Téma: Úprava styku s dítětem, dětmi - je potřeba právník k soudu? Kdo ho platí?

Jo  a taky bych chtěla říct, že samozřejmě přítel nikdy nedělá chyby. Dělá je, ale já si prostě myslím, že to je snad normální, ne? A je mi z toho fakt moc smutno, protože na takovouhle komunikaci fakt nejsem zvyklá - když si někdo pořád něčím vyhrožuje.

Takže kdyby měl někdo pro mě nějaké milé slovo, tak sem s ním

Díky

Tak předně, není obvyklé aby se v těchto sporech přiznávala náhrada za právníka.

Samozřejmě ho mít může, ale také nemusí.

K oné dohodě, pokud stávající dohoda nevyhovuje a není možné se s matkou domluvit jinak, tak je možné podat k soudu příslušný návrh na úpravu styku s dětmi kde se proberou důkazy každé strany proč by to mělo být právě tak jak která strana chce a soud nějak rozhodne.

V každém případě vše je věcí dohody a tak úprava styku znamená jen to, že matka musí v daný čas děti k otci pustit a otec si je v té a ne jiné době může brát.

Normální lidé se domluví, za jiné to řeší soud.

Díky, Veselko, já bych jen dodala, že jsem si do nedávna myslela, že takzvaných "normálních lidí" je na světě teda víc, bohužel asi ne. Každopádně o vypadá tak, že to byl zase z obou stran nějaký výbuch emocí a nakonec snad na tu dohodu dojde.

Voslíku, pěkně jsi napsala, že ona jako máma si chce užít dětí, ale přece jen je má 14 dní, na rozdíl od jejich otce, takže kvůli dvěma hodinám by neměla dělat scény.  

To už je nechuť a schválnost.  

Můj manžel nemá stanovený styk s dcerou, ani před žádnou soc. pracovnicí jsme to nepovídali,  

bere si ji, kdy chce, je to prostě o domluvě.  

Ale myslím si jedno. Nemáte na papíče nikde psáno, kdy, kde a jak často a to, že jste se domluvili před soc. pracovnicí nic neznamená.  

Ona by si to stejně nepamatovala, kdyby došlo na lámání chleba, takže tady se mohou oni dva přít, jestli říkali v pět nebo ve čtyři. Je to tvrzení proti tvrzení.  

Napsané to na sociálce má, bylo to kvůli tomu, že to asi chtěli řešit u soudu, ale pak to ani jeden z nich neřekl, a tak se to přešlo. Takže existuje akorát záznam ze sociálky, někde ve spisu.

Já vím, jsou to naschvály a asi si to prostě představovala jinak, tak se teď vzteká, Navíc když přítel přijede pro děcka v pátek ráno, místo v pět, tak ona stejně doma nebude, takže s nima navíc ani více času nestráví.

Z jejího chování mám pocit, že je z toho sama zmatená a pořád se snaží akorát bojovat proti něčemu, co vůbec není hrozba nebo něco takového.

Mě to prostě mrzí, protože jsem mírumilovný člověk a nesnáším dohady a blbý řeči. Tak díky za povzbuzení

Voslíku, syn a exsnacha měli taky dohodu u sociálky a když nastal problém, syn šel tam, matka dostala předvolání a řešili to tam společně. A dohodli se. Já myslím, že pokud je matka trochu soudná, stačilo by udělat totéž.

Myslím si totéž, Barčo! A díky.

Není úplně nezbytně nutné řešit styk s dítětem přes soud a právníky, pokud jsou rodiče schopní se potkat a mluvit spolu. Pochopila jsem to tak, že současnou podobu styku má sociální pracovnice zatím jen zapsanou někde ve svém spise, ale že to nebyla žádná oficiální dohoda. Dohodu o setkávání s dítětem/dětmi je totiž možné sepsat i na OSPODu za účasti sociální pracovnice. V dohodě je možné dohodnout kromě víkendů samozřejmě i svátky, školní prázdniny apod. Je možné tedy takovou dohodu sepsat, co je sjednáno v dohodě, je považováno za závazné - oba rodiče dohodu podepisují a dostávají kopii. Takže bych určitě zkusila nejdřív tohle než soud, pokud jsou spolu schopní alespoň mluvit.

Já doufám, že to tak dopadne. Mně jen přišlo divné, proč by to měl řešit právník. Je tedy možnost, že by se toho taky mohl účastnit, pokud by se rodiče prostě nebyli schopní domluvit a chtěli na sebe vytahovat nějakou špínu? Pochopila jsem to dobře?

Myslím si, že se domluví, že jsou to jen takové silácké řeči typu - Přestaň nebo na tom můžeš být ještě hůř než teď.

