz se citi, ze jsou spise spolubydlici, nez manzele. Takze ja osobne bych zkusila zivot s tim druhym, kdyz mi tento partner nevyhovuje.

A co se tyce toho pohodli, na ktere je zvykla…clovek si zvykne i na tu studenou vodu v kuchyni. Vim to z vlastni zkusenosti. Od malicka jsem byla zvykla mit v kuchyni teplou vodu a kdyz jsem zacala zit s pritelem tak tam nebyla, ale nevadilo mi to. Stejne tak, ze jsem nemela balkon, tudiz se pradlo veselo v obyvaku. taky mi to neprislo jako nejvetsi problem, proste jsem to brala jako fakt a rozhodne to nic nezmenilo na nasem vztahu a nasi lasce. Kdyz ho miluji, jsem ochotna se zbavit sveho soucasneho pohodli a pak jej budovat spolecne s nim…o tom vztahy jsou.

Lidi jsou vetsinou moc pohodlni nez aby bojovali o svou lasku…radeji se spokoji s nejakym prumerem misto toho, aby sli za svymsrdcem…proto podle popisu autorky soudim, ze by mela jit za svym milencem. Jen o nem rekla, ze si dovede predstavit spolecny zivot ve stari, u soucasneho manzela jen, ze by byl dobrym otcem…a co dal? Takze toto je pro mne dost informacina to, abych rekla, jdi za svym srdcem, rozum stranou.

AAA, já to nemyslím tak, že to zákonitě vyprchá. Já třeba jsem vděčná za ten stereotyp, dává mi pocit jistoty a zázemí, jen jestli to ví i ten druhý.  

Kdybych neměla děti, zkouším druhého do aleluja, nemám co řešit a co ztratit, ale pokud už tam je kdosi, kdo se cítí doma v bezpečí, tak rozbít tu skořápku tohoto pocitu je velmi ošemetné a musím se rozhodovat i za jiné.  

Ono to není taková sranda jít za svým srdcem, když doma na nohavici tvého muže visí dvě holátka.  

A ono se lehce zvyká sotva mi oschne občanka a jinak, když už musíš platit složenky za lyžák a přemýšlet nad tím, jestli děti mají " všechno ".  

Někdy je to rozežranost druhých, jít za hlasem srdce. Je třeba si ujasnit, co získáme( s dětmi ) a co ztratíme. Ten luxus svobodného rozhodnutí už nemá. Bohužel, musí myslet na více věcí…a tím je dobro dětí.  

Ono je rozdíl odejít od muže tyrana, despoty a od chlapa, co není tak dokonalý, jak jsme si vysnily.  

zadavatelka děti nemá. takže její rozhodování je na úrovni partnerské, nikoli rodičovské

A jo, to jsem nějak vypustila. V tom případě ať jde tam, kam jí to táhne.  

Protože pokud si s ním ted nerozumí, lepší už to nebude.

Pták až přes hrdlo až do plic? To je i na mě hodně!

Barčo, popravdě - nemyslela. Můj manžel je úplně jiné povahy. S ním jsem si nikdy takto nerozuměla, co se týče komunikace, či humoru. brala jsem si ho vlastně proto, že jsem chtěla děti a chtěla jsem, aby vyrůstaly s rodiči, kteří jsou manželé. ale situace se změnila a děti stále nemáme.

Co se týče ohřevu vody, není to "obrat" - údajně to už několikrát spravoval, ale pokaždé se to znovu pokazilo, tak se s rodiči dohodl, že to tam vlastně nepotřebují, že jim to nestojí za ty nervy… Jinak je samozřejmé, že mě starosti a povinnosti čekají, s příchodem dětí obzvláště, ale pořád je tady ten jiný přístup k životu. Stejná věc by mého manžela naštvala, ale s "milencem"  bychom se tomu dokázali zasmát.

Jinak je pravdou, že bych s manželem dokázala vcelku spokojeně žít a asi bych i žila, pokud bych nepoznala, že život může být o 100 % hezčí a radostnější, že se člověk může těšit na každý další den… Nedávno byl na netu článek o tom, že zjišťovali u umírajících lidí, čeho ve svém životě nejvíce litují a nejčastější odpověď byla, že se chovali tak, jak od nich očekávali druzí a ne tak, jak by si skutečně sami přáli… možná bych se podle toho také měla zařídit.

Jak jsem psala výše, už jsem se vlastně rozhodla, ale stále zvažuji správnost svého rozhodnutí.

I když je jasné, že nejsem objektivní, a to ani z jedné, tak ani z druhé strany. Co se týče manžela, tak jsem ovlivněná tím, jak se ke mě teď chová hezky (ale byly doby, kdy jsem od něj chtěla odejít, i když jsem nikoho dalšího neměla, někdy se choval opravdu až nesnesitelně, ale pak už jen s nezájmem. ) a u milence tím, že jsem zamilovaná (nikoliv však úpně čerstvě, náš vztah už trvá skoro rok - i když první 3 měsíce jsme se ani jeden nepokusili o něco víc, pak jsme zažili nádherné 3 měsíce spolu, pak další 3 měsíce, kdy jsme náš vztah ukončili (vrátil se ke své bývalé přítelkyni) a teď jsme opět asi 3 měsíce spolu. )

Já vím, ono se nám ostatním dobře mluví, ale jen Ty sama nejlépe víš v čem žiješ a jak se Ti v tom žije. Váháš, zvažuješ … něco Ti našeptává, abys to nedělala? Pokud ano, poslechni ten hlas v sobě … je to šestý smysl a ten se nemýlí.

