Téma: Snacha na dítě nestačí, bere drogy, nepracuje, bydlí v azylovém domě

V predchozim tematu bylo neco doporuceno… Nicmene nevim, co byste vlastne chtela? Snacha ma nejspise problem s drogami, vy ji nejakym zpusobem pomahate (ac netusim jakym a proc) a vas syn se radsi nestara o vlastni dite, protoze jednodussi je se vymluvit na narocnou praci, nez se ke vsemu postavit jako chlap a otec.  

Takze nejhur je tady na tom to petilete dite, ktere nema moc hezke vyhlidky do budoucna.

Vnučka má dva rodiče, matku a otce. Matka má problémy, zřejmě vážné, jak popisujete, tedy je na řadě otec vnučky, Váš syn. Když mu bude na jeho dceři opravdu záležet, zařídí si práci tak, aby mohl požádat o svěření dcery do své péče, Vy mu pak můžete pomáhat.  

Čili, co vyroste z Vaší vnučky záleží na tom, jestli Váš syn nechá svojí dceru na pospas nefungující a fetující matce nebo ne.

Ono totiž, když už to řeší i sociálka, a ta dojde k závěru, že není v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče matky, tak pak je na řadě otec dítěte, Váš syn, který ovšem když řekne, že nechce dceru do své péče, neboť údajně kvůli práci "nemůže", tak se taky klidně může stát, že socálka navrhne tedy výchovu a péči ústavní, tj. dětský domov. A to potom chudák dítě, i když ono je chudák už teď…

Litovat dítě nestačí, je potřeba jednat.

1.11.2017 jste se tady ptala, zda-li: "Je možné zbavit oba dva rodiče práv a dítě si vzít do péče? "

Jak to dopadlo? Řešila jste to nějak, poptala jste se na možnosti, které by přicházely v úvahu a na možný postup v této věci? Nebo už o této možnosti neuvažujete?  

Pokud máte zájem se o vnučku postarat, je řešení úplně jednoduché.

Apelujte na syna, aby požádal o svěření do své péče. Pokud on žije řádně a matka má tyto problémy, bude to jen formalita.

Vnučku si pak vezmete na starost vy.

Úředně bude za ni zodpovědný on, ale budete ji vychovávat vy jako svoji. Přičemž její otec i matka k ní mohu mít volný přístup.

Pro všechny by to myslím bylo nejlepší.

Děkuji všem za odpovědi. Všechno mě napadlo taky. Jenže je tu problém, že se to mělo udělat hned. My s mojí mamkou jsme mu to radily, aby si požádal o vnučku, snacha zbavena rodičovských práv (protože by mi sem pořád chodila a s vnučkou by mohla zmizet) a my bychom ji vychovávaly. Ale ten řekl u soudu, když se ho ptali komu svěřit dítě, vše zamlčel a souhlasil s výchovou u matky. Paní na sociálce z toho byla paf. Ani mi to neřekl, dozvěděla jsem se to až od paní na sociálce. Syn se snachou hrozně zkusil a tak si teď užívá svobodného života. Zdá se mi, že i o svojí dceru ztratil zájem. Telefonuje jí, to ano když má volno jede za ní. Práci nemůže zmněnit. Je špičkový kuchař. Ale starost o výchovu dcery jako by vytěsnil. Trápím se. Vnučka je přitom chorobně závislá na matce. Ani spát u mě nechce.

Ono je to asi neřešitelné…

No, jak rikam, misto aby se k tomu syn postavil jako chlap a otec.

To, ze bere snacha drogy, to vite jak?

A co na to sociálka? Doporučila soudu i přes to všechno, co tu píšete svěření dítěte do péče matky?

Je už o svěření dítěte do péče matky pravomocně rozhodnuto?  

Pokud ano, není rozhodnuto např. tak, že má být matka pod dohledem sociálky?

"Ebi", snažíte se snaše pomáhat, ale naváží si toho. Nezlobte se, ale to je pomoc podmíněná vděkem. Pokud snacha fetuje, je její rozumnost a myšlení narušené a tudíž neprojevuje vděk, s tím se nedá nic dělat. Musí se pomoci vnučce. Nyní je vnučka závislá na matce a doufejme, že se to změní a sama u ní nebude chtít zůstat. Ale to dítě ztratilo jistoty. Nemá jistotu rodiny, mámy a táty, rozpadla se rodina. To dítě to neumí pojmenovat a proto se mámy drží, jako klíště, ale je to lepší než péče ústavní. Tam je sice po materiální stránce všechno, ale žádné pouto, žádný vztah, to nedopusťte.