Přítel to taky nechce nutně řešit přes soud. Jenže když se k němu jeho bývalá začala chovat tak, že může být vůbec rád že se teda smilovala a děcka mu vůbec dává v době "kdy by vlastně ani nemusela", tak ho to začalo štvát. Já to vidím tak, že ani jeden nechce moc ustupovat. Snažím se do přítele "nahustit", že být uraženej je k ničemu a ať myslí na děcka, jaký by to bylo jim nepříjemný.

Blbý teda je, že ty emoce jsou tam fakt dost vypjatý a při sebemenší zmínce o děckách jejich máma začne vyvádět a začne hledat chyby, který přítel dělá. A jejich komunikace probíhá asi takhle: on:"V kolik můžu v pátek přijet? Potřebuju s tebou mluvit. ona: " Přijeď ve třičtvrtě na čtyři, ve čtyři něco mám. " on: "Fajn, tak já přijedu někdy po půl. " ona:"Ne, stačí, když přijedeš ve třičtvrtě, dřív nejezdi. "

Podotýkám, že cesta tam trvá něco přes hodinu. Obvykle teda hodinu deset. Takže když by přítel přijel třeba o chvíli dřív, tak má jako čekat někde za zatáčkou a přijet až ve třičtvrtě?

Já nevím, přijde to divný jen mně nebo je to fakt divný?

I když ano, jasně, chápu, že když je někdo naštvanej a rozvedenej, tak mu trvá než se uklidní. Ale stejně mi to přijde zbytečný.

Takže mluvit spolu celekm dokážou, ale přijd emi to občas, jak kdyby spolu mluvili dva lidi, co se vůbec neposlouchají. Díky, věřím, že se dohodnou.

Proč "za zatáčkou"? Před barákem je zákaz?

Já nevím, ale mezi ně bych se asi míchala co nejméně. Jsou to jejich děti a možná má jejich matka pocit, že se příliš angažuješ.

To asi těžko, protože mě ani nezná, nikdy jsme spolu nemluvili a co komu říkám nebo si myslím, taky neví, doufám

Jasně, může čekat před barákem. Ale je to fakt ujetý. Jasně, to je jejich problém, ať si to vyřeší sami.

Snažím se do toho plést co nejmíň, ale doma se spolu o tom s přítelem samozřejmě bavíme. Nehledě na to, že už do toho dost mluví přítelovy rodiče a myslím, že ti byli taky zčásti důvodem rozvodu.

Takže tak.

Ještě doplním že se snažím být nad věcí, ale jak je patrné, moc mi to nejde a stejně mě to vždycky naštve. Každopádně třeba tvoje reakce, Barčo nebo i jiných mě vždycky trochu zklidní

Máš recht. Žádné nesmyslné zbytečné zatěžování soudu. Ideálně se dohodnout, o tom sepsat písemnou dohodu a je to. Soud, právníka a dokonce trestní oznámení mi připadají jako zbytečné komplikování a ještě větší šponování už tak dost našponovaných vztahů mezi bývalými manžely, rodiči dětí.

Díky za odpovědi. Vypadá to, že nakonec nebude třeba žádných sociáoních pracovninc ani soudců. I když to je všechno dost křehká záležitost.

A pokud to teď tady někdo čtete a jste v podobné situaci, tak vám dám malou radu

Opravdu neřešte spory těch dvou. Oba dva si ublížili a nejspíš si pořád (třeba i nevědomě) ubližují. Nesnažte se být soudcem. Naopak se snažte do toho plést co nejméně. Pokud chcete příteli pomoct, vylechněte ho a snažte se mu ukázat, že nic není taková katastrofa a pokud mu vadí, že se jeho bývalý protějšek chová uraženě, tak si nepomůže tím, když se bude chovat stejně

A taky se nebojte říct, že to není tak docela vaše věc, takže to stačí a víc řešit nebudete