Jestli to ale tak není, rozetni to, jak Ti radí ostatní. Jsi mladá, děti nemáte a i kdyby vztah neklapl, pořád může vstoupit někdo třetí.

P. S. Můžeš napsat něco o tom tříměsíčním milencově návratu k ex? Tohle mi k mužské lásce moc nesedí.

BArčo, ba ne, dnes jsou muži trochu jiní a někdy se potřebují přesvědčit, zda opavdu to, co udělli, udělali dobře (ze svého pohledu)  tak se někdy vrací a my že ny jsme zs takové, že někdy na ty návraty kývneme…  Čeho bych se trochu bála já je "povázkové království" opravovat několikrát teplou vodu a ono se to vždycky pokzí pro mě repezentuje fakt, že je potřeba ne navazovat a slepovat ale udělat jednou a pořádně, zgruntu, možná celý systém vody, ozvod včetně ohřevu, koupit nový bojle nebo ohřívač, nové kohouty, trubky a prostě udělat tu vodu tak, jako by tam nikdy nebyla. Smířit se s tím, že teplá voda v kuchyni nebude. ? oj, návrat do minulého tisíciletí a ne proto, že by nebyly podmínky ale pro rrezignaci snahy? pro mě zvednutý varovný prst. dnes už koupelna, wc a teplá voda v kuhyni je základní standad, to není o luxusu…   mohu šmudlat nádobí v ohřáté vodě na halupě o víkendu a bude tofolklor a dobodrůžo, le ne denně dom s dětmi, po práci.

váhám? zvažuju? Ano a nedivte se… po těch letech, které jsem se svým manželem strávila. mám strach ze změny i z reakcí okolí. můj život by se převrátil vzhůru nohama…  ale šestým smyslem bych to nenazývala… v době, kdy jsme se s "milencem" více sblížili, byl sám, se svou bývalou přítelkyní se nestýkal… pak ji ale někde potkal, začala mu psát a začli se vídat. ptal se, jestli mi to nevadí… vadilo, ale tehdy jsem zdaleka nevěděla, co se svým životem podniknu a tak jsem mu to nechtěla zakazovat… dopadlo to tak, že když jsem mu řekla ( po hádce s manželem), že tedy chci být s ním, sdělil mi, že se rozhodl dát své bývalé druhou šanci… byli tedy spolu, ale i v tomto období mi tvrdil, že má rád dvě ženy a pak mi sdělil, že zvolil menší zlo. (můj manžel je jeho kamarád, údajně nechtěl bořit naše manželství, věděl, že by tím rovněž přišel o naše společné přátele. zkrátka to pro něj bylo jednodušší)… pak se ale znovu rozešli (ona s ním, mám-li být přesná- důvodem byla údajně otázka víry) a my se znovu začali více vídat. je pravda, že tím na čas ztratil mou důvěru, ale na druhou stranu mi o svém vztahu s bývalou řekl hned od začátku a nic netajil ani v průběhu. ). Nyní mi ale tvrdí, že už by se k ní znovu vrátit nechtěl. A že je rozhodnutý být se mnou. a počítá s riziky, která jsou s tím spojená.

Možná jsem naivní a příliš důvěřivá, ale věřím mu. I když váhám.

Ale ten nádherný vztah mi za to riziko stojí.

Vulgární vzkaz smazán administrátorem.

Ahoj,

oficiálně bych si ponechala toho hodného, zajištěného chcípačka s malým a paralelně bych tvrdě vymrdávala s maxipérem. Ideální stav - debílek, paroháček zajišťuje rodinu a reprezentuje navenek a negramot, buran s IQ tykve ale s megakládou uspokojuje.

No já bych si nasla jiného  s velkým penisem, hezký vztah sice pekny ale ne dlouho trvajici, a dobre víš  ze to dlouho nevydržíš, ono se ta sexualita ozve, budeš mu zahybat?  

Vím je to těžké,, ale pokud jsi jednou zjistila rozkoš z velkeho penisu neni cesty zpět!  

Říkáš, že je mi hodnej  ono to je hezký ale omrzi věř mi, vím o čem mluvím  a velký penis bych taky nenechavala! Vsak vis, že bez velkého penisu uz to ani nejde. Ja bych na tvém miste bych si našla jineho s velkým penisem  tohle opravdu nemá cenu  

No alespoň jsi upřímná  málo která by to tak řekla  

vyber si toho velkého. jinak by ten malý penis podědil syn a byl by nešťastný.

Nedělej to, udělala bys velkou blbost, nikdy nenechávej velký penis, zamilovanost je pěkná ale netrvá s nikým na věky, to jaký máš problémy s manželem budeš mít i s jiným, nebuď naijivni, postupem času budeš cítit odpor k malému penisu. Nelži sama sobě.