Dále nechápu, že syn byl ženatý 12 let a šest let byli bezdětní. Jak to, že nepoznal vedle koho žije? Jak to že s takovou ženou počal dítě? Jak to, že se dítěte tak lehce vzdal? Vídá syn svoji dcerku? Bere si ji ve dnech volna? Udržuje s dcerkou vztah? Pokud ne, tak bude pro dítě silné trauma, když bude muset od matky k otci i k Vám, nebo nedej Bože do ústavní péče.

To je můj názor, můj pohled na věc.

Podle mně, byste měla se snachou udržovat vztah, návštěvy a pomáhat bez podmínek, jinak se nedá mluvit o pomoci, ale je to výměnný obchod: já ti pomůžu a ty mně budeš vděčná, nebo si tam dosaďte cokoli. Tak to nejde, vlastní ego musí jít stranou, nejdnáte se zdravým člověkem, ale se závislou mladou ženou na drogách. Musíte získat její důvěru a myslet to s ní i s vnučkou upřímně, pak by mohla časem zafungovat spolupráce. Pak byste mohla nabídnout pomoc s výchovou vnučky, aby se snacha dala pořádku. Ale jak říkám, bez podmínek, zapřít sama sebe s jediným cílem pomáhat. Dokážete to?    

Tak tohle mi přijde celé nějaké divné.  

Syn se nemůže starat o vlastní dceru, ptz má náročné zaměstnání. Špatná výmluva! A pokud je pro něho práce důležitější než dcera, asi špatné uspořádané životní hodnoty. A Vy se ho ještě zastáváte…

Měl s manželkou problémy, tak se ji zbavil. No přeci je nebude řešit, přeci se nebude o svou rodinu starat…

Snacha je feťačka a bydlí v azylovém domě. To je asi dost nepravděpodobné, pokud by brala drogy, neprojde lékařskou prohlídkou a nedostane se do azyláku.  

Z každé práce ji vyhodili za pozdní příchody, není schopná ráno vstát. Asi s ní spíte a jste zaměstnavatel, jinak si neumím vysvětlit, jak to tak přesně víte.

Vše je nahlášeno na sociálku. Tak to mi přišlo opravdu nej… Váš syn na všechno kašle, ale vše je nahlášeno.

Když si přečtu i Vaše předchozí příspěvky opravdu mi to něco připomíná, a chtěla jste názor od někoho, komu se to stalo. Můžu Vám ho dát, jen jsem v tom příběhu byla na druhé straně.

Manžel (nyní ex) taky hodně pracoval a musel vydělávat a byl pořád pryč a neměl na nic čas a když přišel domů, byl strašně unavený a už nemohl nic dělat. bla bla. Realita byla asi taková: manžel byl věčně pryč, půlku času v práci, ale peníze mi stejně nedával. Druhou půlku času byl s kamarády a občas s nějakou děvkou. Když byl doma měl jen plnou hubu keců o tom jak nic nedělám. Na poznámky jeho matky k tomu, že nemám uklizeno si vzpomínám do dnes (05.01.2018) a do dnes (05.01.2018) se tím bavím.  

Jednou jsem řekla dost a rozvedla jsem se, pak to teprve začalo… byla jsem na socce nahlášená snad pořád. I když děti třeba půl roku neviděl, přesně věděl, co dělám špatně. Když to nevěděl on, jeho matka to věděla určitě. Měla jsem moc malý byt, špatnou práci, nevhodnou pracovní dobu, nechávala jsem dítě ve školce moc dlouho, dítě jezdilo do školy samo. nespočet věcí, co jsem zanedbávala. Pak se stalo, že jsem byla nemocná a exmanžel se měl o děti starat po dobu mého pobytu v nemocnici. Děti byl celé tři týdny u mého otce a po celou dobu k nim dojížděla moje sestra. On ani nikdo z jeho rodiny se o děti nepostaral.  

I když do dnes (05.01.2018) jsem označována za nejhorší matku na světě, možná i ve vesmíru je mi to úplně jedno.  

A děti jsou bezproblémové a (asi) v pořádku, ale to se pozná až je opustí puberta.  

Neříkám, že nedělám chyby, ale nikdo ma nedal přesný návod na život a nikdo ma nenechal si zkusit žít ve zkušební verzi.