Tak a teď se to jdu všechno naučit

už vlastně není co dodat… takže jen maličkost, která ještě nezazněla… právník je zástupcem a nikde není uzákoněna povinnost nechat se zastupovat. proto právník není potřeba, pokud se člověk cítí být schopný ve všech ohledech - tedy právních i emočních se hájit sám.   O tom, že tohle je téměř vždy boj dospělých proti sobě prosřednictvím dětí je jasné, že práva a povinnosti obou rodičů by měly být rovné nebo minimálně si blízké je pravda a že to tak nebývá a obvykle děti jsou u maminek je zaběhnutá praxe… Že se stále častěji objevují případy, kdy otec  chce dítě vychovávat a starat se o něj rovným dílem (obvykle formou střídavé péče) neberou matky jako zájem otců ale často jako boj a truc, jenže tak to není… možná by mohl tvůj přítel navrhnout mamince dětí střídavou péči, tedy téměř absolutní rovnost a pak by nebylo o čem se handrkovat. Jinak je-li dohoda o čase a formě předání, pak by bylo na místě jí respektovat, jakkoli se to zdá praštěné. jsem -li dohodnut na 17.00 a maminka má problém s hodinou před, pak si do auta koupím noviny a hoďku si budu číst a počkám. právě tak nebudu děti vracet ani o hodinu dřív (Ale ani později, než jsme si domluvili…)  pokud si předem domluví vyjímku, je to věc jiná… dohoda o svátcích bývá nejjednodužší buď půl na půl  (prázdniny letní) nebo sudý a lichý rok… vánoce, velikonoce, jarňáky  a pololetky… stejně tak svátek a narozeniny. ostatně jde především o pohodu dětí… ne o právo dospělého vytrucovat si ho za každou cenu…

Budu trošku OT, ale možná, že při třídavé péči dojde k jakési rovnosti rodičů v péči o děti, ale v první řadě by měl být spíš zájem dětí a tím je mít DOMOV. A ten může být jen jeden. Kdekoli jinde může být jen jako doma. Takže stále je se o čem handrkovat, ničit charakter a dětství.

Ahoj, Meg, mně střídavá péče nepřijde úplně dobrá. Jen v případě, že by děcka byly větší a mohly si sami říct, jestli o ni vůbec stojí. Každopádně tohle u nás nehrozí, protože bydlí přes 70 km od nás - tudíž by musely chodit do dvou škol Chápu, že střídvá péče vypadá dobře pro otce a moc bych si přála, kdyby to tak mohlo fungovat. Myslím si ale, že to, jak píše Barča, není dobrý. Třeba moje bývalá spolužačka měla mít střídavou péči a rozhodla se, že bude bydlet u prarodičů, protože se nechtěla pořád "stěhovat".

Děkuju ale za odpověď ohledně právníka, protože na tu vlastně nikdo neodpověděl, jen ty.

Jinak máš pravdu, akorát ne jen matky, ale i otcové většinu věcí berou jako dělanou na "truc". Měla bych asi s sebou všude nosit kýbl studené vody

Jinak ty dohody půl na půl - ve svátky a tak dále - jsem pro, akorát jejich mámě pak zas přijde, že už je má přítel moc Protože paní na sociálce přece řekla, že se to dělá blablabla a jedna sousedka povídala a kamarádka to má takhle. Každopádně si myslím, že domluva teď pobíhá oproti dřív luxusně!

Třeba naposledy měla jít malá na oslavu narozenin, takže padl původně návrh budeš je mít od pátku od pěti do soboty do dvou (takže s cestou vlastně vůbec a myslím, že tohle by ani děcka nebavilo) tak jsme vzali jen mrňouse. Prvně sice padla věta, že se tamsám bude určitě nudit, tak přítel navrhnul, ať se zeptá mrňouse, jestli chce jet za taťkou sám. No a vida, chtěl.

Podle mě tohle bylo úplně v klidu, bez jakéhokoli nátlaku a ke spokojenosti všech. Tak doufám, že to dál bude pokračovat podobně. Nebo aspoň ve většině případů.

A taky máš pravdu, že když se domluví hodina, tak se má dodržet. Ze začátku mě to štvalo, ale teď už si zvykám. Mně teda nevadí, že ona chce, aby se pro děcka přijelo přesně určenou hodinu. Mě štve spíš to, že kolikrát je to úplně bezdůvodně, jen proto, aby to bylo podle ní. A někdy k tomu má samozřejmě i důvod. Jenže na to člověk zapomíná a bere to automaticky jako naschvál a je z toho podrážděný. Ale chápu, že ona takhle může brát zase naopak nějaké reakce mého přítele. Tudíž - jsem se myslím poučila a jdu se teda učit dál

Díky všem zúčastněným!

BRčo, zkušenost je taková, že tam, kde nedělají problém rodiče, tam ho děti nenacházejí. nechť je doma kdekoli si to tak dítě nazve,   nejde o název, jde o to, zda chce nebo nechce být s oběma rodiči zhruba rovným dílem, nakolik jsou rodiče schopni vzájemného výchovného souladu. Existují i varianty, kde děti bydlí ve stále stejném bytě (domě) a rodiče se tam u nich střídají, takže děti jsou doma jednou s tatínkem a jednou s maminkou. i kdyby doma bylo u maminky dírko bylo týden u ťaťky a týden doma, jde o to, zda se z toho udělá problém nebo ne.

Samozřejmě alfou a omegou by mělo být přání nezmanipulovaného dítěte, tedy stav, kdy nikdo nevytváří na dítě ani skryté tlaky, citově je nevydírá a má snahu mu umožnit maximum možného…  dítě není rukojmí ani jednoho z rodičů…

Jo, to zní ideálně, ale proč by se ti dva teda vlastně rozváděli, kdyby se byli schopní takhle domluvit

Voslíku, něo jiného je být kamarádem, něco jiného rodičem, něco jiného partnerem, něco jiného milencem. je obtížné být vším a proto tolik lidí může fungovat v některém v těch druhů vzájemných vztahů, málokdo ve všech ideálně.   Protože se lidé neumí oprostit od své ješitnosti, pomstychtivosti a dalších veskrze lidských vlastností, řeší za ně věci soud… nikoli vždy ve prospěch dětí, jenže to je košaté téma… Barčo, jde o to, jak to vnímají a postaví rodiče, ano domov je jeden, rodiče dva… být u jednoho týden na návštěvě a cítit se tam tak dobře jako doma ještě post domova tomu druhému nebere…  mám několik příkladů ve svém okolí… nakonec mělo by to být dítě, které si vnitřně určí, kde se cítí doma jsou to přece jeho pocity a jeho doma.

Jasně, chápu. To byla jen nadsázka. Jen jsem tím chtěla říct, že je to asi málo časté. Ale jestli to tak někde unguje, tak je to super!

Opravdu Ti to vyznělo, že jde jen o ten název? Domov? Kvůli názvu by mi ani nestál za sáhnutí na klávesnici.

Tady souhlasím s Megerou. Když popřemýšlím a vrátím se zpět do dětství a představy, že by se naši rozvedli, chtěla bych být s oběma. Takže střídává péče by se mi jako dítěti líbila a doma bych byla tam, kde mě mají rádi, takže u táty i u mámy.  

Ne vždy je to špatná volba pro to dítě.  

A ono to dítě se rozhodne samo, kde je mu dobře.  

Tak jako moje dcera se rozhodla, že bude mít dva tatínky a proč ne, když je to její volba a ona se tak cítí spokojená.  

A není to o tom, že tátu máme jenom jednoho, tak jako domov.  

Sorbi, když si dítě samo řekne, bez nátlaku a bez pocitu viny, prostě samoza sebe, že chce střídavou péči, tak není co řešit a jsem taky pro! Ale dělat střídavku jen proto, aby byli oba rodiče spokojení se mi nelíbí.

Jenže zas emálokdy je to asi tak, že si dítě opravdu řeken co chce. Pokud cítí, že by to jedním z rodičů bylo vnímáno jako "podraz". Nebo když jsou dvě děti a jedno chce a druhé ne.

Takže děti se vyjádřily, že chtějí být s mámou, ano?  

Voslíku, jasně že to myslím tak, aby to bylo děláno pro děti a ne jako boj mezi rodiči.  

A proč by vadilo, když jsou děti dvě, mít jedno ve střídavé a druhé ne?  

Mám kamaráda, který to tak má. Má dvě děti, kluk je ve střídavé, holka chodí jen na víkendy, co 14 dní a funguje to.  

Chlapci bylo 7, když to začali praktikovat, holčičce 9.  

Děti se nevyjádřily, prostě se jim řeklo, že budou u mámy. Jenže jak jsem psala, bydlí přes hodinu cesty daleko, musely by taky chodit do dvou škol.

Máš pravdu, že není problém, aby jedno dítě mělo střídavku a druhé ne. Jenže vztah mého přítele a jeho bývalé ženy není na takové úrovni, aby to mohli takhle v klidu řešit. Navzájem si nevěří, a to je velký problém. Přítel na tom má velký podíl, protože dřív si vymýšlel nebo neříkal celou pravdu. Nemohli se totiž domluvit a jeho bývalá s ním děcka nikam nechtěla pouštět a všechno, co vymyslel bylo špatně. A tak dále, a tak dále. Nechci ho omlouvat, protože to, jak se choval, se mi nelíbí. Navíc byl vychovaný v tom, že by neměl nikomu raději věřit. No, to je jejich problém. Já se ho akorát snažím krotit, aby si uvědomil, že jeho bývalá taky může mít v něčem pravdu

Díky za krásné příkldy, kdy se lidi umí domluvit. Říkám si, že až budou děcka starší, třeba k tomu budou mít víc co říct. A když budou mít pocit, že u nás jsou v pohodě a rádi, tak to bude třeba lepší.